Na koloběžkovou legendu „Kikbajk“ jsme si na Přibližovadlech museli počkat trochu déle než jsme zvyklí, nicméně trpělivost růže přináší. První pohled na loňský model Kickbike Sport Max 18 již máme za sebou a právě teď čtenáře čeká detailní recenze aktuálního top modelu Race Max 20.
Předem upozorňuji, či spíše se omlouvám za to, že text bude v mnohém podobný představení Sport Maxu 18 – oba stroje jsou přece jenom skoro stejné. Každopádně nyní se ale můžete těšit na více informací, více fotografií, zkrátka podrobnou recenzi.
Jeden za osmnáct, druhý za dvacet
Zůstanu-li na úvod ještě u srovnání Sport Max 18 vs Race Max 20, pak skutečně jediným zásadnějším rozdílem mezi oběma stroji je velikost zadního kola, jež je zároveň obsažená v názvech koloběžek. Sport Max tedy jezdí na osmnáctipalcovém, Race Max na 20″ zadním kole.
Proč ono zvětšení zadního kola? Nemám informace od samotného Hannu Vierikko, ale je zřejmé, že hlavním důvodem byla větší nabídka plášťů na dvacetipalcová kola. Když už se na ně dělá i Schwalbe Ultremo ZX, tak prostě není co řešit. Čistě teoreticky by se mělo konat i mírné zlepšení jízdních vlastností, snížení valivého odporu apod. Já se rovnou přiznávám, že oproti Sport Maxu 18 jsem nepoznal rozdíl…
Abych byl ale přesný – s velikostí „zadku“ přímo souvisí také některé další rozdíly. Je logické, že rámy obou strojů jsou odlišné, minimálně konstrukce zadní vidlice musí být jiná. Velikostně samozřejmě. To se projevilo také na celkových rozměrech – Race Max 20 má ještě o 30 mm delší rozvor než Sport Max 18 a s hodnotou rozvoru 1 160 mm je nejdelší sériově vyráběnou koloběžkou na světě (když pominu „garážové“ značky Efendi nebo italskou šílenost jménem Nevi a jiné víceméně na zakázku vyráběné stroje).
Pokud očekáváte také vyšší hmotnost, paradoxně vás musím zklamat. U Race Maxu jsem navážil ještě o 100 gramů méně než u „Sportky“ – 7,3 kg. Koloběžky nebyly shodně osazené komponenty, zejména pláště byly rozdílné, byť se mi nezdá, že by originální Kendy Kriterium byly lehčí než Schwalbe. Ale Sport Max 18 měl zase odrazky… Zkrátka a dobře, větší zadní kolo a s tím spojené konstrukční úpravy rámu se hmotnosti nedotkly.
Příhoda z natáčení
Jak si určitě všimnete na fotografiích, testovaný stroj nebyl nový, nýbrž takříkajíc velmi dobře zajetý. Ano, měl jsem tu čest jezdit na záložním Race Maxu 20 jednoho z našich špičkových závodníků, člena koloběžkového klubu Ultima K.Lap Team Jardy Odvárky, který na něm trénuje na závod Kick France 2013. Samolepky z dolomitských sedel na levé straně vidlice, z nichž jen jedna je z menší výšky než 2 000 m n. m svědčí o tom, že to myslí skutečně vážně. Veselou příhodou z testování této koloběžky pak je, že já jsem s takto vyzdobeným strojem každý delší moravský kopeček – jako již tradičně, když nemám formu (kdy ji mám?) – pěkně pomaličku pěšmo vytlačil. Nu což, rád se kochám krajinou…
Konstrukce
Linii esovitě prohnuté hlavní rámové trubky Kickbiku není třeba představovat – jde o typický poznávací znak koloběžek této značky. 50milimetrová hliníková trubka tvoří rám od hlavového složení až ke spoji se zadní vidlicí. V místě stupátka je trubka zploštělá, aby se dosáhlo co nejmenší výšky nášlapu. I tak je to ale určitý kompromis: Při světlosti 32–37 mm (vpředu je světlost o 5 mm vyšší) je výška nášlapu 65–70 mm, což je – v porovnání třeba s koloběžkami Kostka Racer nebo Mibo RaceK s jinak konstruovaným stupátkem – relativně dost.
Stupátko je vyrobeno z 3 mm tlustého hliníkového plechu, šířka je 105 mm, délka v nezúženém prostoru 265 mm, vpředu v pozvolna se zvyšující „špici“ pak ještě asi 110 mm. Jak jsem už napsal v prvním pohledu na Sport Max 18, je to stupátko „na jednu nohu“, což ale ve sportovním koloběhu naprosto dostačuje. K dobrému držení stojné nohy slouží vyšší zaoblené hrany odlehčovacích otvorů, mezi nimi pak proužek smirkového papíru.
