Na Přibližovadlech se pravidelně věnujeme testům sériově vyráběných koloběžek, občas tudy projede nějaký ten tuning, ovšem individuální stavby jsme se u nás doposud nedotkli. Je nejvyšší čas to napravit, i když pro začátek to bude jen taková malá ochutnávka. Ale jak se říká: Nemusí pršet, stačí, když kape…
Když Jan „Fido“ Horák ve svém článku z minulého týdne o závodních koloběžkách napsal, že v Česku se nevyskytují stroje s oběma velkými koly, musel jsem do článku vložit redakční poznámku o tom, že to není přesné, protože se takové stroje staví a nejspíš budou i v prodeji. Jednu z vlaštovek nyní představíme, o další(ch) víme, ale zatím nevykecáme, slíbili jsme to…
Kde jinde než v Plzni
Dlouhý závodní kočár se dvěma šestadvacetipalcovými koly na úzkých pláštích vzniká ve slavné dílně Boba Mrázka, a pod touto značkou se pravděpodobně bude i sériově (přesněji spíše zakázkově) také vyrábět. Nicméně duchovním otcem je plzeňský koloběžkář Milan Čtvrtník alias Miila, který ostatně leccos o tomto stroji už prozradil v diskusi u článku Dilema: 20 versus 28 palců zadního kola závodní koloběžky. Mimochodem, pokud se zajímáte o stavbu nebo jen konstrukci špičkových koloběžek, doporučuji vám tuto diskusi přečíst – najdete v ní leccos podnětného.
Ale konec tlachání, pojďme se mrknout na toho krasavce – mimochodem, zatím bez jména.
Absence laku (dočasná pochopitelně) prozrazuje konstrukční materiál – hliníkovou slitinu – přesněji Al 7020, tedy nic, z čeho by soudruzi vyráběli ešusy, ale naopak pevná a lehká slitina.
„Nášlap – pokud se podaří sehnat potřebné profily, bude Al 7020, 30mm ‚tloušťka‘. Pokud ne, bude nášlap k přední a zadní stavbě šroubován a varianty budou ocel 30 mm i karbon 25 mm. Určitě využijeme také karbonové výztuhy 30 × 1,4 mm“, toť slova Milana Čtvrtníka.
Mně nezbývá než dodat: Všimněte si několika zajímavých detailů: Začnu-li zepředu, pak vidlice má nulový ofset (třeba jen kvůli tomu čtěte výše doporučovanou diskusi). Hned nad ní můžete vidět výškově stavitelné hlavové složení – něco podobného už delší dobu používá náchodská Vella. Posuv u prototypu je 50 mm, pro produkční kusy se počítá s třiceti milimetry.
Se „štelovatelným hlávkem“ souvisí zadní patky, které jsou zde – nač troškařit – rovnou trojité. Světlá výška stroje by tedy měla jít regulovat vcelku luxusně.
Nášlap je vpředu zespoda „opancéřován“ nerezovým plechem – to je u hliníku víceméně nutnost. Zadní dvojitá vidlice je sice nezvyklá, na první pohled ale vzbuzuje dojem vysoké tuhosti. Což je samozřejmě dobře. Pokud vám něco vzadu chybí, pak je to brzda. Milan Čtvrtník k tomu dodává:
„Se zadní brzdou se zatím nepočítá. Přece jen jsem Plzeňák a tady koloběžkáře policisté jen zdraví.“
U závodního stroje s absencí zadní brzdy osobně nemám problém, zvláště když je (přední) brzděné kolo velké, a nepřehřívá se tedy ani při intenzivním nebo delším používání brzdy jako kola o malém průměru.
Tolik krátké seznámení s tímto nepochybně zajímavým strojem. Jen jako doušku na závěr posílá autor konstrukce fotografii, ukazující, že i velká koloběžka je pořád ještě dostatečně malá – tento na české poměry obr se totiž se sundanými koly v pohodě vejde do kufru Nissanu Almera, což, jak jistě sami uznáte, není zrovna náklaďák. Ostatně hmotnost prototypu je ďábelských 6,66 kg…
Aktuálně prototyp putuje po prvních nakoloběhaných 500 km na doladění, první jarní kilometry se očekávají už na „hotové“ koloběžce.
28 komentáře
Ještě, že si občas umím dát dohromady 1+1. Díky Petře za avízo!
