Čekání se vyplatilo. Kostka Racer Pro 28 v podrobném testu

Základním úkolem zadní pevné osy bylo zpevnit rám koloběžky ve zkrutu. Bohužel s uživatelským hodnocením je trochu potíž. Ve zkrutu čili v axiálním namáhání byl velmi tuhý už prototyp Racera Pro 28, a finální verze se zdá být stejná. Nepocítíte žádný rozdíl ani do plusu, ani do minusu. Bez měřicí stolice to zkrátka nejde přesně zjistit.

Nevadí, nic se nezhoršilo, což je dobře. Ale pozor, i tak došlo k pozitivní změně! Díky užití zadní pevné osy, si mohli konstruktéři dovolit „vyhodit“ výztuhy z ploché oceli, navařené na prototypu ze spodní strany ohybu zadní vidlice, navazující na stupátko. Opět napoví fotografie:

Nic naplat, je to kus železa, takže také hmotnost sériového provedení klesla oproti předprodukční verzi o 400 gramů. Podotýkám, že absence výztuh nemá vliv ani na tuhost při zatížení, takže sečteno a podtrženo – zadní pevná osa splnila svůj účel.

Tím však úpravy zadní stavby nekončí. Jak jste si mohli všimnout na „rozměrové fotografii“ výše, pod patou bylo o 10 mm rozšířené stupátko, a zároveň s tím byla snížená příčka, k níž je přivařený středový profil stupátka a uchycená zadní brzda. Rozšíření stavby je spojené s tuhostí rámu, snížená příčka pak s průchodností zadního kola. U prototypu jsem kritizoval malý prostor, znemožňující obutí širších plášťů. Bejvávalo, v sériovém provedení na to můžete zapomenout.

Sériového Racera Pro 28 lze díky této úpravě obout až do 30mm plášťů (vyzkoušeno s plášti Schwalbe G-One), tudíž se už nemusíte kodrcat na kamenných třiadvacítkách. Jen poznámka – širší plášť samozřejmě musí projít také zadní brzdou – je dobře to před přezouváním nejprve vyzkoušet.

A ještě jedna drobnost – chybí chránič paty. Že je to chyba? Kdepak. Kvůli výraznému zlomu zadní části stupátka zde chránič paty není vůbec potřebný. Což představuje dalších pár gramů na váze dolů.

A ještě drobnost finální verze Kostky Racer Pro 28: vnoření a vyústění bowdenu zadní brzdy vedené rámem, dostalo nové nerezové krytky s pryžovým těsněním. V krabici s koloběžkou pak najdete sáček s dalšími krytkami bez otvoru pro bowden. Těmi lze „díry“ v rámu zaslepit v případě, kdy se – jakožto správní hardcore závodníci-gramaři – rozhodnete obětovat zadní brzdu na oltář nižší hmotnosti koloběžky (cca 400–500 g dolů se může hodit).

Jízdní vlastnosti

Jde do tuhého, a to tak, že doslova :-) Už jsem to sice zmínil, ale přesto se budu opakovat: Rám Kostky Racer Pro 28 je příkladně tuhý jak po zatížení, tak i ve zkrutu. Nebojím se napsat, že tuhost je srovnatelná s hliníkovými konkurenty. S Yedoo Wolfer RS určitě, u Kickbiku Race Max 28 už si nejsem úplně jistý, ale i tak je třeba zapomenout na urban legend ze sociálních sítí o tom, že „Kostka je měkká“. Díky tomu koloběžka příkladně reaguje na vaše podněty čili odrážení bez zbytečných ztrát energie. Stroj je lehký, do odrazu jde velmi ochotně, na čemž mají svůj velký podíl také zmíněná lehká kola. Stejně výborně se Racer Pro 28 chová co do geometrie, tedy vedení stopy i při vyšších rychlostech, velmi jisté je také projíždění zatáček vyššími než zanedbatelnými rychlostmi.

Ocelový rám má oproti hliníkové konkurenci jednu výhodu – lépe pohlcuje mikrovibrace za jízdy. Špatně se to popisuje, ale když jezdíte na Raceru Pro 28 a poté stoupnete na stroj s hliníkovým rámem, zřetelně cítíte, jak „hliník“ drnčí, má tendenci odskakovat, jízda na jiném než hladkém asfaltu dokáže být pěkně nepříjemná. Oceláč má samozřejmě také rád pěkný povrch, ale mnohem lépe se vyrovnává s horšími silnicemi, tak „oblíbenými“ v našem krásném Česku.