V zadní části stupátka je pak ještě obloukovitý chránič paty, který slouží zároveň jako držák blatníku. K jeho „vzdušnosti“ mám malou výhradu – snadno se v něm zaklesne pata stojné nohy – chtělo by to přidat prostřední příčku nebo zúžit celý chránič. Zajímavé je, že na nižším ocelovém modelu Kickbike G4 tento chránič užší je…
Otočíte-li koloběžku „břichem nahoru“, zjistíte, že z pohledu případné kolize s terénem je nejexponovanější spodní přední ohyb rámu chráněn nanýtovaným nerezovým plechem. Ukázka spodku Odvárkovic koloběžky zároveň jasně říká, že tam ten plech není jen tak pro nic a za nic. Světlost kolem 30 mm je prostě hodně nízká.
V místě spodního ohybu rámové trubky si také všimněte dvou příčných otvorů zpevněných navařenými trubičkami. Když jsem pátral po důvodu pro toto technické řešení, bylo mi z úst českého dovozce Kickbiků řečeno, že jde o opatření pro zpevnění, které se podílí na příkladné tuhosti, ale také životnosti rámu (z pohledu případného prasknutí). Nic víc, nic méně… Já osobně si to moc vysvětlit nedovedu, vím jen, že již vzpomínaný Kickbike G4 má v tomto místě tři takové navařené trubičky. A ještě maličkost: Race Max 20 už nemá v přední části ohybu trojúhelníkový držák na stojánek – proč také, je to ryze sportovní model.
Zadní vidlice – jak jinak, než opět hliníková – je tvořena oválnými profily 20 × 40 (41) mm, na koncích jsou pak navařené dvojité patky, díky kterým lze po předělání zadního kola do nižší patky světlost zadní části o 37 mm zvednout. Proč to dělat a vůbec o univerzálnosti tohoto rámu jsem se rozepsal více v představení Sport Maxu 18 – čtěte zde. Ještě je ale třeba ještě uvést, že Kickbike využívá v zadním kole úzký 65mm náboj. To je dobrá zpráva pro ty, kteří trpí na ukopnutí kotníků, horší fakt pro tunery, kteří by zde rádi viděli jiné než standardní kolo. Se sháněním 65milimetrových nábojů je zkrátka trochu problém.
Přesuňme se nyní na protější stranu koloběžky – k přední vidlici. Ta je vlastní konstrukce, byť opatřená černým matným lakem, je také hliníková. Průřez noh vidlice se zajímavě mění – u krku je oválný, směrem dolů se při zachování tvaru zužuje, aby se cca 10 cm nad patkami stal kruhovým. Vidlice je crossová – to je opět stejně jako celý rám kvůli zmiňované univerzalitě (s jistými úpravami lze ale použít i silniční vidlici). Závlek vidlice je o něco větší než obvyklý standard u jízdních kol, na druhou stranu je ale menší než například u kostkovic Raceru. Budete-li pátrat po účelu šroubu ve spodní třetině každé nohy, pak vězte, že sem se montuje přední nosič.
Komponenty
Můj oblíbený postup popisu „odshora dolů“ použiji tradičně i v tomto případě. Rovná, ergonomicky mírně dozadu zahnutá řídítka šířky 55 cm jsou opatřena na můj vkus velmi tvrdými gripy, které bych okamžitě vyměnil za pohodlnější.
Naopak rohy jsou naprosto skvělé a – jak zcela správně napsal Milouš v diskuzi ke Sport Maxu 18 – jak je jednou poznáte, propadnete jim a žádné jiné nechcete. Moje žena dokonce prohlásila, že jsou lepší než její set gripů s hořčíkovými rohy od Ergonu, a to je co říct!
Podivně tvarovaný představec Promax s negativním sklonem a délkou 120 mm je jednoduše funkční kus železa. Ehmm…, hliníku. Stejně se dají hodnotit brzdové páčky Tektro. Nenadchnou, ale ani neurazí. A konečně poslední komponenta v této „oblasti“ – hlavové složení – klasický symetrický Ahead bez nějakých výstřelků. Hlavová trubka vidlice má 20 mm podložky, jezdci menších postav tedy mohou v případě potřeby řezat.
Bowden zadní brzdy vniká kousek od hlavového složení do rámu stroje, aby jím vedl skrytý a chráněný až téměř k brzdě. Když se ale pozorněji podíváte na fotografii, pravděpodobně stejně jako já zjistíte, že by bylo lepší, kdyby otvor v rámu byl spíše na levé straně. Že by se ve Finsku vozily páčky brzd opačně – přední vpravo a zadní vlevo? Nevím, nicméně pár produktových fotografií s tímto osazením jsem našel. A navíc to není zase tak moc důležité.
