Když zhruba před rokem vyjela do světa první koloběžka Sixteen, domluvili jsme se s jejím duchovním otcem, Michalem Homolou, že po prvních narozeninách této krasavice spolu uděláme rozhovor. Sliby se mají plnit, takže interview je tady. Dočtete se, jak se Sixteen po roce daří, ale dozvíte se také například, co se chystá nového.
Prolog
S Michalem Homolou se nějaký ten rok známe. Když poprvé přišel s myšlenkou vyrábět vlastní koloběžku, byl jsem to já, kdo měl spíše skeptický názor. Ono se to lehce řekne a stejně snadno to vypadá, ale byť jde jen o dvě kola spojená stupátkem, vymyslet kvalitní stroj není ani trochu snadná záležitost. Nicméně Michal svoji myšlenku úspěšně dotáhl do konce, Sixteen je nepřehlédnutelným strojem na české koloběžkové scéně, a jak se z následujícího rozhovoru zdá, hodlá být vidět více a více.
Rozhovor s Michalem Homolou
Michale, svíčku na prvním narozeninovém dortu Sixteen jsi sfoukl, pojď trochu bilancovat. Splnily se plány, se kterými jsi do toho šel?
Hned zpočátku jsem do toho šel s jasnou představou, že chci dělat unikátní koloběžku, která bude úplně jiná než všechny ostatní a která samozřejmě bude splňovat moje představy. To se mi, myslím, podařilo na více než 100 %. Sixteen vypadá přesně tak, jak jsem chtěl, kvalitativně se neustále posouváme dopředu – jak dílenským zpracováním, tak i použitými komponentami. Naše koloběžka se vyrábí v České republice, na což jsme velmi pyšní a budeme se snažit – vlastně už na tom pracujeme –, aby i některé komponenty byly z naší produkce.
Už jsme o tom spolu mluvili několikrát, takže vím, že ty si právě na české produkci velmi zakládáš.
To rozhodně! Dnes je v Česku silná trojka výrobců – Kostka, Mibo a nebojím se tam už nyní zařadit i Morxes. Všichni ti „kluci“ si dali velkou práci s vývojem, vyrábí koloběžky vlastní konstrukce, nikoho nekopírují, stojí si za svými myšlenkami a nápady. Jenže jak se koloběžky čím dál víc rozšiřují mezi lidmi, snaží se toho využít různé firmy s jediným cílem – udělat si na tom snadný byznys. Na trh bohužel přichází kopie. Nebavím se ale o čínských kopiích, nýbrž o tom, že české značky kopírují české značky. To je tragické…
Ne, že bych takové jednání schvaloval, ale naprosto chápu, že je to jednodušší cesta. Vlastní vývoj je mnohem náročnější.
Řeknu to asi tak: Než jsem vyvinul Sixteen, měl jsem několik různých koloběžek a byly to špičkové stroje. Pořád jsem ale na nich nacházel vlastnosti, které mi vadily. Proto jsem se rozhodl jít sice složitější cestou, ale v jejím cíli byl stroj přesně podle mých představ. A protože moje představy jsou jiné než většiny ostatních lidí, vznikla výjimečná koloběžka. Chtěl jsem model s letmým uložením kol, zároveň jsem ale musel ukázat, že i taková konstrukce může být nadstandardně tuhá. To se podařilo. Kromě osobitého, ale zároveň velmi elegantního designu jsem požadoval špičkové komponenty, to se stalo také.
Ty máš v nabídce de facto jen jeden model, ale dokážeš jej vyrobit v nesčetně „custom“ verzích. To asi taky není nejsnadnější cesta ke zbohatnutí, ne?
