Pokud jste četli minulý článek o tom, kam jede Yedoo a/nebo první pohled na nejnovější upgrade koloběžky Yedoo Mezeq, jste již v obrazu a zbývá vám zjistit už jen náš finální verdikt nad tímto strojem. Čtěte tedy, jak Mezeq obstál v našem tradičně podrobném redakčním testu.
Myslím, že nejsem sám, kdo si v poslední době řekl, že v nabídce koloběžek od Yedoo začíná být tak trochu chaos. Ne tedy v nejvyšší řadě koloběžek s hliníkovým rámem Yedoo Alloy, tam je „svět v pořádku“. Ovšem v „železe“, u koloběžek s ocelovými trubkovými rámy, poté, co přibylo pár nových modelů, začíná být poněkud nepřehledno. Tak jsme se snažili zjistit, co se děje…
Naprostá většina koloběžkářů jezdí na strojích s ocelovými nebo hliníkovými rámy. S karbonem se čím dál častěji setkáváme u předních vidlic velkých strojů, ale celokarbonové koloběžky jsou pořád příslovečnou bílou vránou. Řeč je o „obyčejných“ koloběžkářích, protože mezi závodníky je tento poměr jiný – mezi nimi jsou karbonové koloběžky vidět mnohem častěji. Jedním ze špičkových silničních karbonových strojů je IDEA S1 Aero od královéhradeckého výrobce Rafkarna. O této koloběžce jsem si povídal s majitelem firmy Ondřejem Rybínem.
Téměř každý začátečník, kterému půjčím některou ze svých koloběžek, při brzdění automaticky sahá po zadní brzdě. A jsem si skoro jistý – protože to vidím i při vyjížďkách –, že „preference pravé páčky“ není vůbec žádná výjimka. Zadní brzdu nezatracuji, ale brzdění jenom jí, je jednoduše špatně. Takže jsem sedl ke stroji, tentokrát psacímu, a vyplodil tento elaborát o správném brzdění na koloběžce. Snad vám poslouží…
Nějakou tu koloběžkovou „elektriku“ jsme už na Přibližovadlech měli, shodou okolností právě od firmy Kostka, ovšem zatím se vždy jednalo jen o výpomocný pohon, kdy bez odrážení jste se neobešli. Všeobecná elektrifikace, ať si o ní myslíte cokoliv, si ale žádá čistě motorový pohon. Kostka, jakožto široko daleko největší výrobce koloběžek nejspíš musel dřív nebo později s takovým řešením přijít. A je to tady! Ale nebojte se, pořád je to koloběžka, jak ji známe. Čtěte dál…
Koloběžka není mainstreamové přibližovadlo jako třeba typicky jízdní kolo. Zatímco jezdit na kole se považuje za „normální“, koloběžky jsou přece jenom něco zvláštního. Rozhodnete-li si pořídit koloběžku, máte patrně také zvláštní důvod(y). Tudíž vítejte mezi obzvláště zvláštními lidmi! :-) Ale vážně: Víte, nebo aspoň tušíte, co vás na stupátku, spojeném dvěma koly, čeká?
Kousek ode mě, taktéž na vrcholu kohoutovického kopce v Brně – toho postrachu všech, kteří ho jezdí nahoru „za svoje“ –, bydlí koloběžkář Mirek. Každý den jezdí do práce na K-biku K7 nebo na Friendu. Ráno dolů, odpoledne nahoru. A tak mě napadlo, že není povolanější jezdec pro „pohled zvenčí“ na Yedoo S1616, které patří do stejné nebo podobné kategorie…
Doménou silničních sportovních nebo chcete-li rovnou závodních koloběžek jsou lehké materiály. Hliníkové slitiny a (u zámožnějších jedinců) karbon, to jsou základní stavební kameny těchto strojů. V Česku však máme dva tradiční, a nikoliv nevýznamné výrobce koloběžek, kteří staví na „železe“. MIBO je (spolu s Kostkou) jedním z nich a nové Revoo s pevnými osami by vás mohlo přesvědčit, že staré dobré oceli ještě neodzvonilo…
Možná to vypadá, že jsme pojali záměr v tomto roce testovat koloběžky od nejmenší velikosti, ale není tomu tak. Při uvedení Yedoo S1616 ve valentýnské bordó barvě jsem si totiž uvědomil, že jsme S1616 ještě netestovali. Ne proto, že bychom snad tento malý model přehlíželi, ale protože jsme na nejmenší Steelku jednoduše zapomněli. A byla to chyba, protože tato koloběžka je jednoduše… ale to si už přečtěte sami.
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