Vaší pozornosti jistě neuniklo, že na Přibližovadlech tak trochu začínají mít navrch velké koloběžky. Zhruba před deseti lety jsme začínali na malých strojích. Řešili jsme pláště na 12palcová kola, když přišly šestnáctky, bylo haló. Nějaká ta velká koloběžka se sice tu a tam objevila – tyto stroje nejsou výdobytkem posledních let – ale nebylo jich mnoho.
Nyní je všechno jinak. „Časy se mění“, jak zpívali v šedesátých letech minulého století Golden Kids legendární píseň The Times They Are a-Changin’ Boba Dylana. Koloběžkovému světu zkrátka dvacet let po miléniu vládnou velké stroje. Pojďme se o nich dozvědět něco více.
Prolog
„Koloběžka má být malá!“ Slyšeli jste někdy tuto větu? Věřím, že ano. Občas ji někde zaslechnu nebo čtu i dnes. Ano, bývaly doby, kdy si nikdo koloběžku s koly většími než 12 palců možná ani nedovedl představit. Kolobky byly původně výhradně dětskými přibližovadly, u kterých je „malost“ základním parametrem – jistá logika zde tedy je.
Dnes je ale všechno jinak. Koloběžky se rozšířily napříč celou populací, a já si troufám tvrdit, že v současné době na nich seriozně jezdí více dospělých nežli dětí. Kvůli tomu (i jinému – viz dále v článku) byly tyto stroje postupně zvětšovány, a ejhle… zeptáte-li se dnes prodejců koloběžek, jaké velikosti koloběžek se nejvíce prodávají, téměř jistě vám odpoví: velké modely s koly 26/20 nebo 28/20 palců. Velké přední, malé (menší) zadní kolo. Klasická koloběžka, ale velká.
A právě o těchto strojích je tento dvojdílný článek. V prvním dílu se budu věnovat takříkajíc obecným aspektům velkých koloběžek, v druhém dílu pak přinesu přehled vybraných modelů této kategorie.
Ještě vsuvka: Samozřejmě vím, že existují také ještě větší koloběžky. Modely s koly 26/26 palců, 28/28″ a další kombinace obou velkých kol. Tyto stroje ale považuji za svébytnou třídu, takže se jim budu věnovat později v samostatném článku. Stejně tak tento článek „nepočítá“ s ryze terénními koloběžkami, na které snad také jednou dojde separátně.
Proč velká koloběžka (s velkými koly)?
Jakou průměrnou rychlostí běžně jezdíte? U většiny hobbíků to bude něco kolem 20 km/h, většinou spíše o něco méně, u někoho pak více. Jak praví koloběžková disertačka Honzy Horáka (čtěte zde), při rychlosti 20 km/h činí valivý odpor 43,3 % z celkového jízdního odporu (56,4 % pak odpor vzduchu a 0,3 % odpor v ložiscích). To je skoro polovina. Při rychlosti 10 km/h je to ještě drsnější – valivý odpor představuje 74,6 % celkového jízdního odporu.
Sečteno a podtrženo: polovinu, spíše o něco více než polovinu vaší námahy při jízdě na koloběžce sežere valivý odpor. Co to je valivý odpor? Nemáte-li zadřená ložiska v nábojích, pak je to de facto výhradně jen odpor plášťů, do kterých je stroj obutý. Následuje tedy další otázka: Jak jej můžu co nejvíce minimalizovat? Odpověď už možná tušíte – zvětšením průměru kol. Platí jednoduchá úměra:
Čím větší kolo, tím menší valivý odpor
Abych byl korektní, pak ve hře jsou ještě další parametry, jako je zatížení čili hmotnost jezdce (koloběžku nevyjímaje!), plus šířka a vzorek pláště, spolu s tlakem, kterým je nahuštěný, což dohromady dává plochu, kterou se obutí dotýká povrchu. To vše si můžete přečíst ve zmíněné disertačce. Pro účely tohoto článku budu pracovat jen s průměrem kola s upřesněním, že se bavíme o stejném obutí se stejným tlakem nahuštění. Zkrátka a dobře, 26palcové kolo má menší valivý odpor nežli stejně obuté a nahuštěné 20palcové kolo a samozřejmě menší průměry. Ale musím vás upozornit – nečekejte zlepšení v řádu desítek procent. Bavíme se spíše o menších jednotkách procent.
