Před časem jsem měl záměr udělat na Přibližovadlech malý seriál o opravách a seřizování koloběžek. Zavrhnul jsem jej kvůli své averzi vůči „okurkově-sezónním“ tématům – protože mi tak jednoduše připadal – a také kvůli tomu, že na internetu je k nalezení velká spousta návodů k opravám všeho druhu. Ale…
Prolog
Jsem původem Hanák (ne, že by na tom bylo něco k chlubení) a kolem koleček se pohybuji skutečně od narození. Ostatně nedávno jsme se ženou moji rodnou placku navštívili. I dnes, v době laciných asijských padesátikubíkových skútrů jezdí Hanáci stále více na kolech než jiní obyvatelé této malé země (Polabská nížina se vyjímá). Sice o něco méně než ve zlaté době Ukrajiny, Esky a Liberty, nicméně stále je Prostějov a blízké okolí velmi „kolařské“ město.
Nebudu to dál natahovat – myslel jsem si, že všichni Prostějováci a jim podobní, zároveň jak na těch kolech (a koloběžkách) jezdí, vědí si je také opravit. Zcela samozřejmě… Och, jak jsem se mýlil!
Kurvahošiservis
Nepopírám, že je jiná doba – ostatně avizoval to už před více než deseti lety Miloš Černoušek (nenechte se zmást, dnes se tento herec jmenuje Cyril Drozda) v roli číšníka ve filmu Věry Chytilové Dědictví aneb Kurvahošigutntág. My jsme ale už jako děti školou povinné koukali tatínkům pod ruce a posléze se sami přirozeně ujali údržby a oprav svých strojů. Pokud si pamatuji, tak do servisu se obvykle šlo pouze v případě, kdy bylo nutné něco svařit (a nemyslím tím víno). Ano, neumím vyplést kolo, nicméně házející „osmu“ vycentruji i bez servisní podpory.
Jiná doba však přinesla nový náhled na domácí servisování kol a koloběžek. A tak, jak se spousta věcí neopravuje, nýbrž vyhazuje a nahrazuje novými, spousta lidí také například nezalepuje duše (protože to neumí), ale dává nové – pokud tedy vůbec dokáže onu duši z pláště vyndat. Pozor, to si nevymýšlím – jsou lidé, kteří i s defektem jedou do servisu!
Práce všeho druhu
Pozor, aby bylo jasno – byť mě současný stav poněkud překvapuje, nikoho nekritizuji. Pro mě a za mě, jezděte si do cykloservisu třeba i nafoukat pláště. Každý není řemeslně zručný, mnoho lidí také nemá potřebné nářadí, ani ten obyčejný cyklistický multiklíč. Zkrátka každý tuhle problematiku vnímá jinak.
Nicméně já se vás ptám: Jak jste na tom vy s opravami svých strojů? Jezdíte do servisu i s obyčejným defektem nebo jste nadšenými mechaniky pro celé širé příbuzenstvo i sousedy? Hlasujte v anketě – jsem docela zvědav na výsledky… A aby nebylo diskriminováno něžné pohlaví, pro které není dílna nebo činnost v ní provozovaná obvykle tou nejoblíbenější zábavou, mám návrh: Holky, hlasujte za svoje protějšky. Sice se možná vaše odpovědi budou od těch partnerských lišit, o to však bude anketa zajímavější. Otázky mají takříkajíc „vzestupný charakter“ – což znamená, že pokud umíte seřídit brzdy, dovedete také zalepit defekt.
Hlasování v anketě bylo ukončeno
19 komentáře
Nedávno jsem kupoval dětem starší koloběžku. Na otázku, proč jí paní prodává tak levně, přišla odpověď : „Protože je píchlá.“
Nakonec byla tedy píchlá dost pořádně – vrtákem, kterým se její manžel snažil zvětšit ventilkovou díru v ráfku tak, aby se pumpičkou posléze dostal k vykloněnému ventilku. Nedostal, tak koloběžku prodali :)
Představa, že bych Footzillu svěřil někomu jinému, mě děsí…
Moje dosavadni pokusy „dat vydelat“ odbornikum me dovedly k rozhodnuti delat si to sam.
