Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek – aktualizace 2019

Celý článek Tento článek ve svém původním znění vyšel 26. 1. 2015, čili před čtyřmi lety. Koloběžky nejsou tak dynamickým oborem jako třeba IT nebo digitální fotografie, nicméně i tak se od té doby něco změnilo. Třeba i některé moje názory :-) Takže následuje aktualizace… nejčtenějšího článku všech dob na Přibližovadlech.
 

Aktualizace – březen 2019

Původně jsem zamýšlel přepsané části v textu ponechat přeškrtnuté, nicméně došel jsem k názoru, že by to byl mírný chaos, a ocenili by to snad jen ti, kteří už tento článek v původním znění četli. Ne, že bych jich tedy bylo málo. Ke dni zveřejnění této aktualizace má článek více než 50 000 shlédnutí, což je – alespoň si tedy myslím – u takto minoritně zaměřeného webu psaného v taktéž minoritním jazyce, docela hodně. Já bych ale raději, aby si jej přečetli hlavně noví zájemci o koloběh, takže jsem od této myšlenky upustil. Části textu, které jsou aktualizované nebo nové jsou tudíž jednoduše označené jako aktualizace.

Na úplný závěr jsem pak ještě doplnil seznam souvisejících článků, čili materiálu, který by se vám mohl také hodit k samostudiu ještě před tím než stoupnete na své první stupátko. Ale myslím, že některé články si rádi přečtou i pokročilejší trhači nohou. Tak do toho!

Prolog

O tomto či podobném tématu jsem samozřejmě věděl už dávno. Podvědomě jsem se mu ale bránil – říkal jsem si:

„Vždyť tohle všechno naši čtenáři ví, to jsou zkušení matadoři koloběhu, to nemají zapotřebí, ještě by mi nadávali proč z nich dělám hlupáky…“

S neustále se zvyšující čteností Přibližovadel jsem si ale začal uvědomovat, že všichni jaksi nemohou být dostatečně ošlehaní tisícovkami kilometrů najetých na koloběžkách. V tom počtu čtenářů se chtě-nechtě začátečníci musí vyskytovat. Korunu tomuto uvažovaní nasadilo čtení diskuzí na Facebooku (všichni víme, v jaké skupině), kde se ty stejné začátečnické dotazy neustále opakují dokola.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Aktualizace březen 2019
Takže dobře, jde se dělat osvěta! Tento článek je takříkajíc obecný a já počítám s tím, že není ukončený. Budete-li mít smysluplné náměty na jeho doplnění, rád je uvítám – a rád je do článku doplním – samozřejmě i s uvedením autora námětu.

Opakuji – kdyby se vám náhodou nechtělo číst tenhle traktát celý – na jeho konci najdete seznam souvisejících článků, které se na rozdíl od tohoto víceméně obecného pojednání, věnují konkrétním tématům. Různým kategoriím koloběžek, tipům jak správně jezdit, a další problematice. Předpokládám, že další články budou přibývat, takže nám, prosím, zachovejte přízeň.

Nyní tedy začínáme oblíbenými mýty a fámami… A milé děti! Když nebudete dobře poslouchat, dopadnete jako před lety autor tohoto článku, který všechny následující rady poctivě vyzkoušel na vlastní kůži (i na příčně pruhované svalovině vlastního těla).

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Po silnici i do terénu

Možná snad 70–80 % lidí, kteří si chtějí koupit novou – zpravidla první – koloběžku, má požadavek asi tohoto znění:

Na koloběžce nechci jezdit jen po silnici nebo prostě po asfaltu, ale také v terénu, na polních cestách, v lese. Asi by proto měla mít zvýšené stupátko, že?

A ti největší drsoňové ještě dodají:

Určitě by proto měla být koloběžka také odpružená (aspoň přední vidlice) a měla mít široké terénní pláště s hrubým vzorkem!

Dobře, domluvme se, že teď na všechno zapomenete a zkusíte si přečíst následující text:

Možná to pro vás bude překvapení, ale prozradím vám tajemství: vy do žádného terénu nakonec stejně jezdit nebudete. A když ano, tak se bude jednat jen o krátké „terénní vložky“ na výletě, jehož trasa se jinak bude pohybovat z 99 % po silnici. Drtivá většina koloběžců-noviců totiž velmi brzy zjistí, že jezdění terénem na koloběžce se výrazně liší od jezdění například na kole. Oproti asfaltu je to velmi namáhavé, mnohdy je lepší stroj tlačit nežli se snažit jet rychlostí pomalejší než chůze, zkrátka bolí to. Mrkněte se třeba na reportáž ze závodu Kokros (byť uznávám, že jde o menší extrém).

Ale pozor – řeč dosud byla o skutečném terénu. Pokud zrovna neprší týden v kuse a není všude bahna po kolena, nelze běžné zpevněné lesní a polní cesty považovat za terén. Nehledě k tomu, že novodobí lesáci a „jézéďáci“ už jsou tak rozmazlení, že svoje přístupové komunikace mnohdy vyasfaltují. Takové cesty (nejen ty vyasfaltované tedy) jsou sjízdné na de facto jakékoliv koloběžce bez toho, abyste museli mít odpružení a traktorové obutí. Pokud to moc „drncá“, stačí lehce upustit tlak v pláštích a jede se dál. Znovu opakuji – zapomeňte na úpravy pro terén – nebudete je velmi pravděpodobně potřebovat. Toto rozhodnutí pak tisíckrát doceníte při „normálním“ koloběhání na silnici nebo jiné kvalitní komunikaci.

