Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek – aktualizace 2019

Celý článek Tento článek ve svém původním znění vyšel 26. 1. 2015, čili před čtyřmi lety. Koloběžky nejsou tak dynamickým oborem jako třeba IT nebo digitální fotografie, nicméně i tak se od té doby něco změnilo. Třeba i některé moje názory :-) Takže následuje aktualizace… nejčtenějšího článku všech dob na Přibližovadlech.
 

Aktualizace – březen 2019

Původně jsem zamýšlel přepsané části v textu ponechat přeškrtnuté, nicméně došel jsem k názoru, že by to byl mírný chaos, a ocenili by to snad jen ti, kteří už tento článek v původním znění četli. Ne, že bych jich tedy bylo málo. Ke dni zveřejnění této aktualizace má článek více než 50 000 shlédnutí, což je – alespoň si tedy myslím – u takto minoritně zaměřeného webu psaného v taktéž minoritním jazyce, docela hodně. Já bych ale raději, aby si jej přečetli hlavně noví zájemci o koloběh, takže jsem od této myšlenky upustil. Části textu, které jsou aktualizované nebo nové jsou tudíž jednoduše označené jako aktualizace.

Na úplný závěr jsem pak ještě doplnil seznam souvisejících článků, čili materiálu, který by se vám mohl také hodit k samostudiu ještě před tím než stoupnete na své první stupátko. Ale myslím, že některé články si rádi přečtou i pokročilejší trhači nohou. Tak do toho!

Prolog

O tomto či podobném tématu jsem samozřejmě věděl už dávno. Podvědomě jsem se mu ale bránil – říkal jsem si:

„Vždyť tohle všechno naši čtenáři ví, to jsou zkušení matadoři koloběhu, to nemají zapotřebí, ještě by mi nadávali proč z nich dělám hlupáky…“

S neustále se zvyšující čteností Přibližovadel jsem si ale začal uvědomovat, že všichni jaksi nemohou být dostatečně ošlehaní tisícovkami kilometrů najetých na koloběžkách. V tom počtu čtenářů se chtě-nechtě začátečníci musí vyskytovat. Korunu tomuto uvažovaní nasadilo čtení diskuzí na Facebooku (všichni víme, v jaké skupině), kde se ty stejné začátečnické dotazy neustále opakují dokola.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Aktualizace březen 2019
Takže dobře, jde se dělat osvěta! Tento článek je takříkajíc obecný a já počítám s tím, že není ukončený. Budete-li mít smysluplné náměty na jeho doplnění, rád je uvítám – a rád je do článku doplním – samozřejmě i s uvedením autora námětu.

Opakuji – kdyby se vám náhodou nechtělo číst tenhle traktát celý – na jeho konci najdete seznam souvisejících článků, které se na rozdíl od tohoto víceméně obecného pojednání, věnují konkrétním tématům. Různým kategoriím koloběžek, tipům jak správně jezdit, a další problematice. Předpokládám, že další články budou přibývat, takže nám, prosím, zachovejte přízeň.

Nyní tedy začínáme oblíbenými mýty a fámami… A milé děti! Když nebudete dobře poslouchat, dopadnete jako před lety autor tohoto článku, který všechny následující rady poctivě vyzkoušel na vlastní kůži (i na příčně pruhované svalovině vlastního těla).

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Po silnici i do terénu

Možná snad 70–80 % lidí, kteří si chtějí koupit novou – zpravidla první – koloběžku, má požadavek asi tohoto znění:

Na koloběžce nechci jezdit jen po silnici nebo prostě po asfaltu, ale také v terénu, na polních cestách, v lese. Asi by proto měla mít zvýšené stupátko, že?

A ti největší drsoňové ještě dodají:

Určitě by proto měla být koloběžka také odpružená (aspoň přední vidlice) a měla mít široké terénní pláště s hrubým vzorkem!

Dobře, domluvme se, že teď na všechno zapomenete a zkusíte si přečíst následující text:

Možná to pro vás bude překvapení, ale prozradím vám tajemství: vy do žádného terénu nakonec stejně jezdit nebudete. A když ano, tak se bude jednat jen o krátké „terénní vložky“ na výletě, jehož trasa se jinak bude pohybovat z 99 % po silnici. Drtivá většina koloběžců-noviců totiž velmi brzy zjistí, že jezdění terénem na koloběžce se výrazně liší od jezdění například na kole. Oproti asfaltu je to velmi namáhavé, mnohdy je lepší stroj tlačit nežli se snažit jet rychlostí pomalejší než chůze, zkrátka bolí to. Mrkněte se třeba na reportáž ze závodu Kokros (byť uznávám, že jde o menší extrém).