Maličkou výtku mám k výšce stupátka. Konstruktéři ponechali původních 40 mm světlosti, které jsem však naměřil při obutí 23mm plášti. Už 25mm široké Schwalbe One stupátko zvedly o nějaké tři milimetry (silniční pláště jsou vyšší než širší, mají oválnější průřez), což je na můj vkus u silniční závodní koloběžky zbytečně moc. Osobně bych se nebál jít se stupátkem klidně o 5 mm dolů. Na druhou stranu, budete-li chtít ze silničky udělat lehký gravel – což se samozřejmě nevylučuje, nýbrž tak trochu nabízí – se světlostí budete pravděpodobně navýsost spokojeni.

Bolek o něco níže píše o „specifických řídítkách“. Já si už delší dobu tato 490mm řídítka nemůžu vynachválit, byť tedy uznávám, že pro někoho může být jejich tvar nezvyklý a „neskousnutelný“. Také je třeba vědět, že to nejsou řídítka pro pohodlnou turistiku, ovšem pro takové využití není navržená celá koloběžka jako taková. Ale trochu by mě zajímalo, jak by se na Raceru Pro 28 jezdilo s běžnými rovnými řídítky. Uvidíme, možná to vyzkouším :-)

Celkové hodnocení

Nejsem nekriticky nadšený, nicméně Kostka Racer Pro 28 se mi líbí, a to tak, že velmi. Dokonce – když jsem se tak na něj v jednom deštivém dni zálibně koukal z postele (testovací stroje občas parkuji v ložnici/pracovně) – musel jsem suše konstatovat, že je to nejkrásnější koloběžka, jakou jsem kdy viděl. Já vím, estetický dojem stejně jako barva nejezdí, ale z mého pohledu je to prostě krasavice k pohledání :-)

Konstruktéři firmy Kostka – kolobka udělali skvělou práci, tudíž si myslím, že s odbytem tohoto modelu problémy mít rozhodně nebudou. Kostka Racer Pro 28 je lehká ocelová závodní koloběžka s výbornou tuhostí a optimálně navrženou geometrií. Nenajdete zde jedinou komponentu, která by byla jakýmkoliv způsobem „šizená“, a perfektní dílenské zpracování může sloužit za příklad jakémukoliv výrobci.

Jediné, čeho bych se trochu bál, je otázka, jak se závodníci vyrovnají s „asymetričností“ os, tedy s tím, že každé kolo má jiné uchycení. Cožpak o to, novicové by neměli mít problém. Koupí Racera, smontují ho a jedou. Ale pokud někdo vlastní velmi lehká, pěkně drahá silničářská kola (s klasickými osami na rychloupínáky), aby zjistil, že je zde využije jen pro předek, asi bude mít dilema. Ale to je jen moje dojmologie, praxe ukáže :-)

Bolek Žemlík: Koloběžkový oxymóron

Takže, dneska tady máme koloběžku s názvem Kostka Racer Pro 28. To ve volném překladu znamená, že je určena pro závodníky-profesionály (PRO je zároveň označení nejvyšší řady koloběžek Kostka – podobně, jako MAX a FUN, ale pořád jde o zkratku slova „professional“). Pokud je mi však známo, žádný profesionální závodník na koloběžce neexistuje, a i kdyby jich pár existovalo, jaký smysl by mělo vyrábět pro ně koloběžku sériově?

Mým úkolem je samozřejmě hodnotit jízdní vlastnosti a ne výběr názvu, nicméně tyto dvě veličiny by měly vždy nějak korespondovat. A korespondují. Racer Pro 28 je možná nejvíce závodně orientovaná sériově vyráběná koloběžka, a to zejména díky specifickým řídítkům, která ne každému padnou do ruky. Ale pojďme popořadě.

Celkově jde opravdu o závodní stroj, a také se podle toho chová. Je příkladně tuhý, čemuž nejspíše napomáhá i relativně čerstvá záležitost ve světě sériově vyráběných koloběžek, pevná osa. Tuhost mi přišla prakticky stejná v porovnání s prototypovým rámem, který měl vzadu „obyčejný náboj“, ale tento finální stroj přišel o výztuhy v dolní části rámu (díky čemuž shodil nějaký ten gram na váze), z čehož vyplývá, že ona osa nějakou tu pevnost do celé konstrukce vnese.

Kola s výbornými kostkáckými náboji se krásně točí a valí se vpřed, a to zejména na perfektním povrchu, kde si libují úzké pláště od Schwalbe. S tím jde ruku v ruce samozřejmě nevýhoda v podobě menšího požitku z jízdy kdekoli jinde, než na kvalitním asfaltu, ta se mi však podařila částečně vyřešit upuštěním tlaku, a dala by se ještě více eliminovat výměnou plášťů za o něco širší (což v porovnání s prototypem naštěstí jde – výborně).

