Kostka Hill Twenty – podrobná recenze

Prolog

Obvyklý prolog má v tomto případě jen připomenout, že recenze koloběžky Kostka Hill Twenty patří do jakési série článků spolu s testem Miba Express (verze 2013), a článkem, který teprve bude následovat – srovnáním obou „dvacetipalcových“ strojů a textem, pojednávajícím o tom, o čem vůbec tato kategorie koloběžek je. Nyní ale pojďme k Twenty…

Konstrukce

Jestliže vám tato koloběžka připomíná model Kostka Hill Pro, kterému jsme na Přibližovadlech věnovali velkou spoustu prostoru (oprávněně samozřejmě, zde, tady a tu), pak to máte takzvaně v oku. Ale… Hned na úvod je třeba vědět, že rám – byť vypadá shodně – je nový, hlavně delší a také více „vyztužený návarky“. K tomu se ještě dostaneme. Nicméně je třeba dodat, že srovnání bylo s loňským modelem Hill Pro. Letošní Hill Pro má již rám shodný s Hill Twenty.

Klasickou Kostkovic konstrukci jsem zde už popisoval mnohokrát a není třeba se k tomu stále vracet do detailu. Převládají trubky či kapkovitý profil krku, design je elegantní, líbivý. Twenty je nabízena pouze ve dvou barvách rámu: V námi testované oranžové reflexní, kterou mimochodem každý okamžitě miluje, a v konzervativnějším provedení pro usedlejší jezdce – v modrém matném laku.

Kostku obecně charakterizuje rozměrné stupátko čili „podlaha“ (prosím neplést se stejnojmenným Přemkem P.). U ní se na chvíli zastavíme. Stupátko, podlaha či nášlap představuje typický brand Kostkovic koloběžek, který vtipně využívá pokročilé dílenské technologie, jimiž tato firma disponuje (čtěte mimo jiné zde). Naprosto jednoduše a elegantně přecházejí boční trubky nášlapu v zadní vidlici, jediný ostrý zlom je v místě sváru s krkem.

A sváry, přesněji návarky – realizované svařovacím robotem od Panasoniku – jsou také zespodu nášlapu – a nejsou vůbec náhodné či ojedinělé. Už jsem o tom také psal například v recenzi závodničky Racer Pro – tímto způsobem jsou trubky vyztužené proti nežádoucímu pružení. To předpětí, které návarky vytvářejí, je skutečně znát – nové rámy koloběžek Kostka obecně skutečně výrazně méně pruží nežli starší modely. Jediné slabé místo je v ohybu mezi koncem stupátka a přechodem v zadní vidlici, to už ale na Přibližovadlech také víme. Ostatně k pověstnému pružení Kostek se ještě dostanu v části Jízdní vlastnosti. Na tomto místě bych jen dodal, že světlost 60 mm je z mého pohledu zbytečně vysoká a já bych volil o centimetr i 15 mm menší výšku stupátka nad terénem. K problematice světlosti se ještě vrátím ve slibovaném třetím souhrnném článku.

Komponenty

Zase shora: Pěnové gripy Velo (stejné jako dříve BBB, ale levnější) jsou perfektní, skoro bych řekl, že neznám lepší. Brzdové páčky Shimano XT, stejně jako samotná „iXTéčková“ Véčka s cartridgovými botkami poskytují naprosto luxusní brzdový výkon, mají perfektní ergonomii (páčky) a ještě dobře vypadají. Někdy se fakt vyplatí dát více peněz za vyšší třídu.

Ale pojďme k mým „oblíbeným“ BMX řídítkům… Ano, došlo k „nějakým“ úpravám. Byla u nich – naprosto správně – zkrácena šířka na optimálních 600 mm. Proběhla i malá změna tvaru, nicméně stále to není ono. Po prvních dvaceti kilometrech jsem opět poznal vtíravé ozvěny svého karpálního tunelu a od té doby jsem bez gelových rukavic nevyjížděl. Tahle řídítka potřebují ohnout konce dolů…

Už kolem toho nehodlám psát další písmena, dovolil bych si designérům poradit jen jednu věc – třeba Číňané jsou v tom mistry světa – když už chcete mermomocí tuto komponentu vyrábět sami, najděte fakt dobrá sériově vyráběná řídítka a prachsprostě je okopírujte. On i ten levný Zoom dělá fakt dobré tvary.

