Je větší lepší? (Klasické) velké koloběžky – 1. díl

Prolog

„Koloběžka má být malá!“ Slyšeli jste někdy tuto větu? Věřím, že ano. Občas ji někde zaslechnu nebo čtu i dnes. Ano, bývaly doby, kdy si nikdo koloběžku s koly většími než 12 palců možná ani nedovedl představit. Kolobky byly původně výhradně dětskými přibližovadly, u kterých je „malost“ základním parametrem – jistá logika zde tedy je.

Dnes je ale všechno jinak. Koloběžky se rozšířily napříč celou populací, a já si troufám tvrdit, že v současné době na nich seriozně jezdí více dospělých nežli dětí. Kvůli tomu (i jinému – viz dále v článku) byly tyto stroje postupně zvětšovány, a ejhle… zeptáte-li se dnes prodejců koloběžek, jaké velikosti koloběžek se nejvíce prodávají, téměř jistě vám odpoví: velké modely s koly 26/20 nebo 28/20 palců. Velké přední, malé (menší) zadní kolo. Klasická koloběžka, ale velká. 

A právě o těchto strojích je tento dvojdílný článek. V prvním dílu se budu věnovat takříkajíc obecným aspektům velkých koloběžek, v druhém dílu pak přinesu přehled vybraných modelů této kategorie.

Ještě vsuvka: Samozřejmě vím, že existují také ještě větší koloběžky. Modely s koly 26/26 palců, 28/28″ a další kombinace obou velkých kol. Tyto stroje ale považuji za svébytnou třídu, takže se jim budu věnovat později v samostatném článku. Stejně tak tento článek „nepočítá“ s ryze terénními koloběžkami, na které snad také jednou dojde separátně.

Proč velká koloběžka (s velkými koly)?

Jakou průměrnou rychlostí běžně jezdíte? U většiny hobbíků to bude něco kolem 20 km/h, většinou spíše o něco méně, u někoho pak více. Jak praví koloběžková disertačka Honzy Horáka (čtěte zde), při rychlosti 20 km/h činí valivý odpor 43,3 % z celkového jízdního odporu (56,4 % pak odpor vzduchu a 0,3 % odpor v ložiscích). To je skoro polovina. Při rychlosti 10 km/h je to ještě drsnější – valivý odpor představuje 74,6 % celkového jízdního odporu. 

Sečteno a podtrženo: polovinu, spíše o něco více než polovinu vaší námahy při jízdě na koloběžce sežere valivý odpor. Co to je valivý odpor? Nemáte-li zadřená ložiska v nábojích, pak je to de facto výhradně jen odpor plášťů, do kterých je stroj obutý. Následuje tedy další otázka: Jak jej můžu co nejvíce minimalizovat? Odpověď už možná tušíte – zvětšením průměru kol. Platí jednoduchá úměra:

Čím větší kolo, tím menší valivý odpor

Abych byl korektní, pak ve hře jsou ještě další parametry, jako je zatížení čili hmotnost jezdce (koloběžku nevyjímaje!), plus šířka a vzorek pláště, spolu s tlakem, kterým je nahuštěný, což dohromady dává plochu, kterou se obutí dotýká povrchu. To vše si můžete přečíst ve zmíněné disertačce. Pro účely tohoto článku budu pracovat jen s průměrem kola s upřesněním, že se bavíme o stejném obutí se stejným tlakem nahuštění. Zkrátka a dobře, 26palcové kolo má menší valivý odpor nežli stejně obuté a nahuštěné 20palcové kolo a samozřejmě menší průměry. Ale musím vás upozornit – nečekejte zlepšení v řádu desítek procent. Bavíme se spíše o menších jednotkách procent.

Nyní jako bych slyšel hlasy některých čtenářů:  „No, jo, pár procent, to mi za to nestojí!“ Chápu, ale vydržte, to ještě není všechno. Pozitiv je více, a když se nasčítají…

26 versus 28 palců

Tento článek je o koloběžkách s koly 26/20 a 28/20 palců. Jaký je mezi nimi vlastně – tedy kromě velikosti předního kola – rozdíl? Základní rozdíl je zpravidla v koncepci. „Šestadvacítky“ jsou obvykle koncipované jako víceméně univerzální, nebo chcete-li trekové či turistické koloběžky. Kdežto stroje s 28palcovým předním kolem jsou zařazené v kategorii sportovních až závodních koloběžek (výjimky potvrzují pravidlo). Čemuž je, kromě jiného, přizpůsobené také… obutí. 

