Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek – aktualizace 2019

Celý článek Tento článek ve svém původním znění vyšel 26. 1. 2015, čili před čtyřmi lety. Koloběžky nejsou tak dynamickým oborem jako třeba IT nebo digitální fotografie, nicméně i tak se od té doby něco změnilo. Třeba i některé moje názory :-) Takže následuje aktualizace… nejčtenějšího článku všech dob na Přibližovadlech.
 

Aktualizace – březen 2019

Původně jsem zamýšlel přepsané části v textu ponechat přeškrtnuté, nicméně došel jsem k názoru, že by to byl mírný chaos, a ocenili by to snad jen ti, kteří už tento článek v původním znění četli. Ne, že bych jich tedy bylo málo. Ke dni zveřejnění této aktualizace má článek více než 50 000 shlédnutí, což je – alespoň si tedy myslím – u takto minoritně zaměřeného webu psaného v taktéž minoritním jazyce, docela hodně. Já bych ale raději, aby si jej přečetli hlavně noví zájemci o koloběh, takže jsem od této myšlenky upustil. Části textu, které jsou aktualizované nebo nové jsou tudíž jednoduše označené jako aktualizace.

Na úplný závěr jsem pak ještě doplnil seznam souvisejících článků, čili materiálu, který by se vám mohl také hodit k samostudiu ještě před tím než stoupnete na své první stupátko. Ale myslím, že některé články si rádi přečtou i pokročilejší trhači nohou. Tak do toho!

Prolog

O tomto či podobném tématu jsem samozřejmě věděl už dávno. Podvědomě jsem se mu ale bránil – říkal jsem si:

„Vždyť tohle všechno naši čtenáři ví, to jsou zkušení matadoři koloběhu, to nemají zapotřebí, ještě by mi nadávali proč z nich dělám hlupáky…“

S neustále se zvyšující čteností Přibližovadel jsem si ale začal uvědomovat, že všichni jaksi nemohou být dostatečně ošlehaní tisícovkami kilometrů najetých na koloběžkách. V tom počtu čtenářů se chtě-nechtě začátečníci musí vyskytovat. Korunu tomuto uvažovaní nasadilo čtení diskuzí na Facebooku (všichni víme, v jaké skupině), kde se ty stejné začátečnické dotazy neustále opakují dokola.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Aktualizace březen 2019
Takže dobře, jde se dělat osvěta! Tento článek je takříkajíc obecný a já počítám s tím, že není ukončený. Budete-li mít smysluplné náměty na jeho doplnění, rád je uvítám – a rád je do článku doplním – samozřejmě i s uvedením autora námětu.

Opakuji – kdyby se vám náhodou nechtělo číst tenhle traktát celý – na jeho konci najdete seznam souvisejících článků, které se na rozdíl od tohoto víceméně obecného pojednání, věnují konkrétním tématům. Různým kategoriím koloběžek, tipům jak správně jezdit, a další problematice. Předpokládám, že další články budou přibývat, takže nám, prosím, zachovejte přízeň.

Nyní tedy začínáme oblíbenými mýty a fámami… A milé děti! Když nebudete dobře poslouchat, dopadnete jako před lety autor tohoto článku, který všechny následující rady poctivě vyzkoušel na vlastní kůži (i na příčně pruhované svalovině vlastního těla).

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Po silnici i do terénu

Možná snad 70–80 % lidí, kteří si chtějí koupit novou – zpravidla první – koloběžku, má požadavek asi tohoto znění:

Na koloběžce nechci jezdit jen po silnici nebo prostě po asfaltu, ale také v terénu, na polních cestách, v lese. Asi by proto měla mít zvýšené stupátko, že?

A ti největší drsoňové ještě dodají:

Určitě by proto měla být koloběžka také odpružená (aspoň přední vidlice) a měla mít široké terénní pláště s hrubým vzorkem!

Dobře, domluvme se, že teď na všechno zapomenete a zkusíte si přečíst následující text:

Možná to pro vás bude překvapení, ale prozradím vám tajemství: vy do žádného terénu nakonec stejně jezdit nebudete. A když ano, tak se bude jednat jen o krátké „terénní vložky“ na výletě, jehož trasa se jinak bude pohybovat z 99 % po silnici. Drtivá většina koloběžců-noviců totiž velmi brzy zjistí, že jezdění terénem na koloběžce se výrazně liší od jezdění například na kole. Oproti asfaltu je to velmi namáhavé, mnohdy je lepší stroj tlačit nežli se snažit jet rychlostí pomalejší než chůze, zkrátka bolí to. Mrkněte se třeba na reportáž ze závodu Kokros (byť uznávám, že jde o menší extrém).

Ale pozor – řeč dosud byla o skutečném terénu. Pokud zrovna neprší týden v kuse a není všude bahna po kolena, nelze běžné zpevněné lesní a polní cesty považovat za terén. Nehledě k tomu, že novodobí lesáci a „jézéďáci“ už jsou tak rozmazlení, že svoje přístupové komunikace mnohdy vyasfaltují. Takové cesty (nejen ty vyasfaltované tedy) jsou sjízdné na de facto jakékoliv koloběžce bez toho, abyste museli mít odpružení a traktorové obutí. Pokud to moc „drncá“, stačí lehce upustit tlak v pláštích a jede se dál. Znovu opakuji – zapomeňte na úpravy pro terén – nebudete je velmi pravděpodobně potřebovat. Toto rozhodnutí pak tisíckrát doceníte při „normálním“ koloběhání na silnici nebo jiné kvalitní komunikaci.

Poznámka: Na koloběžkách se samozřejmě jezdí i ve středním nebo i ve velmi těžkém terénu, který na běžném stroji nemáte šanci projet. V tom případě ale jde o koloběžky k tomuto účelu patřičně konstruované. Ani ty však nejsou univerzální – „nejterénnější“ speciály jsou určené v podstatě jen na sjezdy. Nezkoušejte se na nich odrážet na asfaltu…

Skládací zaříkávadlo

Aktualizace březen 2019
„Nejraději bych si pořídil(a) skládací koloběžku, abych ji mohl(a) snadno převážet v autě. Také s ní chci jezdit vlakem bez poplatku za spoluzavazadlo.“

Tato část článku je asi nejvíce aktualizovaná–změněná oproti první verzi z roku 2015. Ano, na skládací koloběžky jsem změnil názor. Můj původní vztah k nim, jenž jsem poněkud alibisticky nazýval slovem ambivalentní, se proměnil v jednoznačné přijetí skládacích koloběžek. Podrobněji o tom píšu v článku Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část.

