Slovo gravel je v poslední době velmi často skloňované v cyklobranži, není tedy divu, že se dostalo i mezi koloběžky. Hezky česky řečeno „štěrkolety“ představují jakési univerzální stroje, vhodné jak na silnici, tak i do lehkého terénu. Tomu je přizpůsobený jak samotný rám ve smyslu geometrie a v našem případě i výšky stupátka, tak i například brzd a obutí. Český výrobce Kostka – kolobka vstoupil do kategorie gravelových koloběžek nedávno – modelem Kostka Trip Max (G7). A ne, že by se mu to nepovedlo…
Prolog
„Už jsi testoval tu Tourku se dvěma osmadvacítkami?“, zeptal se mě těsně před dokončením této recenze jeden kamarád. „Ne“, odpověděl jsem a dodal: „…ale právě dokončujeme test Kostky Trip Max na dvou 28″ kolech.“ „No, však tu myslím“, řekl kamarád. Dobře, takže nyní veřejně: Kostka Trip Max (G7) není Tourka se dvěma osmadvacítkami. Když už bych ji měl k nějakému modelu přirovnat, pak je to Kostka Travel se dvěma 28″ koly. Kostka Tour je koloběžka s koly 26/20 palců a tomu precizně přizpůsobenou konstrukcí a geometrií. Osmadvacítku by dopředu možná šlo dát, ale stala by se z toho jiná koloběžka. Kostka Trip je koloběžka samostatné kategorie. Howgh :-)
Konstrukce
Ocelový rám s typickým hlavním rámovým profilem kapkovitého průřezu, stupátko a zadní vidlice tvořené palcovými trubkami – zkrátka klasická Kostka, jak ji známe už mnoho let. Novinkou sedmé generace je hliníková přední vidlice, uložená v semi-integrovaném hlavovém složení. Jen na okraj: zrovna u tohoto modelu si říkám, že by mu slušelo tapered hlávko, tedy hlavové složení se spodní miskou a ložiskem většího průměru, nicméně jeho absence mě nijak zvlášť neirituje.
Aktualizace 5. 7. 2023
Od výrobce jsme obdrželi informaci, že tapered přední vidlici lze na Kostku Trip (G7) osadit po vložení vymezovacího kroužku – čili řešení podobné, jako má například Yedoo Wolfer RS. Viz následující dvě fotografie.
Mimochodem, kdybychom se ještě vrátili ke srovnávání, tak Kostka Trip Max (G7) není příbuzná ani se silniční raketou Racer Pro 28, byť se jedná o koloběžku se dvěma 28″ koly. Nebudu to zdlouhavě rozebírat, obrázek to za mě řekne naprosto jasně:
Kostka Trip Max (G7) je velká nebo možná spíše vysoká koloběžka. Horní hrana hlavového složení je o 50 mm výš než u zmiňované Tourky. Jde tedy o model, určený pro jízdu ve víceméně vzpřímeném postoji a/nebo pro jezdce spíše vyšších postav. Ale i já, se svými 186 cm tělesné výšky, potažmo pak plus-minus stejně vysoký Bolek (viz další část testu), jsme si snížili řídítka o 40 mm níže. K výšce se ještě vrátím později, nyní pojďme dál k popisu konstrukce.
Vzhledem k lehce terénnímu zaměření této gravelové koloběžky je stupátko o něco výše než u běžných turistických koloběžek (ano, mám na mysli Tourku :-)). Pětapadesát milimetrů světlost (spíše o nějaký ten milimetr více) je u modelu s rovným dlouhým stupátkem řekněme dobrá kompromisní hodnota. Kdyby to bylo na mě, nechal bych světlost na 50 mm, ale výrobce chápu a neprotestuji.
Stupátko není kvůli 100mm náboji v zadním kole stejně široké, jako u většiny ostatních Kostek – směrem dozadu se mírně rozšiřuje. Není to ale takříkajíc nic proti ničemu, naopak si myslím, že mnoha uživatelům to bude vyhovovat ještě více.
