Rohy na řídítkách jsou vcelku běžnou součástí koloběžek. Obvykle jde o volitelné příslušenství, ale jsou výrobci, kteří na některé modely dávají rohy ve standardní výbavě. Jakkoliv rohů existuje mnoho typů, jedno mají společné – zpravidla se montují na konce řídítek. Kdyby ovšem někdy někoho nenapadlo vyrobit rohy, které se instalují blíž ke středu řídítek, k vnitřní straně gripů…
Kousek ode mě, taktéž na vrcholu kohoutovického kopce v Brně – toho postrachu všech, kteří ho jezdí nahoru „za svoje“ –, bydlí koloběžkář Mirek. Každý den jezdí do práce na K-biku K7 nebo na Friendu. Ráno dolů, odpoledne nahoru. A tak mě napadlo, že není povolanější jezdec pro „pohled zvenčí“ na Yedoo S1616, které patří do stejné nebo podobné kategorie…
Sice se říká, že dobré věci nestárnou, ale u mnoha dalších se jednoduše stárnutí vyhnout nedá. Nestárneme jenom my sami, ale také věci, které používáme. Někdy (třeba u archivního vína nebo jiných „veteránských“ záležitostí) je to k dobru věci, jindy zkrátka někdy nastane čas, staré nahradit novým. A platí to i pro věci nehmotné, jako je třeba… firemní logo…
Doménou silničních sportovních nebo chcete-li rovnou závodních koloběžek jsou lehké materiály. Hliníkové slitiny a (u zámožnějších jedinců) karbon, to jsou základní stavební kameny těchto strojů. V Česku však máme dva tradiční, a nikoliv nevýznamné výrobce koloběžek, kteří staví na „železe“. MIBO je (spolu s Kostkou) jedním z nich a nové Revoo s pevnými osami by vás mohlo přesvědčit, že staré dobré oceli ještě neodzvonilo…
Přestože existují koloběžkáři, kteří v našem klimatickém pásmu jezdí de facto permanentně, jsem si skoro jistý, že větší část lidu koloběžkového na zimu svůj stroj odkládá a věnuje se třeba jiným sportům. Takže nějaká sezónnost koloběžkování tak jako tak u nás je. No a sezónu je třeba nejen ukončit, ale také znovu zahájit. Myslím, že k tomu není lepšího data než první jarní víkend. Což se také stalo (nejen) v Brně…
Protože koloběžky se nevyrábějí v několika velikostech rámu u stejného modelu (jako bicykly), de facto jedinou možností, jak svůj stroj pokud možno co nejdokonaleji přizpůsobit vlastní postavě, je „šachování“ s řízením. Kokpit je navíc velmi důležitou částí stroje také z toho důvodu, že představuje jediné pevné spojení jezdce s koloběžkou. Když tedy nepočítáme nohy, které však jen stojí a ještě se… střídají :-) Pojďme se proto na řízení podívat podrobněji…
Malé komunity – a to koloběžkáři nepochybně jsou – se nezřídka vyznačují takříkajíc větší socializací. Rádi spolu jezdí, rádi se potkávají (třeba i u toho piva), mluví a smějí se spolu, sdílí si své zážitky a zkušenosti, zkrátka vyhledávají společnost podobně „postižených lidí“. Yedoo už před pár lety vytvořilo „projekt“ Yedoo Garage, původně zaměřený na tuning a přestavby koloběžek, nicméně i k tomu ona socializace patří…
Když bych se chtěl nechat trochu unést, tak napíšu, že barva bordó čili hezky česky a pěkně příznačně – vínová – je barvou aristokracie. Je to barva slavnostní, barva více „seriózní“ než „obyčejná“ červená, barva, která se v reklamě používá pro drahé produkty, a tak bychom mohli pokračovat dál. Zároveň je však bordó barvou trochu „těžkou“, takže její přesycení může třeba i způsobit bolehlav. Jako přesycení vínem podobné barvy :-) Jak vám ladí s trubkami koloběžek Yedoo Steel, které si v této barvě můžete v rámci valentýnské akce koupit s 15% slevou?
Petr Lindner: Přibližovadla jsem dělal dlouhé roky skoro sám (děkuji moc občasným externím přispěvatelům), aby na jaře roku 2022 byl poprvé pod článkem spolu se mnou podepsaný i Bolek Žemlík. Trvalo více než dva roky, než jsem si uvědomil, že čtenáři vlastně možná ani neví, kdo je tím mladým mužem, který má – jeho vlastními slovy – tu drzost psát o koloběžkách. Omlouvám se tedy a svou chybu napravuji. Přesněji řečeno, napraví ji Bolek sám :-)
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