Skládací koloběžky – a myslím tím „pořádné“ či chcete-li „dospělé“ skládačky, nikoliv hliníkové stroje s více či méně malými polyuretanovými kolečky – navíc za ty čtyři roky učinily výrazný pokrok. Nabídka na trhu se mnohonásobně rozšířila jak co do počtu značek a modelů, ale také co do velikostí. Zatímco dříve byla synonymem pro skládačku malá koloběžka, dnes si již můžete pořídit střední, ale i velké skládací koloběžky (s koly 26/20 palců). Nyní si můžete říci: „Cože? Velké skládací koloběžky? Co je to za nesmysl?“ Omyl! Právě velké modely dávají skládání koloběžek ten správný smysl :-) Ale vážně, čtěte ve stejném článku zde.

Velká skládací koloběžka Kostka Tour Fold s koly 26/20 palců
Velká skládací koloběžka Kostka Tour Fold s koly 26/20 palců

Protože jsem skládacím koloběžkám věnoval velký samostatný prostor ve dvojdílném článku, nyní tuto část zakončím jen prostým konstatováním: Skládací koloběžky, o nichž tento článek pojednává představují plnohodnotné stroje, které se od svých pevných bratří liší de facto jen možností složení. Mají stejné nebo minimálně skoro stejné jízdní vlastnosti nebo naopak třeba stejně dobře brzdí jako jejich pevné verze. Poskytují vše dobré z pevného světa, k tomu navíc oplývají lepší skladností. A to je super, ne?

A ve vlaku…

Byly časy – přesněji před rokem 2014 – kdy stačilo mít jakýkoliv stroj skládací a ve vlaku jste měli přepravu zdarma. To už, pokud mám tedy správné informace, neplatí. Nechcete-li, aby vaše složená koloběžka nebyla deklarována jako spoluzavazadlo (za které se připlácí), nesmí překročit ani jeden z rozměrů 90 × 60 × 40 cm. Výjimkou je – cituji z přepravního řádu ČD: „Malá skládací nebo dětská koloběžka s koly menšími, než jsou u jízdního kola, nejvýše 12 palců“.

Do zmíněných rozměrů byste se mohli s mírně odřenýma ušima vejít se dvěma koloběžkami od Kostky – Rebel Fold (G5) a Rubik 4. I tak ale doporučuji mít stroj v přepravním vaku, protože kromě toho, že ani sebe ani nikoho jiného neušpiníte, zároveň nebudete provokovat snaživého štiplístka. Kdo ví, co máte v tom futrálu? Kytaru? Kulomet?

Vrátím-li se k citaci přepravního řádu Českých drah, pak je samozřejmě otázkou, co přesně odpovídá popisu „malá skládací“, nicméně v praxi je ověřeno, že nejvíce záleží na tom kterém soudruhu průvodčím. My jezdíme často vlakem s Friendem nebo (dříve) s Kostkou Rebel (nebo obojím), a byť přední nebo obě 16palcová kola by měla znamenat platbu za spoluzavazadlo, neplatili jsme ani nepamatuji. Doufám, že jsem to právě nezakřikl…

Než abych pořád škrtal(a) o zem, raději si pořídím koloběžku s vyšším stupátkem

Hrubá chyba! Jízda na koloběžce má dva základní aspekty: odrážení a dřepování. Abyste se mohli jednou nohou odrazit, musíte nutně druhou nohou stojící na stupátku podřepnout. Není třeba mít diplom z Harvardu, abyste si spočítali, že čím vyšší je stupátko, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím více vás bude stojná noha bolet. Můžete si být jisti, že i rozdíl pouhého jednoho centimetru poznáte. Samozřejmě ne po 500 metrech jízdy, ale po pěti, deseti a více kilometrech.

Jako bych teď slyšel vaše hlasy:

No jo, ale když budu mít koloběžku s malou světlostí, tak budu všude drhnout! A navíc budu mít zespoda odřené stupátko…

Nebudete všude drhnout, budete-li koukat, kudy jedete. A v případě nebezpečí kontaktu s vozovkou svůj stroj lehce přizvednete. Ano, jde to i za jízdy, nic na tom není. Majitelé menších koloběžek se pak určitě velmi brzy naučí malé nerovnosti rovnou přeskakovat. A seskakovat. Třeba obrubníky chodníků a podobně. Když už se vám stane, že zadrhnete – což se vám určitě stane – neshánějte hned pikslu s barvou, abyste odřeniny na spodku rámu zaretušovali. Odřený spodek stupátka, to je pravá a nefalšovaná koloběžková patina, která k tomu prostě patří. Potkáte-li někoho, kdo má spodek koloběžky panensky čistý a neposkvrněný, pak je to buď majitel úplně nového stroje, nebo prostě a jednoduše skoro nejezdí.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek
Spodek a horní strana stupátka u často jezděné koloběžky. Tohle není ostuda – na to naopak můžete být patřičně pyšní…

Pokud bych měl vyjádřit jakousi optimální světlost exaktně, pak optimální hodnota u koloběžky pro „normálního hobbíka“ je cca 5 cm. S takovým strojem můžete jezdit kromě hladkého asfaltu také po kočičích hlavách, ale i po zpevněných lesních a polních cestách. Zpevněním v tomto případě myslím i suchý tvrdý hliněný povrch. Budete-li skutečně jezdit převážně a často v horším terénu, stojí za to uvažovat o vyšším stroji – viz výše pojednání o silnici a terénu.