Kostkovic specialitou sedmé generace svých koloběžek jsou 12mm pevné osy. Logicky i v případě Tripu je použité stejné řešení jako u Racera Pro nebo Tour čili upevnění pomocí plovoucích vložek aretovaných neodymovými magnety (v zadním kole). Přední vidlice má pevnou osu řešenou klasicky. Budu se opakovat, ale napsat to musím: Pevné osy rapidně vyztužují rám v axiálním směru, tedy proti podélnému kroucení. Malý poznatek z testování: Když jsem po nějaké stovce kilometrů na Kostce Trip Max (G7) stoupl na jiný stroj s 28/28″ koly, opatřenými konvenčními 9mm osami s rychloupínáky, měl jsem zpočátku pocit, že pode mnou rám „uplave“. Trochu přeháním, ale rozdíl byl znát skutečně citelně. Pevné osy „řeší“ zejména zkrut rámu (přesněji rámu a přední vidlice), nicméně nikoliv nevýznamnou měrou přispívají také k celkové tuhosti koloběžky. Je to logické – stroj, který je sice tuhý na zatížení, ale kroutí se jako had, je svým způsobem pořád „netuhý“. Tohoto se u Kostky Trip Max (G7) obávat rozhodně nemusíte.
Komponenty
Protože jedním z typických znaků této koloběžky jsou hydraulické kotoučové brzdy, začnu u nich. Brzdový set řady Shimano Deore (MT410) představuje nižší střední třídu hydraulik, nicméně k funkčnosti, potažmo pak citlivému dávkování brzdné síly dvoupístkových třmenů nemám výhrady. Trochu zklamaný jsem byl ze 160mm kotoučů Shimano SM-RT66S. Kotoučům vyseknutým z plechu totiž delší dobu trvá, než se zajedou a koloběžka začne brzdit tak, jak by brzdit měla.
Brzdové kotouče s šestiděrovým uchycením dlí na vlastních 100mm Kostkovic nábojích se 24 otvory pro křížený výplet ocelovými dráty značky Sapim se zahnutou hlavou. Dvoukomorové ráfky jsou klasikou, i když… kvůli použitému obutí mohly být bezdušové. Nejsou, nicméně tubeless ready jsou pláště Tufo Gravel Speedero šíře 36 mm, zde tedy opatřené běžnou duší uvnitř. Nevím, do jaké míry je současný koloběžkový trh schopný akceptovat echt bezdušové řešení, takže jakousi opatrnost s klasickým dušovým provedením chápu. Na druhou stranu, pokud by někdo chtěl jít do bezduše, bude nucený vyměnit ráfky, což je dost velký servisní zásah. Tak nevím…
Abyste si ale nemysleli, že snad volbu plášťů Tufo Gravel Speedero hodnotím negativně. Právě naopak! Je to výborné gravelové obutí s univerzálním běhounem a kordem o vysokém TPI. Jak běhoun, tak i bočnice jsou opatřené ochrannou vrstvou, což umožňuje efektivně pracovat s tlaky podle typu terénu (rozsah 2–5 barů/30–70 PSI). A navíc ty krémové bočnice plášťům i celé koloběžce náramně sluší :-)
Hodně důležitá je také hmotnost obutí, protože se jedná o rotační části na obvodu kola, tedy ta nejdůležitější váha. Plášť Tufo Gravel Speedero 700×36C váží 390 gramů. Víte, kolik váží například oblíbený Schwalbe Marathon Racer 700×35C? O pětasedmdesát gramů více – 465 g. Užší 32mm Continental Contact pak má 495 g (vše údaje výrobců). Až tedy stoupnete na Kostku Trip Max (G7) a bude se vám zdát, že se krásně rozjíždí, pak vězte, že to není sen. Lehké pláště jsou v tomto ohledu znát velmi citelně.
Po chvále nastává chvíle výčitek – vracíme se k výšce kokpitu čili řízení. Cožpak o to, samotná řídítka, firemní vlaštovky Kostka FBH 680-50 Al jsou skvělá, to už jsem psal mnohokrát. Ale pro tento model – nemá-li být určený pouze pro vysoké jezdce – jsou zkrátka zbytečně vysoká. Ale Kostka vyrábí tři typy těchto řídítek – tento model s 50mm ofsetem (zvýšením), ještě vyšší typ Kostka FBH Wings 680–100 Al a potom… řídítka Kostka FBH 680–00 Al Wings s nulovým prohnutím směrem nahoru. (Psal jsem o tom v článku Když je třeba snížit řízení – řídítka Kostka podruhé.) A tak bych se přimlouval, aby právě typ s nulovým osfetem byl na Kostku Trip Max (G7) dodávaný standardně. Myslím, že potenciálním kupcům, které aktuální výška řídítek spíše odrazuje, by to rázem vyřešilo jedno dilema.
