Informaci, že treková hliníková Cobra od Crussisu dostala svého silničního bratříčka se jménem Road, jsme už na Přibližovadlech zveřejnili, takže přeskočíme genezi této řady koloběžek (jsou v ní dva modely, takže o řadě už mluvit můžeme :-)), a vrhneme se rovnou na podrobný test Roadu. Pro ty, kteří o koloběžce Crussis Road ještě neslyšeli, přidáváme velmi krátký popis: Lehká silniční koloběžka s hliníkovým rámem, osazená koly 28/20 palců.
Prolog
Abyste se orientovali v názvech, jen krátká poznámka na úvod. Crussis se, stejně jako u Cobry, (marně) snaží (uměle) vytvořit dvě „subřady“ jednoho modelu tím, že také u Roadu rozlišuje samotný Road a pak One Road. Pořád ale jde jen o barevná provedení, kdy One Road jsou dva modely v jednobarevném designu, kdežto Road představují dvě koloběžky s dvoubarevnou „vyzývavější“ grafikou. V této recenzi tedy budeme používat název Road, byť to stejné, co v ní bude řečeno, platí i pro One Road. Nebude-li tedy řeč o estetice :-)
A u krásna zároveň zůstanu. Musím říct, že vzhled červeného One Roadu alespoň mně osobně okamžitě po vybalení z krabice – dámy prominou – posadil na prdel zadek. Saténově matný červený lak, přecházející lehce do odstínu bordó – čili něco mezi červenou, šarlatovou, karmínovou a bordó – je velmi vkusně doplněný logy, nápisy a grafickými prvky, provedenými v parciálním lesklém laku. K tomu červeně eloxované náboje a zbytek už jen černé komponenty. Pecka děcka!
Jako „dvojku“ – co do estetiky – jsme si do testu vybrali černý Road s červenými doplňky, a udělali jsme dobře. Jeho lak je na rozdíl od One Roadu v celé své ploše lesklý jako psí (víte co), grafické prvky jsou méně uměřené a více… crussisácké :-) I tak jde o design, který jistě spoustu potenciálních majitelů zaujme.
Road vs. Cobra
Nebudeme si nic nalhávat, první „hliníkáč“ Crussis Cobra a nový Road jsou koloběžky, které svou podobnost minimálně na první pohled nezapřou. Dalo by se říci, že rozdílů je zde asi tolik, co například mezi Yedoo Trexx a Wolfer, tedy mezi trekovým strojem s koly 26/20″ a silniční koloběžkou s koly 28/20 palců. Takže kromě většího předního kola jiné obutí, jiný typ brzd, nižší světlost stupátka, (trochu) jiná hmotnost daná rozdílnými komponentami. Ovšem pozor – co platí u zmíněného Yedoo, neplatí u Crussisu! Přestože rám Cobry a Roadu je na první dobrou shodný, skutečnost je jiná.
Že je rám jiný, ještě samo o sobě nemusí být špatná zpráva. Vycházíme-li ovšem z premisy, že u silniční koloběžky bychom předpokládali „ostřejší“ nebo chcete-li „závodnější“ geometrii a větší prostor pro jezdce. Vážně netuším co k tomu výrobce vedlo, ale v Crussisu šli přesně opačnou cestou. Road má o 35 mm (!) kratší prostor pro jezdce než Cobra (635 vs. 600 mm), o 15 mm vyšší horní hranu hlavového složení, a přední vidlice je ještě více „položená“.
Všechno to pravděpodobně vzniklo změnou úhlu hlavního rámového profilu vůči stupátku. Mám trochu podezření, že výrobce tímto „opatřením“ původně chtěl pouze snížit nášlap, aniž by si uvědomil, jaká negativa to přinese. Anebo si to uvědomil, ale negativa „obětoval“. Ať tak či tak, je to špatně. Rád bych použil jiné slovo, ale nejde to. Rám Roadu je špatně navržený. Velmi krátký prostor pro jezdce a turistická geometrie, to jednoduše nejsou správné parametry lehkého silničního stroje na úzkých pláštích. Nehledě k tomu, že úhel hlavního rámového profilu spolu s přední vidlicí zbytečně ubírají na tuhosti celé sestavy. (Dlužno dodat, že běžný hobbík to nejspíš nepozná.)
