Pokud jste četli minulý článek o tom, kam jede Yedoo a/nebo první pohled na nejnovější upgrade koloběžky Yedoo Mezeq, jste již v obrazu a zbývá vám zjistit už jen náš finální verdikt nad tímto strojem. Čtěte tedy, jak Mezeq obstál v našem tradičně podrobném redakčním testu.
Jestliže jste už první pohled na Mezka četli (a nechcete si třeba tyto informace osvěžit, protože vám myšlenky na jeho pořízení uvízly v hlavě… :-)), můžete přeskočit na další část o jízdních vlastnostech a poté k celkovému hodnocení. Skákejte tudy.
Na rozehřátí
Osoby neznalé by jméno Mezeq mohlo svádět k dojmu, že snad Škodovka přichází s novým autem, a na Přibližovadlech jsme se přeorientovali ze dvou kol poháněných lidskou silou, na kola čtyři s motorovým pohonem. Ani jedno, ani druhé není pravda. A přece je Mezeq do značné míry legenda. Mezi českými koloběžkami ovšem, nikoliv v automotive branži. A my vám přinášíme (zatím) první pohled na nejnovější upgrade tohoto stroje, který je na trhu už 15 let…
Upřímně řečeno, ze jmen, nahrazujících písmeno K na konci „kvéčkem“, nijak blahem neučúrávám, a je mi úplně jedno, jestli se jedná o auta nebo koloběžku. Nicméně možná vám přijde zajímavé, že Mezeq zde byl dříve než všechny ty „kvéčkové“ Škody. První, v té době – a také na dlouhou dobu – třítrubkový Mezeq přišel na trh v roce 2009. Automobilka Škoda vyjela s prvním SUV (protože tyto názvy jsou vyhrazené právě pro esúvéčka), konkrétně s Kodiaqem až v roce 2016. (Zdroj Škoda Storyboard.) Tedy sedm let po Mezkovi. Mimochodem, budu-li v tomto článku název Mezeq skloňovat, dovolím si trvat na variantě s písmenem K, nikoliv Q. Protože… jak byste napsali XY let po Mezqovi? Nebo po Mezquovi? Ne, to po mně vážně nechtějte.
Prolog
Yedoo Mezeq je – a vždycky byl – koloběžka s ocelovým rámem, osazená koly 20/16 palců. Z dnešního pohledu tedy jde o střední až menší stroj. Zůstaneme-li ještě malou chvilku v historii, pak je dlužno dodat, že až do příchodu allojek čili hliníkových koloběžek modelové řady Yedoo Alloy v roce 2016 (stejně, jako Kodiaq :-)) byl Mezeq největší koloběžkou tohoto výrobce…
Kotoučové brzdy, které Mezka do jisté míry spolucharakterizují, měl Mezek od počátku (i když na Přibližovadlech jsme v roce 2013 ukázali 2. verzi Mezka na véčkách). Podotýkám, že to bylo v dobách, kdy všichni pravověrní koloběžkáři (mně nevyjímaje) svorně tvrdili, že kotoučovky na koloběžkách jsou nesmysl. Každopádně pokud jste chtěli takto vybavený stroj, v podstatě vám nic jiného než Mezeq nezbývalo.
Netuším, jak se to stalo, ale v průběhu svých „dějin“ se Mezeq stal jakousi legendou Yedoo. Nesmrtelným brandem… Přestože je to – aniž bych se chtěl výrobce jakkoliv dotknout – ve své podstatě průměrná koloběžka. Mezeq v žádném technickém parametru nevyniká, naopak je v mnohých aspektech horší než konkurence. Nebo možná byla – ale to trochu předbíhám. Tak já nevím, že by za oblíbeností byl onen zvláštní název koloběžky? :-)
Řekněme od zmiňovaného roku 2016 se nabídka Yedoo hodně rozšířila a kromě řady koloběžek Alloy s hliníkovým rámem, přibyly o tři roky později také ocelové modely Steel. První recenzi Yedoo S2620 jsem nazval Zpátky k trubkám – jelikož jde o koloběžky s ocelovými trubkovými rámy.