Nyní jako bych slyšel hlasy některých čtenářů: „No, jo, pár procent, to mi za to nestojí!“ Chápu, ale vydržte, to ještě není všechno. Pozitiv je více, a když se nasčítají…
26 versus 28 palců
Tento článek je o koloběžkách s koly 26/20 a 28/20 palců. Jaký je mezi nimi vlastně – tedy kromě velikosti předního kola – rozdíl? Základní rozdíl je zpravidla v koncepci. „Šestadvacítky“ jsou obvykle koncipované jako víceméně univerzální, nebo chcete-li trekové či turistické koloběžky. Kdežto stroje s 28palcovým předním kolem jsou zařazené v kategorii sportovních až závodních koloběžek (výjimky potvrzují pravidlo). Čemuž je, kromě jiného, přizpůsobené také… obutí.
Minimálně na předním kole vozí „osmadvacítky“ úzký plášť ze silničního sportovního kola (od 23 do 32 mm), s decentním nebo spíše žádným vzorkem, který lze nahustit na vysoký tlak (85–120 PSI/6–8 Bar). Obutí menšího zadního kola může být o něco silnější, čímž se vyrovná valivý odpor obou kol rozdílného průměru (širší plášť má při stejném tlaku menší valivý odpor), i když čím více závodní stroj, tím více stejný plášť vpředu i vzadu :-)
Shrnuto: Ještě větší (přední) kolo, úzký vysokotlaký plášť, navíc ideálně zcela hladký, bez vzorku. Všechny předpoklady k tomu, abyste dosáhli minimálního valivého odporu. Nic víc s tím už neuděláte. Zbytek je na vás (a aerodynamickém odporu plus něco málo tření v ložiscích).
Velká kola na pohodu
Ještě pořád jsme v části věnované výhodám velkých koloběžek. U koloběžky je pro překonávání terénních nerovností důležité přední kolo. To na překážku jistým způsobem naráží. Zadní se sveze, i kdyby mělo průměr pár centimetrů (třeba kolečko z inlajnů). Větší kolo = menší nájezdový úhel. Dobrý koloběžkář sice před vyšší překážkou předek stroje přizvedne, ale překvapit vás může leccos – třeba nečekaná větší díra v silnici. Do té malé kolo zapadne a letíte přes řídítka. Znám to, zažil jsem to na vlastní kůži. Až do masa :-) Velké kolo je z pohledu našich silnic (potažmo pak polních nebo lesních cest) zkrátka lepší.
Ona celkově je jízda s většími koly pohodlnější. Čím menší kola, tím je koloběžka větší vytřasadlo – to určitě znáte sami. Na stroji s malými koly cítíte každý kamínek na cestě, kdežto větší kolo i tyto malé nerovnosti lépe pohlcuje. Velké přední kolo přispívá k pohodě jízdy i pocitově – nemusíte být tak ostražití jako s malou koloběžkou, s níž je třeba pečlivě „skenovat“ povrch před sebou, abyste nedošli úhony na těle.
Blíže k cyklosvětu
Každý ví, že koloběžky využívají spoustu dílů z jízdních kol. No spoustu… ono jich zase tolik na koloběžce obecně není. Ale zůstaneme-li například ještě u obutí, pak pro velká kola je nesrovnatelně větší nabídka plášťů než na malá. Zatímco na 20palcová kola, nedejbože ještě menší průměry, obvykle spočítáte možnosti obutí na prstech jedné ruky, od šestadvacítky výš si můžete vybírat z desítek možností.
