Krásné nové dvacítky – která z nich je lepší? Srovnání koloběžek Kostka Hill Twenty a Mibo Express

Ještě před vlastním srovnáním se ale budu věnovat tomuto druhu koloběžek obecně. Otázka zní: Proč dvě stejná dvacetipalcová kola? Vždyť kromě nejmenších koloběžek 2× 12″ je – až na výjimky – téměř vždy pravidlem, že přední kolo je větší nežli zadní. Na Přibližovadlech jsme zatím měli pouze tři takovéto stroje: Vellu Speedboard, Kostku Hill Pro a Swifty One čili Svižníka s „více než“ šestnáctipalcovými koly.

Dvojice ve výhodě

Pro stejně velká kola (což nyní platí obecně – nejen pro dvacítky) hovoří především výborné jízdní vlastnosti. Zatímco u „normálních“ koloběžek s menším zadním kolem má „zadek“ v zatáčkách tendenci ustřelovat, se stejnými koly jedete s mnohem větší jistotou jako po kolejích. Stroj je vyváženější, jízda je celkově klidnější, koloběžka tolik neposkakuje na nerovnostech. Velmi špatně se to verbálně popisuje, ale jízda na koloběžce se stejně velkými koly je trochu podobná jízdě na kole – co se pocitů z kontaktu s povrchem týče. Ostatně zkuste si představit, že máte na jízdním kole zadní kolo menší a pak ten dojem takříkajíc „obrátit naruby“…

A navíc: U koloběžek s menším zadním kolem se jeho plášť sjíždí rychleji, v případě stroje se stejnými rozměry kol je předpoklad, že se bude obutí opotřebovávat stejnoměrně (přinejmenším stejnoměrněji). Na cesty stačí vozit jen jednu velikost duše, a pokud se vydáváte na dlouhé expedice, oceníte i shodné pláště, případně i jednotné celé kolo – vezete si rovnou „rezervu“.

Ostatně pro dálkaře jsou tu i další pozitivní vlastnosti – konstrukce a jízdních vlastností lze využít také například pro vybavení koloběžky nosiči. Dvacetipalcová kola umožňují vcelku bezproblémovou montáž jak předního – tak i zadního nosiče, který může sloužit třeba i jako improvizované sedátko. Za stroj se zadním 20″ kolem také bez problémů připojíte lehký přívěs – třeba námi testovaný ExtraWheel. Zkrátka a dobře – koloběžku s koly 20/20 palců si dovedu velmi dobře představit jako expediční stroj na dlouhé trasy natěžko.

Na závěr této části uvedu čistě svůj názor, se kterým jistě bude mnoho čtenářů polemizovat. Nicméně si myslím, že dvacetipalcové kolo je pro „obyčejného“ koloběžkáře to nejlepší využitelné maximum. Podle mě je zcela zbytečné mít vpředu šest- nebo osmadvacítku – zvláště pak obutou například do balónů typu Schwalbe Big Apple. Přináší to pouze zbytečné zvyšování hmotnosti, navíc na rotačních částech, což je to nejhorší, co může být. Dvacítka už má dost velký průměr na to, aby přejela i hodně velkou nerovnost, výběr plášťů je taktéž dostatečný, to stejné se týká i ráfků (ne, že by byl výběr, ale dají se vyrobit – na rozdíl třeba od 12″ průměru), takže zde není jediný zásadní problém.
Něco jiného jsou samozřejmě závodníci či obecně sportovně založení jezdci. Ti velké přední kolo ocení – a efektivně využijí. To stejné se pak týká vysloveně terénních koloběžek, u kterých je velké přední kolo de facto nezbytné.

Duel: Kostka Hill Twenty vs Mibo Express

Jste připraveni na souboj Kostky Hill Twenty a Miba Express, edice 2013? Jdeme na to!

Design

Je třeba začít prvním pohledem na obě koloběžky. Pokaždé, když vám na něco sklouzne zrak, záměrně, ale také třeba jen podvědomě hodnotíte estetický vzhled. Líbí, nelíbí, odpuzuje, vyvolává nadšení… Design je ale zároveň silně subjektivní parametr – ne nadarmo už naši předkové vymysleli přísloví „Někdo rád holky, jiný zase vdolky.“ Takže nyní mě berte s rezervou a svůj názor si učiňte sami (ten si ostatně učiňte v každém případě…).

