Tento článek ve svém původním znění vyšel 26. 1. 2015, čili před čtyřmi lety. Koloběžky nejsou tak dynamickým oborem jako třeba IT nebo digitální fotografie, nicméně i tak se od té doby něco změnilo. Třeba i některé moje názory :-) Takže následuje aktualizace… nejčtenějšího článku všech dob na Přibližovadlech.Aktualizace – březen 2019
Původně jsem zamýšlel přepsané části v textu ponechat přeškrtnuté, nicméně došel jsem k názoru, že by to byl mírný chaos, a ocenili by to snad jen ti, kteří už tento článek v původním znění četli. Ne, že bych jich tedy bylo málo. Ke dni zveřejnění této aktualizace má článek více než 50 000 shlédnutí, což je – alespoň si tedy myslím – u takto minoritně zaměřeného webu psaného v taktéž minoritním jazyce, docela hodně. Já bych ale raději, aby si jej přečetli hlavně noví zájemci o koloběh, takže jsem od této myšlenky upustil. Části textu, které jsou aktualizované nebo nové jsou tudíž jednoduše označené jako aktualizace.
Na úplný závěr jsem pak ještě doplnil seznam souvisejících článků, čili materiálu, který by se vám mohl také hodit k samostudiu ještě před tím než stoupnete na své první stupátko. Ale myslím, že některé články si rádi přečtou i pokročilejší trhači nohou. Tak do toho!
Prolog
O tomto či podobném tématu jsem samozřejmě věděl už dávno. Podvědomě jsem se mu ale bránil – říkal jsem si:
„Vždyť tohle všechno naši čtenáři ví, to jsou zkušení matadoři koloběhu, to nemají zapotřebí, ještě by mi nadávali proč z nich dělám hlupáky…“
S neustále se zvyšující čteností Přibližovadel jsem si ale začal uvědomovat, že všichni jaksi nemohou být dostatečně ošlehaní tisícovkami kilometrů najetých na koloběžkách. V tom počtu čtenářů se chtě-nechtě začátečníci musí vyskytovat. Korunu tomuto uvažovaní nasadilo čtení diskuzí na Facebooku (všichni víme, v jaké skupině), kde se ty stejné začátečnické dotazy neustále opakují dokola.
Aktualizace březen 2019
Takže dobře, jde se dělat osvěta! Tento článek je takříkajíc obecný a já počítám s tím, že není ukončený. Budete-li mít smysluplné náměty na jeho doplnění, rád je uvítám – a rád je do článku doplním – samozřejmě i s uvedením autora námětu.
Opakuji – kdyby se vám náhodou nechtělo číst tenhle traktát celý – na jeho konci najdete seznam souvisejících článků, které se na rozdíl od tohoto víceméně obecného pojednání, věnují konkrétním tématům. Různým kategoriím koloběžek, tipům jak správně jezdit, a další problematice. Předpokládám, že další články budou přibývat, takže nám, prosím, zachovejte přízeň.
Nyní tedy začínáme oblíbenými mýty a fámami… A milé děti! Když nebudete dobře poslouchat, dopadnete jako před lety autor tohoto článku, který všechny následující rady poctivě vyzkoušel na vlastní kůži (i na příčně pruhované svalovině vlastního těla).

Po silnici i do terénu
Možná snad 70–80 % lidí, kteří si chtějí koupit novou – zpravidla první – koloběžku, má požadavek asi tohoto znění:
Na koloběžce nechci jezdit jen po silnici nebo prostě po asfaltu, ale také v terénu, na polních cestách, v lese. Asi by proto měla mít zvýšené stupátko, že?
A ti největší drsoňové ještě dodají:
Určitě by proto měla být koloběžka také odpružená (aspoň přední vidlice) a měla mít široké terénní pláště s hrubým vzorkem!
Dobře, domluvme se, že teď na všechno zapomenete a zkusíte si přečíst následující text:
Možná to pro vás bude překvapení, ale prozradím vám tajemství: vy do žádného terénu nakonec stejně jezdit nebudete. A když ano, tak se bude jednat jen o krátké „terénní vložky“ na výletě, jehož trasa se jinak bude pohybovat z 99 % po silnici. Drtivá většina koloběžců-noviců totiž velmi brzy zjistí, že jezdění terénem na koloběžce se výrazně liší od jezdění například na kole. Oproti asfaltu je to velmi namáhavé, mnohdy je lepší stroj tlačit nežli se snažit jet rychlostí pomalejší než chůze, zkrátka bolí to. Mrkněte se třeba na reportáž ze závodu Kokros (byť uznávám, že jde o menší extrém).
Ale pozor – řeč dosud byla o skutečném terénu. Pokud zrovna neprší týden v kuse a není všude bahna po kolena, nelze běžné zpevněné lesní a polní cesty považovat za terén. Nehledě k tomu, že novodobí lesáci a „jézéďáci“ už jsou tak rozmazlení, že svoje přístupové komunikace mnohdy vyasfaltují. Takové cesty (nejen ty vyasfaltované tedy) jsou sjízdné na de facto jakékoliv koloběžce bez toho, abyste museli mít odpružení a traktorové obutí. Pokud to moc „drncá“, stačí lehce upustit tlak v pláštích a jede se dál. Znovu opakuji – zapomeňte na úpravy pro terén – nebudete je velmi pravděpodobně potřebovat. Toto rozhodnutí pak tisíckrát doceníte při „normálním“ koloběhání na silnici nebo jiné kvalitní komunikaci.
Poznámka: Na koloběžkách se samozřejmě jezdí i ve středním nebo i ve velmi těžkém terénu, který na běžném stroji nemáte šanci projet. V tom případě ale jde o koloběžky k tomuto účelu patřičně konstruované. Ani ty však nejsou univerzální – „nejterénnější“ speciály jsou určené v podstatě jen na sjezdy. Nezkoušejte se na nich odrážet na asfaltu…
Skládací zaříkávadlo
Aktualizace březen 2019
„Nejraději bych si pořídil(a) skládací koloběžku, abych ji mohl(a) snadno převážet v autě. Také s ní chci jezdit vlakem bez poplatku za spoluzavazadlo.“
Tato část článku je asi nejvíce aktualizovaná–změněná oproti první verzi z roku 2015. Ano, na skládací koloběžky jsem změnil názor. Můj původní vztah k nim, jenž jsem poněkud alibisticky nazýval slovem ambivalentní, se proměnil v jednoznačné přijetí skládacích koloběžek. Podrobněji o tom píšu v článku Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část.
Skládací koloběžky – a myslím tím „pořádné“ či chcete-li „dospělé“ skládačky, nikoliv hliníkové stroje s více či méně malými polyuretanovými kolečky – navíc za ty čtyři roky učinily výrazný pokrok. Nabídka na trhu se mnohonásobně rozšířila jak co do počtu značek a modelů, ale také co do velikostí. Zatímco dříve byla synonymem pro skládačku malá koloběžka, dnes si již můžete pořídit střední, ale i velké skládací koloběžky (s koly 26/20 palců). Nyní si můžete říci: „Cože? Velké skládací koloběžky? Co je to za nesmysl?“ Omyl! Právě velké modely dávají skládání koloběžek ten správný smysl :-) Ale vážně, čtěte ve stejném článku zde.

Protože jsem skládacím koloběžkám věnoval velký samostatný prostor ve dvojdílném článku, nyní tuto část zakončím jen prostým konstatováním: Skládací koloběžky, o nichž tento článek pojednává představují plnohodnotné stroje, které se od svých pevných bratří liší de facto jen možností složení. Mají stejné nebo minimálně skoro stejné jízdní vlastnosti nebo naopak třeba stejně dobře brzdí jako jejich pevné verze. Poskytují vše dobré z pevného světa, k tomu navíc oplývají lepší skladností. A to je super, ne?
A ve vlaku…
Byly časy – přesněji před rokem 2014 – kdy stačilo mít jakýkoliv stroj skládací a ve vlaku jste měli přepravu zdarma. To už, pokud mám tedy správné informace, neplatí. Nechcete-li, aby vaše složená koloběžka nebyla deklarována jako spoluzavazadlo (za které se připlácí), nesmí překročit ani jeden z rozměrů 90 × 60 × 40 cm. Výjimkou je – cituji z přepravního řádu ČD: „Malá skládací nebo dětská koloběžka s koly menšími, než jsou u jízdního kola, nejvýše 12 palců“.
Do zmíněných rozměrů byste se mohli s mírně odřenýma ušima vejít se dvěma koloběžkami od Kostky – Rebel Fold (G5) a Rubik 4. I tak ale doporučuji mít stroj v přepravním vaku, protože kromě toho, že ani sebe ani nikoho jiného neušpiníte, zároveň nebudete provokovat snaživého štiplístka. Kdo ví, co máte v tom futrálu? Kytaru? Kulomet?
Vrátím-li se k citaci přepravního řádu Českých drah, pak je samozřejmě otázkou, co přesně odpovídá popisu „malá skládací“, nicméně v praxi je ověřeno, že nejvíce záleží na tom kterém soudruhu průvodčím. My jezdíme často vlakem s Friendem nebo (dříve) s Kostkou Rebel (nebo obojím), a byť přední nebo obě 16palcová kola by měla znamenat platbu za spoluzavazadlo, neplatili jsme ani nepamatuji. Doufám, že jsem to právě nezakřikl…
Než abych pořád škrtal(a) o zem, raději si pořídím koloběžku s vyšším stupátkem
Hrubá chyba! Jízda na koloběžce má dva základní aspekty: odrážení a dřepování. Abyste se mohli jednou nohou odrazit, musíte nutně druhou nohou stojící na stupátku podřepnout. Není třeba mít diplom z Harvardu, abyste si spočítali, že čím vyšší je stupátko, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím více vás bude stojná noha bolet. Můžete si být jisti, že i rozdíl pouhého jednoho centimetru poznáte. Samozřejmě ne po 500 metrech jízdy, ale po pěti, deseti a více kilometrech.