Ale pozor – řeč dosud byla o skutečném terénu. Pokud zrovna neprší týden v kuse a není všude bahna po kolena, nelze běžné zpevněné lesní a polní cesty považovat za terén. Nehledě k tomu, že novodobí lesáci a „jézéďáci“ už jsou tak rozmazlení, že svoje přístupové komunikace mnohdy vyasfaltují. Takové cesty (nejen ty vyasfaltované tedy) jsou sjízdné na de facto jakékoliv koloběžce bez toho, abyste museli mít odpružení a traktorové obutí. Pokud to moc „drncá“, stačí lehce upustit tlak v pláštích a jede se dál. Znovu opakuji – zapomeňte na úpravy pro terén – nebudete je velmi pravděpodobně potřebovat. Toto rozhodnutí pak tisíckrát doceníte při „normálním“ koloběhání na silnici nebo jiné kvalitní komunikaci.

Poznámka: Na koloběžkách se samozřejmě jezdí i ve středním nebo i ve velmi těžkém terénu, který na běžném stroji nemáte šanci projet. V tom případě ale jde o koloběžky k tomuto účelu patřičně konstruované. Ani ty však nejsou univerzální – „nejterénnější“ speciály jsou určené v podstatě jen na sjezdy. Nezkoušejte se na nich odrážet na asfaltu…

Skládací zaříkávadlo

Aktualizace březen 2019
„Nejraději bych si pořídil(a) skládací koloběžku, abych ji mohl(a) snadno převážet v autě. Také s ní chci jezdit vlakem bez poplatku za spoluzavazadlo.“

Tato část článku je asi nejvíce aktualizovaná–změněná oproti první verzi z roku 2015. Ano, na skládací koloběžky jsem změnil názor. Můj původní vztah k nim, jenž jsem poněkud alibisticky nazýval slovem ambivalentní, se proměnil v jednoznačné přijetí skládacích koloběžek. Podrobněji o tom píšu v článku Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část.

Skládací koloběžky – a myslím tím „pořádné“ či chcete-li „dospělé“ skládačky, nikoliv hliníkové stroje s více či méně malými polyuretanovými kolečky – navíc za ty čtyři roky učinily výrazný pokrok. Nabídka na trhu se mnohonásobně rozšířila jak co do počtu značek a modelů, ale také co do velikostí. Zatímco dříve byla synonymem pro skládačku malá koloběžka, dnes si již můžete pořídit střední, ale i velké skládací koloběžky (s koly 26/20 palců). Nyní si můžete říci: „Cože? Velké skládací koloběžky? Co je to za nesmysl?“ Omyl! Právě velké modely dávají skládání koloběžek ten správný smysl :-) Ale vážně, čtěte ve stejném článku zde.

Velká skládací koloběžka Kostka Tour Fold s koly 26/20 palců
Velká skládací koloběžka Kostka Tour Fold s koly 26/20 palců

Protože jsem skládacím koloběžkám věnoval velký samostatný prostor ve dvojdílném článku, nyní tuto část zakončím jen prostým konstatováním: Skládací koloběžky, o nichž tento článek pojednává představují plnohodnotné stroje, které se od svých pevných bratří liší de facto jen možností složení. Mají stejné nebo minimálně skoro stejné jízdní vlastnosti nebo naopak třeba stejně dobře brzdí jako jejich pevné verze. Poskytují vše dobré z pevného světa, k tomu navíc oplývají lepší skladností. A to je super, ne?

A ve vlaku…

Byly časy – přesněji před rokem 2014 – kdy stačilo mít jakýkoliv stroj skládací a ve vlaku jste měli přepravu zdarma. To už, pokud mám tedy správné informace, neplatí. Nechcete-li, aby vaše složená koloběžka nebyla deklarována jako spoluzavazadlo (za které se připlácí), nesmí překročit ani jeden z rozměrů 90 × 60 × 40 cm. Výjimkou je – cituji z přepravního řádu ČD: „Malá skládací nebo dětská koloběžka s koly menšími, než jsou u jízdního kola, nejvýše 12 palců“.

Do zmíněných rozměrů byste se mohli s mírně odřenýma ušima vejít se dvěma koloběžkami od Kostky – Rebel Fold (G5) a Rubik 4. I tak ale doporučuji mít stroj v přepravním vaku, protože kromě toho, že ani sebe ani nikoho jiného neušpiníte, zároveň nebudete provokovat snaživého štiplístka. Kdo ví, co máte v tom futrálu? Kytaru? Kulomet?

Vrátím-li se k citaci přepravního řádu Českých drah, pak je samozřejmě otázkou, co přesně odpovídá popisu „malá skládací“, nicméně v praxi je ověřeno, že nejvíce záleží na tom kterém soudruhu průvodčím. My jezdíme často vlakem s Friendem nebo (dříve) s Kostkou Rebel (nebo obojím), a byť přední nebo obě 16palcová kola by měla znamenat platbu za spoluzavazadlo, neplatili jsme ani nepamatuji. Doufám, že jsem to právě nezakřikl…

Než abych pořád škrtal(a) o zem, raději si pořídím koloběžku s vyšším stupátkem

Hrubá chyba! Jízda na koloběžce má dva základní aspekty: odrážení a dřepování. Abyste se mohli jednou nohou odrazit, musíte nutně druhou nohou stojící na stupátku podřepnout. Není třeba mít diplom z Harvardu, abyste si spočítali, že čím vyšší je stupátko, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím více vás bude stojná noha bolet. Můžete si být jisti, že i rozdíl pouhého jednoho centimetru poznáte. Samozřejmě ne po 500 metrech jízdy, ale po pěti, deseti a více kilometrech.