Petr Lindner: Jízdní vlastnosti a celkové hodnocení
Naposled ke srovnávání Kostek: Mají-li minimálně velké modely této značky přece jenom něco shodného, tak je to skvěle navržená geometrie rámu. Ať stoupnu na Tourku, Racera nebo Tripku, pokaždé jsem doma. Koloběžka perfektně drží stopu v jakékoliv rychlosti, řízení je jisté a přesné, reakce na jezdecké chování (nebo nevychování) jsou předvídatelné. Prostě geometrie vyladěná k dokonalosti. Jasně, tohle je přibližovadlo s delším rozvorem nežli běžná silnička (čti silniční kolo), takže jak píše níže Bolek i Verča, v ostře říznutých zatáčkách může mít zadní kolo trochu tendenci vás chtít předběhnout. Ale pokud správně přidupnete čili zatížíte stupátko až u chrániče paty, můžete si dovolit velkou divočinu.
Jak trefně píše Bolek (už už mu dám slovo! :-)), tato kompromisní koloběžka se výborně chová nejen na asfaltu či jiném pevném povrchu, ale také v roli štěrkoletu. Jo, s tou drnčící brzdovou hadičkou v rámu by se mohlo něco udělat. Ale pustit to naplno po polní či lesní cestě, je s Kostkou Trip Max (G7) fakt výborný zážitek. Stroj se chová sebejistě… jednoduše proto, že na to má.
Osobně mě až překvapilo, jak si Trip Max (G7) dobře vede i do prudkých kopců. Jsem si jistý, že na „vině“ jsou právě poměrně lehké pláště, které umožňují snadné permanentní roztáčení a roztáčení a roztáčení… však to znáte, jak je to s jízdou proti nakloněné rovině :-) Zapomenout ale nelze také na celkovou hmotnost pod 10 kilogramů (9,7 kg), což je u nezávodní koloběžky s ocelovým rámem výborná hodnota.
Resumé? Pokukujete-li po velké koloběžce s koly 28/28 palců, ale nechcete vysloveně silničně-závodní speciál na úzkých vysokotlakých pláštích, nýbrž univerzál, který se nebojí horšího povrchu, můžu vám Kostku Trip Max (G7) jen doporučit. Je to moderní ocelová koloběžka, která bude na každém kilometru vašich cest přinášet výborné svezení. Jsem o tom přesvědčený.
Bolek Žemlík: Kompromis špičkové kvality
Šest let pracuji v koloběžkové prodejně. Jeden z nejčastějších požadavků zákazníků ohledně velké nové koloběžky zní: „Chci, aby se s ní dalo jezdit po asfaltu a zároveň v terénu.“ Na jednu stranu je pravdou, že většina jezdců nakonec do většího terénu vyjede jen minimálně, ale na druhou zase platí, že nekvalitní povrch nalezneme v naší zemi prakticky kdekoli a velice často. Tak či onak, ze zadání je jasné – tito budoucí koloběžkáři vyžadují kompromis – silnice i terén. Rychlost i pohodlí. Lze říci, že velké koloběžky lze rozdělit na dvě skupiny: kompromisní a nekompromisní. Můžeme si představit pomyslnou osu, na jejímž jednom konci jsou závodní stroje v čele s karbonovými speciály, a na druhém terénní a mushingové koloběžky s koly 29″ a 26 palců, včetně extrémních sjezdových speciálů s fat plášti. To bychom měli stroje nekompromisní. Uprostřed osy se pak nepřekvapivě budou nacházet stroje kompromisní, a právě zde patří i protagonista dnešní recenze, Kostka Trip Max G7.
Proč se tak zdlouhavě rozepisuji? Sériově vyráběné koloběžky s koly 2 × 28 palců jsou dnes již standardem a v portfoliu je má prakticky každá velká značka. Yedoo Wolfer RS, MIBO Revoo, Kickbike Race Max 28, Kostka Racer Pro 28. Drtivá většina z nich jsou však koloběžky nekompromisní – silničky, a proto dosud širší koloběžková veřejnost ztotožňuje osmadvacítkové koloběžky se závodníky, závody a jízdou po kvalitním povrchu. Již nějakou dobu proti tomuto stereotypu bojuje MIBO se svým ekonomickým Touristem a high-endovým Alltrackem. Do kategorie spadá i model F432 od Doxtora. Tím jsme však veškeré sériové konkurenční modely vyčerpali. Tripka vlastně posiluje tento stále ještě skromný tým, jehož úkolem je koloběžkovou veřejnost přesvědčit o tom, že koloběžka 2 × 28 palců má své místo i v kompromisních vodách a je tedy prakticky pro každého.