Je to trochu masochismus, ale já musím říct, že mě to strašně baví, mám z toho obrovskou radost a užívám si to. Jak v Česku, ale zejména v zahraničí spousta zákazníků využívá toho, že mohou mít Sixtýnu de facto na přání. Ať už se jedná o speciální barvy rámu, metalické nevyjímaje, či pochopitelně o komponenty, které k sobě buď funkčně nebo designově ladí. Je to krásné a i mě to pořád posouvá dál. Mnohokrát jsem si už řekl, že třeba takovou barvu, jakou si zákazník vybral, bych já nikdy nepoužil, a ejhle, ono to vypadá skvěle! Jeden zákazník chtěl hydraulické brzdy, dostal je – byť já osobně třeba považuji standardně dodávané mechaniky Avid BB-5 za naprosto dostačující.
Jste schopni na přání udělat i konstrukční úpravy rámu?
Není to moc obvyklé, ale už jsme jak snižovali, tak zvyšovali nášlap. To už je ale trochu extrém, výroba je v takovém případě v podstatě ruční, a tomu samozřejmě odpovídá i cena. Pokud na tom ale zákazník trvá, nemáme problém vyhovět ani v takto specifických úpravách.
Vím, že nemalá část tvojí produkce jde „ven“. Jaký je poměr prodejů ČR vs. zahraničí?
Ten poměr se měsíc od měsíce liší, ale průměrně je to asi 60:40 ve prospěch exportu. My jsme se navíc zahraničnímu trhu začali pořádně věnovat až teprve před nějakými třemi měsíci, takže lze předpokládat, že se ta čísla ještě změní. Teď se nám třeba rýsují obchody se zeměmi, kde je celoroční sezóna, což je pro koloběžky samozřejmě velmi zajímavé. Takže uvidíme.
Pro mě je nicméně stále prioritou český trh – chci českou koloběžku co nejvíce prodávat v Česku. Bohužel je to ale také o kupní síle obyvatelstva. Sixteen není mainstreamový produkt, který se prodává jako rohlíky v supermarketu.
Odbočme od „kšeftu“ jen kousek vedle – k marketingu. Sixteen je v médiích vidět řekl bych až nadstandardně hodně, mně však zajímá story tvého „sportovního marketingu“. Jak se stane, že na Sixteen jezdí fotbalisté pražské Slavie nebo třeba tenistka Bára Strýcová?
To vzniklo skoro náhodou. O našich koloběžkách se dozvěděl Daniel Hejret, což je kondiční trenér špičkových českých sportovců. Protože jej Sixteen zaujala, oslovil mě a já jsem tehdy přijel do Prahy se svojí první custom verzí, o níž jsem sebevědomě tvrdil, že ji nikdy neprodám a… už jsem se s ní nevrátil. U Dana Hejreta si následně Sixteen všimli sportovci, které trénuje, takže nejprve jsem dodával koloběžky fotbalistům Slávie, pak přišli hokejisté, kickboxer a další sportovci.
Takže mezi českými vrcholovými sportovci je „in“ jezdit na koloběžce Sixteen?
Ne, o tom to není. Ne, že by se to nevědělo už dříve, ale Dan Hejret se prostě jen ujistil, že koloběžka obecně je skvělý doplněk kondičního tréninku pro spoustu sportů. Pro koloběh se docela nadchnul, pro Sixteen jakbysmet, a tuhle vášeň jednoduše posílá dál.
To naprosto chápu, ale přesto – není to také trochu tím, že Sixteen není tuctová koloběžka a „tihle lidé“ mají rádi věci, kterými se odlišují od běžného průměru?
Lhal bych, kdybych tvrdil, že výjimečnost Sixteen nehraje žádnou roli. Hraje, a ne nevýznamnou. Sixteen ocení lidé, kteří jsou rádi vidět, nechtějí mít standardní produkty, které vidíš všude, chtějí něčím vynikat.
U sportu ještě zůstaňme. Na koloběžkových závodech lze potkat jednoho jediného jezdce na Sixtýně, Martina Šnobla, který si popravdě nevede vůbec špatně. Je to předzvěst závodního továrního týmu Sixteen?
To je spíš taková recese… Já jsem se s Martinem potkal na závodech Rollo ligy loni v Lipníku, kam se chystalo pár lidí na Kábajcích s tím, že by mohli stát na bedně, protože v kategorii dvanáctipalcových koloběžek je málo závodníků. Dvanáctek tam nakonec bylo požehnaně a všem těm klukům, kteří si přijeli pro medaili, ukázal záda neznámý vysoký hubený chlapík na starém Mibu Courage. Ale ve velkém stylu!
Takže jsi jej draftoval do tehdy ještě neexistujícího týmu…
Ano, do týmu, který neexistuje ani doteď :-) Tedy kromě Martina, kterému se Sixteen líbila, slovo dalo slovo, my jsme mu postavili speciální závodní verzi, na které teď trochu víří stojaté vody českého závodního koloběhu. Jinak já ale účast Sixteen v Rollo lize a na dalších závodech skutečně nijak neprožívám a beru to s rezervou. Ale zároveň jsem samozřejmě rád, že Martin jezdí výborně.
A nebojíš se, že ti přesto uteče k velkým koloběžkám, které závodní pole – nebojím se říct, že oprávněně – ovládají?
Martin Šnobl mi hned na našem prvním setkání řekl: „Mě baví malé koloběžky.“ Je mi jasné, že by na velkém stroji dosáhl na některých tratích lepšího výsledku, nicméně je to jeho rozhodnutí. Když příští sezónu řekne, že bude jezdit na velké koloběžce, já mu v tom bránit nebudu. Jak jsem říkal – mám z Martinových úspěchů na Sixteen radost, ale jsem si vědom toho, že to není závodní speciál, takže jsem v klidu.
Otázka na tělo – prozradíš našim čtenářům plány do budoucna, nebo je to obchodní tajemství?
Něco si ještě nechám pro sebe, ale spoustu věcí už můžu „vykecat“ hned. Nejaktuálnější jsou zbrusu nová – původní, česká – kola na Sixteen, která už velmi brzy nahradí stávající kola pocházející z produkce Stridy. S novými koly úzce souvisí také změna obutí z původních plášťů Innova na Schwalbe a Continental. Mojí filozofií je postupně se zbavit závislosti na asijských dodavatelích a maximum komponent vyrábět v Česku.
To je sice hezké, ale pokud vím, tak Innovu vyrábí Schwalbe stejně jako svoji značkovou produkci v Indonésii.
To je pravda. Ale zákazníci, zejména pak západoevropští, zkrátka vnímají Innovu jako Tchaj-wan, kdežto Schwalbe jako německého nebo prostě evropského výrobce. S tím nic nenaděláme.
Rám zůstane stále původní?
Nezůstane… Rozhodl jsem se, že spolu s novými koly mírně upravíme také geometrii rámu. Změnu bude spočívat v tom, že stupátko vpředu mírně snížíme. Pomůže to efektivitě odrážení, jízda bude snazší, lépe se využije energie odrazu, sníží se únava určitých svalových partií a omezí se případné bolesti Achillovy paty. Od této konstrukční úpravy očekávám zpříjemnění jízdy zejména na delších trasách, pomůže však i pro běžné pojížďky.
To zní dobře! Když vidím závodní Trojanky, jak předkem stupátka skoro „štrejchají“ o zem, přesně chápu význam této úpravy. Ty ale asi takto extrémně snižovat nášlap nebudeš, ne?
Už jsem říkal, že Sixtýnka není závodní koloběžka, takže ani Trojankám, ani jiným strojům se rozhodně přiblížit nechceme. Rozdíl mezi přední a zadní částí stupátka bude cca 10 mm s tím, že nášlap se nakloní rovnoměrně – přední část půjde o 5 mm dolů, zadní o 5 mm nahoru.
Co další komponenty? Řídítka, představce?
Je pravda, že docela dost zákazníků, hlavně ze západní Evropy, požaduje BMX řídítka.
S hrazdou? :-)
Ano, s hrazdou. My těmto požadavkům v rámci hesla „Náš zákazník, náš pán“ vyhovíme, ovšem u standardních modelů určitě zůstaneme u klasických vyšších vlaštovek bez hrazdičky. Ale… V průběhu příští sezóny bychom chtěli pod značkou Sixteen začít vyrábět jak vlastní řídítka, tak představce. Nebudeme ale rebrandovat asijskou produkci, vyvineme vlastní, původní české produkty.
Tím se znovu dostávám k tomu, co jsem říkal na začátku: Já chci vyrábět v České republice. Vím, že to jde. Je to těžší a složitější cesta, ale jde to. Je to samozřejmě také dražší cesta, ale jde to. Jde to! U nás je spoustu šikovných lidí, kteří jsou schopní udělat nádherné produkty. My jsme si to vyzkoušeli na našich nových nábojích, vlastně na celých kolech. A nemusíte být odkázaní na jednu firmu, která tady vyrábí kola pro všechny ostatní. Je možné jít svou vlastní cestou. Já prostě věřím tomu, že přijde doba, kdy lidi ocení, že se někdo v Česku něčím zabývá, že něco vyvíjí…
17 komentáře
Jen houšť takto uvědomělých lidí a strojů!
Michale, my uživatelé Ti fandíme! A jeden výrobce ;-)
… děkuji všem za podporu, i těm kteří se mi ozvali na základě tohoto rozhovoru a jen mi projevili podporu … díky všem, budeme se snažit dál a dál posouvat koloběžku Sixteen … všichni mějte nádherný den!
Naprosto souzním s Tvými myšlenkovými pochody. Nejsi sám, kdo to takto pochopil.
K tomu sklonu stupátka jednoznačnej palec nahoru a jen malej příser. Chtě nechtě je to kopírování plzeňskýho stroje, i když tam se nedá vzít etalon, neboť skoro každá „Trojanka“ to sklonění stupátka má dle požadavků jednotlivejch závodníků. Ale zadek o 1cm výš než předek, jak sám uvádíš, že budeš zavádět, je nejčastější.
Když mluvíme o kopírování, co je potom zpevnění rámu koloběžky KOSTKA (hlavní rámová trubka, stupátko), není to náhodou okopírované zpevnění KICKBIKE stupátko, zadní stavba?
Proč je vlastně nižší předek dobrý pro efektivitu odrážení? Přece se neodrážím od koloběžky, ale od cesty.
Tak, Roberte, vezmi si třeba sprintera ve startovních blocích. Taky má při odrazu špičku nohy výš, jak patu? Vyšší předek koloběžky je nejspíš vhodný pro snadnější překonávání překážek, další výhody nejsou. Pro samotnou jízdu je jednoznačně lepší vyšší zadek :-).
Ono i s tím přejížděním překážek je to výhodnější spíš jen v terénu, kdy se přes tu překážku tzv. „sáňkuje“. V tomto případě se to chová tak, že po nájezdu na překážku se koloběžka postupně zpomaluje, až při nedostatku kinetické energie, či při velkém tření mezi překážkou a spodkem stupátka klidně nejen výrazně na překážce zpomalí, ale dokonce může i zastavit.
Naopak nižší předek ve spojení s větším prostorem za předním kolem je schopen o překážku „zakopnout“. To má dvojí vyústění. Na zpevněném povrchu se většinou ozve rána, koloběžka nadskočí, protože ten předek stupátka ten náraz vydrží a bývá i zkosen, díky čemuž se už zbytek stupátka té překážky ani nedotkne a jezdec, kupodivu nadále stojící na stupátku víceméně nerušeně a hlavně s minimální ztrátou rychlosti pokračuje dále v jízdě.
Druhé vyústění a časem se mu jste schopni 100% vyhnout je zadrhnutí nosu nášlapu a jeho svezení se po překážce do boku. Toto se stává, když přejíždíte šikmo položený železniční přejezd. Většinou následuje pouhé vyběhnutí z koloběžky, kdy ji táhnete za řidítka za sebou. Ale je to okamžité podseknutí a poprvé vás to i dost vyplaší, podruhé už víte, jak na to a potřetí už odhadnete, při jaké výšce překážky k tomu dojde a dokážete tomu předejít.
Terén a obrubníky neřeším, tam nejde primárně ani o fyziologicky správnej postoj jezdce na koloběžce ani díky nutné zvýšené výšce stupátka o co nejpohodlnější a efektivní odraz. Navíc to na koloběžce není můj šálek kafe.
Laďo, děkuji za odpověď. Dovolím si namítnout, že sprinter se o tu nohu odráží, takže přenáší šikmou sílu, ale na stupátku koloběžky je stojná noha, která přenáší převážně svislou sílu. Proč by tedy měla mít nějaký sklon a ne raději rovinu?
Já bych se, Roberte, nerad pouštěl do nějakých odborných diskuzí ala „rozložení sil působící na stojnou nohu“ :-). Mě se třeba chodí líp v botách, které mají výš podpatek /turistické boty/ nebo aspoň nesou chodidlo ve vodorovné poloze /sandály/, mít zdvihlou přední část boty, tak si budu nepříjemně protahovat achilovku. Podobně to chápu u koloběžky. Vodorovné nebo mírně se vpřed svažující stupátko ano, vpředu vyšší ne.Howgh, víc ze mě nevyrazíš :-).
Láďo, každopádně díky za odpověď, a slibuju, že už nebudu dále polemizovat. Jen mi to zaujalo, coby člověka, který je zvyklý spíše na to rovné stupátko. Třeba budu mít někdy možnost si zkusit novou Sixteenu a pochopím, jestli o něco přicházím nebo ne. Fakt je, že i ta stávající jezdí skvěle, jak jsdem měl tu možnost si zkusit na For Bikes.
Pokud jezdíš s vysokým patním klínem, tak víceméně supluješ ten sklon stupátka, kdy je stupátko vpředu níž než vzadu. Takto skloněný stupátko umožňuje nosit boty bez patního klínu a tím si vlastně snížíš stojnou výšku.
Dále se ti mnohem lépe zvedá nahoru ze dřepu a to pouze silou svalů nohy a nikoli kontraproduktivním přitahováním se za řidítka a tím i třebas nevědomém strhávání kolobky zpět. dalším přínosem je lehké přenesení váhy zpět.nevýhodou pak méně snadné vhození koloběžky do cílové pásky, kdy i nadzvedneš špičku stojný nohy a víceméně jakoby padáš vzad a přitom neřešíš, že pak se za ty řidítka prostě zvednout musíš.
Pane redaktore nepřipadá vam trosku divne zveřejňovat tady rozhovor v kterém se pise jak je hrozne kopírovat České výrobky jak je narocny vývoj a podobne a jak tohle jednání odcuzujete když cech kopíruje Čecha když uplne nejlíp víte a byl jste u toho když p.Homola zkoušel Mrazkovou koloběžku Já u toho byla také a byl to rok 2012 takže uplne nejlíp víte že on je právě ten Cech co kopíruje druhého Čecha a vy chlouba se tim jak je poctivého a nikdy by tohle neudělal trosku jste me tímhle zklamal když jsem s vama mluvila v roce 2012 připadalo mi ze jste ferovej a ne že za vším je biznis už mi ty články od vás nebudou nikdy připadat jako ze dojem ale vzdy jen biznis s pozdravem focena holka z Mrazkovi koloběžky z roku 2012 z pražského veletrhu kol a karavanu.
KAMILA: Promiňte, ale na nesmyslné téma s vámi nehodlám konverzovat.
Zamknuto..? M.
Aha. Pardon. No viděl jsem kolobku od p. Mrázka a podobnost se Sixtýnou teda patrná. Ale asi teda hloupost.. M.
#13 – Co je to za hysterii? Má pan Mrázek patent na kolobku s letmo uchycenými koly a s kotoučovkami? – nemá. A jestliže se p. Homola rozhodl stavět koloběžky této koncepce, tak je víc než jasné, že se budou podobat. Krom toho: podívejte se na Mrázkův rám a na Hmolův rám – řek bych, že je to dosti odlišná konstrukce. Takže bych doporučil studenej obkad na čelo.