„Není na světě člověk ten, aby se zachoval lidem všem.“ Známou větu z úvodu k Babičce Boženy Němcové (to je ta pani, co je nakreslená na pětistovce :-)) určitě znáte, byť možná spíše se slovem zavděčil místo dobového zachoval. K čemu tato malá exkurze do české literatury? Poslouží mi k tomu, abych vám vysvětlil, proč vlastně vznikl tento článek.
Jak už to bývá, minimálně občas se – klasicky na sociálních sítích – objeví nějaký pochybovač. Člověk, který je skálopevně přesvědčen, že to, co na Přibližovadlech píšu, si cucám z prstu, a navíc jsem ještě zaplacený výrobcem testovaného produktu. Pravda je taková, že jsem nikdy žádnou recenzi neprodal, a nikdy to taky neudělám. Tečka. Dál se o tom nehodlám bavit.
Nikomu samozřejmě neupírám právo na jeho vlastní názor na moje „literární“ dílo. Nicméně rád bych vám popsal, jak vlastně testuji koloběžky. Za celých devět let historie Přibližovadel jsem to ještě neudělal, tak je nejvyšší čas to napravit. Proč? Abych vás ubezpečil, že to, co zde píšu, jsou moje názory, za kterými si stojím, protože fakt nejsou vycucané z prstu, ale podložené pečlivým testováním.
Objektivita s ručením omezeným
Před samotným popisem testovací metodiky ale ještě malá vsuvka. Za svoji dvacetiletou publicistickou kariéru jsem napsal stovky recenzí. Kdo mě zná, ví, že Přibližovadla jsou „jen“ mým sponzorovaným koníčkem. Mojí hlavní profesí je fotografická žurnalistika. Otestoval jsem skutečně stovky foťáků, objektivů, stativů a dalšího fotografického příslušenství. A to tak, že velmi podrobně. Díky tomu vám můžu prozradit jedno tajemství:
Žádná recenze není stoprocentně objektivní
Přestože se autor testů snaží o maximální objektivitu – čemuž se samozřejmě snažím přiblížit i já – vždy je recenze do nějaké míry zkreslená lidským faktorem. Odbornými znalostmi, zkušenostmi, ale také osobními preferencemi, sympatiemi, etikou a dalšími víceméně iracionálními vlivy. Vždy jde o kolizi tří pojmů, začínajících na písmeno e: Exaktní – naměřené hodnoty, empirické – poznatky z testu a… emotivní – bez komentáře :-)
Nic si z toho ale nedělejte. Tak to jednoduše bylo, je a bude. Mám-li si vypůjčit citát dalšího velikána české literatury (a nejen jí), pak musím suše konstatovat: „Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co s tím můžeme udělat.“
Každopádně úkolem dobrého testera je dosáhnout pokud možno co nejvyšší míry objektivity. Ale to už jsem psal. Takže jak to dělám?
Za prvé, za druhé… až za páté
Moje testovací metodika je poměrně jednoduchá. Lze ji shrnout do pěti bodů:
- Očumuji
- Fotím (a nechávám se fotit)
- Měřím a vážím
- Jezdím
- Píšu (a publikuji)
1. Očumuji
Dnešní doba poskytuje mnoho možností, jak si vybraný produkt – třeba koloběžku (sic!) –poměrně podrobně prohlédnout ještě před tím než si ji pořídíte. Všichni tyto možnosti máme, i já je mám. Přesto však je jedním z bodů (nemusí být nutně první, spíše je takříkajíc průběžný) mého testovacího workflow očumování testované koloběžky. Božena Němcová by se asi nad slovem očumovat rozhořčila, ale já myslím, že je to lepší, než napsat například vizuálně zkoumat :-)
Zkrátka pozorně prohlížím testovaný stroj. Dívám se, jak je dílensky zpracovaný, zkoumám taje konstrukce, použitých komponent, samozřejmě – velmi subjektivně :-) – posuzuji design. Chci zkrátka co nejlépe poznat koloběžku očima. Abych mohl napsat, co jsem viděl…
2. Fotím (a nechávám se fotit)
Samotný text by vám toho moc neřekl, a ještě by to blbě vypadalo, takže je třeba všechno pěkně vyfotit. Menší stroje fotím ve svém domácím mikroateliéru (v kuchyni :-)), od středních výše pak obvykle v ateliéru přítele Jindry Špačka, brněnského fotografa, kterému tímto děkuji za nezištnou pomoc. Stejné díky vyslovuji své partnerce, která fotí mě na testovaných koloběžkách. Jak jistě sami uznáte, jde jí to výborně!