Ale řídítka ještě neopouštíme! Bude totiž následovat pochvala. Hrazda… Pro mě zbytečnost, pro jiného (ověšovače) geniální vynález, určený ke zvýšení hmotnosti stroje pomocí nejrůznějších cyklokompjůtrů, džípíesek, blikaček, reflektorů, Fénixů, zvonků či klaksonů. Tak, jako u Kostků výborně využili hrazdu Rebela k integraci velmi praktické brašny, u BMX řídítek (už dříve) proběhlo něco podobného, byť v menší míře.

Malá brašnička sice není v základní výbavě, nicméně je přesně tam, kde má být a dle mého soudu smysluplně využívá tvaru BMX řídítek – včetně jejich u koloběžek zbytečné hrazdičky. Řeknete si možná – blbost – ale až zjistíte, že jste si vyjeli nalehko a klíče od bytu a doklady si můžete strčit jedině tak do, ehmm, kalhot (elastických samozřejmě), význam tohoto malého pomocníka okamžitě oceníte.

Pojďme však o něco níže, k luxusní komponentě Kostky Hill Twenty – ke kolům. Ta jsou vychytaná do posledního detailu včetně obutí. Kostka má s tuzemským výrobcem ráfků, nábojů a ostatně i celých zapletených kol, slavičínským Remerxem, úzkou spolupráci, takže od letoška vznikla „koloběžková“ kola včetně brandu Scooter na dvojstěnném „kalíškovaném“ soustruženém ráfku.

Náboje s průmyslovými ložisky mají zvýšenou rozetu a čtyřiadvacet děr pro dvakrát křížený výplet. Hliníkové náboje jsou buďto lakované nebo eloxované – estetickému dojmu bylo i zde učiněno zadost. Kolo bez obutí a rychloupínáku váží 0,7 kg, což je výborná hodnota.
Na detailu ráfku jste si mohli všimnout, že má šířku 19 mm. To je rozměr optimální pro trekové i terénní pláště šířky až přes dva palce. U Kostky se naštěstí drželi při zemi a koloběžku osadili 1,5palcovými (40mm) plášti Schwalbe Marathon Racer.

Domnívám se, že nic lepšího udělat nemohli – jde totiž o vynikající univerzální obutí, které je jednak relativně lehké (vzhledem k technologii drátové patky – s kevlarovou se ve velikosti 20″ nedělají), má rozumný vzorek i směs běhounu, což zaručuje malý valivý odpor, a zároveň se dá „nafučet“ na poměrně vysoký tlak 85 psi (6 bar).

Já jsem se nicméně ani s Marathony nespokojil a – hlavně kvůli snížení světlé výšky – jsem koloběžku zkusmo obul do slicků Schwalbe Kojak. Koloběžka na 1,35″ „Kožacích“ klesla cca o 5 mm, čili nic zásadního ve prospěch světlosti, avšak i přesto bylo znát snížení valivého odporu hladkého pláště s maximem tlaku ještě o půl baru vyšším.

Jel jsem na této sestavě i po polních cestách a nepřipadal jsem si vůbec nepatřičně. Vysoký tlak sice pro takovýto terén ideální není, nicméně přilnavost plášťů bez jakéhokoliv vzorku je i na polních cestách – na suchu podotýkám – naprosto dostatečná.

Na závěr části o komponentách musím uvést, že v případě koloběžky Kostka Hill Twenty si blatníky nebo třeba zmíněnou brašničku na řídítkách musíte dokoupit – tyto doplňky nejsou v základní ceně. Stejně tak jako můj vlastní karbonový košík na bidon, který jsem před focením v ateliéru Jindry Špačka i v exteriéru zapomněl sundat. Venku na koloběžce zůstala i světla Mighty, která Kostka nově prodává a jejichž recenzi také na Přibližovadlech přineseme.

