Kolobkofabrika. Jak se vyrábí koloběžky Kostka

Kulturní vložka II

Před čtyřmi lety jsem rozhovor uvedl kulturní vložkou o komiksové sérii Jaromíra Rudiše a Jaromíra 99 Alois Nebel, podle které byl také natočený stejnojmenný film. Však to znáte: „…Potůčník 10:24…“ Jaká bude kulturní vložka letos? Samozřejmě o filmovém debutu Miroslava Krobota Díra u Hanušovic, který se ve zdejším kraji před třemi lety natáčel.

Mimochodem, víte, kde se koloběžky Kostka vyrábí, že ano? Že ne? Přece v Potůčníku, což je místní část Hanušovic. Kraje zapomenutého Bohem v lesích Jeseníků, odkud je blíž do Polska nežli k většímu českému městu. Ale zpátky k filmu Díra u Hanušovic. Na ČSFD.cz sice nemá valné hodnocení (48 %), nicméně třeba František Fuka tento film ocenil na 90 %. A já mám stejný názor. Pokud jste Díru u Hanušovic neviděli, určitě si tento film pusťte. Osobně mně sice trochu připomíná Divoké včely Bohdana Slámy, nicméně herecké výkony Tatiany Vilhelmové, Simony Babčákové, Ivana Trojana a dalších, jsou prostě skvělé. Konec kultury, jde se na koloběžky!

S vlastní jídelnou

Když jsem chystal tento článek, slíbil jsem si, že text co nejvíce zkrátím a nechám raději hovořit fotografie. Pokusím se…

Kostka-kolobka je beze sporu největším evropským výrobcem koloběžek. Nemusíte tomu věřit, ale když tuhle fabriku navštívíte, jako mávnutím kouzelného proutku změníte názor. Více než 100 zaměstnanců (ano, firma má i vlastní závodní jídelnu) zde pomocí nejmodernějších technologií vyrábí desetitisíce koloběžek ročně. V Potůčníku se rodí téměř komplet celé koloběžky. Z nakupovaných komponent lze vyjmenovat snad jen brzdy, gripy, pláště a duše. Ale věřil bych tomu, že pokud sem přijedu za další čtyři roky, bude tady stát i gumárna… :-)

Dar přítele lasera

Abych ale nepsal jen obecně, pojďme se mrknout na technologie využívané ve fabrice Kostka-kolobka. Vše začíná laserovým pálením. Na dvou laserových pracovištích se s vysokou přesností bez jakýchkoliv otřepů „krájí“ trubky a profily. Do profilů lze pomocí laserového paprsku pálit také různé požadované otvory. Díky výkyvné řezací hlavě lze tyto otvory vyrábět také pod úhlem. To umožňuje efektivně produkovat složité tvarové konce profilů.

Pro laika – a věřím, že i pro pravověrného strojaře – je fascinující CNC ohýbačka. Stroj, který disponuje 12 pracovními osami, je kompletně řízený v automatickém cyklu. Tato ohýbačka dokáže ohýbat profil, kdy poloměr ohybu je menší než jednonásobek trubky.

Ano, ve výrobě potkáte i svářeče s kuklou na hlavě. Některé části koloběžky se vaří, a také pájí, ručně. Převážnou část práce ale udělají tři svařovací roboty. Jen podotýkám, že před čtyřmi lety zde byl jeden. Každý robot disponuje jedním až dvěma svařovacími rameny, přípravky se pak vůči těmto ramenům natáčí, a tak je možné docílit požadované polohy při svařování. Počítačem řízené svařovací roboty zaručují vysokou kvalitu jednotlivých svarů, kdy každý svár má zaručené požadované parametry. Dochází také k menšímu tepelnému ovlivnění kolem místa svaru. Tím je zaručena přesná požadovaná geometrie rámů a vidlic.

Od frézy k výpletu

Jak už jsem napsal, ve firmě Kostka-kolobka se vyrábí také převážná část komponent. Například představce či náboje jsou produkovány ve dvou počítačově řízených strojích. Kromě CNC frézy využívá Kostka-kolobka ještě soustružnicko-obráběcí centrum, které kombinuje jak frézování, tak obrábění. Díky tomu je možné vyrábět složité součásti, jako je například držák blikačky či zmíněné náboje.

Firma provozuje vlastní práškovou lakovnu. Na rám nebo komponenty je nanesena barva, aby následně výrobek „vstoupil“ do průběžné pece. Tento proces se opakuje 2–3× podle typu barvy. Nálepky jsou umístěny bod lakem. Před lakováním je každý díl samozřejmě otryskán.

V celém výrobním cyklu probíhá průběžná kontrola. U každé koloběžky je možné zpětně dohledat, který pracovník prováděl konkrétní úkon. Kostka-kolobka disponuje také pracovištěm s 3D měřením. Toto měřicí zařízení umožňuje měřit rozměry, které jsou dostupnými konvenčními měřidly prakticky nezměřitelné. Výrobek je sondou změřen a následně srovnám s příslušným počítačovým modelem. Díky tomu je možné dosahovat přesných rozměrů a dodržení geometrie rámů, vidlic a dalších dílů. Pecka děcka!

A víte, jaký stroj se mně líbil nejvíc? Automatická linka na vyplétání kol. Ta umožňuje vyplétat 200 až 300 kol za směnu. Od průměru 16″ výše… Automatická kontrola centrování zaručuje, že každé kolo je správně vycentrované a má požadované předpětí výpletu. Tato linka také automaticky vlepí velopásku do ráfku.

Efektivní a wow efektní výroba

Tak co na to říkáte? Z krátkého popisu technologií je zřejmé, že dílenská kvalita a opakovatelnost výroby v továrně Kostka-kolobka, je prostě špičková. Absolutně nemám nic proti „garážovým“ firmám – i ty mají svoje kouzlo. Ale u Kostky se na každém kroku výrobními prostory dostaví wow efekt. Alespoň u mě tomu tak bylo, to nemůžu popřít.

Jak se vyrábí koloběžky Kostka 

[Ukázat prezentaci]