Koloběžky mohou být i skládací, to ví každý. Většina lidí si s tím ale automaticky spojí malé hliníkové stroje na inlajnových kolečkách. „Skládačky“ však existují i ve větším provedení, což se chystám právě demonstrovat na této recenzi modelu Master od Rožnovského Miba. Proč je ale v nadpisu i Crazy?
Když jsem se chlubil tuningem svojí Ká sedmičky, na závěr jsem slíbil zužitkovat zbylé komponenty ke stavbě koloběžky pro dceru. Slovo dělá muže a blížící se narozeniny Aničky jen popohnaly zamýšlené úpravy. Dnes tedy mohu představit stroj K-bike K5 v úpravě pro dítě (skoro) školou povinné.
Když jsem v loňském roce testoval nejvyšší Kostkovic model Laser star Racer 28″, koloběžka mě uchvátila natolik, že jsem si ji koupil. Sice jsem v závěru recenze napsal, že potřeba tuningu je zde téměř nulová, nebyl bych to já, abych se do něčeho nepustil. Tak jaképak jsem provedl změny oproti sériové výbavě?
Patříte mezi majitele K-biku K5 nebo K6 a občas tak trochu závistivě zhlížíte na kolegy a lepé děvy, prohánějící model K7? Nevěšte hlavu, existuje poměrně snadná cesta, jak stroj se dvěma dvanáctipalcovými koly jednoduše proměnit v konfiguraci 16 + 12. Nestojí to ani moc peněz, ani to nedá mnoho práce.
Přelom roku je v nesčetných – zejména technických – oborech lidské činnosti důvodem k inovacím stávajících produktů. Koloběžky samozřejmě nevyjímaje, ostatně už jsem zde psal o novinkách strojů Kostka pro rok 2011. Nyní je na řadě zlínský K-bike, jehož prototyp K7 pro rok 2011 mi zatím nečinně stojí doma.
Tak tu máme další neplánovaný seriál a vzhledem k jeho poněkud negativnímu vyznění nezbývá než jen doufat, že nepůjde o neverending story. I když po pravdě, zrovna u tohoto tématu nejsem ani trochu optimistický. Špatné zkušenosti z letošního roku mě totiž nutí se nad kolobkovými pneumatikami opět zamyslet.
Koloběžky jsou mimo jiné zvláštní tím, že mezi nimi najdete rozličné modely, lišící se různou velikostí kol. Už jsme na našem webu měli několik různých kolobrnd s koly od dvanácti do šestadvaceti palců, nyní tedy nastává chvíle překročit Rubikon. Co byste řekli na model s předním 28palcovým a zadním 20palcovým kolem?
Je možné, že následující recenzi jste už četli – jen se koloběžka nejmenovala Mibo Express, ale Mibo Turist New. V Mibu ale časem zjistili, že není dobré mít v portfoliu dva modely s názvem Turist (ještě existuje Turist bez New) a koloběžku tedy přejmenovali. Tak jsem to udělal i já, byť na fotkách to retušovat nebudu.
S koloběžkami pro malé děti, řekněme od dvou let, je docela potíž. Čínské výrobky z obchodů jsou neuvěřitelné šmejdy, které navíc obvykle naprosto neakceptují něco tak důležitého, jako je ergonomie. Třeba skládací hliníková Micra nejsou špatná, ale pro mrňouse mají vysoká řidítka a nejsou ani nejlehčí. Vybrat dobře není snadné.
Čekání na ká sedmičku bylo docela dlouhé a chvílemi i trochu napjaté, avšak jak praví staré přísloví: Kdo si počká, ten se dočká. Třetí typ koloběžky ze zlínské dílny je tedy na světě a já mám tu čest o něm jako první referovat na našem webu. Pojďme se proto hned podívat K7 na zoubek – myslím, že se vám bude líbit.
Byť výrobců koloběžek v Česku je jako šafránu, rozhodně – anebo možná spíše proto – se produkce těchto strojů nedá nazývat jednotvárnou. V podstatě každá firma má vlastní nezaměnitelnou konstrukci a design. Co byste řekli třeba koloběžce s dřevěnou nášlapnou deskou, u které je navíc umožněno měnit světlost?
Tento článek, respektive fotografie k němu, mám nachystané už od března letošního roku. Pořád jsem jej odkládal s tím, že ještě není správný čas, až najednou… Dny se krátí, ráno je déle tma, večer se dříve stmívá. Diskuze k plášťům na kolobku se lehce stočila směrem ke svícení. Budiž tedy o něm tento článek.
Stroje značky Kostka jsou nejviditelnějšími koloběžkami na našem trhu. Najdete je v mnoha internetových obchodech a také síť autorizovaných prodejců v kamenných obchodech lze vzhledem k minoritě, kterou koloběžky představují, označit jako docela rozvinutou. Zbývá tedy odpovědět na otázku – jaké jsou vlastně „Kostky“?
Myšlenka, jak dostat na kolobku dětskou sedačku, na které bychom mohli vozit Bertíka, mě pronásledovala dlouho. Nechtěl jsem se ale spokojit s polovičatým řešením v podobě fórové sedačky jisté české firmy s pouhým bederním pásem, nýbrž chtěl jsem zkrátka kvalitní provedení. Myslím, že se podařilo.
Já vím, že se tady neustále odkazuju na svůj neslavně slavný downhill kohoutovickou oborou, kvůli kterému jsem musel nedobrovolně navštívit chirurgické oddělení nemocnice U svaté Anny v Brně, ale jak jsem již jednou uvedl, koloběžka není pro žádné srágory… Následky pádu však lze maximálně minimalizovat. Jak?
© Priblizovadla.cz
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