Na závěr této úvahy ještě drobné doplnění: Doposud byla řeč o světlosti, tedy volném prostoru pod stupátkem, který se mimochodem po zatížení jezdcem v závislosti na jeho hmotnosti a tlaku v pláštích ještě o několik milimetrů zmenší. Onen jezdec či jezdkyně však stojí na horní straně stupátka, které má „nějakou“ konstrukční výšku nebo chcete-li tloušťku. Obvykle to u kvalitních koloběžek bývá kolem 30–35 mm. Takže jen abyste věděli, že nebudete dřepovat z výšky 5 cm, ale většinou 8 cm minimálně. Vážně ještě pořád chcete dělat co největší dřepy?

Není to stupátko nějaké malé? Vejdou se mi tam obě nohy? A proč je to tak úzké?

Jak vidno, u stupátka ještě chvíli zůstaneme. Ostatně je to jedna z nejdůležitějších součástí koloběžky, tak se není čemu divit. Začneme délkou. Dost možná jste na koloběžce ještě nikdy nejezdili, nevadí, zkuste chvíli pozorovat koloběžkáře v jízdě. Co je charakteristické pro „dupajícího“ jezdce? Ano – na stupátku stojí vždy jen jednou nohou! Obě nohy na něj vměstnává jen ve sjezdech, čili v rychlostech řekněme nad cca 25 km/h, při kterých se už běžný kolobrndař nestíhá odrážet. Nedělal jsem žádný vědecký průzkum, ale troufám si odhadnout, že v našich krajích se průměrně cca 75–85 % trasy jízdy odrážíte – čili stojíte na stupátku jednou nohou – zbytek se pak vezete zadarmo s oběma nohama na „plošince“. Z toho důvodu je zbytečné, aby stupátko bylo dlouhé třeba 70 cm. Já tvrdím, že bohatě stačí délka asi 1,3 pětačtyřicítky. Pětačtyřicítkou pak nemyslím pistoli ráže .45, nýbrž prachobyčejnou tenisku velikosti 45. Ta měří kolem 30 cm, takže 1,3 pětačtyřicítky rovná se cca 40 cm. Bohatě to stačí, můžete mi věřit.

A proč vlastně prosazuji relativně krátké stupátko? Vy jste říkali, že nechcete drhnout, že ano? A čím delší „podvozek“, tím je nebezpečí drhnutí větší. Dlouhé stupátko také znamená větší průhyb rámu a tím i riziko nechtěné pružnosti. Podívejte se, jak úsporně mají stupátko řešené finské Kickbiky. A jsou to nejpevnější rámy na světě, de facto bez průhybu…

Kickbike Sport G4
Kickbike Sport G4 | Foto Kickbike

Ještě k šířce nášlapné plochy. Když onu pětačtyřicítku tenisku změřím pro změnu na šířku, dostanu se na nějakých 10–11 cm. Stupátko této šířky tedy musí úplně stačit. Ve hře je totiž opět také geometrie a jízdní vlastnosti. Koloběžka je jednostopé přibližovadlo a pokud se na něm stojí, je ideální být pokud možno co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete k okraji stupátka, aniž byste si to možná uvědomovali, „strháváte“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy. Kromě toho také dochází k malému zkrutu – lidově řečeno rám jde „do vrtule“. A to není dobře… Takže poslední argument: Když už i největší evropský výrobce Koloběžek Kostka opustil paradigma širokého stupátka, tak na tom něco být musí, co říkáte?

„A ty při tom ohneš svůj hřbet!“

Aktualizace březen 2019
Replika z Mrazíka se hodí k uvedení častého dotazu koloběžkou nepolíbených človíčků:

A vážně z toho nebolí záda? Ste u toho nějakej ohnutej…

Ano, jsem ohnutej, protože ve vzpřímeném postoji se neumím dobře odrazit (netvrdím však, že to nejde). Ale pojďme k meritu věci – záda na koloběžce nebolí a neznám nikoho, kdo by si na bolesti zad stěžoval. Naopak. Dám příklad: Pravidelní čtenáři Přibližovadel ví, že jsem jezdil také na jednokolce. Po intenzivním tréninku na jednokolce záda bolí – jednokolka jim dá slušně zabrat. Ne, nechodil jsem na masáž ani nejedl Brufen po hrstech. Jel si dát pár desítek kilometrů na koloběžce, jelikož vím, že právě koloběžkováním si záda krásně protáhnu a napravím bolístku. Dvacet kilometrů a byl jsem zase jako junák.

Ale pozor! Jezdit se dá i vzpřímeně – viz následující část článku.

Jak vysoko vlastně mají být řídítka?

Aktualizace březen 2019
Jasně položená otázka, jasná odpověď. Ale… Než vyslovím svoje doporučení, musím podotknout, že výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží samozřejmě také na druhu jezdění a délce trasy. Těžko chtít po někom, kdo se rozhodl ujet 250 km na jeden zátah, aby tuto trasu jel sehnutý s řídítky nízko, to není úplně nejlepší nápad. Nicméně tento článek je pro začátečníky, základní radu tedy podám.

Podle většiny koloběžkové – dlužno dodat, že starší – „literatury“ by horní hrana řídítek čili gripy měly být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře stojícího na zemi s rukou podél těla. To ale platilo v dobách, kdy přední kolo mělo maximálně 16 palců. Dnes běžně – a více – jezdíme na strojích s předním kolem od 20 do 28 palců. A pro ně tato poučka neplatí. Ve výšce zaťaté pěsti je u velkých strojů mnohdy teprve horní miska hlavového složení, nad níž teprve následuje představec a řídítka. Tudíž řídítka jsou vždy výš.

Nicméně i kdybyste vlastnili malou koloběžku a měli výšku řídítek zarovnanou s onou zaťatou pěstí, pak se budete lehce hrbit. Jak jsem psal výše, není to nic, co by vám snad mohlo uškodit, přesto však začátečníkům doporučuji nejprve řídítka oproti uvedené poučce o 2–3 cm zvednout. Pokud postupně zjistíte, že by vám vyhovoval spíše nižší úchop, dát řízení dolů je otázkou pár minut. To ostatně platí obecně pro každou koloběžku.