Poznámka: Na koloběžkách se samozřejmě jezdí i ve středním nebo i ve velmi těžkém terénu, který na běžném stroji nemáte šanci projet. V tom případě ale jde o koloběžky k tomuto účelu patřičně konstruované. Ani ty však nejsou univerzální – „nejterénnější“ speciály jsou určené v podstatě jen na sjezdy. Nezkoušejte se na nich odrážet na asfaltu…

Skládací zaříkávadlo

Aktualizace březen 2019
„Nejraději bych si pořídil(a) skládací koloběžku, abych ji mohl(a) snadno převážet v autě. Také s ní chci jezdit vlakem bez poplatku za spoluzavazadlo.“

Tato část článku je asi nejvíce aktualizovaná–změněná oproti první verzi z roku 2015. Ano, na skládací koloběžky jsem změnil názor. Můj původní vztah k nim, jenž jsem poněkud alibisticky nazýval slovem ambivalentní, se proměnil v jednoznačné přijetí skládacích koloběžek. Podrobněji o tom píšu v článku Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část.

Skládací koloběžky – a myslím tím „pořádné“ či chcete-li „dospělé“ skládačky, nikoliv hliníkové stroje s více či méně malými polyuretanovými kolečky – navíc za ty čtyři roky učinily výrazný pokrok. Nabídka na trhu se mnohonásobně rozšířila jak co do počtu značek a modelů, ale také co do velikostí. Zatímco dříve byla synonymem pro skládačku malá koloběžka, dnes si již můžete pořídit střední, ale i velké skládací koloběžky (s koly 26/20 palců). Nyní si můžete říci: „Cože? Velké skládací koloběžky? Co je to za nesmysl?“ Omyl! Právě velké modely dávají skládání koloběžek ten správný smysl :-) Ale vážně, čtěte ve stejném článku zde.

Velká skládací koloběžka Kostka Tour Fold s koly 26/20 palců
Velká skládací koloběžka Kostka Tour Fold s koly 26/20 palců

Protože jsem skládacím koloběžkám věnoval velký samostatný prostor ve dvojdílném článku, nyní tuto část zakončím jen prostým konstatováním: Skládací koloběžky, o nichž tento článek pojednává představují plnohodnotné stroje, které se od svých pevných bratří liší de facto jen možností složení. Mají stejné nebo minimálně skoro stejné jízdní vlastnosti nebo naopak třeba stejně dobře brzdí jako jejich pevné verze. Poskytují vše dobré z pevného světa, k tomu navíc oplývají lepší skladností. A to je super, ne?

A ve vlaku…

Byly časy – přesněji před rokem 2014 – kdy stačilo mít jakýkoliv stroj skládací a ve vlaku jste měli přepravu zdarma. To už, pokud mám tedy správné informace, neplatí. Nechcete-li, aby vaše složená koloběžka nebyla deklarována jako spoluzavazadlo (za které se připlácí), nesmí překročit ani jeden z rozměrů 90 × 60 × 40 cm. Výjimkou je – cituji z přepravního řádu ČD: „Malá skládací nebo dětská koloběžka s koly menšími, než jsou u jízdního kola, nejvýše 12 palců“.

Do zmíněných rozměrů byste se mohli s mírně odřenýma ušima vejít se dvěma koloběžkami od Kostky – Rebel Fold (G5) a Rubik 4. I tak ale doporučuji mít stroj v přepravním vaku, protože kromě toho, že ani sebe ani nikoho jiného neušpiníte, zároveň nebudete provokovat snaživého štiplístka. Kdo ví, co máte v tom futrálu? Kytaru? Kulomet?

Vrátím-li se k citaci přepravního řádu Českých drah, pak je samozřejmě otázkou, co přesně odpovídá popisu „malá skládací“, nicméně v praxi je ověřeno, že nejvíce záleží na tom kterém soudruhu průvodčím. My jezdíme často vlakem s Friendem nebo (dříve) s Kostkou Rebel (nebo obojím), a byť přední nebo obě 16palcová kola by měla znamenat platbu za spoluzavazadlo, neplatili jsme ani nepamatuji. Doufám, že jsem to právě nezakřikl…

Než abych pořád škrtal(a) o zem, raději si pořídím koloběžku s vyšším stupátkem

Hrubá chyba! Jízda na koloběžce má dva základní aspekty: odrážení a dřepování. Abyste se mohli jednou nohou odrazit, musíte nutně druhou nohou stojící na stupátku podřepnout. Není třeba mít diplom z Harvardu, abyste si spočítali, že čím vyšší je stupátko, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím více vás bude stojná noha bolet. Můžete si být jisti, že i rozdíl pouhého jednoho centimetru poznáte. Samozřejmě ne po 500 metrech jízdy, ale po pěti, deseti a více kilometrech.