U brzd ale ještě zůstaňme. Sportovní koloběžka Kickbike Race Max 20 používá V-brzdy značky Tektro (testovaný model byl osazen typem 839AL) se 70mm botkami. Opět jde o komponenty, ze kterých se nikdo na zadní část těla úžasem neposadí, ale zároveň se jedná o ryze funkční řešení. Tektra brzdí dobře i se standardními botkami, což u levných brzd nebývá zvykem. Je ale pravda, že u přední brzdy bych přece jenom asi měl cukání vyměnit botky za účinnější.
A jsme u kol. Vpředu standardní cykloobruč – u závodníků mimo jiné také z důvodu dostupnosti nejčastěji tuněná komponenta. Máte-li dobré kamarády, kteří vám na Rollo ligu půjčí přední karbonové kolo ze svojí silničky, které má třikrát vyšší cenu než celý „kikbajk“, jste na nejlepší cestě „na bednu“. Standardně je Race Max 20 osazen předním kolem se 100mm nábojem s průmyslovými ložisky (obrandováno jako Kickbike, původ neznámý, nejspíše Čína…), ráfek je Alexrims R450 (622 × 14), výplet má 24 nerezových drátů. Zadní kolo využívá – jak jsem již uvedl – úzký 65mm náboj (opět „Kickbike“), ostatní komponenty jsou až na velikost shodné s předním kolem.
Koloběžka je obutá do slicků Kenda Kriterium s drátovou patkou – vpředu šířky 25 mm, vzadu 32 mm. Pro trénink dobré, pro závod důvod k upgradu už jen proto, že zadní plášť má maximální tlak pouze 6,9 bar (100 psi).
Byť jde o sportovní koloběžku, v základní výbavě najdete také sadu odrazek, zvonek a blatníky, respektive zadní blatník a dopředu plastové „lízátko“ na rámovou trubku. Jde tedy o stroj, který bez problémů vyhovuje podmínkám silničního provozu, není to žádný exotický speciál.
Jízdní vlastnosti
Zde mi nezbývá, než kopírovat sám sebe z představení Sport Maxu 18. U něj jsem část Jízdní vlastnosti začal konstatováním o příkladné tuhosti rámu, u nějž nezaznamenáte citelnější prohýbání ani žádnou tendenci ke zkrutu, nestojíte-li přesně uprostřed nášlapné plochy. V případě Race Maxu 20 nelze říci absolutně nic jiného…
A pak jsem pokračoval takto:
„Než jsem stoupnul na tuto koloběžku, vždycky jsem si myslel, že malé pružení rámu nehraje roli. Hraje, a obrovskou! Podotýkám, že nejsem závodník, takže by mě to nemuselo vůbec trápit (a také ani netrápí), nicméně Kickbike oproti ostatním koloběžkám jede s naprostou lehkostí, při odrazu jasně cítíte, že téměř veškerá vaše energie, kterou jste do něj vložili, bude přeměněna na pohyb vpřed.
Až u tohoto stroje jsem pocítil gyroskopický efekt a setrvačnost velkého předního kola, u předchozích testovaných koloběžek nikdy nebyl tak zřetelný (jednoduše se ‚zbrzdil‘ vzhledem ke kroucení rámu). A víte, jak jsem to poznal nejlépe? Při jízdě do kopce a proti větru. Slabší větrné poryvy proti sobě jsem vůbec nevnímal, silnější vítr koloběžka prořezávala s neuvěřitelnou jistotou a plynulostí. Do kopce jsem jel tak svižně, že jsem se velmi rychle ‚utavil‘. Tento stroj totiž svádí k závodění tak nějak sám o sobě…“
Nicméně u tohoto stroje mě samozřejmě také zajímal přínos o něco většího zadního kola pro jízdní vlastnosti. Za sebe říkám rovnou, já jsem nic nepoznal. Ani pozitivní, ani negativní rozdíl. Možná kdybych na jednom z modelů jezdil stabilně delší dobu, tak po přesedlání asi nějakou menší odlišnost poznám, po obvyklých recenzních zápůjčkách, trvajících cca měsíc až šest týdnů, to jednoduše rozlišit nejde.
Podle rčení „více hlav, více ví“ jsem ale nelenil a oslovil závodníky, kteří na Kickbicích dlouhodobě jezdí. Honza Vlášek tvrdí toto:
„V sériovém ‚balení‘ je to minimální rozdíl. Ale to, co jsem z toho postavil – můj závodní model – je asi o stopadesát procent lepší než ta osmnáctka. Jenže to není sériová výroba:)“
Honza se trochu chlubí, zeptáme se tedy pro jistotu ještě Vaška Lišky:
„Mně osobně připadá, že 20″ líp ‚valí‘ (hlavně s plášti Schwalbe Ultremo), mám pocit, že na 20″ kole je koloběžka (stupátko) níž, než tomu bývalo u 18″. (To je také pravda, je zde rozdíl 3–5 mm. Pozn. redakce) Jen mě občas trochu překvapí, že je kolečko větší a někdy si na něj při odrazu skoro sednu – ale to je o větším zvyku a lehké změně stylu…“
Celkové hodnocení
Názory borců, kteří mají na Kickbicích v nohách tisíce mil, jste mohli číst v předchozí části, já jen dodám, že ono dilema 18″ vs 20″ není zase tak žhavé – aktuálně se vyrábí stejně jen větší model. Pokud byste narazili třeba na bazarový kousek s 18palcovým kolem, já vám ho beze všeho doporučím stejně jako dvacítku.