Mílovi jsem to osobně pochválil už dopředu i po obdržení fotek. Jsem rád, že se na stavbu aplikovalo pár mých námětů (postřehů) z „Disertačky“, třebas to přední i zadní štelování světlý výšky a tím dosažení universality použití. Prostě štelovat to jen vpředu, či samostatně vzadu pro tu universalitu nestačí.
Vyztužení nášlapu karbonem lepením? (nejlíp oboustranně – problematická ochrana tý karbonový vrstvy na spodku = bude potřeba obnovovat a inspirovat se Groneweldem) je asi schůdný řešení, jen je potřeba zajistit naprosto spolehlivý spojení dvou nesourodých materiálů, ale to už roky jde.
Z téhož důvodu se trošku obávám i využití šroubových spojů (opět trošku ala Vella) karbonovýho (sendvičovýho) stupátka a přední a zadní stavby.
Vyvíjí se to však velmi slibně a zadek to má 100% nejtužší ze všeho, co jsem dosud viděl, jednoduše se jedná o sice malý, ale uzavřený útvar (lichoběžník) známý z příhradových konstrukcí. O snížení korunky vidle jsme s Mílou už taky mluvili.
Páni, to zírám! To muselo bejt pořádnej kus práce! Ta zadní vidle je parádní. A ta přední s nulovým ofsetem, super. Je to asi hodně tuhý co? No těším se až se s tím strojem setkám naživo.
Můžu se zeptat jaké má ta mašina náby? Jak široké? A jak je to s dostupností 26″ ráfků i třeba v karbonu?
Jsou to běžný přední náby 100mm – klasika.
Ráfky uved Míla už dříve, že do měsíce, hotový obratem – to je asi o plášťovejch Alcyonech 24 děr, jestli se nepletu.
Se mnou a Ultimou se Divila (prodejní manager Remerxu) o nestandardních rozměrech víceméně odmít bavit – slovy nedělá se. Tak si vyber, ale je vidět, že ve skutečnosti existujou. Celý zapletený kola v karbonu není problém sehnat (byl to hit pro triatlon), ale ne u nás. Navíc se to prodává v setech se zadním kolem. Jako individuální objednávku bych to ale neviděl jako neřešitelný, avšak dlouhotrvající. Hoj a trénuj!
Jo a galusková verze (RTX) těchto triatlonovejch ráfků se už v Remerxu snad dodělává (20 děr, s GBS, černé, jednonýt, či bez nýtování = uvidíme). Triatlonový galdy jsou u TUFO běžně k mání a nejen u nich.
Fido, a jak rám, bude od Kostky? Aby to nedopadlo takhle : http://forum.runnersworld.de/forum/technik-tuning-equipment/77387-rahmenbruch-beim-kostka-tour.html.
Né, vážně to nemyslím.. Koloběžkový Bůh trestá lehké hříchy na místě a s Kostkovic je kamarád. Naposledy jsem psal něco o zadní vidli Racera a pak šlapal ještě po půlnoci v minus pěti s „píchlou koloběžkou“ a nelepícími záplatami :)
Jinak komponenty na 26″ – jde to hůř, ale jde to.
Hmm…, bůhví, co na té koloběžce dělal – tohle je hodně podivně prasklej rám. Ještě bych to chápal u hliníku, ale aby takhle křuplo železo…?
Petě souhlasím, ale přesto si nemyslím, že by tomu nějak pomáhal. Navíc si myslím, že to je u Kostků opravdu výjímka. problém je pouze z nástavbama nad zadní kola, kde nebyly použity vzpěry. Ty se postupně ulamujou – uklepou v místě sváru u stupátka = konstrukční chyba.
Jak tak koukám na tuhle přední vidli, uvědomuju si, jak mám krátkou paměť… Vždyť já jsem testoval stroj s nulovým ofsetem! https://priblizovadla.cz/swifty-one-podrobna-recenze/
No vidíš.
Jo, a i ta zkušenost souhlasí – čím rychleji se jede, tím je to stabilnější. Určitě hraje roli i větší rozvor, setrvačník většího zadního kola…
Asi by se slušelo doplnit i něco málo z praxe. Hlavně musím potvrdit jedno. Jede to rychleji než 28×20? Ne! Ale jede to „jakoby samo“. Když bych měl sáhnout po koloběžce na dlouhou trasu, ani vteřinu bych neváhal – velká kola. Pro závod – ta koloběžka, kterou bych měl aktuálně líp vytuněnou, lehčí… Na roviny možná přece jen radši velká kola, do kopců klasiku.., ale jak jsem řekl, je to více než srovnatelné.