Nebo chcete rovnou celé zapletené lehoučké kolo? Žádný problém, je to jen otázka rozpočtu. Totéž platí o řídítkách. Vysokých vlaštovek na menší stroje je pomálu, kdežto rovná řídítka nebo nízké vlaštovky na velké koloběžky… těch v nabídkách cykloshopů létají desítky. Velké koloběžky jsou zkrátka blíže „normálním“ kolům, a díky tomu je i nabídka komponent lepší. Tečka.
Ergonomie, o tom to je
Jako děti jsme říkali: „Až já budu velký…“ Velké koloběžky jsou velké, a tudíž lépe přizpůsobené velkým lidem, dospělým lidem. Je sice pravda, že my dospěláci jezdíme i na menších strojích – které jsou taktéž přizpůsobené velkým lidem –, ale skoro vždycky (snad kromě kategorie s koly 20/20 palců) je to více či méně o kompromisech. Až od modelů s koly 26/20 palců je ergonomie postoje na koloběžce co nejvíc blížící se ideálu běžného dospěláka.
Dospělý koloběžkář díky tomu má dostatek prostoru pro jezdce, potřebnou výšku řídítek, kterou si může v nějakém rozsahu měnit – včetně délky představce čili vzdálenosti řídítek od hlavové trubky – podle své přesné výšky a jízdních preferencí. Ergonomii je zkrátka učiněno maximálně zadost. Je jedno, jestli rádi jezdíte hodně sehnutí nebo naopak ve vzpřímeném postoji. Oboje, i něco mezi tím, lze na velké koloběžce bez problémů nastavit, aniž byste měli nepatřičné pocity při jízdě. A o tom to je.
…velká koloběžka není pro každého
Pokud čtete pozorně, pak jste nemohli nezjistit, že se v tomto článku často objevuje slovo dospělý. Což není náhoda. Zásadní věc totiž je, že k velkým koloběžkám musíte dorůst – nejsou vhodné pro děti. Je to právě kvůli jejich velikosti, přizpůsobené postavě dospělého jezdce.
Občas vídám malé děti na velkých koloběžkách a není mně z toho dobře. Ještě bych pominul to, že velké stroje jsou pro děti těžko ovladatelné, mnohdy ani nedosáhnou na brzdové páčky a podobně. Ale ta malá křehká dětská bradička ve výšce představce… pak stačí málo a neštěstí je na světě.
Pořiďte svým ratolestem koloběžky odpovídající velikosti, a totéž udělejte pro sebe. Jen tak je to správně.
Důstojnost především! :-)
Ještě jeden důvod pro velké koloběžky bych měl. Pravda, je trochu iracionální, ale věřím, že spousta jezdců či koloběžkářek jej má za svůj. Je to prosté: Na velké koloběžce zkrátka nevypadáte, jako byste ji ukradli dětem na školním hřišti :-)
Ale také negativa
Asi pro vás nebude žádným překvapením, když napíšu, že největší nevýhodou velkých koloběžek je… jejich velikost. Tedy jak pro koho a jak kde. Ano, pokud jezdíte ve městě a občas se popovezete v MHD, velká koloběžka překáží více než malá, a zejména spolucestující to často nelibě nesou. Ona popravdě dle mého soudu v MHD stejně překáží i malá koloběžka, nicméně s malým strojem minimálně nebudíte takovou pozornost.
Stejně tak pokud bydlíte v jednopokojovém bytě a svůj stroj parkujete z jakéhokoliv důvodu doma, představuje velká koloběžka kus neužitečného nábytku (i když propocené oblečení se po vyjížďce dobře suší na řídítkách :-)). A důvodů proč ne – právě kvůli větší velikosti strojů s koly 26/20 nebo 28/20 palců – by se jistě našlo více.