Oba stroje jsou vynikající, o tom nemůže být sporu. Což o to, můj názor může být podružný, ovšem kdybych neměl pravdu, nejezdila by na Kickbicích většina závodního světa. Pokud mi nevěříte, najděte si na YouTube jakékoliv video z Eurocupu nebo jiného mezinárodního koloběžkového závodu – uvidíte sami.
V případě Kickbiku Race Max 20 hodnotím pozitivně také cenu. Třináct tisíc je přesně ten balíček peněz, kterému hodnota tohoto stroje odpovídá. Kickbike je o něco dražší než Kostkovic Racer v základním provedení, naopak levnější než Mibo RaceK. Pro běžné sportovní ježdění nemusíte nic tunit – nečekají vás tedy žádné další výdaje – ostatně i na sériových Kickbicích se jezdí závody.
Plusy a minusy
vynikající jízdní vlastnosti
příkladná tuhost rámu
univerzálnost konstrukce
ale …
lehce vyšší nášlap
Galerie Kickbike
Zdroj e-koloběžka.cz
Výrobce
Zastoupení pro ČR
Cena
ke dni 1. 11. 2012
12 900 Kč
Konkurence
| Kostka Racer | Cena 10 490 Kč | Mibo RaceK | Cena 16 990 Kč | |
 |  |
Koloběžka Kickbike Race Max 20 byla fotografovaná v ateliéru fotostudia Špaček
63 komentáře
Parádní brnda a bezva recenze, díky za to. Škoda, že tyhle finské brndy se v obchodech nabízejí pouze se světlostí 7,5 a 10 cm, což s tlouštkou stupátka dělá nášlap s výškou 10 a 13 čísel. Prostě hlava mi to nebere, proč si musím koupit jen rám a pak to dokutit, abych se dostal níže k asfaltu. Přitom se mluví o legendárním závodníkovi, potažmo výrobci, tedy škoda, že se mu za ta dlouhá léta nepodařilo snížit tu světlost už ve výrobě…je fakt, že neumím kutit, nemám na to buňky… A pro Petra N: to jeklové „monstrum“ Vám tak trochu závidím, protože se sním dá jet třeba i v noci lesem (v nečitelném terénu). Od listopadu do února jezdím občas za tmy a občas po lesní šotolině (kombinace štěrku a hlíny),někdy i zasněžené, tak vím, o čem mluvím.
Myslím, že tu nejde o nepodařilo. Prostě nechce! A že to nechápeš, to nejsi sám. Já ty jeho důvody všude chápu, jen u toho RaceMaxe to považuju za pitomost. To by měla bejt čistokrevná závodní silnička za dvojnásobnou cenu. Žádnej univerzál, žádnej kompromis.
Dobrý den pánové,
především bych chtěl poděkovat za recenzi na RaceMAX 20 Petru Lindnerovi! Rád bych také přidal pár slov:
a) Martinovi, sám jsem si koupil ( třebaže je dovážíme ) seriově vyráběný RaceMAX 20, na kterém i bez úprav jezdí opravdu světová špička – Alpo Kuisisto, dvojnásobný mistr světa z letošního roku, dokonce přijel 80km z letiště, odzávodil a zase odjel na své koloběžce, kt. měla jen jiné pláště ( myslím, že Schwalbe Durano ) a především svá vlaštovková řidítka – toť vše. Sám jsem si nechal RaceMAX přestavět – doplnění rovné silniční vidlice NOXON ALU. Zde je potřeba redukce, kt. stojí cca 300,-, aby jezdec mohl využít dvojího uchycení zadního kola. Někteří závodníci to použili bez té redukce, ale měli pak sklon stupátka trochu jiný a troufám si říci nepříliš praktický.
b) Vlad. tu samou koloběžku jsem dále osadil plášti Schwalbe Ultremo a musím říci, že to bylo se světlostí akorát – při lehkém upuštění pláště jsem ( 97kg ) bral i menší nerovnosti.