Jako bych teď slyšel vaše hlasy:

No jo, ale když budu mít koloběžku s malou světlostí, tak budu všude drhnout! A navíc budu mít zespoda odřené stupátko…

Nebudete všude drhnout, budete-li koukat, kudy jedete. A v případě nebezpečí kontaktu s vozovkou svůj stroj lehce přizvednete. Ano, jde to i za jízdy, nic na tom není. Majitelé menších koloběžek se pak určitě velmi brzy naučí malé nerovnosti rovnou přeskakovat. A seskakovat. Třeba obrubníky chodníků a podobně. Když už se vám stane, že zadrhnete – což se vám určitě stane – neshánějte hned pikslu s barvou, abyste odřeniny na spodku rámu zaretušovali. Odřený spodek stupátka, to je pravá a nefalšovaná koloběžková patina, která k tomu prostě patří. Potkáte-li někoho, kdo má spodek koloběžky panensky čistý a neposkvrněný, pak je to buď majitel úplně nového stroje, nebo prostě a jednoduše skoro nejezdí.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek
Spodek a horní strana stupátka u často jezděné koloběžky. Tohle není ostuda – na to naopak můžete být patřičně pyšní…

Pokud bych měl vyjádřit jakousi optimální světlost exaktně, pak optimální hodnota u koloběžky pro „normálního hobbíka“ je cca 5 cm. S takovým strojem můžete jezdit kromě hladkého asfaltu také po kočičích hlavách, ale i po zpevněných lesních a polních cestách. Zpevněním v tomto případě myslím i suchý tvrdý hliněný povrch. Budete-li skutečně jezdit převážně a často v horším terénu, stojí za to uvažovat o vyšším stroji – viz výše pojednání o silnici a terénu.

Na závěr této úvahy ještě drobné doplnění: Doposud byla řeč o světlosti, tedy volném prostoru pod stupátkem, který se mimochodem po zatížení jezdcem v závislosti na jeho hmotnosti a tlaku v pláštích ještě o několik milimetrů zmenší. Onen jezdec či jezdkyně však stojí na horní straně stupátka, které má „nějakou“ konstrukční výšku nebo chcete-li tloušťku. Obvykle to u kvalitních koloběžek bývá kolem 30–35 mm. Takže jen abyste věděli, že nebudete dřepovat z výšky 5 cm, ale většinou 8 cm minimálně. Vážně ještě pořád chcete dělat co největší dřepy?

Není to stupátko nějaké malé? Vejdou se mi tam obě nohy? A proč je to tak úzké?

Jak vidno, u stupátka ještě chvíli zůstaneme. Ostatně je to jedna z nejdůležitějších součástí koloběžky, tak se není čemu divit. Začneme délkou. Dost možná jste na koloběžce ještě nikdy nejezdili, nevadí, zkuste chvíli pozorovat koloběžkáře v jízdě. Co je charakteristické pro „dupajícího“ jezdce? Ano – na stupátku stojí vždy jen jednou nohou! Obě nohy na něj vměstnává jen ve sjezdech, čili v rychlostech řekněme nad cca 25 km/h, při kterých se už běžný kolobrndař nestíhá odrážet. Nedělal jsem žádný vědecký průzkum, ale troufám si odhadnout, že v našich krajích se průměrně cca 75–85 % trasy jízdy odrážíte – čili stojíte na stupátku jednou nohou – zbytek se pak vezete zadarmo s oběma nohama na „plošince“. Z toho důvodu je zbytečné, aby stupátko bylo dlouhé třeba 70 cm. Já tvrdím, že bohatě stačí délka asi 1,3 pětačtyřicítky. Pětačtyřicítkou pak nemyslím pistoli ráže .45, nýbrž prachobyčejnou tenisku velikosti 45. Ta měří kolem 30 cm, takže 1,3 pětačtyřicítky rovná se cca 40 cm. Bohatě to stačí, můžete mi věřit.

A proč vlastně prosazuji relativně krátké stupátko? Vy jste říkali, že nechcete drhnout, že ano? A čím delší „podvozek“, tím je nebezpečí drhnutí větší. Dlouhé stupátko také znamená větší průhyb rámu a tím i riziko nechtěné pružnosti. Podívejte se, jak úsporně mají stupátko řešené finské Kickbiky. A jsou to nejpevnější rámy na světě, de facto bez průhybu…

Kickbike Sport G4
Kickbike Sport G4 | Foto Kickbike

Ještě k šířce nášlapné plochy. Když onu pětačtyřicítku tenisku změřím pro změnu na šířku, dostanu se na nějakých 10–11 cm. Stupátko této šířky tedy musí úplně stačit. Ve hře je totiž opět také geometrie a jízdní vlastnosti. Koloběžka je jednostopé přibližovadlo a pokud se na něm stojí, je ideální být pokud možno co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete k okraji stupátka, aniž byste si to možná uvědomovali, „strháváte“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy. Kromě toho také dochází k malému zkrutu – lidově řečeno rám jde „do vrtule“. A to není dobře… Takže poslední argument: Když už i největší evropský výrobce Koloběžek Kostka opustil paradigma širokého stupátka, tak na tom něco být musí, co říkáte?