Tak, a teď se naprosto otevřeně přiznám k začátečnické chybě, kterou jsem udělal při první jízdě – na vyjížďce jsem Kostku Trip (G7) střídal s Mibem Revoo, tedy s ryzí závodničkou. Převážná část vedla po kvalitním asfaltu a neměl jsem ještě snížená řídítka, a tak mi po přestupu na Trip rozhodně nepřišlo, že jede nějak skvěle. Stal jsem se tak obětí výše zmíněného, a nový univerzál jsem nahlížel očima silničního speciálu. Při dalších jízdách, kdy jsem s ničím nesrovnával, už jsem se zaměřil na samotnou Tripku, a pocit z jízdy byl mnohem lepší.
Tripka si zachovává typickou kostkáckou kvalitu, kterou jsem naposledy chválil u Tourky G7 – není určená na jízdu ve vysoké rychlosti, ale když se držíte někde na hladině mezi patnácti a dvaceti kilometry za hodinu, koloběžka si udržuje rychlost zdánlivě bez námahy a jízda na ní je velice přirozená a pohodlná. Díky délce koloběžky je samozřejmě potřeba obezřetněji vybírat zatáčky a pevnými osami vyztužený rám mi tu a tam ve sjezdu poskočil, celkově ale pěkně držela stopu na asfaltu i v lehkém terénu a vyztužený rám krásně přenášel energii z odrazu do pohybu vpřed. Ani slovo nemohu říct také proti hydraulickým kotoučovkám, díky kterým je brždění velice pohodlné a přesné. Zvolené pláště, které jsou u Kostky novinkou, mají nízkou váhu a dostatečně dobře drží v lehkém terénu i na mokru.
Modely Max značky Kostka se od 6. generace chlubí nejprostornějším stupátkem na koloběžkovém trhu. Jelikož mají tyto stroje zároveň dostatečnou tuhost i obratnost, jde o výhodu, která umožňuje vhodně se na koloběžku poskládat i větším lidem nebo jezdit třeba s dítětem ve dvou. Protože zadní stavba Tripky je díky stovkovému náboji širší, i stupátko má o chlup větší plochu. Než se člověk s koloběžkou sžije, může mu možná připadat, že prostoru je zbytečně mnoho a že se na něm noha ztrácí, nicméně jak to o stupátkách obecně platí, vše je o zvyku. Delší stupátko zároveň poskytuje možnost lehce měnit postoj, což se velice hodí na oněch delších „tripech“, na které je tato koloběžka primárně určena. Když už jsme u stupátka, zmíním také jeho světlost, která je podle mě zvolena dobře. Jak jsem na to přišel? Jednoduše, během testování jsem neškrtal ani málo, ani moc, zkrátka tak akorát. Pro plně komfortní jízdu po kvalitním povrchu by se hodilo jít ještě o pár milimetrů dolů, což by však logicky omezilo průjezdnost terénem, které se v případě takto univerzální koloběžky nemůžeme a nechceme vzdát.
Dostali jsme se k minusům, a já začnu něčím, co vám možná přijde jako detail, ale musím se přiznat, že čím víc nad tím přemýšlím, tím víc mi to vadí. Tripka má totiž jako všechny Kostky pouze dolní přípravu pro košík na lahev. U Hillky, Twentyny, Tourky, dokonce ani Travela by mi to tolik nevadilo, ale Tripka je zkrátka koloběžka na dlouhé výlety, a v horkém počasí je jedna lahev zkrátka málo. Jistě, můžete si dokoupit Kostka Twin brašnu, do které se druhá lahev dá uchytit, případně pořídit Zéfal Gizmo či něco v tom stylu, jenže… přece nemůže být takový problém vyvrtat do rámu o dvě díry navíc. Chápu, že je to u Kostky novinka, a tak na ně možná jen pozapomněli, a vliv na jízdní vlastnosti je nulový, nicméně u takovéto prémiové koloběžky bych to bral jako samozřejmost.
Druhým minusem jsou za mě příliš vysoká řídítka. Troufám si říct, že nepatřím k nejmenším jezdcům, ale i po snížení o čtyři centimetry oproti standardnímu nastavení pro mě jízda nebyla úplně pohodlná. Ano, vím, že nejde o závodní stroj, a na delších trasách je pohodlnější o něco vzpřímenější postoj, přesto si myslím, že konstruktéři trochu přestřelili. Je skvělé, že myslí i na dlouhány, jenže menší jezdci pak nemají jinou možnost než výměnu řídítek za rovná. A oněch dlouhánů je podstatně méně, než jezdců průměrných či menších… Je pravda, že začátečníci a vlastně většina populace podvědomě preferuje řídítka vyšší, jenže Tripka je spíše stroj pro jezdce pokročilejší, kteří už vědí, že jízda na paní radovou není to pravé ořechové, a budou se zbytečně trápit, případně jezdit s „komínkem“ kroužků nad představcem (než se ho rozhodnou definitivně uříznout).