A teď bonus – představte si, že na inline okruhu necháte plout 20mm vysoký nášlap 10mm nad zemí :) Vyzkoušeno, je to bomba :)
A neskrtas pak stupatkem v zatackach kdyz ji naklonis a je takhle nizko ??
Ahoj Vojto, normálně se to dělat nedá, ale na velkym okruhu s dobrym asfaltem to jde… Mám na protypu jen provizorní nášlap, tak jsem mu dával zabrat a jezdil různý světlý vejšky. Pod 25mm to na silnici v podstatě nejde, nejčastěji jezdím 35-40.
To „jede jakoby samo“ jsem už slyšel od Honzíka. Připadá mi to (pozor! – skutečně jde o pocit, s kterejma na rozdíl od druhého pokolení velmi šetřím) po Honzově upozornění a pozorování během sezony, že ty 28/28 líp udržujou rychlost, stačí menší frekvence odrazů, dál to dojede po sjezdech a do mírnejch kopců to určitě nezaostává. Těžko soudit, bo sám jsem to zkoušel jen na rovině.
Berte to jako neexaktní sdělení. Míla časem řekne víc, o tom jsem přesvědčen a navíc může neustále srovnávat, to je nejdůležitější.
A je to. Jak se dalo čekat, když se něco rozřeže a znovu svaří, tak se to zmenší. Až se vylížu z následků práce v nevytopený dílně a projedu to, dám vědět, jestli jsme to s tou kompaktností nepřehnali.
Každopádně rozvor 1160, nášlap tloušťky 32mm i váhu rámu 2,8kg už jsem někde viděl :)
Prostor pro jezdce se oproti prototypu smrsknul na 680mm, představec je o 45mm blíž zemi.
A když už, tak už – závodní světlá výška nášlapu pod patou 25mm, extrém pro dráhu a okruhy 5mm. Vzniklo to omylem, ale zkusit se má všechno :)
Pošli fotku! No a co ty ráfky? Už je příznivá doba na zlomení spolubydlící?
Až dorazí rám z lakovny, foto pošlu. Jsem zvědav, kolik g udělá komaxit na takový „krávě“. U Jecha slíbili tloušťku do 80 mikronů bez základu, jen zespodu to budou poctivé dvě vrstvy.
To Fido : Jestli spolubydlící myslíš manželku, tak pro tu teď připravuju překvapení v podobě tuningu Trojanovky. Tak snad pak :) Kdyby někdo chtěl, tak mi doma leží pár párů 650c Pro2Race…
Slíbené foto na http://miilaa.rajce.idnes.cz/kolobezky.
Motá se tam i dámská light verze Trojanovky.
26×26 ve výbavě s robustnějšími komponenty především pro dálkovější cesty má něco málo pod 6.5 kg.
Pár zajímavostí z testování a porovnávání koloběžek s velkým a malým kolem vzadu, které proběhlo před týdnem na Slovensku. Pro větší efekt použito na Trojance nejlehčí dostupné zadní 20″ kolo Kinetix, nejlehčí plášť i duše. Na prototypu 26×26 naopak těžší duše i pláště. Váha obou kolobek přesně 6,5kg, výška nášlapu totožná.
1. Zdá se, že do prudkého kopce jedou stejně těžké koloběžky stejně rychle, bez ohledu na velikost kol. Platí při jízdě turistickým tempem i při maximálním možném úsilí.
2. Po rovině záleží na tempu jízdy : při maximálním úsilí je rychlost přibližně shodná, pří jízdě „na 60 %“ jede znatelně rychleji koloběžka s většími koly.