Majitelům strojů s hlavovým složením typu a-head ještě doporučuji – neřežte hned „komín“. Dobrý výrobce ponechává hlavovou trubku vidlice delší, aby dal prostor uživateli k vlastnímu nastavení výšky. Pokud řídítka snížíte, trubka vysunutá nad představec se obvykle uřeže. Patříte-li mezi novice koloběhu, nechte toto rozhodnutí uzrát až po nějakých 300–500 kilometrech, až budete s jistotou vědět, jaká výška vám skutečně vyhovuje. Do té doby můžete klidně nechat vypodložkovaný „komín“ čouhat nahoru nad představec.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek

Už jsem zmínil informaci o tom, že výška řídítek je individuální záležitost. K této problematice mi dovolte napsat jeden mikropříběh z mého koloběžkového života.

Začínal jsem na K-biku K5, u nějž jsem byl se svou výškou 186 cm sehnutý docela dost. Zvykl jsem si a vyhovovalo mi to. Nízká řídítka jsem tedy preferoval i u dalších strojů – a to i u větších koloběžek. Ale jak šel čas… no dobře, nejsem už žádný junior, hrdě se hlásím k tomu, že už jsem praotcem čili dědou. Zkrátka a dobře, z nízkého úchopu mně začaly bolesti. Ne však zad, ale za krkem. Nikoliv tedy bederní, ale krční páteře. Takže řídítka šla výš a výš… až jsem najednou jezdil – a jezdím stále – ve skoro vzpřímeném postoji. Jde to. Musíte sice změnit způsob odrazu, jít do toho více stehny, ale není to žádný neřešitelný problém.

Ostatně povídat by mohli borci, kteří v roce 2013 na koloběžkách ujeli trasu Tour de France (viz naše články) a následně o čtyři roky později také Giro d’Italia. Obě tratě bratru po 3 500 km. Ve vzpřímeném postoji s řídítky à la paní radová…

„Vzpřímený
Vzpřímený postoj mně vyhovuje – zde na Mibo GT Split

Ale aby to nevypadalo, že vysokým řídítkům straním. Na loňském koloběžkovém Mistrovství světa v Nizozemsku našim borcům – kteří, pokud jste to nevěděli, patří do světové elity – nepříjemně zatápěli Holanďané se svými stroji s velmi nízko položeným řízením. Aby se mohli do odrazu co nejvíce položit.

Takže znovu a naposledy: výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. U kterého mimo jiné také záleží na tom, k čemu váš stroj využíváte, jak dlouhé trasy jezdíte, po jakém povrchu (například ryze terénní koloběžka bude mít také vyšší řídítka) a tak dále a tak dále.

Je lepší velké přední kolo nebo stačí malé?

Malým kolem se díře lépe vyhnete, velkým ji lépe přejedete…

Je lepší mít vzadu velké kolo, respektive stejně velké jako přední?

Je pravda, že dříve bylo standardem větší přední a menší zadní kolo. V současné době se ale mnohem více prosazují stroje se stejně velkými koly (mimo 12 + 12″ – ty zde byly odpradávna), ať už jsou to malé koloběžky s koly 16 + 16 palců, 20 + 20 palců nebo závodní stroje 28 + 28″.

Shodný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část koloběžky díky tomu lépe sedí na vozovce, a nejvíce to poznáte v zatáčkách, kdy malá zadní kolečka mají tendenci „ustřelovat“ a poslat vás do smyku. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. To vše platí hlavně pro rychlou sportovní jízdu. Stejně velká kola mají ale výhodu také pro ty, kteří se jen tak loudají a kochají se krásami kraje. Díky shodné velikosti totiž stačí vozit jen jednu náhradní duši pro případ defektu.

Oba dotazy a odpovědi ohledně velikosti kol nám zaslal Vašek Jun. Děkujeme!

Jsou obecně větší kola lepší než malá?

Aktualizace březen 2019
Pokud z jakéhokoliv důvodu neřešíte celkovou velikost koloběžky, lze říci, že větší kola jsou obecně lepší než malá. Proč? Díky jejich menšímu valivému odporu. Přímo vědecký výklad této problematiky najdete – kromě spousty dalších užitečných informací – v koloběžkové disertačce Honzy „Fido“ Horáka. Zde na Přibližovadlech.

Ubrzdím to?

Když zabrousím do oblasti bicyklů, pak tři čtvrtě lidí této republiky jezdí na bajcích neboli horských kolech. O tom, že půlka z nich nikdy v terénu nejela, se nyní bavit nechci, i když to tak je. Řeč bude o víceméně standardním komponentovém osazení bajků, kterému patří kotoučové brzdy. Není se tedy čemu divit, že si je žádáte i na svojí vysněné koloběžce…

Pravda je ale taková, že kolobrndu ubrzdíte s běžnými V-brzdami naprosto v pohodě, i když vážíte metrák (i něco přes). Tedy při takříkajíc běžném užívání. Pokud se chystáte pravidelně sjíždět alpské průsmyky, stojí za to o „kotoučích“ uvažovat – V-brzdy při dlouhodobém použití přehřívají ráfky a vzhledem k tomu může dojít k explozi duše (v praxi k tomu dochází jednou za uherský rok, a to zpravidla jen u strojů s malými koly /12″ či 16″/). Opodstatnění kotoučovek je také u terénních koloběžek, u nichž má tento druh brzd jednu zásadní výhodu oproti Véčkům – nezanášejí se bahnem. Běžný koloběžec se ale skutečně bez kotoučovek obejde. Jen perlička na závěr – závodní elita používá Véčka nebo silniční ráfkové brzdy, vlastně brzdu jednu jedinou – na předním kole. A můžete si být jisti, že tihle lidi pomalu nejezdí.