Do jisté míry tyhle problémy řeší skládací verze velkých koloběžek. Už jsem to psal v článku Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět a před tím v závěru recenze Kostky Tour Fold:
„Moje chyba, býval jsem zbytečným skeptikem. Uznával jsem jen malé skládací koloběžky, ale neuvědomoval jsem si, že ty jsou v podstatě skladné i v neskládací verzi. Naopak rozměry velkých koloběžek jsem bral jako danou věc a vůbec si neuvědomil, že právě u nich je každá možnost zmenšení mnohem důležitější.“
Je to tak, možnost skládání má u velké koloběžky možná ještě větší význam než u malého stroje. Sice z ní nikdy neuděláte tak malý balíček, jako třeba z modelu s koly 16/12 palců, ale pořád významně mnoho místa ušetříte. A to se počítá.
Ale abych byl korektní – význam skládaček zase není nutné přeceňovat. Když z „normální“ velké koloběžky sundáte kola (otázka pár minut práce) a otočíte řídítka o 90 stupňů… je z toho placka, kterou třeba v autě zastrčíte leckam. Můžete mi to věřit. Jezdili jsme takto na závody v malé Fabii ve třech lidech se dvěma velkýma koloběžkama. Plus bágly na dva dny, často i stan navrch. A vešli jsme se v pohodě.
Relativní váha
„A co větší hmotnost?“, můžete ještě namítnout a dodat: „K čemu mi je snažit se o snížení valivého odporu velkými koly, když to pak celé nabude na váze?“ Uvažujete logicky, ale pravda není tak černobílá, jak by se mohlo zdát. Realita je taková, že menší stroje s koly 20/20 palců jsou de facto stejně těžké, jako velké koloběžky. Lehčí jsou až modely s koly 20/16 palců (a menší) – ale to už se dostáváme do jiné velikosti rámů, jiné ergonomie, zkrátka do jiné kategorie. Je to takříkajíc něco za něco. Ale rozdíly se pohybují mezi 1–2 kilogramy navíc. Takže no stress! :-)
Ideální velká koloběžka
Neexistuje! Ale vážně. Každý máme jiné preference, každý máme jiný rozpočet, a tak dále, a tak dále. Nelze dost dobře říci: tohle je ideální velká koloběžka. Přesto bych vám ale rád poskytl několik doporučení, kterých je dobré se při výběru stroje alespoň rámcově držet.
Obecně
Pro turisty, nesportovce, zkrátka „kochače“, a také pro lidi, kteří častěji než jednou za uherský rok sjedou z asfaltu na polňačku, jsou vhodnější koloběžky s koly 26/20 palců. Trekové, turistické či univerzální modely – je to vcelku jedno, jak je nazveme. Klasikou je například Kostka Tour, Mibo Universe, Morxes Cavia či Yedoo S2620 nebo Trexx.
Abych byl ale přesný – v kategorii trekových koloběžek se dají najít i stroje s koly 28/20 palců – například Kostka Travel nebo Kickbike Sport Max 20.
Sportovněji založeným koloběžkářům pak musím doporučit jednoznačně kategorii sportovních koloběžek z úzkými plášti na kolech velikosti 28/20 palců. Nemusíte mít ale obavy – i na těchto koloběžkách v pohodě projedete nějakou tu občasnou polní cestu, a stejně tak na ně můžete navěsit trochu té bagáže. Můžete si na ně dát dokonce i blatníky! ;-)
Opět pár namátkou vybraných zástupců: Nestárnoucí Kickbike Race Max 20, asi nejvíce sportovně-univerzální Mibo GT, výborný Morxes Monza či skvělý Yedoo Wolfer.
Detailnímu výčtu jednotlivých modelů velkých koloběžek se budu věnovat ve 2. dílu tohoto článku, takže vydržte. Nyní další doporučení k výběru velké koloběžky.