Jestli tato konstrukční změna přinesla něco dobrého, pak je to naopak vzorová světlost stupátka, kdy pod patou činí 35 mm, v přední mírně zvýšené části jen o 5 mm více. „Pohnul“ se tedy i sklon stupátka, protože u Cobry činí rozdíl vpředu a vzadu dvojnásobek – 10 mm. Budiž to tedy Roadu přičteno k dobru. Road má taktéž dvojité zadní patky, tudíž pokud zadní kolo namontujete do jejich spodní polohy, stupátko se srovná při světlosti 55 mm.
Opět shodně s Cobrou je třeba pochválit také příkladnou „úzkost“ stupátka v celé své délce – až po konec zadní vidlice. Malé zkrácení samotného nášlapu (o 5 mm) mi vůbec nevadí, stejně jako jsem přivítal lehký redesign chrániče paty, který už není takovým „vyzouvákem“ bot, jaký má Cobra. Na druhou stranu, kdyby ho výrobce ještě více sklonil dozadu – protože místa je zde spousta – bylo by to ještě lepší, a vznikl by o fous větší prostor pro nohy koloběžkáře. Ale budiž.
Se stupátkem, přesněji řečeno se zadní stavbou na stupátko navazující, souvisí také další přednost Roadu – tužší konstrukce a větší odolnost ve zkrutu. Zatímco u Cobry jsem trochu kritizoval menší axiální tuhost a vibrace ze zadního kola při rychlé jízdě, u Roadu se tyto nectnosti neprojevily. Proč? Kvůli silniční zadní brzdě. Tedy přesněji – silniční brzda umožnila výrobci udělat menší výřez v celkovém profilu stupátka, z nějž jsou pak tvořené nohy zadní vidlice. Ty jsou díky tomu cca o 20 mm kratší, a tudíž méně náchylné k ohybu či kroucení – v tom je příslovečné jádro pudla. Více napoví fotografie.
Komponenty
Začnu u kol: Vpředu 100mm, vzadu 65mm náboj – tak to má být. Křížený výplet 20 dráty je pro silniční koloběžku taktéž optimální (Cobra má po 24 „špicích“), pouze 30 mm vysoké ráfky jsou trochu zbytečné. Chápu, že se na nich dobře vyjímá logo Crussis čili na efekt jsou pěkné, ale třeba 20mm ráfky by byly lehčí, a na tuhosti – potřebné pro stroj typu silniční koloběžka – by nic neubraly.
Obutí naopak velmi chválím. Výrobce zvolil klasiku od Schwalbe – vpředu Durano ve verzi DD (Double Defense), vzadu model One – oba pláště v optimální šíři 28 mm. Nejde tedy o žádné úzké třiadvacítky, které vám na jakémkoliv jiném povrchu než hladkém asfaltu vytřesou plomby ze zubů, a zároveň jsou to pláště s nízkým valivým odporem, takže to jede skoro samo.
Jako vždy jsem zvážil obuté přední kolo. I s rychloupínákem (57 g) váží necelých 1 510 gramů. Pro srovnání: přední kolo Yedoo Wolfer, obuté taktéž do 28mm Schwalbe Durano (ale bez přívlastku DD) váží 1 220 g. Rozdíl bezmála 300 gramů je velký, a na kole jakožto „rotační hmotnosti“ se váha počítá ze všeho nejvíc.
Crussis Road je silniční koloběžka, a jako taková je osazená silničními ráfkovými brzdami od Tektra. Brzdové páčky jsou ale bohužel určené pro V-brzdy. Mají odlišný pákový poměr a neumožňují ani uživatelské přepákování. Co to znamená v praxi? Že na brzdy je třeba hodně tlačit, a o nějakém citlivém dávkování nemůže být ani řeč. Alpské kopce bych s nimi rozhodně sjíždět nechtěl…
Jenom spíše perlička: Možná jste si všimli, že na oficiálních produktových fotografiích je zadní kolo ve spodní patce čili v poloze s vyšší světlostí stupátka. Když nám přišly koloběžky na test, měly také zadní brzdy seřízené pro tuto polohu. Koupíte-li si tuto koloběžku a chcete ji dle jejího zaměření využívat na silnici – a logicky mít nízké stupátko – budete si muset zadní brzdu „přeštelovat“. Asi nemusím všechno chápat… :-)
Pojďme proto ke zbývajícím komponentám, k řízení. Rovná oversize řídítka šířky 620 mm opatřená silikonovými gripy považuji za optimální volbu pro koloběžku tohoto typu. Představec se sedmistupňovým úhlem vyložení má délku 100 mm. Vzhledem k velmi krátkému prostoru pro jezdce bych osobně nepohrdl ani stopětatřicítkou, ale dál to nebudu hodnotit, protože pozice řízení je silně individuální záležitost.