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek
Jednou z mála výjimek, i nichž se bez kotoučovek neobejdete, jsou koloběžky s letmo uloženými koly. Na ně běžné ráfkové brzdy nejde namontovat
Cena až na prvním místě

Aktualizace březen 2019
Spousta lidí, kteří nikdy na koloběžce nejezdili, nebo si to už z dětství dostatečně nevybavují, uvažuje asi takto:

„Nejprve si koupím levnou koloběžku za 1 500 až 2 000 Kč, a když mě to „chytí“, pořídím si pořádnej stroj.“

Ano, tahle idea není nepochopitelná a do značné míry se s ní dá souhlasit. Nicméně skýtá v sobě jedno nebezpečí. Osobně jsem přesvědčen, že nákup levné koloběžky s prapodivnou geometrií, vysokým stupátkem a nevhodnými lacinými komponentami minimálně 50 % potenciálních vážných zájemců o koloběh od tohoto druhu přibližování spíše odradí, než aby je donutil pořídit si lepší stroj. A platí to hlavně u dětí, které prostě dlouho nebaví dělat dřepy do poloviny výšky lýtka. Že pak leží „koloběžka“ zaprášená v kočárkárně, jejich chyba není. Lidé mají bohužel tendenci zobecňovat, takže narazí-li na jednu blbou koloběžku, může se stát, že si takto zařadí i všechny ostatní…

Proto každému zájemci doporučuji jako nejmenší cenu hodnotu kolem 4 000 spíše 5 000 Kč. Zcela upřímně – ani tak nebudete mít mnoho modelů na výběr…

Dobrá rada na závěr této části: Jste-li koloběžkou nepolíbení, nekupujte naslepo na e-shopu či jinde, ale nejprve si váš vysněný nebo jemu podobný stroj vyzkoušejte. Kde? V půjčovně koloběžek, která se alespoň ve větších městech vždycky najde. Ostatně i v solidním krámě vás nechají svést. A když ne, jděte jinam – nechcete přece kupovat zajíce v pytli.

Masochismus koloběžný

Aktualizace březen 2019
Zůstaňme ještě u ceny. Na světě existuje nemálo jedinců, kteří se rozhodli, že v rámci šetření vlastní kasičky budou raději fyzicky trpět. Patrně jim to dělá dobře. Tvrdí zhruba toto:

„Mně nevadí, že levná koloběžka má nekvalitní komponenty, že špatně jede a už vůbec mi nevadí, že je těžká. Sám mám minimálně XY kg navíc a tak mě vůbec neštve, že se na ní nadřu jako mezek. Aspoň rychleji zhubnu!“

Přátelé, to není masochismus, to je doporučení do ordinace doktora Chocholouška. Zapomeňte na koloběžku, i ta nejlevnější je pro vás zbytečná investice. Kupte si tři metry pořádného lana, a v kovošrotu si sežeňte kus kolejnice (1 metr váží 50–60 kg). Za láhev poctivého Tuzemáku z Božkova vám ji dělníci uřežou na požadovanou délku a u posledního panáka na konci vypálí otvor. Do něj navažte jeden konec provazu, druhý si zasukujte kolem pasu a „běhejte“ kolem paneláku.

Kolik by měla taková „normální“ koloběžka vážit? Zde je malý tahák:

Malá koloběžka (kola od 12/12″ do 16/16″): max něco mezi 7–8 kg
Střední koloběžka (kola od 20/12″ do 20/20″): 8–10 kg
Velká koloběžka (kola od 26/16″ do 28/20″): max kolem 10 kg
Long vehicle (kola 26/26″ nebo 28/28″): víceméně stejně jako předchozí kategorie…

Nižší hmotnost nežli udaná, je samozřejmě vždy výhodou. Preferujete-li skládací koloběžky, přičtěte k uvedeným hmotnostem zhruba kilogram navíc – to kvůli skládacímu mechanismu, který je zde oproti pevným modelům navíc.

Levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá…

Klasiku všech klasik, dotaz, který jednu skupinu zkušených koloběžkářů rozpaluje do běla, aby u druhé části vyvolal shovívavý úsměv typu „to je zase debil“, jsem si nechal na konec. Původně jsem ho sem ani nechtěl zařazovat, ale seznam mýtů a fám by byl bez největší perly neúplný. Už asi tušíte, o co jde:

Musí se u toho koloběžkování střídat nohy?

Musí. Přijdete na to sami velmi rychle. A pokud jste přesvědčeni, že se dokážete odrážet jen jednou nohou, pak vám garantuji, že na té druhé nedokážete dlouho stát. A o tom to je. Nikoliv o odrazné noze, nýbrž o stojné noze. Viz část o výšce stupátka…

„Při
Při jízdě z kopce nohy střídat nemusíte :-) Ale vždy je dobré mít na hlavě helmu…

Související články aneb články, které je taktéž dobré si přečíst

Malé (městské) koloběžky. Víme o nich vše. Jakou si vyberete?
Dětské koloběžky aneb rodičovské dilema
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 2. část
Střídáte nohy na koloběžce? Jestli ne, naučíme vás to!
Malá úvaha o velké tuhosti koloběžek
Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka
Počteníčko, aneb koloběžková disertačka


Sdílej:

Yedoo – Road to Joy
reklama

237 komentáře

  1. Mám koloběžku jak z kotoučema, tak i z klasickou brzdou. Je pravda, že kotouče brzdí líp, ale na druhou stranu véčka svoji práci zastanou také a na běžné ježdění bohatě stačí a to i z větších kopců. To už je nebezpečnější silně brzdění kotouč na malém průměru kola, pod 20 palců bych kotouče necpal.

  2. Teda když už se tu hádáte o brzdách, tak do těchto malých průměrů bych dal místo véček maximálně bubnovky. Ale zajímá mě jiná věc, a to výběr koloběžky. Můj leháč všude vláčet nejde, že. Bylo mi řečeno, že stejně jsou potřeba 2 koloběžky, malá 12/12 na cestování vlakem a poflakování ve městě, a pak střední až velká od 16/16, 20/16 atd. na výlety apod. Kterou mám začít pro ty základy, když jsem ke kolobce nepřičichl v dětství? Malá K-bike K5 nebo rovnou větší třeba Kostka Hill fun? Na rovině nebydlím a měřím 191cm a metrák živé váhy :-) Máte někdo doporučení prosím Vás?