„A ty při tom ohneš svůj hřbet!“

Aktualizace březen 2019
Replika z Mrazíka se hodí k uvedení častého dotazu koloběžkou nepolíbených človíčků:

A vážně z toho nebolí záda? Ste u toho nějakej ohnutej…

Ano, jsem ohnutej, protože ve vzpřímeném postoji se neumím dobře odrazit (netvrdím však, že to nejde). Ale pojďme k meritu věci – záda na koloběžce nebolí a neznám nikoho, kdo by si na bolesti zad stěžoval. Naopak. Dám příklad: Pravidelní čtenáři Přibližovadel ví, že jsem jezdil také na jednokolce. Po intenzivním tréninku na jednokolce záda bolí – jednokolka jim dá slušně zabrat. Ne, nechodil jsem na masáž ani nejedl Brufen po hrstech. Jel si dát pár desítek kilometrů na koloběžce, jelikož vím, že právě koloběžkováním si záda krásně protáhnu a napravím bolístku. Dvacet kilometrů a byl jsem zase jako junák.

Ale pozor! Jezdit se dá i vzpřímeně – viz následující část článku.

Jak vysoko vlastně mají být řídítka?

Aktualizace březen 2019
Jasně položená otázka, jasná odpověď. Ale… Než vyslovím svoje doporučení, musím podotknout, že výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží samozřejmě také na druhu jezdění a délce trasy. Těžko chtít po někom, kdo se rozhodl ujet 250 km na jeden zátah, aby tuto trasu jel sehnutý s řídítky nízko, to není úplně nejlepší nápad. Nicméně tento článek je pro začátečníky, základní radu tedy podám.

Podle většiny koloběžkové – dlužno dodat, že starší – „literatury“ by horní hrana řídítek čili gripy měly být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře stojícího na zemi s rukou podél těla. To ale platilo v dobách, kdy přední kolo mělo maximálně 16 palců. Dnes běžně – a více – jezdíme na strojích s předním kolem od 20 do 28 palců. A pro ně tato poučka neplatí. Ve výšce zaťaté pěsti je u velkých strojů mnohdy teprve horní miska hlavového složení, nad níž teprve následuje představec a řídítka. Tudíž řídítka jsou vždy výš.

Nicméně i kdybyste vlastnili malou koloběžku a měli výšku řídítek zarovnanou s onou zaťatou pěstí, pak se budete lehce hrbit. Jak jsem psal výše, není to nic, co by vám snad mohlo uškodit, přesto však začátečníkům doporučuji nejprve řídítka oproti uvedené poučce o 2–3 cm zvednout. Pokud postupně zjistíte, že by vám vyhovoval spíše nižší úchop, dát řízení dolů je otázkou pár minut. To ostatně platí obecně pro každou koloběžku.

Majitelům strojů s hlavovým složením typu a-head ještě doporučuji – neřežte hned „komín“. Dobrý výrobce ponechává hlavovou trubku vidlice delší, aby dal prostor uživateli k vlastnímu nastavení výšky. Pokud řídítka snížíte, trubka vysunutá nad představec se obvykle uřeže. Patříte-li mezi novice koloběhu, nechte toto rozhodnutí uzrát až po nějakých 300–500 kilometrech, až budete s jistotou vědět, jaká výška vám skutečně vyhovuje. Do té doby můžete klidně nechat vypodložkovaný „komín“ čouhat nahoru nad představec.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Už jsem zmínil informaci o tom, že výška řídítek je individuální záležitost. K této problematice mi dovolte napsat jeden mikropříběh z mého koloběžkového života.

Začínal jsem na K-biku K5, u nějž jsem byl se svou výškou 186 cm sehnutý docela dost. Zvykl jsem si a vyhovovalo mi to. Nízká řídítka jsem tedy preferoval i u dalších strojů – a to i u větších koloběžek. Ale jak šel čas… no dobře, nejsem už žádný junior, hrdě se hlásím k tomu, že už jsem praotcem čili dědou. Zkrátka a dobře, z nízkého úchopu mně začaly bolesti. Ne však zad, ale za krkem. Nikoliv tedy bederní, ale krční páteře. Takže řídítka šla výš a výš… až jsem najednou jezdil – a jezdím stále – ve skoro vzpřímeném postoji. Jde to. Musíte sice změnit způsob odrazu, jít do toho více stehny, ale není to žádný neřešitelný problém.

Ostatně povídat by mohli borci, kteří v roce 2013 na koloběžkách ujeli trasu Tour de France (viz naše články) a následně o čtyři roky později také Giro d’Italia. Obě tratě bratru po 3 500 km. Ve vzpřímeném postoji s řídítky à la paní radová…

„Vzpřímený
Vzpřímený postoj mně vyhovuje – zde na Mibo GT Split

Ale aby to nevypadalo, že vysokým řídítkům straním. Na loňském koloběžkovém Mistrovství světa v Nizozemsku našim borcům – kteří, pokud jste to nevěděli, patří do světové elity – nepříjemně zatápěli Holanďané se svými stroji s velmi nízko položeným řízením. Aby se mohli do odrazu co nejvíce položit.

Takže znovu a naposledy: výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. U kterého mimo jiné také záleží na tom, k čemu váš stroj využíváte, jak dlouhé trasy jezdíte, po jakém povrchu (například ryze terénní koloběžka bude mít také vyšší řídítka) a tak dále a tak dále.