Sám nejsem kutil a vše mi udělali v cyklosservisu na základě několika rad, kt. jsem poté sám psal do našeho blogu.
c)Hannu světlost koloběžky neřeší, protože ví, že RaceMAX si z 80-95% koupí lidé, kteří chtějí lehkou silniční koloběžku. A ví, že pro zbývající stačí lehčí tuning a dosáhnou toho, co chtějí. Kdyby ta koloběžka totiž byla příliš nízká, tak by ji lidé nekupovali, poněvadž by byla tak nízko, že by stále někde „zadrhávali“ a ničili ( třeba ženám stačí pouhé seškrábnutí laku ) tím nelevný stroj.
d) Co se týká propagace koloběžek, vím, že to vázne. Sami se pokoušíme o co největší informovanost, ale bohužel sám výrobce toho moc udávat nechce, takže se snažíme získat co nejvíce informací všude možně – i na základě takovýchto recenzí, poněvadž se zde mluví a píše o parametrech, kt. „normální“ spotřebitel, jezdec neřeší. Dále nás v propagaci tlačí čas, neb živit se koloběžkami může pouze několik jedinců a ostatní to dělají ve svém volném času ( mně jen jízdy do rádií a TV sebrali docela dost peněz a energie a času ), ae věřím ,že třeba projektem Tour de France na koloběžce 2013 dostane koloběžky do většího povědomí, tím pádem přinese nějaké finanční prostředky a tím možnost větší propagace ( bannery, muší křídla, účast na veletrzích, kt. je velice drahá ) a dočkáme se tak třeba i krásného souboje na veletrhu, kde si účastník bude moci vyzkoušet ty nejlepší koloběžky podle svého gusta.
Všechny zdravím
pan Liška
Proč čekat na porovnání koloběžek na veletrh? Třeba, kolobkáři v Pardubicich si dupnou do ekovelo.cz kde si každý může otestovat koloběžky Mibo, Kostka a Kickbike pod odborným dohledem a hned dostat pár základních rad. Hmotnost není důležita. Vždy půjde jen a jen o jedno. „O dobrý pocit z jízdy“. V Pardubicích jezdíme seriál – dlouhé jízdy od 70 do 140km pod názvem „Tour de…..Šerlich, Železné hory ,Praha …atd. Každý pilot má svůj stroj…někdo Kostku, někdo BCS, někdo Mibo…a o velikosti kol ani nemluvím od 16″ do 28″ na předním kole dle libosti :-) Všichni mají, ale jedno společné “ Lásku ke koloběhu“ a to jediné je správné…. Mám pravdu Martine, že? Spozdravem Trhni si…..koloběžec Libor K.
Tak jsem rád, že i Němci potvrdily moje výplody ohledně osazení této kolobky už v prvovýrobě tím nejlepším, co je na trhu dostupné. Taky jim vadí postupný dobastlování „TOP“ modelu a zbytečně vyhozený prachy za „šrot“. (V uvozovkách proto, že ten šrot je sice slušnej na běžný ježdění, ale TOP model by měl být TOP.)
http://www.runnersworld.de/ausruestung/renntretroller-kickbike-race-max-20-im-test.280871.htm
Libor mi mluví z duše. Ano, hlavní je „láska ke koloběhu“.
Jo Libore, to je přesně ono. Na každém společném výjezdu bylo vždy uplně jedno, kdo jel na čem. A že bylo vždy z čeho vybírat…každému sedí něco jiného. Výhodou společné jízdy na delší trati s koloběžci, kteří mají různé stroje je, že je možné si kolobky vyměnit a dobře vyzkoušet a pak se třeba I rozhodnout pro případnou změnu.
Teď možná někoho naštvu, ale protože jsem zvyklý říkat co si myslím, budiž.
Jak možná mnozí z vás ví, mým „druhým oborem“ (spíš hlavním) je foto. Ve fotobranži je zhusta oblíbená jedna bajka, o tom, že nezáleží na fotoaparátu, protože dobrá fotografie se dá pořídit čímkoliv. To by se do jisté míry dalo brát za pravdu, realita je však taková, že všichni výborní fotografové také mají výbornou techniku. Neznám nikoho, kdo by fotil „čímkoliv“.
A jak se zdá, podobné je to i u koloběžek. Spousta lidí (v této debatě zatím tři :)) bude tvrdit, že na hmotnosti nezáleží, protože důležitá je láska ke koloběhu. Jenže přátelé z Pardubic a další – na hmotnosti záleží, ne že není důležitá. Samozřejmě, že existuje nějaké „akceptovatelné rozmezí“ hmotnosti, nicméně když se to přežene, tak ona vás ta láska na nějaké těžké potvoře velmi rychle přejde. A vy to moc dobře víte, akorát, že váš „světonázor“ vám to neumožňuje přiznat ;)
Tak sorry a díky za pozornost ;)
jasně, co je nad 5 kilo, na tom se nedá jezdit:):):)
Na hmotnosti nezalezi. Ale ty dve kila rozdilu mezi moji G4 a Sport Maxem jsou sakra znat :-)
Objektivne i subjektivne.