Jako bych teď slyšel vaše hlasy:

No jo, ale když budu mít koloběžku s malou světlostí, tak budu všude drhnout! A navíc budu mít zespoda odřené stupátko…

Nebudete všude drhnout, budete-li koukat, kudy jedete. A v případě nebezpečí kontaktu s vozovkou svůj stroj lehce přizvednete. Ano, jde to i za jízdy, nic na tom není. Majitelé menších koloběžek se pak určitě velmi brzy naučí malé nerovnosti rovnou přeskakovat. A seskakovat. Třeba obrubníky chodníků a podobně. Když už se vám stane, že zadrhnete – což se vám určitě stane – neshánějte hned pikslu s barvou, abyste odřeniny na spodku rámu zaretušovali. Odřený spodek stupátka, to je pravá a nefalšovaná koloběžková patina, která k tomu prostě patří. Potkáte-li někoho, kdo má spodek koloběžky panensky čistý a neposkvrněný, pak je to buď majitel úplně nového stroje, nebo prostě a jednoduše skoro nejezdí.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek
Spodek a horní strana stupátka u často jezděné koloběžky. Tohle není ostuda – na to naopak můžete být patřičně pyšní…

Pokud bych měl vyjádřit jakousi optimální světlost exaktně, pak optimální hodnota u koloběžky pro „normálního hobbíka“ je cca 5 cm. S takovým strojem můžete jezdit kromě hladkého asfaltu také po kočičích hlavách, ale i po zpevněných lesních a polních cestách. Zpevněním v tomto případě myslím i suchý tvrdý hliněný povrch. Budete-li skutečně jezdit převážně a často v horším terénu, stojí za to uvažovat o vyšším stroji – viz výše pojednání o silnici a terénu.

Na závěr této úvahy ještě drobné doplnění: Doposud byla řeč o světlosti, tedy volném prostoru pod stupátkem, který se mimochodem po zatížení jezdcem v závislosti na jeho hmotnosti a tlaku v pláštích ještě o několik milimetrů zmenší. Onen jezdec či jezdkyně však stojí na horní straně stupátka, které má „nějakou“ konstrukční výšku nebo chcete-li tloušťku. Obvykle to u kvalitních koloběžek bývá kolem 30–35 mm. Takže jen abyste věděli, že nebudete dřepovat z výšky 5 cm, ale většinou 8 cm minimálně. Vážně ještě pořád chcete dělat co největší dřepy?

Není to stupátko nějaké malé? Vejdou se mi tam obě nohy? A proč je to tak úzké?

Jak vidno, u stupátka ještě chvíli zůstaneme. Ostatně je to jedna z nejdůležitějších součástí koloběžky, tak se není čemu divit. Začneme délkou. Dost možná jste na koloběžce ještě nikdy nejezdili, nevadí, zkuste chvíli pozorovat koloběžkáře v jízdě. Co je charakteristické pro „dupajícího“ jezdce? Ano – na stupátku stojí vždy jen jednou nohou! Obě nohy na něj vměstnává jen ve sjezdech, čili v rychlostech řekněme nad cca 25 km/h, při kterých se už běžný kolobrndař nestíhá odrážet. Nedělal jsem žádný vědecký průzkum, ale troufám si odhadnout, že v našich krajích se průměrně cca 75–85 % trasy jízdy odrážíte – čili stojíte na stupátku jednou nohou – zbytek se pak vezete zadarmo s oběma nohama na „plošince“. Z toho důvodu je zbytečné, aby stupátko bylo dlouhé třeba 70 cm. Já tvrdím, že bohatě stačí délka asi 1,3 pětačtyřicítky. Pětačtyřicítkou pak nemyslím pistoli ráže .45, nýbrž prachobyčejnou tenisku velikosti 45. Ta měří kolem 30 cm, takže 1,3 pětačtyřicítky rovná se cca 40 cm. Bohatě to stačí, můžete mi věřit.

A proč vlastně prosazuji relativně krátké stupátko? Vy jste říkali, že nechcete drhnout, že ano? A čím delší „podvozek“, tím je nebezpečí drhnutí větší. Dlouhé stupátko také znamená větší průhyb rámu a tím i riziko nechtěné pružnosti. Podívejte se, jak úsporně mají stupátko řešené finské Kickbiky. A jsou to nejpevnější rámy na světě, de facto bez průhybu…

Kickbike Sport G4
Kickbike Sport G4 | Foto Kickbike

Ještě k šířce nášlapné plochy. Když onu pětačtyřicítku tenisku změřím pro změnu na šířku, dostanu se na nějakých 10–11 cm. Stupátko této šířky tedy musí úplně stačit. Ve hře je totiž opět také geometrie a jízdní vlastnosti. Koloběžka je jednostopé přibližovadlo a pokud se na něm stojí, je ideální být pokud možno co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete k okraji stupátka, aniž byste si to možná uvědomovali, „strháváte“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy. Kromě toho také dochází k malému axiálnímu křížení rámu – lidově řečeno rám jde „do vrtule“. A to není dobře… Takže poslední argument: Když už i největší evropský výrobce Koloběžek Kostka opustil paradigma širokého stupátka, tak na tom něco být musí, co říkáte?