  3. Dobrý den,
    přidávám pár postřehů z perspektivy postarší, nijak zvlášť obratné ženské, která využívá koloběžku v kombinaci s vlakem a metrem coby prostředek k zpříjemnění cest po Praze do práce a z práce (a shození nějakého toho kila). Pořídila jsem si na to Yedoo Ox New (…já vím … ale těch 8.5 kila není zas tak hrozných, a v pohodě na tom zvládám i betonku, která ještě pamatuje Státní statek Praha).:Přece jen nejméně v jednom bodě se od většiny přítomných adrenalinových mládenců liším v tom, že VELMI oceňuji prostorné stupátko, díky kterému dokonce ani mně nečinilo potíže naučit se střídat nohy skokem při jízdě do mírného kopce. A pokud jde o to, že prostor pro obě nohy člověk vlastně neužije … ono jak kde, na 1.5 km hladkého sjezdu z Jarova do Hrdlořez se to dost hodí :-).. Beru kolobku čistě jako zábavné a skladné přibližovadlo, na kterém mi projde, když se v centru uchyluju na chodník, neb se bojím do pražského provozu – na výlety po krajině mám kolo.

  4. Průřez 3 stroji pokročilého hobíka :-):
    1. a startovací: Yedoo Mezeq Disc s původním tvarem rámu: s košíkem na řídítkách ideál na nákupy a městské pojížďky, výborná věc pro pojížďky v lesích a lukách, v zimě si poradí i s menším blátem a sněhovým popraškem, trasy kolem 60 km žádný problém, mnoho celodenních výletů přežitých ve zdraví. Na venkově se skutečně užije a slouží i jako posilovací stroj před nástupem na jarní sezónu na velké koloběžce, protože pak vám to pojede samo :-)
    2. a oblíbený: Mibo Geroy: skvělý koráb a tančík na celodenní výlety, neskutečně stabilní a bezpečný ve sjezdu (kde kostkaři padají, mibař se směje), ideální dopravní prostředek i do práce, stylovka pro dámu v kostýmu i v mini, výborné kovové blatníky, váha není o tolik vyšší. Nedám na něho dopustit, geometrie mi sedla nejlépe (175 cm/63 kg) a poměr cena výkon považuji za skvělý, ve městě není problém, stokilometrový výlet po většině terénů je v pohodě i pro seniory. Považuji za neprávem opomíjený stroj s nejlepším poměrem cena výkon. Manžel má RaceK a nedá dopustit na berany :-).
    3. a zatím poslední: Kostka Racer v základní verzi: závodní ambice nemám, lehká silnička se ale hodí vždy a přiznejme si, v bílé barvě vypadá famózně. Líbí se mi relativně dlouhé stupátko, rám mi nepruží, což mi u předchozích Kostek vadilo, nizoučký nášlap je také bomba, někdy i nechtěně. Musím pochopitelně více hlídat kvalitu povrchu, po kterém jedu. Zde se ještě trochu sžíváme, protože jsem jako blatníkářka nebyla zvyklá tak často prát , nejspíš vzhled pokazím nějakým blatníkovým bastlem.
    Proč nemám Fina,BCS atd.: U Kick bike se mi zdálo krátké stupátko a vyšší nášlap i když jsem po ní popravdě pokukovala jako po 1. možnosti, BCS jsem odpískala jako poslední pro složitější cestu k získání, vyšší cenu a rám se mi zdál kratší než u Kostkovic Racera. Ale jsou nádherné, Italové laky umí, co dodat…
    Tolik názor průměrné koloběžkyně. Jsem jen hobík, nemám závodní ambice, jsem pohodářka vychutnávající si kochání se krajinou, baví mě na koloběžce v jakémkoliv počasí posouvat své výkony a otužilost, koloběžky miluji a propaguji kudy chodím :-).
    Pokud sem zabloudí kdokoliv, kdo se teprve rozmýšlí, neváhejte a jděte do toho. Půjčujte a testujte různé typy různých značek, a koloběžku, co vám sedne, kupte. Až objevíte stejně jako my ostatní úžasný fyzický i psychický přínos, stejně nezůstanete u jedné. Ani já neslibuji, že jsem na konci cesty, jen občas přikoupíme hák ke stropu garáže :-).

  5. Ho,hó, s 3 kolobkami jsi už Kiti minimálně poloprofík. Já když ujedu /na Racerovi/ v tahu 40 km, tak už si připadám, jak king :-). 60 km na 12 kg Mezkovi s proklatě vysokým nášlapem bych dobrovolně nedal. Kolik najezdíš za rok? Při Tvé zmínce o hrdinném Mibu jsem si chtěl osvěžit paměť na stránkách výrobce a koukal jsem, že se Geroy již nevyrábí a je nahrazen modelem Malaga. Ten mi s udávanou váhou 11,1 kg, ale přijde stále dost těžký. Cenově srovnatelný Kostkovic Tour je o 2 kg lehčí a dnes už i levnější. To jen jako osobní poznámka od fanouška Kostky :-).

  6. Brej. Přesně tenhle článek sem potřebovala! Super shrnutí, dostačující informace, což já, jako koloběžkou zatím nepolíbená, vítám. Moc díky za článek. Ted bojuju s tím, JAKOU koloběžku koupit. Někde si pečtu, že „Yedoo úplně nejvíc supe nejlepší“ a v jiným odkazu “ ..hlavně ne Yedoo.“ Tak teď babo raď. Docela se mi líbí kolobrndy.cz od pana Kulištáka, ale já sem holka, vybírám spí očima, co si budem namlouvat, že. Nemohla bych si nějakýho větrem ošlehanýho koloběžkáře pučit do mailu? Ráda bych kozultaci.

  7. … my tu před sebou nic tajíme, tak se neostejchej :-). Akorát nevím, jak je to s onou „ošlehaností větrem“. Já teda přes zimu ani trh.