A to, ze vim, ze v podstate cokoliv je na to moje „domaci zvykanicko“ dostacujici mi v tom, ze chci hlinikovyho bejka a ze ho proste nakonec poridim nijak nebrani :-)
Jeste k tem „vyjizdkam na cemkoliv“:
Jel jsem 65 kilaku MTB zavodu. Dvakrat. Jednou na Kostka UNI 20×12, podruhy na modifikovany G4 26×18. Je to vlastne stejny, ale opakovat to na Kostce me uz nikdo nedonuti.
Kazdopadne nez jsem to zkusil na G4 tak jsem si taky myslel, ze je vlastne jedno na cem to dupes.
S vahou to bude podobny. Zvlast u delsich vyjezdu.
Vsechno chce svy a to i pres to, ze i srouby se daj zatloukat…
Myslím, že jsou ti závodníci (a ti co mají závodnické ambice), tedy gramaři, a pak ti druzí, co jezdí jen tak, na nákupy, do banky, na poštu aj. Dají na brndu 12 kg nákupu a hasí si to domů dvanáctkou, jen tak, ta brnda s tím nákupem má určitě 22 Kg a mají naježděno zatraceně moc, bez publicity, sponzorů aj. Pro někoho je cílem mít 5- kilovou brndu, jiný má dvakrát těžší. Kterých je více? Těch prvních, nebo těch druhých. A mimochodem jezdit na nákupy autem a doma přitom pucovat svůj technický zázrak lze, ale každý to vidí po svém, žejo? Jinak, je to bezva polemika, díky za ni.
Ahoj Petře, focení beru. Není přístroj jako přístroj z pohledu profi POROVNÁNÍ. Pro normálního uživatele je vždy při běžné fotografii důležitá kompozice. To samé platí pro koloběžky. Když budeme brát, která je dobrá nebo ne tak nikdy a nikdy nedojdem stejného názoru. Pro posouzení pak musíme brát i váhu jezdce a jeho shopnosti. ( bráno z pohledu amaterů). Nezlob se na mě i když si tě moc Vážím tak porovnávat Kickbike a RacKa od Miba co do ceny není moc dobré. Racek má jiné pláště, středy, berany,brzdy a nakonec i ten karbon něco stojí :-) Jsem pilot co jezdí Kickbike G4, Mibo Racek a přiznám se že nejraději pro univerzálnost v okolí jezdím na Geroy když nezávodím( geometricky upraveném, ale nic extra :-) )) a poslední poznámka. Dobrý (drahý) fotoaparát z nikoho mistra neudělá. Prostě talent je talent a to platí vždy a všude. Přístroj nikdy nenahradí špičkového fotografa, protože fotograf ten dělá tu správnou kompozici, né drahý přístroj nebo technika . A když je debata o hmotnosti tak všem gramákům doporučuji , než pojedete na kolobce tak nejlépe den bez jídla a pití a před jízdou se pěkně vyčůrat… proč???? Přece na celkové váze záleží… :-) A ještě jedna poznámka “ Koloběžci na velikosti přeci nezáleží. Důležité jsou první 4cm že dámy…????? ALE TO SEM NEPATŘÍ . S láskou …Trhni si Libor K…. :-)
Jééé, to je krásné přirovnání k fotografování….:)
Z mého pohledu na hmotnosti určitě záleží, proč se zbytečně víc dřít, když nemusím :)
U fotoaparátu je to vlastně stejné, když budu mít horší vybavení, více se nadřu….až na tu hmotnost, tam je to poněkud jinak….
Ale když si přehodím přes rameno kabelku o 10 kilech a jedu pár kiláčku lážo plážo, je mi úplně fuk, kolik ta koloběžka má kilo, prostě jedu a užívám si že jedu, ne :)
Asi je vždy nutné porovnávat váhu v určité kategorii. Když budu jezdit po silnici tak si budu vybírat ze silničních kolobrnd. Pokud v terénu – tak z terénních. Asi nemůžu koloběžky různých kategorií srovnávat co do váhy. Taky nejde váhově srovnat Ferrari a Land rover – není to možné a ani důležité.
Tím, že jsem kdysi napsal, že pro mě není důležitá váha, tak jsem myslel, že nepojedu s ferrari (obrazně) do lesa i kdyby bylo o mnoho lehčí. Jako přírodomilce mě nikdo na smradlavou silnic nedostane i kdyby ta silniční kolobka vážila 1kilo.
Samozřejmě již je relevantnější se bavit o váze a její důležitosti v patřičné kategorii(rozčlěnění nechám na kompetentnějších).
Tam porovnávat můžu… a jasně, že si raději vyberu z terénních brnd tu lehčí i do toho lesa
A vo tom to je!
Výše recenzovaný nejlehčí světový univerzál se hodí po patřičných úpravách všude. Všude je dobrej a pod těmi nejlepšími i nejlepší. Mnozí z vás naznačují (a nejen zde v toto foru), že je ale nebaví pořád přezouvat byť jen pláště (asi by radši měnili rovnou celá kola – souhlas), ale co měnit i tu vidli? No fuj, kdo to má pořád dělat, že?