Je lepší velké přední kolo nebo stačí malé?

Malým kolem se díře lépe vyhnete, velkým ji lépe přejedete…

Je lepší mít vzadu velké kolo, respektive stejně velké jako přední?

Je pravda, že dříve bylo standardem větší přední a menší zadní kolo. V současné době se ale mnohem více prosazují stroje se stejně velkými koly (mimo 12 + 12″ – ty zde byly odpradávna), ať už jsou to malé koloběžky s koly 16 + 16 palců, 20 + 20 palců nebo závodní stroje 28 + 28″.

Shodný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část koloběžky díky tomu lépe sedí na vozovce, a nejvíce to poznáte v zatáčkách, kdy malá zadní kolečka mají tendenci „ustřelovat“ a poslat vás do smyku. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. To vše platí hlavně pro rychlou sportovní jízdu. Stejně velká kola mají ale výhodu také pro ty, kteří se jen tak loudají a kochají se krásami kraje. Díky shodné velikosti totiž stačí vozit jen jednu náhradní duši pro případ defektu.

Oba dotazy a odpovědi ohledně velikosti kol nám zaslal Vašek Jun. Děkujeme!

Jsou obecně větší kola lepší než malá?

Aktualizace březen 2019
Pokud z jakéhokoliv důvodu neřešíte celkovou velikost koloběžky, lze říci, že větší kola jsou obecně lepší než malá. Proč? Díky jejich menšímu valivému odporu. Přímo vědecký výklad této problematiky najdete – kromě spousty dalších užitečných informací – v koloběžkové disertačce Honzy „Fido“ Horáka. Zde na Přibližovadlech.

Ubrzdím to?

Když zabrousím do oblasti bicyklů, pak tři čtvrtě lidí této republiky jezdí na bajcích neboli horských kolech. O tom, že půlka z nich nikdy v terénu nejela, se nyní bavit nechci, i když to tak je. Řeč bude o víceméně standardním komponentovém osazení bajků, kterému patří kotoučové brzdy. Není se tedy čemu divit, že si je žádáte i na svojí vysněné koloběžce…

Pravda je ale taková, že kolobrndu ubrzdíte s běžnými V-brzdami naprosto v pohodě, i když vážíte metrák (i něco přes). Tedy při takříkajíc běžném užívání. Pokud se chystáte pravidelně sjíždět alpské průsmyky, stojí za to o „kotoučích“ uvažovat – V-brzdy při dlouhodobém použití přehřívají ráfky a vzhledem k tomu může dojít k explozi duše (v praxi k tomu dochází jednou za uherský rok, a to zpravidla jen u strojů s malými koly /12″ či 16″/). Opodstatnění kotoučovek je také u terénních koloběžek, u nichž má tento druh brzd jednu zásadní výhodu oproti Véčkům – nezanášejí se bahnem. Běžný koloběžec se ale skutečně bez kotoučovek obejde. Jen perlička na závěr – závodní elita používá Véčka nebo silniční ráfkové brzdy, vlastně brzdu jednu jedinou – na předním kole. A můžete si být jisti, že tihle lidi pomalu nejezdí.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek
Jednou z mála výjimek, i nichž se bez kotoučovek neobejdete, jsou koloběžky s letmo uloženými koly. Na ně běžné ráfkové brzdy nejde namontovat
Cena až na prvním místě

Aktualizace březen 2019
Spousta lidí, kteří nikdy na koloběžce nejezdili, nebo si to už z dětství dostatečně nevybavují, uvažuje asi takto:

„Nejprve si koupím levnou koloběžku za 1 500 až 2 000 Kč, a když mě to „chytí“, pořídím si pořádnej stroj.“

Ano, tahle idea není nepochopitelná a do značné míry se s ní dá souhlasit. Nicméně skýtá v sobě jedno nebezpečí. Osobně jsem přesvědčen, že nákup levné koloběžky s prapodivnou geometrií, vysokým stupátkem a nevhodnými lacinými komponentami minimálně 50 % potenciálních vážných zájemců o koloběh od tohoto druhu přibližování spíše odradí, než aby je donutil pořídit si lepší stroj. A platí to hlavně u dětí, které prostě dlouho nebaví dělat dřepy do poloviny výšky lýtka. Že pak leží „koloběžka“ zaprášená v kočárkárně, jejich chyba není. Lidé mají bohužel tendenci zobecňovat, takže narazí-li na jednu blbou koloběžku, může se stát, že si takto zařadí i všechny ostatní…

Proto každému zájemci doporučuji jako nejmenší cenu hodnotu kolem 4 000 spíše 5 000 Kč. Zcela upřímně – ani tak nebudete mít mnoho modelů na výběr…

Dobrá rada na závěr této části: Jste-li koloběžkou nepolíbení, nekupujte naslepo na e-shopu či jinde, ale nejprve si váš vysněný nebo jemu podobný stroj vyzkoušejte. Kde? V půjčovně koloběžek, která se alespoň ve větších městech vždycky najde. Ostatně i v solidním krámě vás nechají svést. A když ne, jděte jinam – nechcete přece kupovat zajíce v pytli.

