Nejdříve jsme čekali na sníh, ale ten roztál sotva napadl, aby se změnil v bahno. Tak jsme pro změnu čekali na mráz, abychom při testování nemuseli po každé vyjížďce projet ještě i automyčkou. Úplně nový Kickbike Cross 29er zatím netrpělivě postával v brněnské koloběžkárně Kolobky.cz, kam ho chodili okukovat nerozhodní zájemci. Ale nastal čas jej vytáhnout tam, kde se cítí nejlíp – do lesa, do terénu. Pokud ještě stále nevíte, zdali je tento stroj pro vás pravý, odpověď možná najdete v naší recenzi.
Prolog
Je až neuvěřitelné, jak se koloběžky řekněme v poslední dekádě proměnily. Slovo proměnily by se v tomto případě klidně dalo nahradit – přestože to nejsou synonyma – pojmem zvětšily. V době, kdy Přibližovadla začínala (2011) byly největšími modely stroje s koly 26|28/20″ a ani zdaleka se nepovažovaly za běžné. Na cestách je bylo vidět spíše sporadicky, protože trhu kralovaly malé koloběžky podle tehdy ještě platícího hesla „koloběžka má být malá“. A dnes? Všechno se obrátilo, velké koloběžky jsou standardem, a nikdo se nad tím nepozastavuje. Ovšem i mezi velkými se najdou ještě větší. Otevřeně přiznávám, že Kickbike Cross 29er – čili model s koly 29/26 palců – je největším strojem, na kterém jsem kdy jezdil. Je to snad špatně? Nikoliv. Můžu předeslat, že to bylo svezení velmi příjemné. Ale o tom až dál v tomto článku.
Petr Lindner: Výborná terénní koloběžka třetí dekády 21. století
Protože se Bolek (viz jeho podíl níže) tentokrát pěkně rozjel – a to nejen na testované koloběžce, nýbrž i na klávesnici –, budu se já naopak snažit krotit, byť jak pravidelní čtenáři Přibližovadel vědí, psát krátce mi zrovna moc nejde. Ale zkusím to. Třeba zrovna popis konstrukce bych mohl zkrátit.
Finské koloběžky Kickbike („šité“ v Číně) se za ty roky, co se vyrábí, skoro nezměnily. Zrovna nedávno jsem někomu říkal, že je až neuvěřitelné, jak nadčasový rám se Hannu Vierikkovi – zakladateli Kickbiku – podařilo vymyslet. V jednoduchosti je síla: Hlavní prvek rámu tvoří esovitě prohnutá, poměrně mohutná trubka z hliníkové slitiny, která je v místě stupátka zploštělá. Jediný svár je vzadu, v místě napojení zadní vidlice. Extrémní tuhost této koncepce je – při zachování malé hmotnosti – jedním z hlavních důvodů, proč Kickbiky zhusta vyhledávají závodníci.
Rám „Bejka“ 29er je podobný silniční verzi velké koloběžky s koly 28/28″ – Kickbike Race Max 28 (viz náš test). Také zde najdete ve spodním předním ohybu hlavního rámového profilu a v místě jeho napojení na zadní vidlici poměrně mohutné navařené výztuhy. Není se čemu divit – při rozvoru téměř 1 300 mm je třeba otevřený rám koloběžky patřičně zpevnit. Na rozdíl od silničního rámu Race Maxu 28, má rám Cross 29er hlavové složení typu tapered s větším spodním ložiskem. Přípravy na V-brzdy zde nehledejte, a nekoukejte se ani po možnosti připevnění stojánku. Toto je sporťák do terénu s kotoučovými brzdami.
Stejně jako všechny Kickbiky, má i Cross 29er poměrně krátké stupátko. Na silničních modelech mně to nikdy nevadilo – své pětačtyřicítky jsem byl schopný na stupátko ve sjezdech jakš-takš poskládat. U terénního modelu bych ale přece jenom přivítal o něco delší nášlap. Proč? Aby se nohy na stupátku schovaly – aby špičky a paty bot netrčely při šikmém postoji ven. Dostat klackem nebo šutrem do palce, čouhajícího do boku, totiž není nic příjemného.