Takže, každému co jeho jest (o tom žádná), ke každému způsobu použití adekvátní nářadí, toť můj názor. Je to dražší, ale pohodlnější a BEZ KOMPROMISŮ. Mimo závodní a sportovní použití (Tedy lze to i zde, ale kdo jednou okusil kvalitu, tak už na průměru nebude spokojenej, a to buď s výkonem, či hloubkou zážitku) lze s úspěchem používat cokoli.
No a v neposlední řadě. Jsem rád, když mužu kdykoli prohlásit, že limitem soupravy (sportovec-náčiní) jsem já a nikoli to náčiní!!! S dobrým až skvělým náčiním se sportovním finesám techniky pohybu a návykům lehčeji učí, nevznikají tak snadno špatné stereotypy, které jsou často do budoucna velmi špatně odstranitelné, až neodstranitelné. Mimo jiné, sport člověka baví, pokud mu jde. Pokud ne, tak radši dělá něco jiného nebo nic. Zkuste pozorovat ratolesti. Dejte jim neodpovídající (stačí právě jen těžký) náčiní a uvidíte, jak ochotně a rychle Vám s tím seknou. Pokud jim ale podstrčíte něco solidního už do začátku, tak uvidíte, jak je to chytne v okamžiku, kdy zjistí, že jim to jde líp, než jejich vrstevníkům. A to často bez ohledu na talent. Právě ten lze velmi rychle zazdít 15kg sportovním náčiním „do začátku“ (vždyť nevím, jestli ho to bude vůbec bavit). Tímto přístupem určitě nebude. Asi jsem se zbytečně moc rozepsal a o tom trénování snad někdy příště ve specializovaném článku, bude li zájem.
Ale jiste, na hmotnosti záleží, nakonec se taky snažím sundat kde co. Ale nesmíme porovnávat jabka s hruškama. Na kolobku do města jsou jistě jiné nároky než na závodni stroj. Stejně to bude s terénem. Benny, úplně tě chápu s rozhodnutím mezi Kostkou a Kickbikem do terénu, ale ono to asi nebude o hmotnosti, ale o velikosti kol a pak příjemnější jízdě.
Hezky se to tu rozjelo, spousta zajímavých a dobrých názorů. Jasně, že netahám nákupy na zádech, veze je brnda s dvěma drátěnými koši. Nejvíce jsem na ni vezl 12 pet á1,5 l, tedy 18 kg, na hřbetě si to neumím vůbec představit. Je také pravda, že brndy mám tři, a také musím asi dodat, že vážím jen 70 kg, a možná proto tolik neřeším, jestli má brnda 6 nebo 10 kg. Hlavně ať nepruží a má nízký nášlap, protože dřepovat 11 čísel nad asfaltem…není nic povznášejícího. A jinak, když jsem se v devadesátém šestém rozhodl výhradně pro brndu, tak jsem si určitě ochránil zdraví, protože na kole bych se asi (hlavně v zimě) už dávno přizabil.
Peter Lindner, podla mna zalezi na vela veciach, nie len na samotnom sportovom nastroji, ale hlavne na samotnom sportovcovi. Na Slovensku je znama historka z pred par rokov, ked neznamy mladicek- Peter Sagan este ako ziak prisiel na sutaz v MTB s pozicanym bicyklom od sestry, ktory bol kupeny v hypermarkete, lebo svoj den predtym polamal. Sadol nanho v teplakoch a porazil aj dorastencov. To, co povedal Fido, ze niektori mladi uz nechcu sportovat, lebo nemaju najlepsie vybavenie je bohuzial pravda, ale ani najlepsie vybavenie z Teba sampiona nespravia, ak to nemas v hlave spravne ulozene. Technika pomaha, ale nezabudajme, ze fakt len pomaha. Mne mozete dat najrychlejsi a najlahsi stroj na svete, ale najrychlejsi nebudem. ;)
Juraj. Tak to si moji poznámku špatně pochopil! Nejde o to, že nechtějí sportovat, protože mají špatné vybavení. Základní myšlenka je v tom, že se novému sportu nezačnou věnovat právě proto, že už na začátku na vyzkoušení, co ten který sport „žere“ dostali špatnej nástroj, a to je předem odradí, takže s ním ani nezačnou.
Prostě maminka, či tatínek koupí nejlevnější krám a ten pak leží v koutě s hodnocením, že ten konkrétní sport je k ničemu. Slovy dítěte, „mně to nebaví“.
Příklad typu tzv. „přírodňáků“ (talentů od přírody) je vícero. Už dřív se na Závodu míru říkalo, že Rusáci vyhrajou i na „ukrajinách“, že ty Colnaga vlastně ani nepotřebujou.
Tak trošku jsem nastínil nejdůležitější moment každého sportu. Okamžik, kdy se s ním poprvé setkám.
