Na koloběžkách se běžně používá několik dílů, pocházejících z cyklobranže – výjimkou nejsou ani řídítka. Dobrý úchop a řízení je však na našich strojích možná ještě důležitější než na kole a tak není divu, že se řídítkům věnuje často velká pozornost. Minimálně Dušan Demovič tak činí, protože jinak by nevznikl tak dlouhý článek „jen“… o řídítkách.
Už jsem to na Přibližovadlech psal několikrát: Staré pořekadlo, že koloběžka má být malá, dávno neplatí. Standardem jsou stroje s koly 26/20 palců a čím dál víc lidí jezdí na modelech se dvěma osmadvacítkami. To už jsou docela velké koloběžky. Když ale takový stroj postavíte vedle koloběžky s koly 32/32 palců od Maroše Lenčéše, najednou se jeho velikost stane hodně relativní. Jak se jezdí na takové, s prominutím, bestii? S Bolkem jsme to vyzkoušeli.
Dušan Demovič je nejenom skvělý konstruktér a stavitel karbonových koloběžek, nýbrž také pilný přispěvatel, který nás pravidelně zásobuje jak ukázkami svého díla, tak i praktickými radami a postřehy ze své praxe. Následující článek, který jsem výjimečně přeložil do češtiny, vznikl na popud naší recenze-nerecenze karbonové koloběžky Idea S1.
ČKV čili Česká koloběžková velmoc je nejen početnou základnou hobbíků, ale také baštou závodního koloběhu. Na silnici už nějakou dobu dominují – a vyhrávají – stroje s koly 28/28ʺ, to ostatně každý ví. Nicméně lehkých a zároveň patřičně tuhých koloběžek, které vás dovezou na stupně vítězů, není mnoho. Nelze se tedy divit, že tu a tam přijde a svět nový stroj. Třeba RAMA Raptor 28/28.
Ne, nepřestěhovali jsme se s Přibližovadly na Slovensko. Jenom nás zkrátka v poslední době slovenští koloběžkáři zásobují svými „materiály“ tak nějak více. Dušana Demoviče všichni čtenáři Přibližovadel znají, a kdo ne, ať si prosím zadá do vyhledávání jeho jméno. Myslím, že bude mít docela dlouho co číst :-) Dušanovy „věci“ jsou vždy speciální a ani tento článek se nijak neliší. O čem bude řeč? O neobvyklé (a pěkně drahé) přední vidlici Lauf, na kterou Dušan nejprve vzal flexu, aby z ní posléze udělal… ale to už si přečtěte sami.
Píšeme-li na Přibližovadlech o bratrech Slovácích, pak obvykle padají dvě jména: Dušan Demovič a Maroš Lenčéš. Oba spojuje klíčové slovo „karbonové koloběžky“, nebo možná lépe „výroba karbonových koloběžek“. V tomto článku se budeme věnovat nejnovějšímu počinu druhého ze jmenovaných mágů karbonu, Marošovi – a jeho projektu s krátkým názvem… Lego.
Protože koloběžky se nevyrábějí v několika velikostech rámu u stejného modelu (jako bicykly), de facto jedinou možností, jak svůj stroj pokud možno co nejdokonaleji přizpůsobit vlastní postavě, je „šachování“ s řízením. Kokpit je navíc velmi důležitou částí stroje také z toho důvodu, že představuje jediné pevné spojení jezdce s koloběžkou. Když tedy nepočítáme nohy, které však jen stojí a ještě se… střídají :-) Pojďme se proto na řízení podívat podrobněji…
Přestože jsou koloběžkáři, kterým sezóna nikdy nekončí, tedy jezdí i v zimě, troufám si tvrdit, že většina ostatních tu trpělivě, tu trochu nervózněji čeká na oteplení. Možná se na své stroje občas zajdou podívat, pohladit je pohledem nebo i fyzicky a… přemýšlí, jestli by nestálo za to do nové sezóny svému miláčkovi nedopřát nějaký ten tuning. Zkrátka svou koloběžku do nové sezóny trochu vylepšit. Funkčně, vzhledově nebo obojím…
Začalo to karbonovým K-bike K5, pokračovalo žiletkou a mačkou čili kočkou – samozřejmě taktéž v karbonu –, aby pokračování zajistil karbonový terénní Golem. To je jen tak ve zkratce portfolio „samodomo“ vyrobených koloběžek slovenského nadšence Maroše Lenčéše. Mohli bychom se ptát: Co bude dál? Kam až ten chlápek chce zajít? Proč troškařit, musí to být něco fakt velkého! Dejme si tedy rovnou největší koloběžku na světě. Tedy alespoň sám Maroš to o svém „stvoření“ tvrdí…
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