Proč to zde píšu? Protože kromě velké „dvacet šest dvacítky“ a dalších typů Steel má Yedoo také model S2016 čili koloběžku se stejně velkými koly jako Mezeq (který náleží do řady RunRun) a to hned ve dvou provedeních – s véčkovými i s kotoučovými brzdami. A právě „kotoučový“ Yedoo S2016 Disc byl při svém uvedení prezentovaný jako jakýsi nástupce Mezka. Osobně jsem v recenzi S2016 Disc prezentoval svou domněnku, že model Yedoo S2016 Disc bude koloběžkovou veřejností přijatý výborně, a půjde na odbyt minimálně stejně jako před tím legendární Mezeq.
Proč tedy Yedoo po cca 2,5 letech přichází s koloběžkou, která je koncepčně de facto totožná, pouze má trochu jiný design, drobné změny v geometrii a nejmenuje se S2016 Disc, nýbrž Mezeq? Omlouvám se, ale tuto otázku v prvním pohledu na Mezka zatím necháme otevřenou, abychom na ni (snad) odpověděli ve finální verzi článku, která vyjde o něco později. Nicméně, kdybyste se snad divili, proč na dalších řádcích Mezka tu a tam porovnáme s modelem S2016 Disc…
Konstrukce
Ze tří trubek hlavního rámového oblouku zůstaly dvě, Mezeq roku 2024 se více podobá zmíněné Steelce S2016 Disc nežli původnímu modelu. Právě ona dominantní konstrukční a designérská část koloběžky je také největším rozdílem mezi těmito dvěma stroji. Mezeq v hlavním rámovém profilu částečně zachovává tvarosloví původní konstrukce, „podvozek“ je pak již steelkový, byť i zde se rozdíly najdou (viz dále).
Na srovnávací fotografii, kde jsou koloběžky zarovnané v ose zadního kola si můžete všimnout, že nový Mezeq je také o něco delší než S2016 Disc. Je to tak – rozdíl činí 15 mm… a je to dobře. Původní Mezeq byl hodně krátký, u Steelky se Yedoo taky trochu drželo zpátky, prodloužení nové koloběžce rozhodně prospělo.
Na standardních pláštích má Mezeq světlost stupátka pod patou 50 mm, což se dá u běžných koloběžek považovat za standard. Výšku tvoří samotná trubka konstrukce rámu plus plastový nášlap, který k tomuto brandu tak nějak patří. Ten ale přidává nějakých 4,5 mm navíc, takže rozdíl mezi světlostí a výškou stupátka činí 33 mm. Nevadí, plastová plošina se dá jednoduše sundat – dva šroubky to jistí. Doslova.
Hmotnost malé až střední koloběžky bezmála 11 kg není nic ke chlubení. Jednoduchým „tuningem“ – sundáním stojánku a plastového nášlapu dáte dolů asi 530 gramů, což sice není málo, ale pořád jsme nad deseti kilogramy hmotnosti stroje. Dobře, Mezeq není ryze sportovní koloběžka (ve smyslu „výkonovém“, protože sportovní z principu je), tak můžeme jedno oko přivřít. Ostatně S2016 Disc má také těsně přes 10 kg…
Komponenty
Zde musíme začít kotoučovými brzdami, jakožto jedním z charakteristických znaků Mezka. Jako u dalších takto vybavených modelů značky Yedoo zde najdete mechanické kotoučovky Tektro MD-M300 Aries se 160mm kotouči na obou kolech.
Přestože existují i užší náboje pro kola s kotoučovými brzdami, Mezeq využívá klasické 100mm cyklonáboje, což se samozřejmě podepisuje na větší šíři zadní stavby a s tím spojeném nebezpečí „ukopnutí“ kotníku. Více ale budeme vědět teprve až doplníme postřehy z praktického jezdění.