Obecně má tato koloběžka jistý projev, pěkně drží na rovině i v zatáčkách, a to i za mokra, i když v tomto případě by samozřejmě zase prospěly ještě o něco širší pláště. Výška stupátka je v normě – tu a tam jsem škrtl. Závodníci, kteří rádi extrémně žehlí asfalt, mohou přezout na ještě užší plášť, a pokud chce někdo z koloběžky stroj univerzálnější, pár milimetrů navrch by nemělo činit zásadní rozdíl.

Rád bych se také zmínil o stupátku, které v porovnání s ostatními Kostkami nemá žádné cvočky ani chránič paty. Mohu veřejně a bez okolků prohlásit, že ani jedna z těchto vlastností není vůbec na škodu. Bota dobře drží i bez nýtů, a to i za mokra, a absence chrániče paty ničemu nevadí – brzda je schovaná pěkně pod zadní vidlicí a díky zvednutí stupátka v zadní části neměla má noha ani v nejmenším tendenci se k zadnímu plášti nebezpečně přibližovat. Dostatečně dlouhý je také prostor pro jezdce, takže se mi ani jednou nestalo, že bych svou zadní částí zavadil o zadní kolo.

Řekl bych, že koloběžka nemá žádná vyložená negativa, zmíním ale dva aspekty, které jsou v porovnání s ostatními sériově vyráběnými koloběžkami trochu nezvyklé. Prvním je tvar řídítek, který je opravdu hodně specifický. Já osobně si myslím, že bych si na ně dokázal zvyknout, a v poloze s rukou na brzdových páčkách jsou dost pohodlná už teď. Přesto je koloběžka i po nějaké době testování kvůli nim vratká, a nedovolím si s ní totéž, co se svou vlastní koloběžkou s obyčejnými řídítky.

Druhou problematickou součástí koloběžky jsou brzdy. Samozřejmě mohou být vždy podle seřízení ostřejší nebo jemnější, ale celkově mají menší účinnost než obyčejné V-brzdy, případně samozřejmě kotoučovky. Nevím, jestli je to konkrétním modelem, nebo celkově tímto typem časovkářských páček. Na závodech to samozřejmě nevadí – závodníci se plně soustředí na jízdu, stroj dokonale ovládají, a obvykle si vystačí jen s jednou brzdou. Když si však tento stroj pořídí někdo bez závodnických zkušeností, může ho překvapit, že v některých případech je třeba brzdovou páčku zmáčknout o něco dříve než u své předchozí koloběžky.

Jak jsem ale psal výše, obojí nejsou vyloženě negativa, ale spíše věci, na které je dobré si dát pozor, a dá se s nimi pracovat (výměnou, adaptací…).

Závěrečný verdikt?

Jak už jsem nastínil v úvodu, je to vlastně trošku oxymóron – sériově vyráběná koloběžka pro profesionální závodníky. Jenže to si nejspíše uvědomují i v Kostce, a tak nabízejí určitou univerzalitu, v podobě volby délky představce (což je u Kostky celkem rarita, jelikož téměř všude jinde používá svůj vlastní představec standardizované délky), možnosti koupit si samotný rám a komponenty si dovybavit zvlášť (třeba právě obyčejnými řídítky), a nebo sundat zadní brzdu a využít speciálních záslepek na otvory po zadním bowdenu. A pro nás obyčejné smrtelníky, kteří koloběžku rádi využijeme i ve městě nebo v lehčím terénu, umožnili díky dostatečnému prostoru ve vidlicích přezutí na plášť šířky až 30 mm.

Navíc, zpracování celé koloběžky samozřejmě odpovídá kvalitě firmy Kostka, která je jednoduše špičková, a i to se podle mě promítá do jízdních vlastností – i s úzkými plášti a nestandardními řídítky – máte při jízdě pocit, že se na to, na čem právě stojíte, můžete maximálně spolehnout (i když z toho máte do určité míry respekt).

Suma sumárum, přestože jsem si dovolil trochu vystřelit z pojmenování, za mě je to perfektní koloběžka, která skvěle doplňuje ostatní sériově vyráběné závodně-sportovní osmadvacítky na trhu od Kickbike, Mibo a Yedoo (v tomto pořadí podle uvedení na trh), a kterou by nikdo při výběru stroje na převážně rychlé sportovní ježdění s občasným závodem k tomu, a zároveň beze strachu o překonání nějaké té menší nerovnosti, neměl přehlédnout.