„A ty při tom ohneš svůj hřbet!“

Aktualizace březen 2019
Replika z Mrazíka se hodí k uvedení častého dotazu koloběžkou nepolíbených človíčků:

A vážně z toho nebolí záda? Ste u toho nějakej ohnutej…

Ano, jsem ohnutej, protože ve vzpřímeném postoji se neumím dobře odrazit (netvrdím však, že to nejde). Ale pojďme k meritu věci – záda na koloběžce nebolí a neznám nikoho, kdo by si na bolesti zad stěžoval. Naopak. Dám příklad: Pravidelní čtenáři Přibližovadel ví, že jsem jezdil také na jednokolce. Po intenzivním tréninku na jednokolce záda bolí – jednokolka jim dá slušně zabrat. Ne, nechodil jsem na masáž ani nejedl Brufen po hrstech. Jel si dát pár desítek kilometrů na koloběžce, jelikož vím, že právě koloběžkováním si záda krásně protáhnu a napravím bolístku. Dvacet kilometrů a byl jsem zase jako junák.

Ale pozor! Jezdit se dá i vzpřímeně – viz následující část článku.

Jak vysoko vlastně mají být řídítka?

Aktualizace březen 2019
Jasně položená otázka, jasná odpověď. Ale… Než vyslovím svoje doporučení, musím podotknout, že výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží samozřejmě také na druhu jezdění a délce trasy. Těžko chtít po někom, kdo se rozhodl ujet 250 km na jeden zátah, aby tuto trasu jel sehnutý s řídítky nízko, to není úplně nejlepší nápad. Nicméně tento článek je pro začátečníky, základní radu tedy podám.

Podle většiny koloběžkové „literatury“ by horní hrana řídítek čili gripy měly být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře stojícího na zemi s rukou podél těla. Při takto nastavené výšce řídítek se budete lehce hrbit. Jak jsem psal výše, není to nic, co by vám snad mohlo uškodit, přesto však začátečníkům doporučuji nejprve řídítka oproti uvedené poučce o 2–3 cm zvednout. Pokud postupně zjistíte, že by vám vyhovoval spíše nižší úchop, dát řízení dolů je otázkou pár minut.

Majitelům strojů s hlavovým složením typu a-head ještě doporučuji – neřežte hned „komín“. Dobrý výrobce ponechává hlavovou trubku vidlice delší, aby dal prostor uživateli k vlastnímu nastavení výšky. Pokud řídítka snížíte, trubka vysunutá nad představec se obvykle uřeže. Patříte-li mezi novice koloběhu, nechte toto rozhodnutí uzrát až po nějakých 300–500 kilometrech, až budete s jistotou vědět, jaká výška vám skutečně vyhovuje. Do té doby můžete klidně nechat vypodložkovaný „komín“ čouhat nahoru nad představec.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Už jsem zmínil informaci o tom, že výška řídítek je individuální záležitost. K této problematice mi dovolte napsat jeden mikropříběh z mého koloběžkového života.

Začínal jsem na K-biku K5, u nějž jsem byl se svou výškou 186 cm sehnutý docela dost. Zvykl jsem si a vyhovovalo mi to. Nízká řídítka jsem tedy preferoval i u dalších strojů – a to i u větších koloběžek. Ale jak šel čas… no dobře, nejsem už žádný junior, hrdě se hlásím k tomu, že už jsem praotcem čili dědou. Zkrátka a dobře, z nízkého úchopu mně začaly bolesti. Ne však zad, ale za krkem. Nikoliv tedy bederní, ale krční páteře. Takže řídítka šla výš a výš… až jsem najednou jezdil – a jezdím stále – ve skoro vzpřímeném postoji. Jde to. Musíte sice změnit způsob odrazu, jít do toho více stehny, ale není to žádný neřešitelný problém.

Ostatně povídat by mohli borci, kteří v roce 2013 na koloběžkách ujeli trasu Tour de France (viz naše články) a následně o čtyři roky později také Giro d’Italia. Obě tratě bratru po 3 500 km. Ve vzpřímeném postoji s řídítky à la paní radová…

„Vzpřímený
Vzpřímený postoj mně vyhovuje – zde na Mibo GT Split

Ale aby to nevypadalo, že vysokým řídítkům straním. Na loňském koloběžkovém Mistrovství světa v Nizozemsku našim borcům – kteří, pokud jste to nevěděli, patří do světové elity – nepříjemně zatápěli Holanďané se svými stroji s velmi nízko položeným řízením. Aby se mohli do odrazu co nejvíce položit.

Takže znovu a naposledy: výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. U kterého mimo jiné také záleží na tom, k čemu váš stroj využíváte, jak dlouhé trasy jezdíte, po jakém povrchu (například ryze terénní koloběžka bude mít také vyšší řídítka) a tak dále a tak dále.

Je lepší velké přední kolo nebo stačí malé?

Malým kolem se díře lépe vyhnete, velkým ji lépe přejedete…

Je lepší mít vzadu velké kolo, respektive stejně velké jako přední?

Je pravda, že dříve bylo standardem větší přední a menší zadní kolo. V současné době se ale mnohem více prosazují stroje se stejně velkými koly (mimo 12 + 12″ – ty zde byly odpradávna), ať už jsou to malé koloběžky s koly 16 + 16 palců, 20 + 20 palců nebo závodní stroje 28 + 28″.

Shodný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část koloběžky díky tomu lépe sedí na vozovce, a nejvíce to poznáte v zatáčkách, kdy malá zadní kolečka mají tendenci „ustřelovat“ a poslat vás do smyku. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. To vše platí hlavně pro rychlou sportovní jízdu. Stejně velká kola mají ale výhodu také pro ty, kteří se jen tak loudají a kochají se krásami kraje. Díky shodné velikosti totiž stačí vozit jen jednu náhradní duši pro případ defektu.

Oba dotazy a odpovědi ohledně velikosti kol nám zaslal Vašek Jun. Děkujeme!

Jsou obecně větší kola lepší než malá?

Aktualizace březen 2019
Pokud z jakéhokoliv důvodu neřešíte celkovou velikost koloběžky, lze říci, že větší kola jsou obecně lepší než malá. Proč? Díky jejich menšímu valivému odporu. Přímo vědecký výklad této problematiky najdete – kromě spousty dalších užitečných informací – v koloběžkové disertačce Honzy „Fido“ Horáka. Zde na Přibližovadlech.

Ubrzdím to?

Když zabrousím do oblasti bicyklů, pak tři čtvrtě lidí této republiky jezdí na bajcích neboli horských kolech. O tom, že půlka z nich nikdy v terénu nejela, se nyní bavit nechci, i když to tak je. Řeč bude o víceméně standardním komponentovém osazení bajků, kterému patří kotoučové brzdy. Není se tedy čemu divit, že si je žádáte i na svojí vysněné koloběžce…

Pravda je ale taková, že kolobrndu ubrzdíte s běžnými V-brzdami naprosto v pohodě, i když vážíte metrák (i něco přes). Tedy při takříkajíc běžném užívání. Pokud se chystáte pravidelně sjíždět alpské průsmyky, stojí za to o „kotoučích“ uvažovat – V-brzdy při dlouhodobém použití přehřívají ráfky a vzhledem k tomu může dojít k explozi duše (v praxi k tomu dochází jednou za uherský rok, a to zpravidla jen u strojů s malými koly /12″ či 16″/). Opodstatnění kotoučovek je také u terénních koloběžek, u nichž má tento druh brzd jednu zásadní výhodu oproti Véčkům – nezanášejí se bahnem. Běžný koloběžec se ale skutečně bez kotoučovek obejde. Jen perlička na závěr – závodní elita používá Véčka nebo silniční ráfkové brzdy, vlastně brzdu jednu jedinou – na předním kole. A můžete si být jisti, že tihle lidi pomalu nejezdí.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek
Jednou z mála výjimek, i nichž se bez kotoučovek neobejdete, jsou koloběžky s letmo uloženými koly. Na ně běžné ráfkové brzdy nejde namontovat
Cena až na prvním místě

Aktualizace březen 2019
Spousta lidí, kteří nikdy na koloběžce nejezdili, nebo si to už z dětství dostatečně nevybavují, uvažuje asi takto:

„Nejprve si koupím levnou koloběžku za 1 500 až 2 000 Kč, a když mě to „chytí“, pořídím si pořádnej stroj.“

Ano, tahle idea není nepochopitelná a do značné míry se s ní dá souhlasit. Nicméně skýtá v sobě jedno nebezpečí. Osobně jsem přesvědčen, že nákup levné koloběžky s prapodivnou geometrií, vysokým stupátkem a nevhodnými lacinými komponentami minimálně 50 % potenciálních vážných zájemců o koloběh od tohoto druhu přibližování spíše odradí, než aby je donutil pořídit si lepší stroj. A platí to hlavně u dětí, které prostě dlouho nebaví dělat dřepy do poloviny výšky lýtka. Že pak leží „koloběžka“ zaprášená v kočárkárně, jejich chyba není. Lidé mají bohužel tendenci zobecňovat, takže narazí-li na jednu blbou koloběžku, může se stát, že si takto zařadí i všechny ostatní…

Proto každému zájemci doporučuji jako nejmenší cenu hodnotu kolem 4 000 spíše 5 000 Kč. Zcela upřímně – ani tak nebudete mít mnoho modelů na výběr…

Dobrá rada na závěr této části: Jste-li koloběžkou nepolíbení, nekupujte naslepo na e-shopu či jinde, ale nejprve si váš vysněný nebo jemu podobný stroj vyzkoušejte. Kde? V půjčovně koloběžek, která se alespoň ve větších městech vždycky najde. Ostatně i v solidním krámě vás nechají svést. A když ne, jděte jinam – nechcete přece kupovat zajíce v pytli.