Kostka je designově hezčí. Hill Twenty je koloběžka, na které snad nic „netahá za oči“. Všechny křivky a tvary na sebe navazují, „důvěru“ dodávají kulaté profily rámu, které samy o sobě prostě vypadají lépe nežli hranaté jekly Miba.

Na druhou stranu Mibo udělalo od loňského roku také velký skok v designu. Nahrazení původního mnohdy složitě zalomeného krku elegantně prohnutou linií dvou čtvercových profilů velmi pěkně navazuje na podobně tvarované stupátko. Stejně tak sjednocení materiálu přední a zadní vidlice působí designově výborně. Celkový dojem tak kazí spíše jen dílčí komponenty, jako třeba plechové blatníky.

Je zajímavé, jak velmi odlišný je výběr barev obou koloběžek. Kostka má k mání zatím jen dvě barvy: Velmi atraktivní reflexní oranžovou a matnou modrou. Mibo oproti Kostce nabízí dvojnásobek barev: Černá antracit, bílá, písková a terakota.

Rám. Geometrie a další. Hmotnost nevyjímaje…

Materiálu rámu jsem se věnoval myslím dostatečně v obou recenzích a dotknul jsem se jej také v předchozím odstavci – pojďme se proto věnovat nejprve geometrii. Rozměrová fotografie jasně ukazuje poměrně výrazně delší rozvor Miba oproti Kostce. 40 mm je skutečně nezanedbatelná hodnota.

Když se ale podíváte na míru „prostoru pro jezdce“, tedy část od horní hrany hlavového složení po doraz chrániče paty, zjistíte, že v tomto – velmi důležitém parametru – jsou na tom oba stroje stejně. Čím je to způsobené? Jednoduše – Mibo Express má výrazně „podraženou“ přední vidlici.

Tento fakt má v praxi několik důsledků. Mibo Express je celkově delší, což by vám mohlo vadit například pokud jej budete často převážet v kufru auta, ve vlaku apod. Jenže… Hlavně jízdní vlastnosti jsou o „více než fous“ lepší oproti Kostkovic koloběžce Hill Twenty. Budu se jim ale věnovat později, takže nyní volně přeskočíme k poslednímu parametru rámu – oblíbené tuhosti.

Kdo četl obě recenze už ví: Kostka mírně pruží, Mibo je tvrdé jako šutr. To ostatně není nic nového, takto se chová většina koloběžek obou značek, nikoliv jen Hill Twenty a Express 2013. Co z toho vyplývá? U Miba Express máte pocit, že vám koloběžka při odrazu nic nedluží. U Twenty poznáte, že mírně plýtvá vaší energií. Abych ale byl přesný – to vše zaznamenají jen zkušení koloběžkáři. Hobbík, který dá ročně řádově do pět set až tisíce kilometrů (a to jsem ještě moc velký optimista) rozdíl nepozná. Už jen proto, že s velkou pravděpodobností nebude mít pláště nafučené na kámen, takže jeho energie „půjde do nich“.

Nicméně já musím být exaktní, takže opakuji, Mibo je příkladně tuhé, Kostka lehce pruží. Co z toho ale vyplývá navíc? Ano, Express je těžší… Má přes deset kilogramů, a to mi vadí. Středně velká koloběžka „přes deset“ je podle mého názoru těžká. Opět očekávám, že se mnou budou mnozí čtenáři polemizovat, budou psát, kolik kilo mají oni sami nadváhu a podobně, nicméně na mém názoru to nic nezmění. Nehodlám dobrovolně vozit zbytečná kila koloběžky navíc…

Nesmím ale přeskočit důležitou věc – stupátko. Začnu tím, že obě koloběžky jsou z mého pohledu minimálně o centimetr vyšší, než by musely být. Tedy mají velkou světlost. Mibo ji pak má jen vzadu, protože vpředu se zvedá – když to napíšu s velkou nadsázkou expresivně – až do nebes. Ale o tom jsem psal docela rozvláčně v recenzi. Ale ani s Kostkovic nášlapnou plochou nejsem spokojen – je totiž zbytečně široká. Znovu opakuji, že chápu důvody výrobce, zároveň však vím, že vzhledem k tomu dochází k podélnému kroucení rámu (samozřejmě téměř neznatelnému – abyste si nemysleli, že z něj uděláte „vrtuli“) pokud nestojíte uprostřed nášlapné plochy.