Kola mají křížený výplet 32/28 (přední/zadní) černěnými nerezovými dráty, takže o tuhost výpletu a nosnost kol se není třeba bát, stejně jako dvoukomorové ráfky unesou i příslovečného vola :-)
Petr Lindner: Jízdní vlastnosti a celkové hodnocení
Jak se dozvíte níže, Bolek při testování Mezka odmontoval plastovou desku stupátka, aby měl nižší nášlap. Já už bych to teď udělal taky, ale na začátku jsem si řekl, že budu k testu přistupovat v roli uživatele, který desku na stupátku z jakéhokoliv důvodu chce mít, takže jsem jezdil s ní. Ano, potvrzuji, nášlap je tak zbytečně vyšší než by mohl být – a je to při jízdě samozřejmě cítit. Na druhou stranu ale nepředpokládám, že by si Mezka kupovali koloběžkáři, zvyklí na nízké stupátko sportovně závodních koloběžek. Jinak řečeno – pokud nemáte srovnání, možná se nad výškou nášlapu nepozastavíte. Což ale neberte tak, že bych chtěl dělat Yedoo advokáta. Stupátko s plastovou deskou je zbytečně vysoké. Howgh!
Když už jsem začal negativy, tak vyšší nášlap není jediný zápor. Mezeq je také těžký. Koloběžce s koly 20/16 palců s ocelovým rámem sluší hmotnost mezi osmi až devíti kilogramy. Přes deset kilo už je opravdu dost a typicky při jízdě do kopců jsou kila navíc znát hodně citelně. V prvním pohledu (výše) jsem napsal, že Mezeq není ryze sportovní koloběžka (ve smyslu „výkonovém“, protože sportovní z principu je), tak můžeme jedno oko přivřít. Dobře, přivírám jedno oko, ale ani tak to nic nemění na tom, že Mezeq zkrátka není žádný štíhlý atlet.
A teď už jen samá pozitiva! :-) Ale vážně: Co se týká geometrie a jízdních vlastností, patří Mezeq mezi výborné koloběžky, na kterých je jasně vidět, že je navrhují lidé, kteří o koloběhu ví své. Tento stroj ve všech rychlostech perfektně vede stopu, při jízdě ve městě – kde je mimochodem jako doma – se nemusíte bát ukazovat rukou změnu směru jízdy čili řídit jednou rukou, protože Mezeq vás jednoduše podrží.
Podrží vás i při brzdění. Bodejť taky ne – kotoučovky se 160mm kotouči na tak malých kolech dělají své, přestože se jedná „jen“ o mechaniky. Upřímně řečeno: Osobně si myslím, že na koloběžku této velikosti a určení jsou kotoučové brzdy úplně zbytečné, ale chápu… marketing. Zákazník to prostě chce! Sice je kvůli tomu koloběžka zbytečně těžší, má zbytečně širší zadní stavbu, ale je to zkrátka cool… Ale jinak Mezeq brzdí výborně :-)
Když jsme u té širší zadní stavby, což je realita, protože s véčkovými brzdami by mohla být užší – tak jeden pro mě zajímavý poznatek z testování: Překvapivě jsem se ani jednou nekopl do kotníku, ani jiné části nohy. Spíš jsem občas špičkou nohy zavadil při odrazu o třmen přední brzdy. Ale vzadu bylo všechno v pohodě.
Věřím, že si Yedoo Mezeq své zákazníky najde. Sportovnímu koloběžkáři, který jezdí často a hodně, bych ho nedoporučil. Mezeq je (asi) určený lidem, kteří si vyjedou na pohodový výlet kochacím tempem jen, když venku svítí sluníčko, ujedou pět, deset, patnáct kilometrů a mají radost z pohybu na čerstvém vzduchu. Ani takové využití koloběžky nelze zpochybňovat. Stejně jako je super, když někdo bude na Mezkovi jezdit třeba jen pár kilometrů denně do práce a zpátky, nebo ho třeba bude využívat jako občasné přibližovadlo po městě, vesnici i ujezděných polních nebo lesních cestách. Ty totiž Mezeq zvládá levou zadní také.
