Člověk míní, život mění. V tomto případě nám plány změnila jistá cestovní kancelář, která zrušila zaplacený zájezd. Takže zatímco jsme s manželem měli v polovině června probrouzdat na koloběžkách Berlín, byla z toho nakonec jižní Morava. Ale stálo to za to!
S koloběžkami pro malé děti, řekněme od dvou let, je docela potíž. Čínské výrobky z obchodů jsou neuvěřitelné šmejdy, které navíc obvykle naprosto neakceptují něco tak důležitého, jako je ergonomie. Třeba skládací hliníková Micra nejsou špatná, ale pro mrňouse mají vysoká řidítka a nejsou ani nejlehčí. Vybrat dobře není snadné.
Čekání na ká sedmičku bylo docela dlouhé a chvílemi i trochu napjaté, avšak jak praví staré přísloví: Kdo si počká, ten se dočká. Třetí typ koloběžky ze zlínské dílny je tedy na světě a já mám tu čest o něm jako první referovat na našem webu. Pojďme se proto hned podívat K7 na zoubek – myslím, že se vám bude líbit.
Byť výrobců koloběžek v Česku je jako šafránu, rozhodně – anebo možná spíše proto – se produkce těchto strojů nedá nazývat jednotvárnou. V podstatě každá firma má vlastní nezaměnitelnou konstrukci a design. Co byste řekli třeba koloběžce s dřevěnou nášlapnou deskou, u které je navíc umožněno měnit světlost?
Tento článek, respektive fotografie k němu, mám nachystané už od března letošního roku. Pořád jsem jej odkládal s tím, že ještě není správný čas, až najednou… Dny se krátí, ráno je déle tma, večer se dříve stmívá. Diskuze k plášťům na kolobku se lehce stočila směrem ke svícení. Budiž tedy o něm tento článek.
Stroje značky Kostka jsou nejviditelnějšími koloběžkami na našem trhu. Najdete je v mnoha internetových obchodech a také síť autorizovaných prodejců v kamenných obchodech lze vzhledem k minoritě, kterou koloběžky představují, označit jako docela rozvinutou. Zbývá tedy odpovědět na otázku – jaké jsou vlastně „Kostky“?
Ovšem pozor: nepleťte si obvyklý tandem bicyklistický, tedy klasické dvojkolo, s tandemem koloběžkovým. Že to není? Ale je! A navíc, jak se nakonec uvnitř článku v odkazu dozvíte, existují dokonce i více než dvojkolobky. Nicméně vzpomínaný tandem má, jak se zdá, jednu prioritu – už docela brzy může patřit i vám.
Někdy v prvním roce fungování časopisu DIGIfoto tehdejší šéfredaktor Petr Bubeníček řval v redakci „už nikdy nechci vidět v časáku vaše starý!“ Holt byli jsme mladí (mladší) a naše slečny nám připadaly jako to nejlepší na stránky fotomagazínu. Doba se změnila. Rodinu už tam mám, no a kolobku už taky.
Myšlenka, jak dostat na kolobku dětskou sedačku, na které bychom mohli vozit Bertíka, mě pronásledovala dlouho. Nechtěl jsem se ale spokojit s polovičatým řešením v podobě fórové sedačky jisté české firmy s pouhým bederním pásem, nýbrž chtěl jsem zkrátka kvalitní provedení. Myslím, že se podařilo.
Já vím, že se tady neustále odkazuju na svůj neslavně slavný downhill kohoutovickou oborou, kvůli kterému jsem musel nedobrovolně navštívit chirurgické oddělení nemocnice U svaté Anny v Brně, ale jak jsem již jednou uvedl, koloběžka není pro žádné srágory… Následky pádu však lze maximálně minimalizovat. Jak?
Ve článku Koloběžka K-bike K6 – recenze jsem se už někdy v červenci zmínil o tom, že chci kolobku přezout na lepší pneu než standardně dodávané gumy. To se sice stalo, avšak situace kolem pneumatik nabrala mnohem zajímavějších obrátek. Trochu jsem se totiž do těch gum zamotal více než by bylo zdrávo.
Když teď koloběžce jezdím sporadicky, protože mám moc práce, jsem líný sportovat, je mi zima a navíc mám trochu obavy z mokrého listí na cestách, aspoň sjíždím weby o kolobkách. Kterých pravda zrovna moc není, ale něco se přece jenom najde. Nedávno jsem se velmi dobře pobavil na sajtu Petra Vavruši – Kbike.
V článku Ano, jsem to já, mami II jsem slíbil, že když už jsem se na koloběžce tak zřídil, budu se jí v rámci osvěty ještě věnovat podrobněji. Protože zdraví mi stále ještě nedovoluje na ní jezdit, pustil jsem se tedy s vervou alespoň do psaní o tomto skvělém stroji a koloběhu vůbec.
© Priblizovadla.cz
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