Komponenty

Věren svému zvyku – beru to zase odshora dolů. A opět se musím odkázat na obě recenze: Kostka Hill Twenty a Mibo Express. Kdo je četl, může mě zkontrolovat, že neměním názory, kdo je nečetl, může to napravit (což samozřejmě doporučuji) nebo si právě teď přečíst shrnutí.

Řídítka. Oba stroje mají vysoké ocelové vlaštovky, Kostka s hrazdou ve vlastní produkci, Mibo v podobě běžné sériově vyráběné komponenty. Jak jsem psal v recenzi Twenty – Kostkovic řídítka mi nevyhovují, nemají dobrou ergonomii. Na Expressácké vlaštovky jsem si naopak nestěžoval. Spokojen jsem byl i s gripy – pěnovými u Kostky i gelovými ergonomickými Miba. Moje estetické vnímání pohoršovaly – a stále pohoršují – „parohy“ na Expressu. Pokorně však musím přiznat, že je to aspoň něco. Nešlo sice o porušení známého rčení „Darovanému koni na zuby nekoukej“, nicméně měli byste vědět, že u Kostky v základní ceně rohy nejsou žádné.

Brzdové páčky a samotné brzdy má o třídu, možná o dvě lepší Kostka Hill Twenty. Komponenty řady XT představují druhou nejvyšší řadu od Shimana a tomu odpovídá jak funkčnost, tak třeba i design. Také cena samozřejmě, o té však bude řeč na závěr takříkajíc globálně. Na druhou stranu brzdy Miba Express odvádí taktéž vynikající práci, takže v tomto srovnání vítězí pouze páčky a cartridgové botky XT u Kostky, které jsou prostě nejlepší. Jen dodávám, že jejich absencí koloběžka smrtelnou ránu neutrpí…

Zásadní komponentou jsou však kola a jejich obutí. A zde jasně vítězí Kostka Hill Twenty před Mibem Express. Kdybych měl kola rozebrat na komponenty, tak duel nevypadá zase tak špatně: Jak Kostka, tak i Mibo mají náboje na průmyslových ložiscích a oba jsou výborné. Výplet je rozdílný, byť ve výsledku co do pevnosti srovnatelný: Kostka využívá 24 drátů ve dvojitě kříženém výpletu, Mibo pak 32 „špic“ s oku lahodícím radiálním výpletem. U ráfku se naopak obě značky silně rozcházejí. Kostka Hill Twenty používá ráfky Remerx stylově obrandované samolepkou Scooter, které jsou jednak dvoustěnné, druhak mají „kalíškované“ (nýtované dutými nýty pro zpevnění) otvory pro niple, a za třetí disponují soustruženou brzdovou plochou s indikační drážkou opotřebení. Mibo Express se může pochlubit pouze jednoduchými ráfky stejného dodavatele.

Kola je však nutné vnímat jako celek – a proto jsem o něco výše napsal, že Kostka v tomto ohledu vítězí. Jeho kola spojují výborný náboj, tuhý, ale lehký a zároveň pružný výplet, s odolnými ráfky. Právě na nich Mibo prohrává. Náboje má také skvělé, výplet také dobrý, jen ty ráfky… Když nešťastně „trefíte“ například ostrý kámen nebo obrubník ve vysoké rychlosti, dvoustěnný nýtovaný ráfek Kostky „pobere“ mnohem více než obyčejný ráfek Miba. A to jsem ještě nevzpomenul anabázi s šestihrannými niply – viz recenze.

Ke kolům nezbytně patří obutí. I v tomto případě je Kostka s plášti Schwalbe Marathon Racer ve výhodě. Jsou to skvělé univerzální pláště, kterým můžete poskytnout vysoký tlak na silnici nebo s mírně podhuštěnými řádit v lehkém terénu. Zároveň mají dostatečnou nárazníkovou vrstvu proti defektu, což ocení zejména celoročně jezdící koloběžkáři a jejich něžnější – taktéž jezdící – protějšky. A navíc: Mají na bocích reflexní pruhy – čili pasivní bezpečnosti je učiněno zadost. Kenda Khan – pláště Miba Express ale také nejsou špatné. Vynikají exkluzivním poměrem cena/výkon, jedou dobře na asfaltu i po polních cestách, pouze na mokru na ně není spolehnutí skoro na žádném povrchu. A nové strašně smrdí – ať se to výrobci líbí nebo ne…