Zatím jenom povolit, dotáhnout, dofoukat, brzdy seřídit. Defekt zatím neproběhl, tak uvidíme, ale strach z toho nemám. Chtěl bych víc, ale spíš by to chtělo někoho kdo bude člověka hlídat jestli to dělá blbě než video.
Taky jsem zkoušel si kolobku opravit sám. Kupodivu na to, že jsem to nikdy nedělal to šlo docela dobře. Problém nastal v okamžiku kdy jsem jí po dvou měsících potřeboval zase složit. Úplně jsem zapoměl jak na to. Podařilo se mi otočit spodní hlavové ložisko. Přišel jsem na to ve chvíli kdy jsem nasadil vidlici a zjistil, že nějak ,,drhne“ řízení. No holt chybami se člověk učí.
Neumim moc vypletat kola a narazeni misek hlavoveho slozeni taky necham na servis (nemam spravny pripravek) Jinak vse sam.
Takový seriál (best practices) bych uvítal. Defekt na 12″ mě děsí.
Když občas potřebuju spec. nářadí a přípravky (válcovačku, frézy, závitníky, lisy apod.) a když si chci zároveň pokecat, tak mile rád navštívím svý známý v servisech a společně zavzpomínáme. Obecně jsem levej, tak si to radši vždy zmrvím sám, ať nemám komu nadávat. No a do žádnejch větších akcí se nepouštím, neb jsem línej si pro jednu práci dělat složitý přípravky a votravovat spoustu lidí kolem sebe. To nechávám na odbornících a bohužel jim do toho kecám a snažím se předem ovlivňovat výsledek.
Nechápu lidi co si neumí opravit ani tu stupidní kolobku kde není řetěz, přehazka a střed se šlapátky. vždyť se tam jenom doladí véčka a naštelujou řidítka. Konus jinak dotáhnu tak, aby nebrzdil a neměl přílišnou vůli a je to. Jediné co je složitější jsou moderní hydra-kotouče a u kol potom odpružené vidlice a tlumiče.
Vseobecne sa nebojim oprav svojich dvojkolesovych priblizovadiel. Netrufnem si vsak na vypletanie a nasledne centrovanie.
Vyplejtání a centování se nebojte! Nic na tom není. Zvolit ráfek + zvolit nábu, nejlíp, aby měli stejnej počet děr, ale ani to není podmínkou. Zvolit křížení (přes 2, 3 či 4dráty), zvolit jaký dráty a vypočítat jejich dýlky (je to na webech výrobců). Dbát na shodný závity drátů a niplů. No a pak dát správnej drát do správnýho otvoru v nábě a hlavně ráfku (nezaměnit levou a pravou stranu = díry do ráfku jsou vrtaný excentricky). Potíž bývá u ventilku, kterej by měl správně bejt v největší mezeře mezi dráty (u trojitýho křížení jsou u něj oba sousední dráty s ventilkem téměř rovnoběžný!!!), je to kvůli huštění a pozná se tak, kdo vyplejtat umí a kdo ne. U zadního kola jízdního kola je ještě vhodné, aby dráty, které přenášejí tah od řetězu (míří od příruby proti směru otáčení hodinových ručiček) byly zapleteny zvenku dovnitř = tedy vnitřní dráty. No a pak dodržet stejný zašroubování niplů, stejný napětí drátů a neházení do stran (umí kdejakej moula) a zároveň na výšku (tady to občas chce kompromis v místě spoje ráfku). Jak píšu, nic na tom není, tak s chutí do toho!
Muzikanti mohou zkusit i naladit kolo. Přesný tensionmetr se dá nahradit obyčejnou ladičkou třeba na kytaru nebo sluchem. Je pak zábavný poslouchat, jak kolo „hraje“. Nikdy se mi to ale u větších kol nepovedlo zároveň dobře vycentrovat, takže pokorně přenechávám servisu.