Nebo se to pak řeší nátlakem rodičů a i to může fungovat a funguje hlavně v průběhu sportovního vývoje = udržení dítěte u té vybrané (podstrčené) sportovní řehole i v době neúspěchů.
Fido, tak sa Vam uprimne ospravedlnujem, ze so Vas nepochopil tak, ako ste to mysleli. Ja mam skusenost, kedy mladi dostanu to najlepsie, co na trhu je a myslia si, ze su majstri sveta, pridu na prvy pretek a ak dokoncia, tak maju milion pricin preco skoncili predposledni. Ja son zase chcel poukazat na to, ze aj ten najlepsi nastroj sutaz nevyhraje. Dobre je to vidiet napriklad aj v cyklistike, kde aj hobici rataju kazdy gram, mudruju ako Einstein, len to proste nejde same. Zabudli jazdit pre radost. Kedysi som jazdil s takou skupinkou hobikov, lenze som mal len obycajny Favorit, tak som bol nula, hoci do kopceka zaostavali za mnou aj Colnaga. Pomalinky to bude v kolobezkach to iste.
Aj, Juraj. Ten příběh o Peteru Saganovi a také ten Váš s favoritkou – nemají chybu. Mluví mi s duše.Je to opravdu hlavně o té radosti v srdci. A mít to srovnané v hlavě. Jakkoliv špičkové vybavení je pouhým prostředek nikoliv hlavním cílem. A také se mně Líbí u Fida poznámka, že Rusáci vyhrajou i na „ukrajinách“. Stejně ty přibližovadla jsou bezva web, protože na ně pořád čumím.
„Pomalinky to bude v kolobezkach to iste.“
To si ale vůbec nemyslím!!!!!!!!!!!!!! Naopak.
Tam se posměch (tedy myslím na Rollo lize a ve světě) vůbec nepěstuje! Právě a nejen proto se mně ten koloběh tak líbí. To se s cyklistikou vůbec srovnat nedá. To ale vůbec nic nemění na tom, že i zde lze a bude čím dál potřebnější využívat rozumnej (nenákladnej?) HighTech.
No a kdo se poměřuje s ostatními na základě vlastnictví čehokoli je u mě ten největší ubožák odjakživa.
Omluv netřeba, berou se předem jako samozřejmost.
Svého času jsem narazil na tento web: http://www.kolobkatour.cz. Rád si na něm čtu a v duchu jsem na cestách…na kolobce, jentak…
Kdysi jsem zavrhl myšlenku považovat „prohnutou trubku“ za konstrukčně převratné řešení rámu koloběžky. Pokud se trubka zploští v místě nášlapu, jsou dvě možnosti :
a) dimenzování rámové trubky podle přední části rámu – rám je lehoučký, ale nášlap pruží
b) dimenzování podle nášlapu – rám je dostatečně tuhý, ale přední část rámu je zbytečně masivní a tudíž těžká.
Až dnes mi došlo, že jednoduchým řešením by bylo ubrat materiál z vnitřní strany přední části trubky ještě před jejím ohýbáním.. Prostě přední část rámové trubky zeslabit.
Nevíte někdo, jestli to tak u Kickbiků náhodou není??? Jinak by ten KB mohl vážit klidně 2.5 kg :)
No a co takhle naopak! Cestou výztuh v ohybu a třeba i v tom zploštění? Na copak jsou asi ty čepy v tom spodním ohybu?
No, filosofií Kickbike se jinak zdá být : proč to dělat ze dvou kusů, když to jde z jednoho. Výztuhy v ohybu by mohly být i proti „borcení“ stěn v extrémně namáhanym místě. Myslíš, že je tam nějaká „vložka“?
Zajímavý jsou třeba ty Bonderky – 50x3mm, ohnout, neřešit. Tuhý to bude zaručeně, a přes mamutí tloušťku nášlapu na tom jezdí extra-borci.
S těma výztuhama to myslím vážně, ale sám jsem neřezal, tak nemám potvrzeno. Budou řezat jiní. Vycházím z fotek různejch „Bejků“ odspodu.
Jsem zvědavej. Já nikdy na KB nejezdil a pořádně si tyhle brndy nikdy neprohlížel (asi patriotismus nebo co :)), takže opravdu netuším…
Mimo mísu, ale zajímal by mne názor – právě mi přišel z lakovny opískovaný a znovu nabarvený rám Trojanovky. A ejhle, je o 410! g lehčí, než se starým komaxitem. Bylo to kdysi s poctivým základem a vrstva jako bejk – po 20-ti tisících ani škrábaneček, ale i tak mě to zarazilo. No, holt má manželka oceláka pod 6.3 kg :)
Ty jo! 410 gramů za barvu? Tak to je hodně hustý! To se pak nedivim, že na tom Race Maxu nechávají jen ten hliník lehce stříklej transparentním lakem… :)