Masochismus koloběžný

Aktualizace březen 2019
Zůstaňme ještě u ceny. Na světě existuje nemálo jedinců, kteří se rozhodli, že v rámci šetření vlastní kasičky budou raději fyzicky trpět. Patrně jim to dělá dobře. Tvrdí zhruba toto:

„Mně nevadí, že levná koloběžka má nekvalitní komponenty, že špatně jede a už vůbec mi nevadí, že je těžká. Sám mám minimálně XY kg navíc a tak mě vůbec neštve, že se na ní nadřu jako mezek. Aspoň rychleji zhubnu!“

Přátelé, to není masochismus, to je doporučení do ordinace doktora Chocholouška. Zapomeňte na koloběžku, i ta nejlevnější je pro vás zbytečná investice. Kupte si tři metry pořádného lana, a v kovošrotu si sežeňte kus kolejnice (1 metr váží 50–60 kg). Za láhev poctivého Tuzemáku z Božkova vám ji dělníci uřežou na požadovanou délku a u posledního panáka na konci vypálí otvor. Do něj navažte jeden konec provazu, druhý si zasukujte kolem pasu a „běhejte“ kolem paneláku.

Kolik by měla taková „normální“ koloběžka vážit? Zde je malý tahák:

Malá koloběžka (kola od 12/12″ do 16/16″): max něco mezi 7–8 kg
Střední koloběžka (kola od 20/12″ do 20/20″): 8–10 kg
Velká koloběžka (kola od 26/16″ do 28/20″): max kolem 10 kg
Long vehicle (kola 26/26″ nebo 28/28″): víceméně stejně jako předchozí kategorie…

Nižší hmotnost nežli udaná, je samozřejmě vždy výhodou. Preferujete-li skládací koloběžky, přičtěte k uvedeným hmotnostem zhruba kilogram navíc – to kvůli skládacímu mechanismu, který je zde oproti pevným modelům navíc.

Levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá…

Klasiku všech klasik, dotaz, který jednu skupinu zkušených koloběžkářů rozpaluje do běla, aby u druhé části vyvolal shovívavý úsměv typu „to je zase debil“, jsem si nechal na konec. Původně jsem ho sem ani nechtěl zařazovat, ale seznam mýtů a fám by byl bez největší perly neúplný. Už asi tušíte, o co jde:

Musí se u toho koloběžkování střídat nohy?

Musí. Přijdete na to sami velmi rychle. A pokud jste přesvědčeni, že se dokážete odrážet jen jednou nohou, pak vám garantuji, že na té druhé nedokážete dlouho stát. A o tom to je. Nikoliv o odrazné noze, nýbrž o stojné noze. Viz část o výšce stupátka…

„Při
Při jízdě z kopce nohy střídat nemusíte :-) Ale vždy je dobré mít na hlavě helmu…

Související články aneb články, které je taktéž dobré si přečíst

Malé (městské) koloběžky. Víme o nich vše. Jakou si vyberete?
Dětské koloběžky aneb rodičovské dilema
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 2. část
Střídáte nohy na koloběžce? Jestli ne, naučíme vás to!
Malá úvaha o velké tuhosti koloběžek
Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka
Počteníčko, aneb koloběžková disertačka


Sdílej:

Share on facebook
Share on twitter
Share on whatsapp
Share on email

235 komentáře

  1. Tak odpoveď od Kostky prišla hneď…..”Dobrý den,
    tato koloběžka je pro Vás určitě vhodná volba. Je navržená tak, aby splňovala náročnější váhové zatížení a aby vyššímu jezdci umožnila nejvíce možný komfort.”….

    Škoda že nemám možnosť vyskúšať pred kúpou ?

  2. Chcel by som sa opýtať p. Lindner čo by ste povedali na mibo GS ? Možno trocha vystužiť rám a osadiť nejaké silnejšie kolesá napr remerx extra jumbo? Písal som podobný dotaz priamo do Miba a som zvedavý čo odpíšu. Ale musím uznať že koncepcia 2×26″ sa mi osobne veľmi páči. Škoda že u nás nie je možné vyskúšať jednotlivé kolobežky a vybrať to čo človeku najviac pasuje….

  3. Čím větší průměr zadního kola, tím větší pružení z důvodu větší páky od prodloužené zadní vidlice na stupátko. Když to navíc umocním výrazně vyšší hmotností jezdce a nedejbóže třebas i jeho schopností dynamického zatěžování, tak bych byl hodně opatrnej.