Masochismus koloběžný

Aktualizace březen 2019
Zůstaňme ještě u ceny. Na světě existuje nemálo jedinců, kteří se rozhodli, že v rámci šetření vlastní kasičky budou raději fyzicky trpět. Patrně jim to dělá dobře. Tvrdí zhruba toto:

„Mně nevadí, že levná koloběžka má nekvalitní komponenty, že špatně jede a už vůbec mi nevadí, že je těžká. Sám mám minimálně XY kg navíc a tak mě vůbec neštve, že se na ní nadřu jako mezek. Aspoň rychleji zhubnu!“

Přátelé, to není masochismus, to je doporučení do ordinace doktora Chocholouška. Zapomeňte na koloběžku, i ta nejlevnější je pro vás zbytečná investice. Kupte si tři metry pořádného lana, a v kovošrotu si sežeňte kus kolejnice (1 metr váží 50–60 kg). Za láhev poctivého Tuzemáku z Božkova vám ji dělníci uřežou na požadovanou délku a u posledního panáka na konci vypálí otvor. Do něj navažte jeden konec provazu, druhý si zasukujte kolem pasu a „běhejte“ kolem paneláku.

Kolik by měla taková „normální“ koloběžka vážit? Zde je malý tahák:

Malá koloběžka (kola od 12/12″ do 16/16″): max něco mezi 7–8 kg
Střední koloběžka (kola od 20/12″ do 20/20″): 8–10 kg
Velká koloběžka (kola od 26/16″ do 28/20″): max kolem 10 kg
Long vehicle (kola 26/26″ nebo 28/28″): víceméně stejně jako předchozí kategorie…

Nižší hmotnost nežli udaná, je samozřejmě vždy výhodou. Preferujete-li skládací koloběžky, přičtěte k uvedeným hmotnostem zhruba kilogram navíc – to kvůli skládacímu mechanismu, který je zde oproti pevným modelům navíc.

Levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá…

Klasiku všech klasik, dotaz, který jednu skupinu zkušených koloběžkářů rozpaluje do běla, aby u druhé části vyvolal shovívavý úsměv typu „to je zase debil“, jsem si nechal na konec. Původně jsem ho sem ani nechtěl zařazovat, ale seznam mýtů a fám by byl bez největší perly neúplný. Už asi tušíte, o co jde:

Musí se u toho koloběžkování střídat nohy?

Musí. Přijdete na to sami velmi rychle. A pokud jste přesvědčeni, že se dokážete odrážet jen jednou nohou, pak vám garantuji, že na té druhé nedokážete dlouho stát. A o tom to je. Nikoliv o odrazné noze, nýbrž o stojné noze. Viz část o výšce stupátka…

„Při
Při jízdě z kopce nohy střídat nemusíte :-) Ale vždy je dobré mít na hlavě helmu…

Související články aneb články, které je taktéž dobré si přečíst

Malé (městské) koloběžky. Víme o nich vše. Jakou si vyberete?
Dětské koloběžky aneb rodičovské dilema
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 2. část
Střídáte nohy na koloběžce? Jestli ne, naučíme vás to!
Malá úvaha o velké tuhosti koloběžek
Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka
Počteníčko, aneb koloběžková disertačka


Sdílej:

237 komentáře

  1. Dobrý den,
    když se tu rozjela taková poradna, přidám se…
    Mám dotaz na znalce Kostek. Doma máme jednu Kostku Hill Fun a budeme pořizovat koloběžku druhou. Otázka ale je, jestli stejnou. Alternativy jsou Kostka Hill Max a Twenty Max. Papírové rozdíly ve výbavě verzí Fun a Max znám, nosností s velkou rezervou vyhovuje Fun. Poznám rozdíl při jízdě, pojede se lépe? A je znát rozdíl mezi Hill a Twenty?

    Díky moc.

  2. Řadu Fun bych opustil a přešel na Max.
    Zlepšení parametrů, konstrukce a výbavy je markantní a za těch dva a půl tisíce celkem levné. Hmotnost, stojná výška,pneu,ráfky, užší náboje, rám, představec, řídítka. Rozdíl při jízdě poznáte. Rozdíl mezi Hill Max a Twenty Max je nepatrný, ale nic naplat, větší kolo líp jede. Takže, pokud tě nedusí prachy, jdi na Max.

  3. Dobrý deň. Chcel by som sa opýtať na modely yedoo mezeq, yedoo mezeq new a yedoo rodstr. Na internete kritizujú mezqa za nekvalitné komponenty, veľkú hmotnosť a vysoký nášľap. Týkajú sa tieto negativa aj mezeq new? Ak som dobre pozeral, tak má tak ako predchodca oceľový rám, ale nižšiu hmotnosť aj svetlú výšku. A komponenty zhodné s rodstrom. Pýtam sa preto, lebo sa rozhodujem medzi mezeq new a rodstr. Ten má hliníkový rám a teda nižšiu hmotnosť, ale bojím sa, aby to nepružilo (mám 106 kg). Čo mi poradíte? Vopred ďakujem.

  4. Výrobce u všech shodně uvádí max. zatížení 150 kg.Rodstr bez váhání považuji za nejlepší volbu i při citelném cenovém rozdílu. Nebudou to vyhozený prachy. Až ty třítrubkové příšery zmizí z výrobního programu Yedoo, tak to bude pro koloběžkářskou veřejnost důvod k velké oslavě.