Minimálně na předním kole vozí „osmadvacítky“ úzký plášť ze silničního sportovního kola (od 23 do 32 mm), s decentním nebo spíše žádným vzorkem, který lze nahustit na vysoký tlak (85–120 PSI/6–8 Bar). Obutí menšího zadního kola může být o něco silnější, čímž se vyrovná valivý odpor obou kol rozdílného průměru (širší plášť má při stejném tlaku menší valivý odpor), i když čím více závodní stroj, tím více stejný plášť vpředu i vzadu :-) 

Shrnuto: Ještě větší (přední) kolo, úzký vysokotlaký plášť, navíc ideálně zcela hladký, bez vzorku. Všechny předpoklady k tomu, abyste dosáhli minimálního valivého odporu. Nic víc s tím už neuděláte. Zbytek je na vás (a aerodynamickém odporu plus něco málo tření v ložiscích).

Velká kola na pohodu

Ještě pořád jsme v části věnované výhodám velkých koloběžek. U koloběžky je pro překonávání terénních nerovností důležité přední kolo. To na překážku jistým způsobem naráží. Zadní se sveze, i kdyby mělo průměr pár centimetrů (třeba kolečko z inlajnů). Větší kolo = menší nájezdový úhel. Dobrý koloběžkář sice před vyšší překážkou předek stroje přizvedne, ale překvapit vás může leccos – třeba nečekaná větší díra v silnici. Do té malé kolo zapadne a letíte přes řídítka. Znám to, zažil jsem to na vlastní kůži. Až do masa :-) Velké kolo je z pohledu našich silnic (potažmo pak polních nebo lesních cest) zkrátka lepší.

Ona celkově je jízda s většími koly pohodlnější. Čím menší kola, tím je koloběžka větší vytřasadlo – to určitě znáte sami. Na stroji s malými koly cítíte každý kamínek na cestě, kdežto větší kolo i tyto malé nerovnosti lépe pohlcuje. Velké přední kolo přispívá k pohodě jízdy i pocitově – nemusíte být tak ostražití jako s malou koloběžkou, s níž je třeba pečlivě „skenovat“ povrch před sebou, abyste nedošli úhony na těle.

Blíže k cyklosvětu

Každý ví, že koloběžky využívají spoustu dílů z jízdních kol. No spoustu… ono jich zase tolik na koloběžce obecně není. Ale zůstaneme-li například ještě u obutí, pak pro velká kola je nesrovnatelně větší nabídka plášťů než na malá. Zatímco na 20palcová kola, nedejbože ještě menší průměry, obvykle spočítáte možnosti obutí na prstech jedné ruky, od šestadvacítky výš si můžete vybírat z desítek možností. 

Nebo chcete rovnou celé zapletené lehoučké kolo? Žádný problém, je to jen otázka rozpočtu. Totéž platí o řídítkách. Vysokých vlaštovek na menší stroje je pomálu, kdežto rovná řídítka nebo nízké vlaštovky na velké koloběžky… těch v nabídkách cykloshopů létají desítky. Velké koloběžky jsou zkrátka blíže „normálním“ kolům, a díky tomu je i nabídka komponent lepší. Tečka.

Ergonomie, o tom to je

Jako děti jsme říkali: „Až já budu velký…“ Velké koloběžky jsou velké, a tudíž lépe přizpůsobené velkým lidem, dospělým lidem. Je sice pravda, že my dospěláci jezdíme i na menších strojích – které jsou taktéž přizpůsobené velkým lidem –, ale skoro vždycky (snad kromě kategorie s koly 20/20 palců) je to více či méně o kompromisech. Až od modelů s koly 26/20 palců je ergonomie postoje na koloběžce co nejvíc blížící se ideálu běžného dospěláka. 

Dospělý koloběžkář díky tomu má dostatek prostoru pro jezdce, potřebnou výšku řídítek, kterou si může v nějakém rozsahu měnit – včetně délky představce čili vzdálenosti řídítek od hlavové trubky – podle své přesné výšky a jízdních preferencí. Ergonomii je zkrátka učiněno maximálně zadost. Je jedno, jestli rádi jezdíte hodně sehnutí nebo naopak ve vzpřímeném postoji. Oboje, i něco mezi tím, lze na velké koloběžce bez problémů nastavit, aniž byste měli nepatřičné pocity při jízdě. A o tom to je.