Velikost/geometrie rámu
Ne všechny modely všech značek jsou co do rozměrů stejné (to by byla trošku nuda, že ano?). Něco se dá dohnat volbou kratšího nebo delšího představce plus jeho sklonem, nicméně ideální doporučení je: Vyzkoušejte si koloběžku předtím, než si ji koupíte. Zvláště, pokud máte „nestandardní“ postavu – čímž myslím, jste-li dlouháni či naopak méně narostlí než běžná populace. Nemáte-li možnost svůj vysněný stroj vyzkoušet, čtěte recenze na Přibližovadlech (ty čtěte každopádně :-)).
Výška stupátka/světlost
Jednoduchá rada: od čehokoliv, co má světlost větší než 4–5 cm dejte ruce pryč. Věřte mi, že nechcete víc dřepovat než je nutné. Světlost 4–5 cm – a tomu odpovídající „horní“ výška stupátka cca 7–9 cm – na velké koloběžce, je ideální hodnota.
Hmotnost koloběžky
Do 10 kg, víc ani náhodou. Čím méně, tím lépe… pro vás. Dobrá velká koloběžka se do této hodnoty vejde a ještě budete mít třeba kilogram fóra.
Véčka fakt stačí
Kotoučové brzdy budete potřebovat při jízdě v rozbahněném terénu, kam vy jezdit nebudete. Normálního koloběžkáře úplně spolehlivě zastaví běžné V-brzdy případně silniční ráfkové brzdy u strojů s 28palcovým kolem.
Pláště
Čím hladší, tím menší valivý odpor. Nebojte se hladkých plášťů – vzorek k ničemu nepotřebujete. Ano, pokud alespoň 50 % vašich cest povede přes pole a přes lesy, decentní vzorek trekových plášťů se občas hodí. Ale projedete to bez ztráty desítky i na Kožacích (Schwalbe Kojak – výborné hladké obutí pro turistickou koloběžku). Nenechte si namluvit, že na české okresky 3. třídy potřebujete drapáky čili terénní pláště. Nepotřebujete. K ničemu vám nebudou, respektive budou vás jen brzdit.
Barva koloběžky (#bulvár)
Omlouvám se, ale nemůžu si to odpustit. Všichni víme, že barva nejezdí. Ale představte si, že milujete třeba červenou, a výrobce vámi vybraného stroje zrovna tuto barvu nenabízí. To je k vzteku! Já mám například nejraději bílá přibližovadla. Měl jsem krásnou bílou Ká pětku, měl jsem krásnou bílou jednokolku, mám krásného bílého Bromptona (na kterém skoro nejezdím), ale nemám ani jednu bílou koloběžku. Kdybyste věděli jak trpím! Jaká muka prožívám! Musím jezdit na černých (mám tři!), na zelené, na červené. Můj život je tak nenaplněný…
Nic proti menšinám
Tolik tedy první díl dvoudílné kompilace o klasických velkých koloběžkách s koly 26/20 nebo 28/20 palců. Jen aby bylo jasno: Tento článek nechce ani naznačit, natož vám nutit myšlenku, že byste měli zapomenout na jakoukoliv jinou koloběžku, která má menší kola než je tato kategorie. Koloběžky střední velikosti, potažmo malé stroje svoje místo na slunci samozřejmě mají a nikdo jim ho nebere. Každá kategorie má svůj půvab, svá pro i proti.
Toš tak! :-) Zůstaňte s námi, druhý díl s přehledem vybraných velkých koloběžek na našem trhu bude následovat.
3 komentáře
Myslím, že tam máš chybu. Velké kolo má na stejně velkou překážku menší nájezdový úhel než menší kolo.
Ooops… :-( Ano, pravda. Díky za upozornění, už je to opraveno :-)
Ačkoli se téhle velikosti bráním, protože moje koloběžka přece musí být mrštná, obratná a skladná a vůbec nesmí to být přerostlá mrcha, tak jsem si to rád přečetl a pustil Boba Dylana. Díky. :)
Samozřejmě trošku to zlehčuji. Velké koloběžky jsou fajn a prostě frčí to líp.