  5. Dobrý den, potřebuji poradit s výběrem koloběžky pro dceru 8 let, hodně hubenou, ale přerostlou 141 cm. Na kratší výlety, nejen po asfaltu (i lesní cesty, misty tráva apod.). Uvažovala jsem yedoo city new, ale teď nevím…Cena do 4500.Ježíšek už je fakt z těch článků zmatenej a musí to včas koupit.:-)Poraďte.

  6. Stále čekám na schválení mého příspěvku do diskuze.Proč??Jinak pro dceru ted zvažuji Bizona??Poradí mě někdo?Díky.

  7. Ahoj. Pro Magdalenu. Bizon je za ty peníze výborná koloběžka,jezdim na ní sám(vážim 95 kg) a to i po lesních cestách. Ona totiž i přes velmi malou světlost dost projede,protože má krátký rozvor. Ale proč hlavně píšu! Protože moje 13 letá dcera když jsme si koloběžky vyměnili na ní jezdit nechce že má na ni moc malé stupátko a že je moc živá a tak dál drandí na yeedo 4(levnější verze city). Tak to sem moc nepomoh co? Prostě by to ježíšek neježíšek chtělo vyzkoušet.

  8. Podle mně je Kulišťákův Bizon pro začátek dobrá volba. Má nízkou stojnou výšku a příznivou cenu. To jsou dvě vlastnosti, které mají pro začátečníka zásadní význam. Pokud to člověka chytne, tak pak už si vybere koloběžku na základě vlastních zkušeností. A dále: taky jsem si myslel jak budu jezdit po lesních a polních cestách, ale dost brzy mně to přešlo. Ale vše je o zkušenosti a ta se získá jenom ježděním.

  9. Ahoj,
    díky za článek, velmi dobře se čte. Jsem absolutně nováček a hledám jen přibližovadlo po městě.

  10. Já si od nich pořídil Hill Fun za 6ku a za tu cenu to jezdí teda opravdu luxusně, takže ji vám můžu specialně doporučit

  11. ahoj, poraďte pls pokud máte zkušenosti – hledám skládací kolobku, do města na vzdalenost 3km, mam 187cm/85kg :D

    je mi jasne ze to nebude zadne terno, ale hledam neco dobreho vykon/cena .. takze asi at to je trosku odpruzene pokud to ma tvrda kola nebo nafukovaci

    Kolobka z LIDLu, Decathlonu?

    LIDL .. nejnizsi cena 1490kc
    https://www.lidl-shop.cz/CRIVIT-Kolobezka-s-odpruzenim-Big-Wheel/p100232998

    Decathlon Oxelo 7 XL
    https://www.decathlon.cz/kolobezka-town-7-xl-cerna-id_8377410.html

    Decathlon Oxelo 9 EF
    https://www.decathlon.cz/kolobezka-town-9-ef-bila-id_8329371.html

    podle recenzi Oxela byla 9ka lepsi volba

    jenze za maly priplatek uz je Hudora Big Wheel Air 205 bez brzd a nebo teda fest priplatit za verzi s brzdou
    http://www.sport-vysocina.cz/Hudora-City-Big-Wheel-Air-205-Bila-d16029.htm

    chapu ze ta nejdrazsi kombinace asi i brzdi u tech predchozich je brzda asi pro paradu.. ikdyz jak moc je potrebna po meste?

    bohuzel neni moc realne si je vsechny vyzkouset proto se ptam vas, co na nich nekdy jeli, diky

  12. To se podívejte určitě na nějakou velkou koloběžku pro dospělé a pohlídejte si aby měla takovou nosnost

  13. Lenka: Většina koloběžek pro dospělé má nosnost kolem 130 kg. Dobří výrobci to uvádí v technických parametrech, já to uvádím u recenzí – je to vždy na fotografii s rozměry koloběžky. Takže nyní to chce znát ještě výšku vašeho chlapa, protože ta může být důležitějším parametrem :-)

  14. Dobrý den, mohla bych požádat o radu s výběrem koloběžky? Plánuju převážně po městě, sem tam lesní cesta nebo polnacka, ale měla by být skládací, abych se bez problémů dostala do MHD. Líbí se mi Kostka Rubik 4, Mibo master a Kickbike clix a mám 168 cm a 65 kg. Má to být první pořádná koloběžka, zatím jsem si občas půjčila od dětí takovou tu obyč skládací. Nejradši bych se podívala naživo, ale ve Zlíně asi takovou možnost mít nebudu. Bylo by fajn, aby tam šel přidělat košík a držák na láhev. Kterou byste mi doporučili, uvítám i tip na jiný typ než jsem uvedla. Děkuji a přeji hezký den :) Tereza

  15. Petr Lindner: Nemáte ambice napsat článek, který by tento překonal co do čtivosti a oblíbenosti? :-) Řekla bych, že podle něj mnozí vybírají (já také vybírala) svojí první koloběžku, a věci, které píšete jsou samozřejmě nadčasové a platí, jen v dnešní době už je na trhu tolik koloběžek a značek, a naopak tolik koloběžek už není, že je těžké se v tom vyznat. To co kdysi platilo za velkou koloběžku, dnes už je pomalu malá městská…