Hlavové složení, přesněji hlavová trubka, která se, stejně jako u Cobry, tváří jako tapered, je i zde „fejktapered“ – jde o běžné semi-integrované a-head hlávko s ložisky 1 1/8″. Ale to jaksi není nic proti ničemu – u silniční koloběžky s koly 28/20 palců je to naprosto dostačující technické provedení.
Jízdní vlastnosti
Hmotnost 7,4 kg a středotlaké úzké obutí dělá z Roadu raketu už z principu. Ona „nesnesitelná lehkost odrážení“ je zde přítomná v každém okamžiku, nejvíce samozřejmě v kopcovitém terénu, kdy se sklon stoupání jakoby samovolně snižuje. Rám je dostatečně tuhý, byť tedy „změkčující geometrie chopperu“ s položenou přední vidlicí je mírně cítit. Pozitivním důsledkem je ale pohodlnější jízda co do pohlcování vibrací, a také naprosto jisté vedení stopy při vysokých rychlostech. Ale i třeba při nutnosti řízení jednou rukou (při ukazování změny směru jízdy) v běžných rychlostech.
Takže je vlastně všechno v pořádku, ne? Není. Jezdci vyšší, ale i průměrné postavy se potýkají s problémem, jak se na tento stroj poskládat. Se svými 186 cm výšky jsem kvůli krátkému prostoru pro jezdce zpočátku neustále kopal koleny do řídítek. Když jsem si našel jakous-takous polohu a styl odrážení, bylo mi to nepříjemné a únavné. Crussis Road je jednoduše příliš krátká koloběžka. Když se podíváte na jakýkoliv konkurenční stroj s koly 28/20 palců, a že jsme jich na Přibližovadlech netestovali málo, tak minimální prostor pro jezdce zde činí 630 mm, běžné jsou ale hodnoty od 650 do 680 mm. Rovných 600 mm Roadu je prostě pro dospělého jezdce málo…
Road z jiné planety
Crussis Road není vcelku špatná koloběžka. Dokonce se ji – i přes několik nezanedbatelných negativ, zmíněných výše – nebojím nazvat dobrým strojem. Co mi však uniká, je „cílovka“ tohoto modelu. Je to krásně lehký stroj s minimálním valivým odporem, ale geometrie a rozměry neodpovídají závodní nebo alespoň sportovní koloběžce (ve smyslu „sportovnější“ než běžná „neelektrická“ koloběžka). Možná pro odrostlé děti nebo jezdce menších postav ano, ale „běžně urostlý“ koloběžkář se na ní zkrátka cítí stísněně, a nedokáže efektivně přenést celou svou energii do sportovní jízdy. Oukej, pro koloběžkování na pohodu je Crussis Road výborný společník. Nesmíte ale chtít víc.
Crussis Road jednoduše bohužel nelze zařadit do skvělé české „konstruktérské koloběžkové školy“. A já si říkám, že zrovna v tomto případě by se vůbec nic nestalo, kdyby jeho tvůrci od nejlepších v důležitých parametrech jednoduše opisovali. Tvarosloví a design hliníkových Crussisů by zůstal zachovaný, a užitná hodnota by se krásně zvýšila. Je to škoda :-(
Na stupátku Bolek Žemlík
Nový Crussis Road je v porovnání se starším modelem stejného označení pořádným skokem vpřed. Crussis totiž stejnojmennou koloběžku na trh jednou uvedl, a to zhruba před pěti či šesti lety. Starý Road měl také kola 28/20″, silniční brzdy, úzké pláště a výrazný design. Tím ovšem podobnosti končí. Rám již není z oceli, ale z hliníkové slitiny, snížila se světlost a s ní i výška nášlapu. Jaké další plusy a minusy ještě přináší?
Musím říci, že když jsem se na ni poprvé postavil a projel se, byl jsem dost nadšený. Jako první si určitě všimnete opravdu nízké váhy. 7,4 kilogramů je opravdu výborná hodnota. S koloběžkou se dobře manipuluje, je dobře vyvážená, takže se pohodlně přenáší a má výborný odpich. Zároveň je dostatečně tuhá, čemuž napomáhají kratší nohy zadní vidlice díky prodloužené vyplněné části mezi stupátkem a zadním kolem.