Jízdní vlastnosti

V podstatě bych mohl opsat tutéž část z recenze Hillky Pro – velmi přesvědčivě sedí na silnici, není třeba se bát vysokých rychlostí ani točivých partií ve městě třeba. Znovu opakuji: „…je to pohodlný kočár, který po cestě plave jako limuzína.“ Ale aby nedošlo k omylu – neplave, naopak s vámi dokáže pěkně zatřást – čímž se dostávám k problematice měkkosti Kostkovic rámů. Jak jsem už napsal, díky vcelku složitému systému návarků rám ani zdaleka tak nepruží, jako to bylo u koloběžek této značky dříve. Také jsem napsal, že kritické místo je u ohybu zadní stavby, kde prostě kulatý profil nemůže mít stejnou pevnost jako třeba ovál.

Ale… Toto není závodní koloběžka, u které je třeba přeměnit každou i sebemenší špetičku energie odrazu v pohyb dopředu. Toto je koloběžka pro hobbíky, pro cestovatele, rodiny a další. A věřte tomu, že ti ono miniaturní pružení buďto ani nepoznají nebo jej naopak uvítají. Navíc pokud nemáte nafoukané pláště „na kámen“, pruží stejně více ony. Já samozřejmě radím vždy využít maximálního tlaku a raději jezdit v gelových rukavicích, protože ono to pak skutečně drncá. Ale jede! Upustil bych trochu vzduchu jen u delších přejezdů po polních a lesních cestách.

Celkové hodnocení

Vy, kdo čtete recenze koloběžek na Přibližovadlech pravidelně, víte, že můj obvyklý problém s Kostkami se týká v poslední době už jen dle mého názoru zbytečně širokého stupátka, které by navíc v tomto případě mohlo být i o centimetr nižší. Bavil jsem se však na toto téma s Markem Kostkou několikrát a ten říká, že jde o velké dilema – jsou zákazníci, kteří by stejně jako já chtěli jít níž, je ale také spousta takových, kterým se i těch 6 cm světlosti zdá pořád málo. Stejná dilemata pak řeší i co do šířky nášlapu, byť ta je silně ovlivněná technologií, spíše efektivností výroby. Takže to vcelku chápu…

Jako celek představuje nicméně koloběžka Kostka Hill Twenty výborný stroj, který v sobě spojuje užitné vlastnosti dané kvalitní konstrukcí, geometrií, i dílenským zpracováním a komponenty spolu s elegantním designem. Zprvu jsem si sice při testování sebestředně myslel, že se lidi otáčejí po mně, naštěstí mi rychle došlo, že jejich zájmem je právě zkoušený stroj. Se spoustou z nich jsem se pak dal i do řeči a vadilo jim na Twenty jen jedno – vysoká cena. Devět tisíc „bez ničeho“, tedy bez blatníků, stojánku či brašničky je skutečně dost. Tento stroj je sice komponentově vybaven skvěle, to však ocení pouze zkušení jezdci. Ale nevím, byznysu nerozumím, třeba se Kostka Hill Twenty i tak prodává/bude prodávat dobře. Kvality na to rozhodně má.

Plusy a minusy

výborná geometrie a jízdní vlastnosti
vynikající komponenty (kromě řídítek)
kvalitní dílenské zpracování

…ale

vysoká cena

Výrobce

KOSTKA – kolobka, s.r.o.
Potůčník 449
788 33 Hanušovice

tel.: +420 583 231 025
e-mail: dotazy@kolobka.cz

Cena

ke dni 31. srpna 2013
9 070 Kč

Konkurence

Mibo Express | Cena 7 590 Kč	Vella Offroad | Cena 8 890 Kč

Koloběžka Kostka Hill Twenty byla fotografovaná v ateliéru fotostudia Špaček