  16. Jana: Ambicí mám spoustu :-) Ale máte pravdu, už jsem sám přemýšlel o tom, že by to chtělo tenhle článek aktualizovat. Jen kde na to vzít dost času :-( No dobře, vynasnažím se :-)

  17. Ahoj, prosím o radu. Měřim 183 cm a váha 80 kg.Nemohu se rozhodnout mezi koloběžkou Yedoo Dragstr, Kostka Tour MAX a Crussis Urban. Zatím vede Dragstr ale má to být moje první koloběžka kterou chci využívat na 90% po cyklostezce a silnici pro vylety s manželkou která pojede na kole a časem i s malou dcerkou takže žádné dlouhé túry max 40 km když pojedu sám. Nemám žadnou vyzkoušenou a okolo Ústí n/L jsem ani nenašel žádnou pujčovnu kde by je měly. Prosím a vaše názory a předem děkuji

  18. ahoj všichni.

    miluju koloběžky. zatím si vždy nějakou půjčujil, ale rád bych si koupil vlastní.
    Rád bych se zeptal, jestli koloběžka s nosností 100kg unese člověka který má cca 105kg, nebo, zda se to nevyplatí riskovat.

    Díky za info

  19. Dave, Co vyrobce to jina kvalita, ale nosnost neni jen o ciste vaze ale take kde a jak jezdis. Na rovnem hladkem asfaltu by to asi slo, ale hupnes do diry, najedes na bezbarierovy hrb a razem ta kolobezka trpi o dost vic a s kazdym kilem jeste vic a vic. Pokud je odpruzena, tak pruzina bude asi nadoraz takze nebude pruzit… mam 85kg a kolobku do 100kg a uz tak se slusne v perech prohne jen na ni stoupnu. Takze pocitej ze ji pravdepodobne drive odrovnas, protoze s tim po naprosto idelanim povrchu jezdit nebudes.

  20. Ivi, kazde město to ma jinak, někde to jde v místě pro kočárky… podívej se na přepravní podmínky danýho MHD

  21. Dobrý večer…. znova klasický scenár: pár dní dozadu som narazil na kolobežky, jeeeeeej no super. A? Prečítal som si všetko čo som našiel a…. začal som si vyberať“prvý stroj“. Áno doposiaľ klasika… a tu samozrejme ako pri všetkom v mojom živote nastal taký „maličký“ problém necelé 2 metre výška a necelých 150kg živej váhy (ta váha samozrejme osciluje od 160 do 145kg záleži od ročného obdobia). Koncom minulého roka som mal taký menší úraz, kolega má nechtiac (teda dúfam že nechtiac) klepol lyžicou bagra po hlave, a okrem vylomenych zubov, ťažkého otrasu mozgu, prelomenej krčnej chrbtici a vytlačených krížových platničiek sa mi vlastne nič vážne nestalo. Po čiastočnej rekonvalescencii som prepadol silovemu trojboju, proste milujem to sebatriznenie vo fitku ale cítim že tá chrbtica ale hlavne kríže by potrebovali aj niečo iné ako mŕtvy ťah a drepy. Jazdím aj na bicykli jasné že ako inak single spred MTB, veď kto normálny by si kúpil v dnešnej dobe horský bicykel bez prehadzovačky…..ale pri mojej postave a sile je to vlastne nikdy nekončiaci kolobeh výmeny zničených komponentov. No a aj tu sa jednoduchosť kolobežky javí ako jasný víťaz. Nezabralo veľa času a narazil som na asi jediného kandidáta KOSTKA XXL má s ňou niekto skúsenosti? Samozrejme mám obavy zo svetlej výšky 45mm obavy ale v článku sa tvrdí že netreba sa báť , tak sa nebojím jazdiť by som chcel viac menej asi ako väčšina z vás mesto, mimo-mesto, ľahší terén ale hlavne by som ju chcel voziť v aute aby bola vždy po ruke. Nie ako s mojím MTB s 21″ palcovým rámom a 29″ kolesami ktorý je obrovský aj po odobratí kolies, darmo je to monštrum ako jeho majiteľ .
    Čiže súhrn KOSTKA XXL môže byť ? Má niekto skúsenosti? Je aj nejaká iná možnosť pre mňa?
    PS. Na kolobežke som v živote nestál ?
    PS.2 Milujem horolezectvo tiež….
    PS 3 a ako vidíte aj písanie slohov na mobile ????
    Ďakujem za prípadné rady…

  22. Lukáš XXL: Ve vašem případě bych nákup nejprve konzultoval rovnou s výrobcem. Koloběžky (spíše jejich rámy) obvykle mívají nosnost 120–150 kg, Kostka Tour XXL pak 200 kg, ale limitní budou také pláště a třeba i výplet kol…

  23. Na stránkach uvádzajú …..“Zvýšenou odolnost koloběžky zajišťují i použitá kola řady JUMBO, pláště s terénním vzorkem a hydraulické kotoučové brzdy.“ ….

    Teoreticky by to mohlo vydržať….. ale vďaka za radu, skúsim im poslať email.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *