Prázdniny a doba dovolených nezadržitelně končí, za pár dní je tu září se vším, co k tomu patří. Teď ale nemám na mysli radosti i strasti kolem začátku školního roku, byť bez nich by září nebylo zářím :-) Pravidelní čtenáři Přibližovadel vědí, že o druhém zářijovém víkendu se v kempu Brodský u stejnojmenného rybníka poblíž Červeného Kostelce tradičně koná Sraz koloběžkářů. A letos tomu nebude jinak…
Nejsem z těch, kdo by sledoval ceny komodit na světových trzích, nicméně snažím se mít aspoň základní přehled o „koloběžkové burze“ u nás. A na té zrovna včera klesly ceny hliníku průměrně o čtvrtinu. Ale pouze u hliníku značky Yedoo – konkrétně u pěti vybraných modelů řady Alloy Collection, které si do konce srpna můžete pořídit za zajímavou cenu…
Téměř každý začátečník, kterému půjčím některou ze svých koloběžek, při brzdění automaticky sahá po zadní brzdě. A jsem si skoro jistý – protože to vidím i při vyjížďkách –, že „preference pravé páčky“ není vůbec žádná výjimka. Zadní brzdu nezatracuji, ale brzdění jenom jí, je jednoduše špatně. Takže jsem sedl ke stroji, tentokrát psacímu, a vyplodil tento elaborát o správném brzdění na koloběžce. Snad vám poslouží…
Koloběžka není mainstreamové přibližovadlo jako třeba typicky jízdní kolo. Zatímco jezdit na kole se považuje za „normální“, koloběžky jsou přece jenom něco zvláštního. Rozhodnete-li si pořídit koloběžku, máte patrně také zvláštní důvod(y). Tudíž vítejte mezi obzvláště zvláštními lidmi! :-) Ale vážně: Víte, nebo aspoň tušíte, co vás na stupátku, spojeném dvěma koly, čeká?
Rohy na řídítkách jsou vcelku běžnou součástí koloběžek. Obvykle jde o volitelné příslušenství, ale jsou výrobci, kteří na některé modely dávají rohy ve standardní výbavě. Jakkoliv rohů existuje mnoho typů, jedno mají společné – zpravidla se montují na konce řídítek. Kdyby ovšem někdy někoho nenapadlo vyrobit rohy, které se instalují blíž ke středu řídítek, k vnitřní straně gripů…
Kousek ode mě, taktéž na vrcholu kohoutovického kopce v Brně – toho postrachu všech, kteří ho jezdí nahoru „za svoje“ –, bydlí koloběžkář Mirek. Každý den jezdí do práce na K-biku K7 nebo na Friendu. Ráno dolů, odpoledne nahoru. A tak mě napadlo, že není povolanější jezdec pro „pohled zvenčí“ na Yedoo S1616, které patří do stejné nebo podobné kategorie…
Sice se říká, že dobré věci nestárnou, ale u mnoha dalších se jednoduše stárnutí vyhnout nedá. Nestárneme jenom my sami, ale také věci, které používáme. Někdy (třeba u archivního vína nebo jiných „veteránských“ záležitostí) je to k dobru věci, jindy zkrátka někdy nastane čas, staré nahradit novým. A platí to i pro věci nehmotné, jako je třeba… firemní logo…
Doménou silničních sportovních nebo chcete-li rovnou závodních koloběžek jsou lehké materiály. Hliníkové slitiny a (u zámožnějších jedinců) karbon, to jsou základní stavební kameny těchto strojů. V Česku však máme dva tradiční, a nikoliv nevýznamné výrobce koloběžek, kteří staví na „železe“. MIBO je (spolu s Kostkou) jedním z nich a nové Revoo s pevnými osami by vás mohlo přesvědčit, že staré dobré oceli ještě neodzvonilo…
Přestože existují koloběžkáři, kteří v našem klimatickém pásmu jezdí de facto permanentně, jsem si skoro jistý, že větší část lidu koloběžkového na zimu svůj stroj odkládá a věnuje se třeba jiným sportům. Takže nějaká sezónnost koloběžkování tak jako tak u nás je. No a sezónu je třeba nejen ukončit, ale také znovu zahájit. Myslím, že k tomu není lepšího data než první jarní víkend. Což se také stalo (nejen) v Brně…
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