Co se jízdních vlastností týče, Crussis Road krásně drží stopu na rovině i z kopce a dobře se s ním manévruje. Díky dobře umístěnému těžišti máte i při jízdě z kopce pocit jistoty, který bohužel trochu ovlivňuje horší brzdný účinek, ale o tom níže. Jízda do kopce je pohodlná díky nízké váze a výšce stupátka, ale kdyby Crussis zapracoval na prostoru pro jezdce, tedy prodloužil ho, bylo by odrážení do kopce pohodlnější a efektivnější.
Výška stupátka si zaslouží samostatný odstavec. Jedním slovem je – perfektní. Při jízdě ve městě s koloběžkou škrtáte často, což je logické, protože se jedná o sportovní až závodní model, mimo město pak neškrtáte prakticky vůbec. Přesto je jeho výška pohodlná. Když koloběžku testuji, obvykle zkrátka vyjedu, a pak si všímám, co mi při jízdě vadí. Příliš vysoký nášlap bývá jednou z prvních věcí, a velice znatelný je rozdíl třeba právě v porovnání s Crussis Cobra, kde mi výška vadí. Na Roadu jsem na tento parametr pomyslel až po několika kilometrech.
Pláště šíře 28 mm jsou zvoleny vhodně – sám mám stejnou šíři na své vlastní koloběžce. Jsou dostatečně rychlé a jízda je přitom pohodlnější než na „žiletkách“ o rozměru 23 mm nebo ještě méně. Zároveň je v obou vidlicích dostatek místa pro ještě širší plášť pro případ, že chcete koloběžku o něco univerzálnější. Otázkou je pak kompatibilita s případnými blatníky, ale ty jsou, zdá se, ještě hudbou budoucnosti.
V případě nového Roadu zvolil Crussis v porovnání s modelem Cobra nebo starou verzí Road umírněnější barvy – verze „One“ v červené má opravdu jen jednu barvu (pomineme-li nevyhnutelně černé komponenty), ve světle modrozelené ji podle mého názoru trošku nepochopitelně kazí tradiční červené středy kol, typické i pro celou řadu modelu Cobra. I zbylé dva Roady, černožlutý a černozelený, jsou však elegantní a designově velice povedené.
Není všechno zlato…
Co mi při testování nesedělo? Pár věcí se našlo, i když pro mě dost zásadní byly vlastně dvě z nich. Vezmu je pěkně popořadě, od těch nejzávažnějších. První je rozhodně způsob, jakým koloběžka brzdí. Brzdí totiž nedostatečně. Tedy, na nulu zabrzdíte v jakékoliv rychlosti, ale brzdná dráha je podle mě delší, než by bylo potřeba. Důvodem je rozhodně ne úplně vhodně zvolená kombinace brzdových čelistí a brzdových pák. Páky jsou totiž primárně určeny na tradiční brzdy V-brake, nikoliv silniční, kterými je Road osazený. Kvůli jinému pákovému poměru jsou příliš „tvrdé“, a brzdný účinek se špatně dávkuje. Pravdou je, že částečně se na to dá zvyknout – zkrátka brzdu zmáčknete dříve, jenže ve vyhrocené situaci se určitě hodí mít možnost zabrzdit rychleji. Jezdci, kteří příliš „jedovaté“ brzdy nesnáší, a schválně je mají seřízené tak, aby nebrzdily ostře, si nejspíš tohoto neduhu ani nevšimnou. Každopádně jej vyřešíte snadno, a sice výměnou páček (například za Shimano Sora).
Druhou záležitostí je prostor pro jezdce. U Roadu se oproti Cobře změnila geometrie a prostor pro jezdce byl zkrácen. V praxi to při jízdě znamená, že se do odrazu nemůžete úplně ideálně položit a zabrat takovou silou, jako by bylo potřeba. Já osobně bych potřeboval o dost delší představec, abych se do odrazu mohl správně položit. Nicméně, výměnou představce se tomu můžete přiblížit, a spoustě lidí, kteří toto srovnání nemají, to nejspíše také vadit nebude. Každopádně se mi kvůli kratšímu prostoru několikrát stalo, že jsem šlápl na onen výstupek mezi brzdou a patou, který někteří jezdci překřtili na „vyzouvač bot“. K vyzouvání však v mém případě nedochází, snad i proto, že nově návarek z přední části není kolmo, ale zešikma, a k vyzutí boty tak (nejspíše) nedojde tak snadno.