  8. Nabízím pohled koloběžce z kategorie 50 +, který zatoužil po vyšším levelu, jímž je nepochybně velká koloběžka.
    Kompletní nabídka na jednom místě mě přivedla do prodejny pana Juna v Plzni. Vyzkoušel jsem a prohlédl si řadu strojů a při tom zažil ojedinělý pocit, kdy jak kupující, tak prodávající si to opravdu užívají!
    Kostka Racer – původně můj favorit č.1.
    Pro mě nejhezčí koloběžka na trhu, ve skutečnosti ještě krásnější, než na obrázcích eshopů. Stroj na kvalitní asfalt. Tam, bohužel ale jenom tam. Ostatní povrchy nemilosrdně ničí spodek a jízda už není příjemná. Mým potřebám vůbec nevyhovoval a s těžkým srdcem jsem ho odložil.
    Mibo Malaga – letošní novinka u které mám pocit, že typická mibácká hranatost a špičatost (nic ve zlém, pane Michálku) se opticky malinko zaoblila a moc jí to sluší. Křižník, na němž proplujete cestou i necestou důstojně a elegantně. Ze stroje čiší kvalita, solidnost a pohodlí. Na expedice a dálky těžko hledat vhodnější.
    Race Max – tvrdá žiletka, závodníkem snadno a rychle. Na rozdíl od Racera je možné využít univerzálnost rámu a změnit závoďáka na treka jiným osazením. Ale ten rám je oproti oceláku G4
    lehčí jen o 600gr avšak dražší o 3000,-
    G 4 – asi tušíte, vítěz na konec.
    Mé obavy z vyššího nášlapu a menšího zadního kolečka, spolu s vyšší váhou zmizely hned při testovací jízdě. Během následujících zatím cca 200 km, se mi potvrzuje správnost volby. Cyklostezky, parkové cesty, polňačka, lesní pěšina, všude obstála. Odstraněním blatníku, stojánku,
    a výměnou představce a řidítek za lepší, klesla váha o víc než 1 kg. Vyzkoušel jsem i změnu trekových plášťů za silniční. Koloběžka jede jako z praku. Tedy dokud Pán může :)

    Tak si trhněte a třeba se někde naše cesty zkříží!

  9. Tak takhle nějak to má vypadat. Přijet s nějakou představou, vidět, VYZKOUŠET!!!, podebatovat s někým, kdo tomu hoví a poopravit, či zesouladit své představy (priority, hlavně s ohledem na povrch, kde chci, případně potřebuju jezdit), odjet spokojen.

  10. zdenek „Odstraněním blatníku, stojánku,
    a výměnou představce a řidítek za lepší, klesla váha o víc než 1 kg.“ koukam, kazdy to resi jinak, ja mam BCS, krasna italka a resim opacny problem, jak jen tam dostat ten zadni blatnik, abych nebyl po kazde jizde ve vlhku a desti nahozeny od kotniku az po hlavu :)

  11. Zdravím

    Chválím web stránky i recenze. Pro začátečníka učiněný ráj informací. Proběhne v dohledné době test koloběžek morxes? Nové koloběžky morxes se mi líbí designově nejvíc, ale protože se jedná o nového výrobce tak jenom přece bych si nerad koupil koloběžku s nevychytanými mouchami. Díky za odpověď.

  12. Značku Morxes jsem, Michale, neznal a přitom sídlí jen kousek od Olomouce. Až se oteplí, tak se tam nejspíš zajedu podívat. Ovšem / nemohu si odpustit poznámečku/ nejlevnější kolobka za 14500? Dost sebevědomé :-).

  13. Lindner Petr:

    Musím to promyslet, líbí se mi na tom, že plechový blatník je nahrazen lehkým materiálem, který
    se dá přistříhnout na míru a přichytit pásky. jestli to půjde, uvidíme, uvidíme :)

  14. Laďa

    Tak představením firmy mám už jasno, sledoval jsem jiné web stránky p. Pechra a tuning koloběžek. Já mám nejblíž koleběžkarnu v Ova, takže při šetřím do prasátka:-), a pojede se zkoušet a nakupovat.

  15. #36 Cvok – “ Tak teď babo raď „. – Já jsem ta baba, která ti poradí: Yedoo nebrat, váha 11kg, podlaha 9,5 cm, krátký prostor pro jezdce. Můj typ je Kostka Twenty 3 Alivio, cca 8500,-

  16. Dobrý den, dík za poučný článek pro nás začínající koloběžkaře.
    Uvažuju, že si pořídím svojí první koloběžku, ale nevím o žádné půjčovně v okolí nebo zásobenější prodéjně kde by si člověk zkusil co by mu vyhovovalo. Jsem takový drobeček 205cm a 140kg. Už jsem se tak trochu poptal a v Mibu i u Kostky mi doporučili modeli 26/20. Nejsem příznivec žádneho terenního ježdění, vždyť defekt lze chytit i na asfaltu. A tak bych se rád zeptal zkušených matadorů jak si správně vybrat koloběžku. Už jsem pochopil, že budu investovet 8000+ a proto bych si chtěl vybrat správně. Určitě si nebudu kupovat koloběžku v e-shopu, ale pojedu si jí nejdřív zkusit, a proto bych rád věděl co je při výběru koloběžky důležité. Jestli vyšší tuhost, nebo nižší váha. Chtěl bych na kolobce jezdit do práce 8,5km a odpoledne se projet s psem po okolí ať se řádně vyběhá.

  17. Pavel
    Radíš dobře „babo“, cena přiměřená, úzké náboje, kvalitní komponenty a zpracování, pro jízdu po asfaltu bych nechal nahodit Kojaky a mírně tak snížil světlost. /Ono těžko nedoporučit Kostku, když si na něm našinec spokojeně trhá levou zadní :-)/

  18. David Eli: Nejdřív zkoušet, možná i se psem :) To většinou hodně napoví. Tuhost je důležitá pro sportovce, ti však neřeší pohodlí. Váhu lze dodatečně vždycky snižovat. Odborník na místě by měl mít trpělivost, tak se ptejte! Volba bude ale na vás.