O tom, že stupátko na kluzkém povrchu nedrží nohu úplně optimálně, se rozepisuje níže Bolek, já se tedy omezím jen na souhlasné konstatování, že je to tak. Mně ale možná více vadí chránič paty, o který si už od dob Race Maxu 20 občas vyzouvám botu stojné nohy. Ale zřejmě jsem jediný, komu se tak děje, protože jinak by asi v Kickbiku už dávno chránič paty vyřešili jinak.
A teď pozor! Kickbike Cross 29er je první koloběžkou, u níž kvituji dvojité zadní patky, umožňující měnit světlost/výšku stupátka. Podrobně se o tom opět rozepisuje Bolek, já tedy jen dodám, že zde to má skutečný smysl. Při jízdě v echt terénu, nebo třeba při mushingu, pro který je Cross 29er jako dělaný, je vhodnější vyšší poloha; na techničtějších, méně rozbitých tratích, kde se více jede „za svoje“, dá nižší poloha díky menšímu dřepování ulehčit vašim kolenům, aniž byste drhli spodkem o každý kamínek. Jen podotýkám, že změna polohy zadního kola je malý servisní zásah – na cestě to asi nikdo dělat nebude. Je totiž třeba odmontovat třmen brzdy a vložit mezi něj a rám vymezovací adaptér (při změně z vyšší polohy na nižší).
Ještě pár slov k přední vidlici. Ta je naprosto správně pevná čili není odpružená. Celokarbonové provedení jí dává patřičnou tuhost a samozřejmě nízkou hmotnost. Ostatně čekali byste, že takovýto velký koráb bude při osazení standardními komponenty vážit méně než deset kilo (9,7 kg)?
Komponenty
Než na to zapomenu a než se dostanu ke standardní komponentové výbavě Kickbiku Cross 29er: Pokud by se vám tovární osazení tohoto stroje nelíbilo, máte – jako u dalších modelů Kickbiků – možnost zakoupit si jen samostatný rám a koloběžku vybavit svými vysněnými součástkami. Levněji vás to sice velmi pravděpodobně nevyjde, ale zase můžete mít koloběžku ještě lehčí a s kvalitnějšími komponenty. Mimochodem, samotný rám (i s oním matným černým lakem) váží podle výrobce pouhé 3,3 kilogramy.
Nyní ke standardnímu osazení. Kola představují řekněme střední třídu – dvoukomorové ráfky Alexrims, křížený výplet 32 nerezovými černěnými dráty na obou kolech, 100mm náboje s šestišroubovým uchycením brzdových kotoučů. Tovární obutí plášti Kenda Small Block Eight šířky 2,1 palců je… poněkud „schizofrenní“. Tyto pláště jsou jednak docela těžké, ale hlavně jsou určené do suchého lehkého terénu. Na blátě se zanáší vzorek, husté bahno se nabaluje na plášť, zkrátka samočisticí efekt je zde nulový a pláště mají také nedostatečný boční grip. Dlužno ale dodat, že Kendy Small Block Eight mě překvapily na sněhu, ne tedy u Kickbiku Cross 29er, při jehož testování jsme na sníh neměli štěstí. Ale před časem jsem s nimi jezdil na sněhu na Yedoo Trexx Disc, a byl jsem spokojený. Byť tedy boční grip jsem i zde hodnotil jako nedostatečný. Pláště jsou ale „spotřebka“, takže každý uživatel dříve či později sáhne po novém, třeba i jiném, lehčím a lepším obutí.
Přestože dovozce uvádí ve specifikaci brzdy Tektro Gemini, testovaný model byl vybavený hydraulickými kotoučovými brzdami Clarks M2. To je však v době pocovidové, kdy jsou dodávky komponent z Východu velkou sázkou do loterie, vcelku pochopitelné. Každopádně se jedná o dvoupístkové „hydrauliky“ nižší třídy, které nevynikají nijak oslnivým výkonem. Mají sice dobrou dávkovatelnost brzdné síly, ale co do účinnosti si moc nezadají s dobrými mechanikami – přestože je koloběžka vybavená velkými 180mm kotouči. Na druhou stranu jsme jezdili na úplně nové koloběžce, tedy na stroji s nezajetými brzdami, takže je velmi pravděpodobné, že si jejich účinnost po času ještě „sedne“. Pochválit už nyní ale můžu jedno- až dvouprstové brzdové páčky, které jsou z mého pohledu výborně ergonomicky navržené.