Obě koloběžky byly v recenzi vyfocené s blatníky. To je u tohoto typu přibližovadla velmi důležitá komponenta – zvláště zadní blatník zamezí stříkání vody ze zadního kola rovnou do boty stojné nohy. Ale! Měli byste vědět, že byť jsou to jen obyčejné „plecháče“, blatníky má v ceně pouze Mibo Express. U Kostky si musíte – sice lepší plastové blatníky od firmy SKS – dokoupit dodatečně. A za nemalý peníz. K penězům se dostaneme už velmi brzy. Před tím se ale koukneme na velmi důležitý parametr.

Jízdní vlastnosti

Nebudu opakovat to, co už zaznělo na začátku tohoto článku – že dvacítky jsou co do jízdních vlastností velmi pohodové koloběžky. Nebylo by ale fér tvrdit, že Kostka Hill Twenty a Mibo Express mají stejné jízdní vlastnosti. Protože je nemají.

Řekněme si to otevřeně – Mibo jede „o fous“ lépe. Může za to tuhý rám i jeho geometrie. Nejen, že rám vámi vloženou energii do odrazu „nespotřebuje“ na pružení, ale také velmi přesně kopíruje povrch (to už samozřejmě celá koloběžka). Málokdo si to totiž uvědomuje, ale pružení – bez tlumení – znamená poskakování. Poskakování znamená velké procento jízdy nad povrchem, nikoliv v kontaktu s ním. Znáte to, když vám na autě „odejdou“ tlumiče? Ano, Kostka pruží skutečně minimálně – už to ani zdaleka není to, co bývalo. Mám-li ale být exaktní, tak tam prostě pořád něco je. To, co u Miba není. Takže jestli s Hill Twenty jsem jel z kopce ani ne šedesátkou a už jsem se trochu bál, na Mibu jsem měl 68 km/hod a byl jsem v naprostém klidu.

Na druhou stranu, jízdní vlastnosti, to nejsou jen sjezdy kopců ve vysoké rychlosti. Ve všech ostatních případech se obě koloběžky chovají naprosto srovnatelně. Snad jen v terénu si na Mibu díky zvednutému stupátku můžete dovolit víc „divočit“ nežli na Twenty. Nebudete-li ale nosit vyšší podpadky – jak mi bylo doporučeno – počítejte s tím, že vaše Achillovka se možná bude trochu bránit…

Cena

Fakta jsou taková: Kostka Hill Twenty stojí k datu vydání tohoto srovnání 9 070 Kč, Mibo Express pak 7 590 Kč. Rozdíl činí nikoliv zanedbatelných 1 480 korun českých. Navíc Mibo má v ceně zmíněné blatníky, které si u Kostky musíte dokoupit za dalších 720 Kč, Mibo má také v ceně i ony nevzhledné rohy. Další dvě stovky…

Resumé je takové, že Kostka Hill Twenty je výrazně dražší nežli Mibo Express. Nepovažujete-li design a obutá kola za dostatečně velký důvod pro tento rozdíl, těžko budete hledat „obhajobu“.

Celkové hodnocení

Teď bych mohl vytáhnout váhy a na každou stranu začít pokládat jednotlivé plusy a minusy obou koloběžek. Je ale vcelku jasné, že to nebude nutné – oba stroje jsou totiž plus-minus stejně dobré i stejně špatné. Ano, Kostka je dražší, to jsem uvedl v předchozí části. Mibu však nemohu odpustit problém s niply – pro mě je to neprofesionální řešení, které prostě nepřekousnu. Čert vem nevzhledné rohy a smradlavé pláště, to jsou podružné záležitosti. I s tím zvednutým stupátkem se dá žít, byť zrovna tohle není ideál. Asi ale stejně tak, jako ideál není ani širokánský nášlap Kostky s tendencí ke kroucení.

V jízdních vlastnostech nelze upřít lepší projev Mibu, neznamená to však, že by snad Kostka měla jízdní vlastnosti špatné. Prostě jak jsem napsal výše – plichta bez nároku na vítěze.

Tak dobře vyberte!

Koloběžky Kostka Hill Twenty a Mibo Express byly fotografované v ateliéru fotostudia Špaček