Třetím a posledním výrazným negativem koloběžky je cinkání, které se ozývá na nerovnostech ze zadní stavby. Ano, třeba i díky pevným osám došlo ke zpevnění, kvůli kterému si zadní kolo koloběžky občas zaskáče (což lze částečně řešit upuštěním tlaku v pneumatikách), ale vedlejším účinkem bohužel je, že koloběžka zároveň vyluzuje cinkavé zvuky. Ať už jde o brzdovou hadičku v rámu, nebo o třmen zadní brzdy, může to někomu lézt na nervy. Co se mě týče, jsem zvyklý na různé zvuky, od vrzání vidlice přes pískání brzd až po jakékoliv drnčení, a v konečném důsledku nejde o nic závažného, protože na jízdní vlastnosti to vliv nemá, ale tak či onak je to vlastnost, na které by konstruktéři mohli ještě zapracovat.
Sečteno a podtrženo, Kostka Trip Max G7 má jako prakticky každý nový model (s Tripem G5 28/24 nelze srovnávat) pár much, které je potřeba vychytat. Na druhou stranu, žádná z nich nijak zásadně neovlivňuje geometrii, jízdní projev nebo kvalitu zpracování. Tripka je tuhá, elegantní, spolehlivá. Na závodění to samozřejmě není, stejně jako na přejezdy těžkým terénem, ale pokud vám jde o kombinaci univerzality a co nejmenší námahy, dost možná jste právě našli to, co jste hledali.
Subjektivně pod čarou :-)
Srovnání se závodní koloběžkou už ale z hlavy nikdy nevymažu, a došel jsem k závěru, že jako člověk, který jednou okusil rychlost a lehkost závodních silničních koloběžek, na Trip G7 zkrátka nikdy nepřejdu. Ano, širší pláště a vyšší stupátko představují pohodlí, které silničním koloběžkám chybí. Pohodlím je však také to, když máte koloběžku lehkou a s nízkým nášlapem. I na stokilometrový výlet, který by byl ze 70 procent po kvalitním asfaltu a ze 30 po rozbitém či po uježděné lesní cestě, bych si vzal raději silničku, protože ten kousek zkrátka předrncám, ale vynahradí mi to skutečnost, že na zbytku se méně nadřu.
Plusy a minusy
odladěná geometrie a prostor pro jezdce
výborné dílenské zpracování
špičková tuhost rámu
výborné jízdní vlastnosti
…ale
zbytečně vysoká řídítka
drnčení (asi) brzdové hadičky v rámu
Zdroj
Cena
22 990 Kč (07/2023)
Kostku Trip Max (G7) si můžete pořídit v jedné ze tří metalizovaných barev
Láska na druhý pohled: Neklidné nohy na Kostce Trip (G7)S Tripem jsme se poprvé potkali na brněnské prodejně Kolobky.cz a už od začátku po mně významně mrkal očkem. Nenechala jsem se tedy dlouho přemlouvat a vyrazili jsme spolu na rande. Dokonce hned na dvě za sebou. Během prvního rande jsme se tak vzájemně oťukávali a pocity jsem z něj měla smíšené. Vyrazila jsem z Brna směrem na Moravský kras, nakonec z toho bylo 70 km, kopce, asfalt i šotolinové lesní cesty.
Přišla mi lehká, rychlá, svižná… I přesto, že má oproti mé koloběžce vyšší nášlap, jsem neměla pocit, že bych se musela při odrážení víc snažit. Má obrovský prostor na nohy, což může být příjemný luxus na dlouhých cestách. Velké zadní kolo se ale nicméně odrazilo na obratnosti – hůře se s ní zatáčí a manipuluje. Hned v prvním kilometru mě v zatáčce vyhodila do smyku a při nutnosti nadzvednutí v nerovném terénu koloběžka moc nespolupracuje.