  4. Eh…. Tak ja si vyberu s velkou slavou Yedoo city Art, a tady pak jeste ten vecer zjistim, co je s ni vse spatne? Sakra jak to, ze jsem tenhle clanek nenasla pred koupi :) sakra sakra sakra..no, budu verit, ze kdyz mi 15 let slouzila kolobrnda za 2000, bude mi vernou spolecnici i City Art.. stastne kilimetry vsem!

  5. Dobrý den, ráda bych požádala o radu, ač nevím, zda-li je toto téma stále aktivní, avšak zkusím to. Chtěla bych si objednat koloběžku, ale jsem absolutní začátečník a jediné, k čemu ji potřebuji, je stíhání svého dítěte na procházkách, přičemž on jede na svém kole-odrážedle a já za ním klusám/sprintuji. Zjistila jsem, že potřebuji zrychlit, už mu nestačím, ač už jsem za tu dobu získala solidní kondičku.

    Základní parametry:
    Jezdec – začátečník, nesportovec
    Upotřebení – dohnání dítěte
    Terén – město
    Cena – nikterak vysoká

    Takže má otázka zní: Jakou koloběžku si pořídit, co myslíte? :-)
    Děkuji!

  6. Lenka: Nechci odpovídat vyhýbavě, ale trochu přesto :-) Doporučil bych vám jiný postup – nejprve si nějakou koloběžku půjčete. Tedy ne „nějakou“, ale nějakou rozumnou – stačí se porozhlédnout v recenzích zde na Přibližovadlech. Vyhněte se těžkým modelům s vysokým stupátkem a naopak malým hliníkovým skládacím koloběžkám. Až zjistíte, jestli je to pro vás skutečně to pravé ořechové, můžeme se bavit o konkrétním modelu :-)

  7. #217 – Já třeba jsem svoji první koloběžku koupil po “zralé” úvaze. Jezdil jsem na ní dobrýho půl roku, než mi docvaklo, že je spíš špatná než dobrá. Kdyby nebyla na blízku prodejna, tak bych to řešil podle zadaných parametrů tak, že bych koupil Bizona (výrobce ing. Petr Kulišťák). Je pro zadaný účel vhodná, je levná ( 3600,-) a hlavně nebudou to vyhozené peníze jako při nákupu kolobky z produkce P.R.C. , OLPRAN nebo YEDOO první generace. Bude tedy k dispozici podstatně delší doba na ježdění a tedy pochopení co od koloběžky chci. Prodá se snáž než číňan, ale je fakt že to nějakej groš bude stát. To je jen trochu jiný způsob než popsal Petr. Někdy je těžká rada, protože s dobou ježdění se mění i jezdec a jeho požadavky. Já jsem dneska vysmátej, ale mám pátou koloběžku a po 14ti letech najeto přes 40 tis. km.

  8. Dobrý den,
    uvažuji nad koupí koloběžky pro manžela. Myslím, že to byl dobrý prostředek jak se dostat do práce/z práce na vlak. S tím souvisí má otázka ohledně konstrukce. Nejvíc by se mi líbila skládací koloběžka, která ráno v přeplněném vlaku nezabere moc místa a v práci v kanclu také ne. Manžel je poměrně vysoký (okolo 190 cm, okolo 85 kg), takže je třeba zohlednit i to. Cenově jsem si představovala něco kolem 6000, víc jak 10 000 bych za ni dávala nerada. Myslíte, že je skládací koloběžka dobrý nápad? Docela se mi pozdává koloběžka Micro suspension, ale za jakoukoliv radu budu ráda.

  9. Já jsem si na tyto vánoce udělal radost a koupil si ekolobezkutzn elektrickou kolobezku a jsem z ni fakt nadsenej, budu jezdit rozhodne dokud nebude snih nebo nejaka kalamita :) Koupil jsem si od firmy Inmotionczech a presne typ P1F je super, ze se da vzit i do ruky a prenest, kdyz jsou nekde po ceste schody atd. Dojezd 35km jezdim hlavne do prace a za mamkou mam to docela blizko. :) rozhodne nejlepsi investice pro jakou jsem se kdy rozhodnul

  10. Zdravím. Nechystáte v budoucnu srovnávací testy koloběžek? Takový souboj Kickbike Race Max 28 vs Mibo Revoo. To by byl duel!

  11. Petře, já bych jen doplnil ohledně výšky řídítek jeden zajímavý poznatek, který jsem získal od Vaška Juna. Když jsme si u něj zkoušeli koloběžky, překvapila mne vysoká poloha řídítek na jeho krosové koloběžce. Měl/má ji tam za tím účelem, aby se mu lépe tlačila v terénu do kopce :-)

  12. Dobrý den, po přečtení Vašeho článku a dalších x článků mám ještě poslední otázku – jako začátečník chci 20/20 max 26/20, ale jakou značku, je některá “nejlepší”… ? Děkuji T.