Fotografie pak dlouze předlouze vyvolávám z RAWu a upravuji tak, aby byly technicky dokonalé. Protože jsem z oboru, nesmím si trhnout ostudu. A navíc mě to baví a chci mít na svém webu pěkné fotografie.
Občas natočíme i nějaké to video, ale upřímně řečeno ze sebe nechci dělat jůtubera. Ale řekněte sami: Chtěli byste více videí? A jakých?
3. Měřím a vážím
Moje zkušenosti z jiných oborů říkají, že výrobci si někdy rádi trochu přikrášlují technické parametry. Tudíž všechno pro jistotu měřím a vážím sám. Exaktní hodnoty porovnávám s údaji výrobce, a pokud najdu velký rozdíl, měření pro jistotu opakuji. Jestliže i tak se hodnoty rozchází, kontaktuji výrobce, abychom si to „vyříkali“. Chybička se může vloudit, to se stává.
Pak pracně vytvářím pseudovýkresy, abyste to měli pěkně vizuálně podané. Ale pomáhá to i mně samotnému – a ne málo – při porovnávání různých modelů koloběžek mezi sebou. Taková malá databáze, která časem narůstá.
4. Jezdím
Předchozí bod představoval exaktní zkoumání, tento je empirickou částí testu. Na vlastní kůži… no, to raději ne. Na vlastních svalech zjistit, jak se na té či oné koloběžce jezdí. Na silniční koloběžce na asfaltu, na trekovém stroji na asfaltu i na zpevněných polních a lesních cestách, na terénní koloběžce v terénu. Na malém stroji spíše ve městě nebo na kratších trasách, na velkém na delších distancích. Vždy po rovině, s kopce i do pořádného krpálu. Přestože zkušený koloběžkář pozná jízdní vlastnosti už po pár kilometrech, snažím se při testech najezdit alespoň kolem stovky kiláků, raději více.
Jízdní vlastnosti samozřejmě hodnotím v korelaci s typem koloběžky. U silničního stroje s nízkým stupátkem, obutého do úzkých plášťů nekritizuji špatnou průchodnost terénem, u terénní koloběžky se nerozčiluji nad velkou výškou nášlapu. Malé městské koloběžce nevyčítám živé řízení, ale pokud se tak projevuje závodnička, musím dát najevo nesouhlas. A tak dále a tak dále…
Každopádně i když část Jízdní vlastnosti v recenzi zabírá poměrně málo místa, představuje praktické testování prostým používáním koloběžky pro účely, k nimž je deklarovaná, velmi důležitou část testu. Bez ní by to totiž byl v podstatě jen detailní popis stroje.
5. Píšu (a publikuji)
S nadsázkou o sobě říkám, že jsem grafoman, ale snad to nebude tak horké (skutečný význam tohoto pojmu zde). Jsem si ale vědom toho, že moje texty jsou hodně dlouhé. S každou novou recenzí se snažím psát stručněji, ale – chci-li všechno to, co jsem o testované koloběžce zjistil, dostat do článku – moc mi to nejde. Tak se na mě prosím nezlobte.
Božena to věděla
Na začátku tohoto článku jsem zmínil známou citaci hlavní postavy knihy Babička. Sluší se dodat, že Božena Němcová k jejím slovům v úvodu knihy vzápětí dodává: „Dost na tom, když se najde jen několik čtenářů, kteří o tobě s takovou oblibou čísti budou, s jakou já o tobě píšu.“
A tak nějak to i já mám s Přibližovadly :-)