Bolek Žemlík: Mezeq urazil velký kus cesty
Když jsem se na jaře letošního roku vydal do Prahy na již tradiční dny otevřených dveří tamní pobočky Yedoo Garage, dozvěděl jsem se pro mě jednu pozoruhodnou věc. Zákazníky prý odrazuje děravé, trubkové stupátko, a stále ještě preferují koloběžky s plastovou deskou. Vím, že i u nás na prodejně se lidé občas při pohledu na Kostku či Morxes ptají, jestli na těch trubkách se už stojí, nebo tam jako přijde ještě něco rovného nahoru přimontovat. Inu, my víme, že pokud se nevydáváme přímo do terénu, tvar stupátka je záležitostí zvyku, a mnohem důležitější je jeho délka a ještě zásadnější pak výška nad zemí. Po tomto zjištění mě už však vůbec neudivuje, že Yedoo přišlo s inovací právě této své ikonické koloběžky.
Podobnost se Steelkou S2016 samozřejmě není čistě náhodná. Kdysi jsem ji i já považoval právě za Mezkova nástupce, ale teď je jasné, že šlo o jakousi přechodnou fázi, kdy Yedoo novou dvoutrubkovou konstrukci rámu otestovalo, a nyní ji dotáhlo do konce, aby právě tradiční Mezeq byl co nejvyladěnější. A jelikož jako estetik beru proměnu komplexně, nelze opomenout nahrazení stříbrných komponent černými, které koloběžce přidávají na eleganci, dávají vyniknout čistému designu rámu a vzhledem k tomu, že už je od nedávna najdeme na odrážedlech a čerstvé dětské koloběžce Flyck, předpokládám, že je Yedoo postupně rozšíří úplně na všechny své ocelové modely. K tomu nové a celkem netradiční laky rámů, třeba oranžová, stříbrná nebo fialová. Paráda.
Tak, dost úvodu, vrhneme se na testování. Jakmile jsem se na koloběžku poprvé postavil a ujel pár metrů, okamžitě bylo třeba udělat jednu zásadní změnu. Dofoukat pláště? Nikoliv. Přenastavit řídítka? Kdepak. Asi už je to jasné – plastová deska musela jít dolů. Tušil jsem to, ale jízda mi to potvrdila na tisíc procent. S deskou je nášlap zkrátka vysoký, takže pro zkušeného jezdce je naprosto nevhodná. Nicméně, jak už psal Petr v úvodu, stačí odmontovat dva šroubky, a problém, který provází mnoho koloběžek, a který byl ještě u starého Mezka neřešitelný, je vyřešen. Za mě palec nahoru, protože přece jen mohou nastat případy – třeba u úplných začátečníků, nebo pokud před sebou vozíme dítě (samozřejmě opatrně a s helmou), nebo u osob s horší stabilitou – kdy může mít stupátko s rovnou plochou smysl.
Po demontáži se mi ulevilo a mohl jsem začít s testováním. A jaké to bylo? Na Mezkovi se jezdí velmi příjemně. Téměř bych řekl, že je to ideální městská koloběžka. Výška samotného ocelového stupátka je v rámci možností vyhovující a v porovnání s plastovou deskou už nemám pocit vyloženě zbytečné námahy. Díky silným plášťům stroj krásně zvládá dlažbu, koleje i jiné nerovnosti, malá kola jej dělají dostatečně malým, aby se s ním dalo leckde prosmýknout, a kdyby snad mělo dojít k nějaké kolizi, koloběžka výborně brzdí. S brzdami je ovšem třeba zacházet citlivě, brzdit rovnoměrně a přenést váhu dolů a dozadu (jak ostatně jistě znáte z obecných pouček nebo našeho článku). Zadní kolo má totiž tendenci k zablokování (což je ovšem logická daň za menší kolo, a tedy kratší stroj). Kotoučové brzdy Tektro jsem, myslím, chválil už u ostatních kotoučových modelů Yedoo, a úplně stejně spolehlivě fungují i zde. Na téhle koloběžce mi však možná přijdou až příliš účinné.
Kotoučové brzdy obecně nemají jen výhody, ale i nevýhody. A jednou z nich je vyšší váha, která této koloběžce zbytečně škodí. Při samotné jízdě, pokud samozřejmě pomineme stoupání, se to až tak neprojeví. Široká kola dobře drží stopu, dá se bezpečně jet i s jednou rukou na řídítkách, stroj poslouchá na slovo a dobře drží v zatáčkách. Jenže… město je (alespoň v naší zemi) plné překážek, které nelze vždy přejet. Někdy stačí nadzvednout předek za řídítka, jindy je třeba poponést celou koloběžku do schodů. Flexibilita je důležitý faktor, a nízká váha s ní jde ruku v ruce. Co onu vysokou váhu způsobuje a co s tím můžeme dělat?
Prvním krokem je demontáž stupátka, které přece jen také něco váží (230 g). Druhým by mohla být demontáž stojánku (300 g). Jenže nejde o koloběžku závodní, a stojánek se tedy celkem hodí a při jízdě vůbec nepřekáží, takže tady bychom přišli o výhodnou funkcionalitu. Můžeme ušetřit výměnou plášťů za lehčí, ale ty budou menší a přijdeme o onu průjezdnost městským „terénem“. No, a tím jsme skončili, nic víc se dost dobře vyměnit nedá. To ale neznamená, že nelze hledat další řešení. Nabídka modelů Yedoo je široká, a (jak jsme si všimli při tvorbě této recenze), nově se v ní objevila i inovovaná Mula, tedy Mezeq s véčkovými brzdami. Ty jsou, jak známo, o něco lehčí. Může být tedy řešením příbuzný model? Inu, když to dobře půjde, vyzkoušíme si ho v další recenzi, a dáme vědět. Mohl by mi pomoci ještě s jedním neduhem, který mě při testování nového Mezka potkal, a to je okopaný kotník. Jistě to bude částečně o zvyku (běžné jezdím na větších strojích nebo těch s užším nábojem), ale pravda je taková, že na novém Mezkovi jsou kvůli kotoučovým brzdám široké stomilimetrové náboje, které, řekněme, kotníku rozhodně nijak situaci neusnadňují…
Před samotným závěrem si dovolím ještě jednu drobnou, ale možná užitečnou poznámku. I na tento inovovaný rám lze přimontovat dětskou sedačku (konkrétně osvědčená Polisport Bilby, ale určitě to platí i pro jiné).
A závěr? Mezek za dlouholetou dobu své existence urazil opravdu veliký kus cesty. Koloběžka je to příjemná a v její cenové relaci nákupem rozhodně neuděláte chybu. Zůstává sice prostor ke zlepšení, ale na rozdíl od většiny koloběžek lze minimálně jedno vylepšení provést s nulovou investicí času i peněz. Tak či onak, jako u koloběžek vždy, doporučuji vyzkoušet na vlastní kůži – pokud například patříte k majitelům několik let starého Mezka, určitě poznáte, kam se posunul, a že se jeho konstruktéři rozhodně vydali správným směrem (ač ještě možná úplně do cíle nedošli).
Yedoo Mezeq (2024)
Plusy a minusy
- elegantní design
- dobře navržená geometrie
- výborné jízdní vlastnosti
- perfektní tuhost a nosnost
- účinnost brzd (občas až moc velká :-))
…ale
- vyšší hmotnost
- vyšší nášlap (s plastovou deskou, kterou lze odmontovat)
- široká zadní stavba
Zdroj
Cena (12/2024)
8 590 Kč
Koloběžku Yedoo Mezeq (třeba i včetně dětské sedačky) si můžete vyzkoušet v půjčovně brněnské koloběžkové speciálky Kolobky.cz