  19. Pro Zdenek #43 a ostatní: Blatník velmi zajímavý, jestli pan Lindner nebo kdokoliv otestuje, děkuji předem.
    Pro Laďa #35: přehled o km/rok nemám,eviduje mi to manžel v xls :-), ale pár táců ročně to bude, já to jen hlásím a neřeším. Zima letos žádná není, jezdit se dá permanentně, mám to do práce tam a zpět „po krátké“ necelých 10 km, proto chvála tančíků.
    Ohledně značek je to individuální, lidé jsou různé, nelze mít 1 stroj na vše, na obranu yedoočkářů mohu jen konstatovat, že kamarádky mají City a drandí déle a víc než já. No a kdo by měl s těžkým strojem problém,může vytunit např.:
    https://www.youtube.com/watch?v=GZfzUBOK_7o&list=PLC371E2C49A0C09BB
    nebo
    https://www.youtube.com/watch?v=CDafMzo4HO8&list=PLC371E2C49A0C09BB&index=4
    omlouvám se,ale to nešlo :-D

  20. Blatníček se testovat nebude, protože jsem za prvé nabeton přesvědčen o tom, že vzadu je k ničemu a za druhé kus plastu za 270 Kč, to se mi zdá poněkud drahé… :)

  21. Kiti, dík za tipy na tuning :-). Já jsem za loňský rok ujel necelou bídnou tisícovku, tak mě zajímalo, kolik bych musel najezdit, abych zvládnoul na Jedu dojet dál než do nejbližší osvěžovny. No, ale když je manžel tajnůstkář v xls, tak se to holt nedozvím :-).

  22. Cvok je zpět a děkuje všem babám za rady :)) Minulejch 14 dní jsem věnovala téměř všechen svůj volnej čas studováním koloběžek. Nu a došla sem k názoru, že pro Cvoka bude nejvhodnější Kostka Tour 3. A červená! :) Mě se prostě líbí moc a i ty parametry mi přijdou oukej. Co? :)

  23. Já Ti, Cvoku, volbu schvaluji :-), budeš spokojená. Větší přední kolo každopádně přidá pohodlí, stabilitu ve sjezdech. Kdo nějak extra neřeší skladnost ,tak dává většinou přednost větším kolům.

  24. a pokud jeste vahas, tak se zajdi podivat koncem brezna na vystavu kol do prazskych Letnan, loni mela kostka stanek i na parkovisti a kolobezky bylo mozno otestovat a co si pamatuji, tak mibo atd… tam bylo taky

  25. Moc pěkný článek. Děkuji. Považuju se stále za začátečníka, ale koloběh mě chytil již minulou sezónu pevnýma rukama a už mě asi hned tak nepustí. Takových noviců jako já je všude asi hromada. No, já mám jedno specifikum. Měřím 195cm a v současné době vážím 175 kg. Když to počasí dovolí ztrestávám svou černou Tourku s tovární nosností 150kg. Já z ní hravě dělám „závodní speciál“ :-) Rám je neskutečný, pod mou vahou se jen lehce se prohne a drží jak má. Můj hlavní sport a zájem je vzpírání a silácký trénink. Koloběh naprosto neskutečně a dokonale uvolňuje, opravuje a léčí problémy se spodními zády. Navíc čistí hlavu a konečně mám nějakou rozumnou outdoorovou zábavu, kterou můžu provozovat se svou o 110 kilogramů lehčí partnerkou. (Taky má Tourku reflexně zelenou :-)) Na kole se se mnou vysloveně nudila, ale koloběžka to je jiná. Jen jsem chtěl dodat odvahy těm „trochu“ větším a objemnějším. Koloběh je bezva!

  26. Honzo, jestli odveze v pohodě Kostka Tvých 175, tak je to pro něj výborná reklama. Domnívám se, že větší Rambo na jeho kolobce u nás / a nejen u nás/ nejezdí. O těch zádech máš naprostou pravdu, to je velký plus koloběhu.

  27. Jezdím od prosince na yedoo city new každý den do práce cca 4 km tam do kopečka a zpátky z kopečka .

    zaujala mě designem a cenou , chtěl jsem původně kostku ale na tu jsem v té chvíli neměl a už jsem nechtěl jezdit přeplněnou MHD

    no už byla mírně jetá jako předváděcí kus měla osmi ikdyž výrobce tvrdil že je jen škráblý rám .

    jinak z koloběžky jsem byl nadšený jela opravdu rychle a na volnoběh celkem dlouho a brzdy byly ostrý na mojí váhu cca 57 kilo ..navíc s tím byla opravdu zábava ject , jelo to i na zasněženým chodníku

    při prvním jízdě jsem zjistil že nejdou sjíždět obrubníky jako na kole ani najíždět :) naštěstí tu máme ve městě na chodníku i cyklostezky a pěkný nájezdy

    jinak mi začli vadit ty osmi při rychlejších sjezdech , docela to házelo

    pak jsem si všiml zvláštní věci o který jsem nevěděl jestli je to dobře nebo špatně a to je pružení rámu

    když jsem jel svižně cítil jsem jak to se mnou pracuje ,ale pořád jsem jel rychle , až tady jsem se dočetl že by rám neměl pružit .

    navíc jsem se na bike foru dočetl že yedoo velkou kvalitou neoplývá i jeden autor tu psal že se jejich stánku vyhl obloukem .

    nicméně já jsem s koloběžkou zatím spokojenej na to dojíždění do práce , plánoval jsem i kolo ale jak tak čtu na tý koloběžce se člověk víc namaká a já chodím běhat ,takže v rámci tréninku mi ta kolobka sedí víc

    ale začínaj mi vadit ty osmi už to nejede na volnoběh tak pěkně

    líbila se mi od mrázka ta kosmická koloběžka ale nevím jak bych jí zamykal skrz ten rám

    po přečtění tohodle článku jsem se utvrdil v kostce 20*20

    dále se mi líbil hliníkový kickbike race max ale do práce a na nákupy by to asi nebylo OK protože mimo město si radši zaběhám

    to mibo by se mi taky líbilo akorát neskládací a bez těch beranů a blatníků

    muj strop by byl asi kolem těch 10 000 asi obejdu obchody

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *