S koloběžkami pro malé děti, řekněme od dvou let, je docela potíž. Čínské výrobky z obchodů jsou neuvěřitelné šmejdy, které navíc obvykle naprosto neakceptují něco tak důležitého, jako je ergonomie. Třeba skládací hliníková Micra nejsou špatná, ale pro mrňouse mají vysoká řidítka a nejsou ani nejlehčí. Vybrat dobře není snadné.
Čekání na ká sedmičku bylo docela dlouhé a chvílemi i trochu napjaté, avšak jak praví staré přísloví: Kdo si počká, ten se dočká. Třetí typ koloběžky ze zlínské dílny je tedy na světě a já mám tu čest o něm jako první referovat na našem webu. Pojďme se proto hned podívat K7 na zoubek – myslím, že se vám bude líbit.
Byť výrobců koloběžek v Česku je jako šafránu, rozhodně – anebo možná spíše proto – se produkce těchto strojů nedá nazývat jednotvárnou. V podstatě každá firma má vlastní nezaměnitelnou konstrukci a design. Co byste řekli třeba koloběžce s dřevěnou nášlapnou deskou, u které je navíc umožněno měnit světlost?
Tento článek, respektive fotografie k němu, mám nachystané už od března letošního roku. Pořád jsem jej odkládal s tím, že ještě není správný čas, až najednou… Dny se krátí, ráno je déle tma, večer se dříve stmívá. Diskuze k plášťům na kolobku se lehce stočila směrem ke svícení. Budiž tedy o něm tento článek.
Stroje značky Kostka jsou nejviditelnějšími koloběžkami na našem trhu. Najdete je v mnoha internetových obchodech a také síť autorizovaných prodejců v kamenných obchodech lze vzhledem k minoritě, kterou koloběžky představují, označit jako docela rozvinutou. Zbývá tedy odpovědět na otázku – jaké jsou vlastně „Kostky“?
Myšlenka, jak dostat na kolobku dětskou sedačku, na které bychom mohli vozit Bertíka, mě pronásledovala dlouho. Nechtěl jsem se ale spokojit s polovičatým řešením v podobě fórové sedačky jisté české firmy s pouhým bederním pásem, nýbrž chtěl jsem zkrátka kvalitní provedení. Myslím, že se podařilo.
Já vím, že se tady neustále odkazuju na svůj neslavně slavný downhill kohoutovickou oborou, kvůli kterému jsem musel nedobrovolně navštívit chirurgické oddělení nemocnice U svaté Anny v Brně, ale jak jsem již jednou uvedl, koloběžka není pro žádné srágory… Následky pádu však lze maximálně minimalizovat. Jak?
Ve článku Koloběžka K-bike K6 – recenze jsem se už někdy v červenci zmínil o tom, že chci kolobku přezout na lepší pneu než standardně dodávané gumy. To se sice stalo, avšak situace kolem pneumatik nabrala mnohem zajímavějších obrátek. Trochu jsem se totiž do těch gum zamotal více než by bylo zdrávo.
V článku Ano, jsem to já, mami II jsem slíbil, že když už jsem se na koloběžce tak zřídil, budu se jí v rámci osvěty ještě věnovat podrobněji. Protože zdraví mi stále ještě nedovoluje na ní jezdit, pustil jsem se tedy s vervou alespoň do psaní o tomto skvělém stroji a koloběhu vůbec.
© Priblizovadla.cz
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