Řízení je… obyčejné. Obyčejné noname nízké hliníkové oversize vlaštovky šíře 645 mm s obyčejným představcem délky 100 mm. Gramaři si asi pořídí lehčí kokpit, nicméně funkčnosti samozřejmě nelze nic vytknout (což platí i pro gripy z tuhé „plastogumy“). Byť tedy osobně bych na terénním stroji viděl už ve standardu raději širší řídítka.
Jen douška na konec této části: Standardně dodávané odrazky ve výpletu kol ztratíte dříve, než dojedete k nejbližšímu terénu (vlastní zkušenost) a stejně tak standardně dodávaný zvonek… se může i v lese hodit. Mluví o tom Jindra Prchlík v jednom z dílů Kolobcastu čili koloběžkového podcastu Přibližovadel, věnovanému zážitkům ze závodu 1000 Miles na koloběžce. Nicméně zákonu o provozu na pozemních komunikacích bylo vyhověno a to je dobře.
Jízdní vlastnosti a celkové hodnocení
Zatímco v předchozí části jsem tu a tam nějakou výhradu zmínil, zde již budu psát jen v superlativech. Kickbike Cross 29er má skvěle navrženou geometrii, která mu dává neméně skvělé jízdní vlastnosti. Řízení je trochu ostřejší, což je ale dobře, protože toto je dravec – nejde o žádného loudu na kochání se krajinou. Perfektní držení stopy ostatně zajišťuje sám o sobě dlouhý rozvor a velká kola, která samozřejmě umožňují bezpečnou prostupnost i v těžkém terénu.
Kickbike Cross 29er není kvůli své délce ideální stroj pro technické tratě s kličkováním mezi kořeny a stromy. Ale jakmile se cesta pěkněji vine, nemůžete necítit zrychlení, které tato koncepce koloběžky umožňuje. Od začátku až do konce testování mě udivovala lehkost, s jakou jde toto monstrum do odrazu – na čemž má podíl jak dobrá celková hmotnost, tak i tuhost rámu, který dovoluje dát veškerou energii do odrazu; potažmo opět… velká kola s malým valivým odporem.
S vyšším nášlapem je to do prudkých stoupáků docela velká dřina, osobně bych si po zakoupení tohoto stroje ihned „přešteloval“ stupátko do nižší pozice. Ale záleží na tom, jak obtížný terén obvykle jezdíte. Více se o tom rozepisuje níže Bolek.
Kickbike Cross 29er je výborná terénní koloběžka třetí dekády 21. století. Je to stroj, který splňuje moderní standardy a odvádí výborný výkon. Příznivcům svižné jízdy mimo civilizaci jej můžu bez váhání doporučit.
Bolek Žemlík: V terénu je to lahoda
Na koloběžce Kickbike Cross 29er jsem během tohoto testování nestál poprvé a vzpomínám si, že už kdysi mě při první jízdě příjemně překvapila.
První věc, které si všimnete, když ji poprvé chytíte do ruky, je její nízká váha v porovnání s tím, že působí jako mohutné a těžké (ač elegantní) monstrum. Váha je rozhodně jednou z největších předností této koloběžky, a až ji budete v terénu přenášet přes brody, zvedat přes spadlé kmeny stromů nebo jen tlačit do kopců, určitě tuto vlastnost oceníte. Na nízké váze má nezanedbatelný podíl výborná karbonová vidlice – lehoučká, pevná a dostatečně prostorná i pro nejmasivnější pláště.
Stejně tak oceníte i veliká kola, která mají skvělou setrvačnost, výborně drží stopu. Navíc velké kolo vzadu posunuje těžiště oproti běžným koloběžkám s 20″ kolem o něco více do středu, což zvyšuje celkovou stabilitu a hodí se zejména při jízdě z kopce. Větší kola mají také menší tendenci ustřelovat a podkluzovat.
Třetím rysem, který tuto koloběžku charakterizuje, jsou hydraulické kotoučové brzdy. O užitečnosti těchto brzd v terénu asi není třeba se nijak zvlášť rozepisovat. Brždění není fyzicky namáhavé, takže vám ani při delších sjezdech „neupadnou“ prsty, a díky kotoučům se eliminuje možnost zanesení brzd a zaseknutí kola, ke kterému běžně dochází u „véčkových“, neřkuli silničních brzd.
Chování na asfaltu
Kickbike svůj Cross 29er představuje jako „sériový skvost do terénu“, ale každý člověk občas na koloběžce zabloudí i na asfalt, minimálně proto, aby se k tomu terénu dostal. Takže co tam? Jízda je možná překvapivě docela pohodlná. Stupátko je samozřejmě výše, než by být mohlo (o dvou výškových polohách viz dále v článku), ale na maximum nahuštěné pláště se díky nízkému vzorku relativně dobře odvalují a nemáte tak pocit, že by vás extra brzdily. Díky velkým kolům je možné vyvinout docela vysokou rychlost, kterou je koloběžka schopná udržovat po dlouhou dobu. Manévrovací schopnosti jsou kvůli velkým kolům a téměř dvoumetrové délce dosti ztížené, ale díky nízké váze není problém ji v krajním případě chňapnout za představec a zadní kolo a otočit. Při jízdě z kopce je koloběžka díky velkým kolům a mohutnějším plášťům velice stabilní, vzhledem odporu vzorku plášťů a aerodynamickému odporu se nerozjede tak, jako koloběžky silniční, a proto nemusíte ani tolik brzdit. Jízda do kopce samozřejmě není nic extra příjemného, ale díky slušné váze to ani v tomto ohledu není úplná katastrofa. Zkrátka, přiblížení k terénnímu úseku zvládá Kickbike Cross 29er uspokojivě.
Chování v terénu
Když se k terénnímu úseku či celé trasy dostanete, je to jednoduše lahoda. Jízdní projev je jistý, koloběžka krásně drží stopu i v členitém terénu, nenechá se vychýlit z kurzu nějakým tím nárazem kořene, kamene nebo jiné nerovnosti. Díky nízké váze se s ní krásně překonávají překážky, které nelze přejet, jako jsou spadané stromy nebo houští (nebo schody nahoru, kterým se bohužel v Brně mezi terénními úseky úplně nevyhnete :-) ) a ve sjezdu přímo letí z kopce, až se divíte, co všechno se na koloběžce dá vlastně překonat. Ani jednou jsem v průběhu testování neměl tendenci padat, a to jsem jel v převážně neznámém terénu, který jsem při jízdě objevoval. Vytlačit koloběžku do většího kopce taky není problém – jako správná terénní koloběžka má totiž výše postavená řídítka, což je ke tlačení velice vhodné. Gripy s lehkým vzorováním jsou pohodlné a ruka mi z nich vůbec ani v nezbytných rukavicích nesjížděla. Díky hydraulickým brzdám se s 29erkem pohodlně a jistě brzdí, a přestože by teoreticky mohly být o něco účinnější, podle mě je naopak výhodou, že nejsou příliš ostré. Pro jízdu v terénu totiž podle (nejen) mých zkušeností platí, že mnohé překážky je lepší raději rychle „přeletět“, než na poslední chvíli brzdit a zkoušet mezi nimi složitě kličkovat. A pro tento účel jsou lepší brzdy volnější (které však samozřejmě taky umí stroj zastavit, když pořádně zaberete).
Přesto situace není úplně ideální (jako ostatně nic na světě), a i během jízdy v terénu, která má být hlavním určením tohoto stroje, na mě vyskočila dvě negativa. Výhodou je, že obě je možné alespoň do jisté míry vyřešit. O co jde?
Prvním z nich jsou pláště. Zvolené Kendy o šíři 2,1″ jsou sice dostatečně mohutné, aby při ideálním podhuštění krásně tlumily nerovnosti v terénu, jejich vzorek, směs a váha plusové body koloběžce spíše ubírají, než přidávají. V mokřejším a bahnitějším terénu nejsou stoprocentně stabilní a mají tendenci klouzat. Tato nesnáze má samozřejmě relativně jednoduché řešení – kola přezout do jiných plášťů. Díky standardním velikostem kol 29 a 26 palců je výběr dostatečně široký, takže milovníci terénu jistě dokážou najít náhradu, která bude v těchto ohledech lepší a bude jim vyhovovat. Co se týče jízdy na asfaltu nebo jiném pevnějším povrchu, tam jsem s továrním obutím problém neměl, takže pokud se pro tuto koloběžku rozhodujete kvůli její komfortnosti, všestrannosti a vzhledu, a do opravdového terénu zavítáte spíše sporadicky, pláště za mě řešit nemusíte.
Velice komplikovaným negativem číslo dvě je stupátko. Proč komplikovaným? Jednak proto, že se nedá tak jednoduše vyřešit, a jednak také proto, že podobný problém mají koloběžky téměř všech výrobců. Mám na mysli to, jak na stupátku drží noha. Při jízdě na koloběžce obecně je vždy potřeba nalézt ten správný kompromis mezi tím, aby noha na stupátku dobře držela a neklouzala, a zároveň, aby nedržela příliš a dala se vytáčením a šoupáním pohodlně měnit noha. V terénu jsou samozřejmě větší nároky, a v prudším nebo komplikovanějším sjezdu, kde se ostře vyhýbáte překážkám a přeskakujete přes kořeny nebo kameny, potřebujete, aby chodidlo drželo jako přibité. Převážná většina výrobců samozřejmě vyrábí koloběžky univerzální, a proto mají i univerzální, hladká stupátka (jediným čistě a primárně terénním stupátkem, jsou stupátka na terénních modelech značky Doxtor) a terénní modely pak vyžadují jisté úpravy.
Tak, po rozvláčném úvodu rychle a stručně k věci. Kickbike Cross 29er má navzdory protiskluzové pásce stupátko dost hladké. V drsnějším terénu má noha tendenci po něm poskakovat a klouzat. Pokud jste velmi opatrní jezdci a přibrzdíte si, samozřejmě k tomu docházet nebude, ale podle mě, když už jedeme do terénu, musíme si jízdu trošku užít a tím pádem to pustit trochu ostřeji. Co s tím? Řešením je speciální rošt KBR Grill (viz test Přibližovadel), který je možné přišroubovat na stupátko shora, a ten „přilnavost“ nohy na stupátku výrazně zvyšuje. Teď vás možná napadne, proč se tady tak dlouze rozepisuju, když vlastně existuje skvělé řešení. No, podle mě zase tak skvělé není, protože samozřejmě zvyšuje nášlap. Jsem zarytým zastáncem co nejnižšího možného nášlapu pro daný terén, a jakékoliv řešení, které ho uměle navyšuje – a to ještě tím, že zvýšíme tloušťku stupátka (která já je už tak u Kickbike dost velká) – mi nepřijde ideální. Každopádně je však výhodou, že máte na výběr ze dvou možností, za což je potřeba Kickbike pochválit, protože ostatní značky nic podobného (zatím) sériově nenabízejí.
A ještě jeden detail. Budete-li jezdit v mrazu a ve sněhu, počítejte s tím, že vám bude ušlapaný sníh na stupátku tvrdnout, namrzat a ledovatět. Podobnou zkušenost mám u stupátek všech možných značek a to včetně „hladší“ verze stupátka značky Doxtor. Jediným nenamrzajícím je „hrubá“ verze stupátka Doxtor, která prakticky nemá žádnou plochu, na které by se sníh mohl udržet…
Dvojí poloha zadního kola
Je důležité přidat ještě poznámku ohledně polohy zadního kola. Jako u většiny Kickbiků a dnes už i koloběžek Yedoo, je možné si za určitých podmínek a s větším či menším „násilím“ změnit umístění zadního kola ve dvojitých zadních patkách a tím upravit světlost. Já jsem koloběžku samozřejmě testoval v obou polohách, nicméně drtivá většina informací v recenzi se vztahuje k nastavení, kdy je koloběžka výše nad zemí, tzn. kolo je umístěno níže v rámu. V této poloze výrobce koloběžku dodává, a rozhodně je pro jízdu v terénu lepší v případě, že nejste úplný profi jezdec a závodník. Změnou polohy a tedy snížením stupátka se výrazně zvyšuje frekvence škrtání o nerovnosti a jízda v terénu není tak pohodlná. Snížením se ale pochopitelně zlepšuje komfort jízdy na asfaltu, protože v nižší poloze se Kickbike Cross 29er dost přibližuje výšce stupátka běžných univerzálnějších silničních koloběžek.
Jak už jsem psal i v některé z dřívějších recenzí, obecně mi střídání poloh zadního kola moc nedává smysl, v tomto případě mi však přijde celkem užitečné. Sečteno a podtrženo:
- Pro závodníka, který preferuje terén všech druhů a různého převýšení, je lepší poloha níže nad zemí, protože zvládá číst terén a v rovnějších úsecích si odpočine.
- Pro jezdce, který má rád terén, ale není úplně zkušený, je vyšší poloha v terénu výhodou. Na asfaltu je nášlap v této pozici zbytečně vysoký, jízda je ale přesto docela pohodlná.
- Pro člověka, který chce koloběžku využívat univerzálně a rekreačně, a do pořádného terénu vjede sporadicky a opatrně, je lepší nižší poloha.
Výborná téměř univerzální volba
Abych to tedy na závěr nějak shrnul, Kickbike Cross 29er představuje díky svým terénním a zároveň dostatečně univerzálním vlastnostem výbornou volbu pro několik druhů lidí. S minimálními úpravami dokáže splnit očekávání závodníků, kteří se chtějí vydat na extrémní závody typu Etapák či 1000 Miles. Stejně dobře poslouží laikům, kteří díky své lásce k přírodě potřebují traktor, s jehož pomocí se dostanou do všech zákoutí a končin (nejen) naší republiky. A v nižší poloze rozhodně nezklame také ty, kdo sice nejezdí převážně v terénu, ale chtějí koloběžku elegantní, lehkou a s kvalitními brzdami, která je doveze tam, kam právě potřebují.
Plusy a minusy
nízká hmotnost
výborná geometrie rámu
vysoká tuhost rámu
hydraulické kotoučové brzdy
dvojité zadní patky
…ale
krátké a hladké stupátko
ne příliš optimální pláště
Zdroj
Zapůjčily Kolobky.cz
Dovozce: Kickbikecz.cz
Ceny
ke dni 20. 2. 2023
Komplet koloběžka: 23 990 Kč
Pouze rám: 9 490 Kč
9 komentáře
Díky pánové, skvělá recenze Tuto koloběžku jsem koupil loni jako zánovní. Původní majitel tam vyměnil pláště za Continental Speed King II, vyměnil ložiska v kolech za lepší, namontoval gripy Ergon. Brzdy jsou Tektra. Od té doby co ji mám jsem Wolfra ze sklepa nevytáhl. Jezdí naprosto úžasně, kopce, které jsem na Wolfrovi šlapal pěšky teď v pohodě vyjedu. Rám má skvělou geometrii, ta koloběžka jakoby chtěla jet sama. Jediné co jsem přidal já jsou blatníky. Vpředu lízátko od SKS a dozadu jsem blatník složil ze dvou blatníků SKS. Jezdím celý rok a bez blatníku to prostě nejde.
Ahoj. Dáš mi pár fotek do mailu, jaký si zvolil blatníky? Rěším stejnou věc a nějak nejsem schopen vybrat co bude sedět. lipasy(za vi nac)seznam.cz díky
Ahoj,mám ji už delší dobu,a ty lesní výlety jsou samá zábava, byl jsem s ní ještě před válkou v zakarpatske rusi a nezklamala nikdy.Jak píše Jirka,bez blatníků je to opruz😆,můžu doporučit 👍
No já nevím, pěkný to je, ale není lepší si pár korun přidat a vzít doctor? Pevná osa a tapered hlava je přece jen do terénu nezbytností. Navíc u doxtorky člověk nemusí vymyslet nějaké grily a podobně :)
Ahoj, nemám žádný gril a ani ho nemíním kupovat. Jak jsem psal, jezdím cely rok a nikdy mi to nijak extrémně neklouzalo. Asi záleží na botách. Šalamounsky to vyřešil kamarád který skrze díry ve stupátku propletl nějaké lanko a má po problémech.
Myslím, že Doxtorky maj výrazně kratší prostor pro jezdce.
Neřekl bych, že stupátko je krátké. Já s ním nemám problém. A moje noha není zrovna nejmenší. Mám 48. A to jsem předtím měl Mibo.
To asi není reakce na to, co jsem napsal o prostoru pro jezdce, že?
Ne. Je to reakce na recenzi, kde je „Stejně jako všechny Kickbiky, má i Cross 29er poměrně krátké stupátko“. Je to i v plusech a mínusech.