Milane, tos mě ale pobavil – protože tohle jsem si vždycky myslel taky a nikdy to nevyšlo. I když bylo kolo vycentrované podle tenzometru, nikdy nehrálo čistě. A přitom by podle všeho mělo ;)
Ahoj Petře, jde to. Podle akustického tenzometru by to podle mne jít mělo (nemám, nezkoušel jsem), podle ladičky určitě, podle ucha to dělám sám. Všechny dráty musíš projet dokola mnohokrát, protože utažení jednoho drátu ti nepatrně povolí jiné atd. Za deset minut se to dá. Nejlíp je výsledek slyšet při manipulaci s nezatíženou koloběžkou – při jízdě už napětí všech drátů není stejné, ale i tak při přejíždění nerovností kolo někdy zahraje. Efekt mizí po pár desítkách km. Dráty si sednou a už to není 100%.
Aktuálně to dělám tak, že kolo vypletu, „naladím“, a pak nechám docentrovat u švagra v servisu. Spokojenost maximální.
To Miila. No a že Ti to hraje první ligu, to vím sám.
Imho, nemoh by ses mi poptat, jakým lepidlem (chci ho koupit, takže co nejpřesnější označení) lepilo to Tvý švícko ty gumy na podrážky treter?
To Fido : Určitě se poptám, veřejně sdělím. Drží to absolutně dokonale a je to pěkně pružný.
Kola i koloběžku si spravuju a udržuju sám. Jsou vždycky dobře seřízené a vyčištěné. Časem se získá praxe a pak jde všechno snadno. Jediný co neumím je vyplést kolo. Mám rád, když všechno funguje tak, jak má.
Za Komančú,kdo chtěl jezdit na trochu slušný kolobce(ne na dětské DERBI od soudruhů z NDR)tak si musel umět udělat všechno sám.Já jsem tehdy pracoval v POLDI SONP,kde se zpracovaval šrot z válcovny trubek CHomutov.Bezešvé Manesmanky jsem vybral na šrotišti vysypal pískem nahřál autogenem a ohýbal.Takto jem jich vyrobil pro všechny kamárády a známí během let ke 30ks.Ráfky jsme objednávali u nějakého družstva v Žebráce kde je vyráběli.Dráty tam pasovali ze skůtra Manet.Pro náby jsme jezdili v rámci tréninku na kolobkách do NDR do Drážďan pro Renaky(byli duraloví a líp se točili než Favoriťácký).Díry v nábách pro dráty jsem propilovával jehlovým pilníčkem směrem do středu náby aby zůstalo nějaký maso a nába nepraskla. Hlavový složení se koupilo za 12 Kčs v prodejně kola šicí stroje,pláště se objednávali přímo v Rubeně Náchod 20ks po 40 Kčs.Měli jsme velkou spotřebu plášťů neustálým převyšováním tlaku v pneumatykách(praskalo plátno).Do řídítek špunty od šampusu a byla kolobka hotova
Byste se divili, co do servisu občas přijde za lidi. Člověk si ale zvykne… Lidí s defektem chodí dost, ty zručnější si vyndají kolo, někdo to dotlačí v celku. A když jim to člověk za pět minut vymění, nafouká a ještě jim během toho stihne vyčistit a odmastit ráfek, jsou nadšení když za to platí pade :)
Co jsem ještě nestihl pochopit je odpor lidí k galuskovým ventilkům. Odmítají to jako čertův vynález a pro autoventilek jsou schopní vrtat ráfek (nekecám!).
Ti chytřejší si jen koupí redukci FV – AV (aby mohli foukat u pumpy). Jeden ale přišel zpátky s ráfkem na kusy, roztrženou duší a pláštěm vyhozeným z patek – že to foukal kompresorem na kamiony, a nevěděl na kolik se to fouká…
Zaplaťpánbůh, že ho ten šrapnel co z ráfku letěl minul..