  13. Táňa Tomášková: Nejlepší značka je ta, na které jezdíte ;-) Ale vážně: Nedá se říct, že je nějaká nejlepší značka. De facto všechny značky, o kterých na Přibližovadlech píšeme, jsou výborné. Výběr koloběžky není o značce, ale o jízdních vlastnostech, o tom, jak sedne vaší postavě, o předpokládaném využití a tak dále, a tak dále… Takže dobře vyberte :-)

  14. :) moc moc děkuji za rychlou a milou odpověď…. já právě ještě nejezdím, ale co nevidět doufám budu, hned co pořídím brndu… Rozhodovala jsem se mezi Kostkou a Mibem, ale vidím že existuje spousta super strojů, o jejichž existenci jsem doposud nevěděla… :)… Pokud není mezi Vámi recenzovanými nějaká super pecka, tak to vidím na Mibo a otázka prosím zní: 20/20 nebo 26/20 a skládací (resp. nemá skládací mechanismus vliv na pevnost a stabilitu?)… Žádné velké výlety neplánuji, terén taky moc ne – max poňačka, 173cm/73kg…. Moc děkuji za Váš tip…..

  15. Ahoj,
    skladaci mechanismus na M-I-B-O nema zadny negativni vliv ani na pevnost ani na stabilitu. Dobre vyber a poradne vsechno projed.

  16. Zdravím. Chtěla bych se zeptat na váš názor. Přemýšlím o koupi své úplně první koloběžce. Mám pomalu ke 100kg, trápí mě bolesti zad. Chci s ní jak vybláznit svého aktivního pesana ( polní a lesní cesty), tak jezdit po našich tankodromových silnicích kolem dědiny, tak udržovaných asfaltových. Nechystám se ovšem trhat nějaký extrémní počet km denně. Investovat bych chtěla max. 9000 kč. Raději bych přední kolo 26. Po projíždění internetu mám vybráno pár tipů: crussis urban 4.2, kickbike sport g4 , nebo kostka twenty max ( ta má ovšem obě kola 20 ). Jakou by jste mi, prosím, z těchto kolobek doporučil? Za jakoukoli radu či tip na jinou kolobku předem děkuji. Bohužel nemám možnost si ani jednu vyzkoušet. Děkuji. Karlíková

  17. Dobrý den, předem děkuji za vaši odpověď. I mě se nejvíce líbila ta kickbike sport g4, ale jsem koloběhem nepolíbená, tak jsem vděčná za Váš profesionální názor. Na kostku tour max jsem pošilhávala, ale tech 9000kč je opravdu strop ( původně jsem nechtěla jít nad 5000kč ) Už u téhle sumy manžel brblal, neboť to bere jako můj rozmar. Ještě jednou děkuji a velmi si vážím Vaší ochoty nám pomoci a poradit. Karlíková Zuzka

  18. Dobrý den, děkuji za článek. Jsem srdcem cyklista a chodec, o  koloběžce jsem nikdy neuvažoval, nicméně dva fyzioterapeuti nezávisle na sobě mi koloběžku doporučili a já je chci poslechnout. Každý takový článek pomáhá při rozhodování.

  19. Dobrý den přeji .Začínám se poohlížet po nějaké koloběžce.Tento rok se mi stal nehezký úraz a nejspíš nebudu moci pokračovat ve sportech které jsem doposud praktikoval. Běh a jízda na horském kole. Nechci se pohybu vzdát a tak přemýšlím o koloběžce. Po úrazu vyskočila váha přes 100kg a výška se snížila o 2 cm na nějakých 178. Na koloběžce nechci nějak šetřit a pročítáním různých příspěvků jsem se ujistil že 12000 by mělo stačit. Jízdu budu praktikovat na zpevněných lesních, polních cestách a cyklostezkách .Takto jsem běhal a jezdil na kole. Ptám se Vás, jakou byste mi doporučili koloběžku ? Samozřejmě že nebudu kupovat na Eshopu ale v kamenné prodejně a vyzkouším. Kde v karlovarském kraji se dají koloběžky vyzkoušet ? Děkuji za odpovědi LubaKV

  20. Luba KV: Jednak bych vám doporučil nejprve volbu koloběžky konzultovat se svým lékařem. Já sice říkám všemi deseti ano, ale nejsem lékař, neznám vaše zranění a nevím, co by to s tím mohlo udělat :-) Nicméně pokud ano – a věřím, že vám to schválí – tak doporučuji koloběžky s koly 26/20 palců nebo 28/20 palců. Vzhledem k vašemu „poškození“ bych nebral úplně nejtužšší stroje, ale spíš pohodlné turisťáky, jako jsou typicky Kostky Tour. Kde se v Karlovarském kraji dají koloběžky vyzkoušet bohužel nevím :-(

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

Nastavení cookie na tomto webu je nastaveno pro "povoleno cookies", aby vám poskytlo nejlepší možné prohlížení stránek. Pokud budete nadále používat tento web bez změny nastavení cookie nebo klepnete na tlačítko "Souhlasím" souhlasíte s podmínkami použití cookie.

Zavřít