V koloběžkových skupinách na Facebooku se poměrně často objevuje otázka typu: „Jaká má být správná výška řídítek?“ Odpovědi se, jak už to na sociálních sítích (ale i jinde)… různí. Proto jsem se rozhodl napsat na toto téma článek, byť tedy musím předeslat, že ani já vám neposkytnu exaktní čísla či tabulku s „přesnými“ výškami řídítek. Ale zase jsem to vzal z širšího pohledu a udělal pěkné obrázky :-) Tak čtěte a koukejte.
Byly doby, a není to zase tak dávno, kdy koloběžkám kralovaly malé stroje – modely s koly 12/12″ nebo 16/12″ až 16/16 palců. V těchto dobách se říkalo, že řídítka mají být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře, stojícího (na zemi, ne na stupátku) vedle svého stroje. Zkrátka ve výši dlaně. Tato poučka přetrvala v „koloběžkové latině“ dodnes, ovšem samotné koloběžky se změnily. Zvětšily se, a logicky nabyly také na celkové výšce čili i na výšce řídítek.
Lekce z anatomie, antropologii nevyjímaje
Abyste si lépe představili poměr základních velikostí koloběžek vůči lidskému tělu, připravil jsem několik ilustrací. Na Wikipedii jsem našel krásnou kresbu muže a ženy, pravděpodobně ze starého anatomického atlasu. Postavy sice nemají zatnuté pěsti, ale bez toho se, myslím, obejdeme, protože jinak mají všechno, co je třeba. Dokonce i to, co jsme nezbytně nutně vidět nepotřebovali ;-) Výška postav je nastavená podle výsledků antropologického výzkumu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity z roku 2014. Zde se dozvíte, že průměrný dospělý český muž měří 177,4 cm, žena pak 165,1 cm.
To, že jsem do ilustrací vybral převážně koloběžky Yedoo má dva praktické důvody. Jednak tyto modely mají jakousi „střední výšku“ horní misky hlavového složení. Například stroje značky Mibo mají vyšší „hlávko“, Kostky pak obvykle nižší. Druhým důvodem bylo to, že jsem v rámci „štábní kultury“ chtěl fotky s alespoň přibližně jednotným pozadím. To se mi sice nepodařilo stoprocentně, ale snad mi to nebudete mít za zlé. Takže pojďme na obrázky!
Z obrázků je dobře vidět, že zmíněnou profláknutou poučku o výšce zaťaté pěsti splňuje bez úprav pouze malá „dvanáctka“, přičemž kdyby se daly na větší model s koly 16/16″ (nebo 16/12″ – důležitá je velikost předního kola) nižší řídítka, platilo by to i v této kategorii. Počínaje průměrem předního kola 20 palců, se už dostáváte výš, byť i zde lze řídítka nahradit nižšími – aby na takovém stroji mohli jezdit i odrostlejší děti. Viz například přímo z výroby pro tuto skupinu jezdců určená Kostka Hill Max Kid (G5). U největších koloběžek s koly 26(28)/20 palců je pak už horní hrana hlavového složení jednoznačně nad rukou koloběžkáře, stojícího na zemi u svého stroje. Takže samotná řídítka – přesněji představec a řídítka – jsou pochopitelně ještě výš. Je to snad špatně?
Výška není všechno
Na tomto místě musím udělat důležitou vsuvku. Samotná výška řídítek je totiž jen jeden parametr ze dvou nebo možná tří hodnot, které ovlivňují postoj jezdce na koloběžce. Stejně jako výška hlavového složení je dalším neměnným rozměrem takzvaný prostor pro jezdce. Detailně se tomuto parametru věnoval před lety na Přibližovadlech náš externí spolupracovník Honza Horák – článek najdete zde. Já jsem se prostoru pro jezdce dotkl také v nedávném článku, porovnávajícím koloběžky s koly 20/20″ a 26/20 palců. Čtěte tady.
Z obou textů byste měli pochopit, že pro postoj koloběžkáře je důležitá jak celková stavba rámu, tak i – a to je ten třetí parametr – délka představce. Nebo přesněji a srozumitelněji: předozadní poloha řídítek. Je to logické – budete-li mít řídítka blízko k sobě, budete (muset) stát vzpřímeně, jestliže budete mít řídítka předsunutá dopředu, celé tělo se také předkloní.
Sečteno a podtrženo: Pro jakýsi optimální postoj koloběžkáře není důležitá pouze samotná výška úchopu řídítek, ale také jeho vzdálenost od konce stupátka. Každý koloběžkář si tedy na svém konkrétním stroji musí najít nejen optimální výšku, ale také optimální předozadní polohu řídítek. Dohromady se jedná o velmi důležité nastavení, které v oné optimální poloze přináší koloběžkáři ten správný požitek z jízdy – správnou ergonomii postoje i odrážení čili dupání.
Individua na koloběžkách
Na začátku jsem napsal, že ani já vám neposkytnu exaktní čísla či tabulku, a toto tvrzení nezměním. Ono to totiž dost dobře nejde. Správné nastavení řídítek je silně individuální parametr, který závisí na mnoha faktorech. Cožpak o to, taková tabulka doporučené výšky řídítek podle výšky koloběžkáře by se teoreticky dala udělat. Ale vidle nám do toho háže prostý fakt, že jsme každý jiný. Nikdo nemá stejnou stavbu těla. Někdo má delší nohy, jiný dlouhé ruce a tak dále – to všechno hraje při seřizování polohy úchopu řídítek svou roli.
Ve hře je samozřejmě také styl jízdy a délka obvyklé trati. Jinak bude mít nastavená řídítka závodník, jedoucí na výkon, a jinak turista, kochající se okolní krajinou. Pro jízdu na stokilometrové vzdálenosti pravděpodobně nebudete chtít být shrbení, ale stát na stupátku víceméně vzpřímeně. Naopak pro sprinty na 400 metrů se pak klidně ohnete v zádech, protože tak zkrátka dáte větší sílu do odrazu. (Mimochodem, ani to není pravidlo :-))
„Bezradný“ závěr
Sice jsem v tomto článku, jak je mým dobrým zlozvykem, napsal spoustu slov, ale vlastně jsem vám neporadil. Omlouvám se, ale fakt to dost dobře nejde. Naštěstí se u 99 % továrně vyráběných koloběžek dá v nějaké míře a bez dodatečných výdajů měnit alespoň ta výška řídítek. Takže experimentujte. Začněte v nejvyšší poloze a postupně snižujte. Testujte své nastavení na těch typech tras, na kterých obvykle jezdíte. Jen tak se projet před barákem nemá smysl. Kvalita nastavení se pozná teprve po ujetí desítek, klidně i nějaké té stovky kilometrů. Chce to zkrátka trochu trpělivosti. Jezdíte-li s jinými koloběžkáři, vyměňte si stroje a porovnávejte. I tak se dá dojít k dobrému výsledku.
Mimochodem, žádná řídítka nejsou zcela rovná jako násada od smetáku. Svou roli v ergonomii držení hraje také tvar čili zahnutí konců a natočení řídítek v představci. Mnohdy jen mírné pootočení správným směrem výrazně zlepší komfort úchopu. I to je však potřeba vyzkoušet na vlastní kůži… vlastně ruce.
Aby toho nebylo málo, je tu ještě také šířka řídítek. Věděli jste, že se příliš široká řídítka dají zkrátit? Jednoduše je uřežete. Pro jistotu jen upřesňuji, že se to dělá na obou koncích stejnoměrně, a také, že jde o nevratný proces :-) Takže opatrně.
No a jak změnit výšku, potažmo pak předozadní polohu řídítek prakticky? To si nechám až na další článek, který se pokusím připravit v dohledné době.
Jeden komentář
Výšku řídítek, aby nedocházelo k aerodynamickým ztrátám ve sjezdech, je potřeba nastavit tak, aby při zalehnutí na představec (tedy tam, kam vás kontakt představce s hrudní kosti pustí nejníže), aby vrchlík přilby nebyl výše, než zadek. Přitom není výhodné tohoto postoje dosahovat tím, že jezdec stojí na špičkách.
Zastáncům postoje šla paní radová. Postavte se tedy vaším stylem a zanožte bez ohnutí nohy v koleni a natáčení v bocích. Moc dozadu asi tu zanoženou nohu oproti té stojné nedostanete, že? To znamená že když odraz začíná tak 5-10cm za špičkou stojné nohy, tak bude hodně krátký.
Schválně se zkuste předklonit. Tj. změna, co? Najednou se ta vzdálenost násobně zvětšila!
Nj., ale abych se mohl předklonit a nemusel u toho pokrčovat ruce, nebo jít kolenem stojné nohy za její patu a tím pádem vyloučit, že se pak zvednu bez přitažení se za řidítka, tak potřebuju dostatečně dlouhej prostor pro jezdce danej konstrukcí rámu a ne krátkej rám a dohánět to ultradlouhým představcem a často navíc časovkářskými řídítky.