3. Zásadním faktorem pro co nejrychlejší jízdu zejména po rovině je prostor pro jezdce. (Záleží určitě na stylu jízdy, ale osobně na plzeňské koloběžce nebo na své „delší“ 26×26 ale s krátkým představcem na rovině neumím konkurovat rychlosti na 26×26 s představcem tak dlouhým, aby nebyl opravdu „nijak“ omezován odraz. Několik let jsem netušil, že jezdím na „krátké“ koloběžce :( :)
4. Rychlost ve sjezdu nehodnotím, dolů se bojím, pravda, na koloběžce s velkým zadním kolem méně. Nehrozí například známý „skákavý“ smyk odlehčeného zadního kola. Jednak je zbytečné velké zadní kolo odlehčovat, druhak si delší zadní vidle a měkčí velké kolo prostě jen trochu „znudlovatí“ a vše je OK. Tady asi v nebezpečnosti povedou koloběžky Kostka se 100mm nábou a díky trubkám kruhového průřezu torzně tuhou a bočním silám hodně vzdorující zadní stavbou. Každopádně, chce to znát svůj stroj a mít trochu odvahy. Mně ujede z technicky náročnějšího kopce i o 30kg lehčí manželka, která má na kolobce najeto slabé promile toho co já :(
5. Jiná dynamika jízdy, horší „reaktivita“, menší ochota zrychlit u koloběžky s většími koly se zdá být paradoxně výhodou při rychlé jízdě, kdy u koloběžky s malými lehkými koly se jakoby přestanete zvládat odrážet např. u 35km/h, zatímco u velkých kol ještě zvládnete 36-37 km/h. (Obdobný pocit v absurdním měřítku zažívám, když po mnoha km odpojím od koloběžky vozík s dětma a najednou se jakoby odrážím doprázdna.) Pro silové typy, výbušné jezdce s mohutným odrazem, by při krátkých rovinatých závodech mohla těžší velká kola s větší rotační hmotou být výhodou.
6. Až nejmenovaný český talentovaný mladý jezdec vyššího vzrůstu „potupně“ zvedne řidítka o pár cm nahoru, odměnou za velkou úlevu čtyřhlavému svalu stehennímu v kopcích, která bohatě vykompenzuje nepatrně zhoršenou aerodynamiku, mu patrně budou ještě lepší časy :) Tedy takhle to bylo u pokusů s extrémně nízko položenými řidítky u mne.
Příště : Jedna brzda stačí, dokud se nepřehřeje, aneb jak je možné probrzdit podrážku během několika sekund… A jako bonus : Nepijte vody z horských potůčků nebo se z toho…
Jj.
Co ta invektiva Mílo?
No a ještě k těm nízko položenejm řidítkům. Koukni na Peštu s Provodem a hlavne holanďany, třebas Groenevelda a ber to v poměru k jejich postavám. Všichni maj řidítka proklatě nízko.
To Fido : Velká omluva za to, jak to vyznělo. Zkoušel jsem „opačně“ otočený 180mm představec od Acoru (Tvůj tip) při velkém protivětru. Výsledek samozřejmě lepší čas. Tedy dokud nepřišel pořádný kopec, tam to nešlo. Vzpomněl jsem si na kousek Šumavy, který jsem jel ve skupince s Vojtou Hrůzou a pozoroval, jak se v prudších pasážích trápí. Možná by tady konkrétně změna postoje stála za úvahu.
Holanďani to na větrnejch rovinách maj jasný, u ostatních to bude hodně individuální – styl, fyzický dispozice…
Jinak škoda, že Tvoje řešení, který ještě zvětšuje prostor pro odrazovou nohu, je u běžných rámů špatně využitelný pro vyšší koloběžkáře.
Až bude čas, chuť a prostředky, chtěl bych se vrhnout na pár projektů :
Závodnička pro žáky, 12″-ka s „velkou“ geometrií a právě speciální koloběžkářská řidítka s představcem v jednom…
Koukám, že po Kick France teď budou všichni jezdit s řídítkama à la „pani radová“ ;)))
Nemohu od srdce komentovat. Napsal bych něco ve stylu „ale p..u“.
Oživím trochu téma.
Poprosím o konzultaci ke stavbě koloběžky 2×28″.
Nějaké typy na materiály a konstrukci. A poprosím autora nebo někoho povolaného o výkresy.
Předem děkuji Aladar.
To je vtip?
Co je vtip??
Výrobní dokumentaci + Know-how a zadarmo? Si snad spad z višně!
Jinak když si přečteš a pak nastuduješ všechno, co se na tomto webu píše, tak si to „zadarmo“ složíš do použitelnýho celku sám.
Aladar – Takhle to nejde. I kdyby se ten povolaný hodně snažil, tak by tě asi neuspokojil. Zdá se, že ti jde o individuální stavbu speciálně pro tebe. A abys věděl co chceš, musíš mít hodně najeto , hodně vědět a bejt trochu technik. Pak jsou tu tělesné parametry, osobní priority, velikost investice atd. Dále materiálové a technologické možnosti. Úspěchu lze dosáhnout, ale ne tak, že ti někdo pošle výkresy. Procesem individuální stavby si určitě několik lidí prošlo a dneska rozumí svýmu řemeslu a ti dobře vědí, že koloběžka je jen půlka problému.