Zadní kolo také významně vstupuje do prostoru jezdce. Lýtka jsem měla po chvíli černá jak se sem tam dotkla roztočeného kola, a při druhé projížďce už to šlo dokonce lehce do krve. Nevím, možná mám jen velká lýtka, ale už z bezpečnostních důvodů by to za mě chtělo dozadu určitě blatník. Ovšem druhé rande – tak tam to zajiskřilo. Vyrazili jsme spolu do terénu kolem Brna a původně plánovaných rychlých 20 kilometrů se nám zvrtlo na 30 km – až tak se nám nechtělo se rozloučit. Svištěli jsme si to po městě, mezi poli i lesem, užívali si výjezdy i sjezdy a cyklisté kolem jen slintali závistí. Byla jsem překvapená, jak Trip neměl s terénem žádný problém a naopak vypadal, že si ho užívá – stejně jako já. Loučení bylo náročné, odevzdávala jsem ji zpět s těžkým srdcem. Tak co, myslíte, že bude i rande číslo tři? :-) Veronika Jiříčková, Neklidné nohy |
Fotogalerie Kostka Trip Max (G7)
7 komentáře
Nazdárek.
Jezdím na Tource a začínám pokukovat po větších kolech.
Je jízda na dvou 28 enormní rozdíl, nebo marginální? Myslím tím pocitově. nejde mi o srovnání typu koloběžek. Jak se vám na tom jezdí oproti Tource?
A je nějaká ideální velikost kol? Jako třeba 28/24? 28/26? Dělá to někdo vůbec? Dává to smysl? Nebo je to všechno už prověřený a je jen klasika 26/20, 28/28, 28/20?
Díky.
Zdravím. Mám koloběžku od Kostky – Trip stary typ (28×24). Vzadu je tedy kolo 24×1.75 s poměrně tlustým pláštěm ještě od výrobce (dopředu jsem si dal tenčí). Jízda i v lehkém terénu (např. velký štěrk a kameny na lesní cestě) je naprosto nesrovnatelná s koloběžkou se zadním menším kolem (mám Trexxe na horší dny s blatniky – tam je vzadu 20 kolo). Samozřejmě hodně dělá i ten tlustší plášť. Naprosto většinově jezdím na té Tripce. Prostě to pocitově daleko lépe frčí! Rozdíl v jízdě s ještě větším zadním kolem 28 proti asi dnes většinové zadní 20 bude propastný. Novák.
P..S.: Respektive chtěl bych koloběžku, která má velká kola a je na delší cestování. Tourku bych měl jako kondiční.
Doporučoval byste tuto Tripku, nebo něco jiného?
Děkuji
Chce se mi napsat, že je ideální si všechno vyzkoušet – což je pravda –, ale přesto zkusím odpovědět. Alespoň tak, jak to vnímám sám.
Jízda na dvou 28″ kolech je hodně poznat na rovinkách a v mírných stoupáních. Z kopce samozřejmě taky :-) Do prudkých kopců se mně osobně jezdí líp na 28/20″, ale zase to musí být lehká koloběžka.
Každopádně dvě velká kola holt jedou líp už jen kvůli menšímu valivému odporu. Ideální velikost kol asi neexistuje, ale 28/28 je teď asi to nejlepší, co se dá koupit. Samozřejmě je to velká koloběžka, hůř se převáží v autě nebo MHD, ale určitě se na ní líp jezdí – a na to koloběžky jsou určené :-)
Je třeba taky vědět, že 28″ je standardní rozměr v cyklobranži, takže na tuto velikost je velký výběr plášťů apod. To třeba na 24″ kola není.
Kostku Trip na delší cesty určitě doporučit můžu.
Děkuji mnohokrát. Přesně tohle jsem chtěl slyšet. Zkusím a rozmyslím se.
Matěj:
Jen bych doplnil, že nikoliv 28/24 a 28/26, ale 29/24 a 29/26 dělá Doxtor, jde ale o terénní koloběžky.
Já na 28/28 dosud nepřešel, ač o jejich výhodách vůbec nepohybuji a i jsem je testoval. Pro mě osobně je ale problém, že se nevejdou do háků pro kola ve vlacích. Často si plánuji výlety na kolobce tak, že někam dojedu a vrátím se vlakem (nebo naopak) a tak je to problém. Větší než třeba v MHD, protože z té když mě vyhodí, tak pojedu po svých, že jo…:-) To u dlouhého výletu nemusí jít.
Ale stejně nad 28/28 intenzivně přemýšlím!
Toho se taky bojím. Na druhou stranu si říkám, že bych mohl mít dvě kolobky. Tourku a tuhle Tripku.
Spíš ale začínám přemýšlet o jiných značkách a tady si už nevím rady. Poměr kvalita/cena a případně jen kvalita.