Zatřetí bych zmínil víceméně drobnost – zvoneček v brzdové páčce. Mnozí si jej chválí, protože je malinký, nepřekáží na řídítkách samotných, když na ně chtějí dát třeba světlo, tachometr a další věci, a je vždy při ruce; mně ovšem vadí, protože se o něj při držení řídítka škrábu do ukazováčku. Za celou dobu testování jsem si nezvykl. Kdybych si koloběžku kupoval, určitě bych jej odmontoval, nebo spíše vyměnil páčky, už kvůli výše zmíněnému brzdění.
Jako poslední neduh, který ovšem nesouvisí tak úplně s koloběžkou samotnou, je ne příliš široký sortiment příslušenství. Není samozřejmě problém dokoupit například velice užitečné rohy, přední světlo či košík na pití, ale pokud vám jde o spolehlivé umístění zadního světla přímo na koloběžku, nebo pokud chcete na koloběžku blatníky, v současnosti budete mít smůlu. Jde však o nový model a je docela pravděpodobné, že příslušenství bude časem k tomuto modelu přibývat. Příprava, rozuměj otvory v rámu na přišroubování blatníků, na koloběžce nechybí, takže s tím Crussis nejspíše počítá.
Úplně na závěr hlavní části bych ještě zmínil vedení zadního bowdenu. Na jednu stranu ho musím pochválit, protože stejně jako u Cobry vystupuje ze stupátka přímo naproti brzdové čelisti, a lanko v něm se nijak nekroutí a chodí plynule. Na druhou stranu se kvůli němu ozývá z koloběžky na nerovnostech občasné cinkání. Není to vyloženě vada, většinou ho ignoruji a vlastně mi nevadí, ale jen abyste na to byli připravení. Ony se nějaké ty zvuky občas ozývají z různých koloběžek, a vlastně mě teď napadá, že by vůbec nebyl na škodu nějaký článek, který by shrnoval (i se zvukovými záznamy) právě různé druhy zvuků, co je asi způsobuje a jak to řešit (je-li to možné) :-)
Bolek: Finální hodnocení
Hliníková koloběžka Crussis Road/One Road rozhodně stojí za úvahu, například tehdy, pokud sháníte stroj na častější svižné nebo delší vyjížďky po převážně kvalitním povrchu. Konstruktéři v Crussisu rozhodně ještě mají co zlepšovat – zejména celkovou geometrii a ne úplně kompatibilní brzdy –, ale to jsou porodní bolesti, které provázejí mnohé nově uvedené modely. Mezi starým a novým modelem Road odvedl Crussis obrovský kus práce, což velmi oceňuji, a nedivil bych se, kdyby se mu postupem času podařilo vyřešit i všechny zbývající nedostatky.
Jenže pro mě je tu ještě jedno „ale“. Podle mého osobního názoru má být koloběžka buď malá, nebo velká. Malá na krátké městské projížďky a velká na dlouhé výlety. A Crussis Road je zkrátka kompromis. Je to vlastně závodní koloběžka, která se však s ostatními nemůže měřit kvůli menšímu zadnímu kolu. Z tohoto pohledu je tak vlastně trochu zbytečná. Když pojedete v partě a ostatní budou mít stroje s koly 28/28″, nadřete se. Zkrátka, kdyby se konstruktéři snažili sebevíc, „ideální koloběžku“ z modelu 28/20″ zkrátka nikdy nevytvoří.
Plusy a minusy
nízká hmotnost
výška stupátka
tuhost rámu
elegantní design
výborné standardní obutí
…ale
krátký prostor pro jezdce
velký sklon přední vidlice
slabá účinnost brzd
Zdroj
Cena
ke dni 1. 11. 2022
9 990 Kč
Fotogalerie Crussis Road a One Road
4 komentáře
Dobrý deň, aká je maximálna šírka plášťa, ktorá sa ešte vôjde do vidlice? Ďakujem
Zkoušel jsem 35mm Schwalbe Kojak, a ten tam nevejde. Od výrobce mám info, že by tam měl vejít 32mm plášť. Myšleno tedy dozadu. Dopředu vejde skoro cokoliv :-)
S tím Kojakem tj. docela smůla, protože je na 20″ kolo skvělej. Jenže to pak naráží i na problém s výškou brzdovýho „můstku“, tedy otvorem pro brzdový třmen a pak taky potažmo s obvyklou dýlkou silničních čelistí.
Svorník, nikoli třmen – omlouvám se.