Jako bych teď slyšel vaše hlasy:
No jo, ale když budu mít koloběžku s malou světlostí, tak budu všude drhnout! A navíc budu mít zespoda odřené stupátko…
Nebudete všude drhnout, budete-li koukat, kudy jedete. A v případě nebezpečí kontaktu s vozovkou svůj stroj lehce přizvednete. Ano, jde to i za jízdy, nic na tom není. Majitelé menších koloběžek se pak určitě velmi brzy naučí malé nerovnosti rovnou přeskakovat. A seskakovat. Třeba obrubníky chodníků a podobně. Když už se vám stane, že zadrhnete – což se vám určitě stane – neshánějte hned pikslu s barvou, abyste odřeniny na spodku rámu zaretušovali. Odřený spodek stupátka, to je pravá a nefalšovaná koloběžková patina, která k tomu prostě patří. Potkáte-li někoho, kdo má spodek koloběžky panensky čistý a neposkvrněný, pak je to buď majitel úplně nového stroje, nebo prostě a jednoduše skoro nejezdí.

Pokud bych měl vyjádřit jakousi optimální světlost exaktně, pak optimální hodnota u koloběžky pro „normálního hobbíka“ je cca 5 cm. S takovým strojem můžete jezdit kromě hladkého asfaltu také po kočičích hlavách, ale i po zpevněných lesních a polních cestách. Zpevněním v tomto případě myslím i suchý tvrdý hliněný povrch. Budete-li skutečně jezdit převážně a často v horším terénu, stojí za to uvažovat o vyšším stroji – viz výše pojednání o silnici a terénu.
Na závěr této úvahy ještě drobné doplnění: Doposud byla řeč o světlosti, tedy volném prostoru pod stupátkem, který se mimochodem po zatížení jezdcem v závislosti na jeho hmotnosti a tlaku v pláštích ještě o několik milimetrů zmenší. Onen jezdec či jezdkyně však stojí na horní straně stupátka, které má „nějakou“ konstrukční výšku nebo chcete-li tloušťku. Obvykle to u kvalitních koloběžek bývá kolem 30–35 mm. Takže jen abyste věděli, že nebudete dřepovat z výšky 5 cm, ale většinou 8 cm minimálně. Vážně ještě pořád chcete dělat co největší dřepy?
Není to stupátko nějaké malé? Vejdou se mi tam obě nohy? A proč je to tak úzké?
Jak vidno, u stupátka ještě chvíli zůstaneme. Ostatně je to jedna z nejdůležitějších součástí koloběžky, tak se není čemu divit. Začneme délkou. Dost možná jste na koloběžce ještě nikdy nejezdili, nevadí, zkuste chvíli pozorovat koloběžkáře v jízdě. Co je charakteristické pro „dupajícího“ jezdce? Ano – na stupátku stojí vždy jen jednou nohou! Obě nohy na něj vměstnává jen ve sjezdech, čili v rychlostech řekněme nad cca 25 km/h, při kterých se už běžný kolobrndař nestíhá odrážet. Nedělal jsem žádný vědecký průzkum, ale troufám si odhadnout, že v našich krajích se průměrně cca 75–85 % trasy jízdy odrážíte – čili stojíte na stupátku jednou nohou – zbytek se pak vezete zadarmo s oběma nohama na „plošince“. Z toho důvodu je zbytečné, aby stupátko bylo dlouhé třeba 70 cm. Já tvrdím, že bohatě stačí délka asi 1,3 pětačtyřicítky. Pětačtyřicítkou pak nemyslím pistoli ráže .45, nýbrž prachobyčejnou tenisku velikosti 45. Ta měří kolem 30 cm, takže 1,3 pětačtyřicítky rovná se cca 40 cm. Bohatě to stačí, můžete mi věřit.
A proč vlastně prosazuji relativně krátké stupátko? Vy jste říkali, že nechcete drhnout, že ano? A čím delší „podvozek“, tím je nebezpečí drhnutí větší. Dlouhé stupátko také znamená větší průhyb rámu a tím i riziko nechtěné pružnosti. Podívejte se, jak úsporně mají stupátko řešené finské Kickbiky. A jsou to nejpevnější rámy na světě, de facto bez průhybu…

Ještě k šířce nášlapné plochy. Když onu pětačtyřicítku tenisku změřím pro změnu na šířku, dostanu se na nějakých 10–11 cm. Stupátko této šířky tedy musí úplně stačit. Ve hře je totiž opět také geometrie a jízdní vlastnosti. Koloběžka je jednostopé přibližovadlo a pokud se na něm stojí, je ideální být pokud možno co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete k okraji stupátka, aniž byste si to možná uvědomovali, „strháváte“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy. Kromě toho také dochází k malému zkrutu – lidově řečeno rám jde „do vrtule“. A to není dobře… Takže poslední argument: Když už i největší evropský výrobce Koloběžek Kostka opustil paradigma širokého stupátka, tak na tom něco být musí, co říkáte?
„A ty při tom ohneš svůj hřbet!“
Aktualizace březen 2019
Replika z Mrazíka se hodí k uvedení častého dotazu koloběžkou nepolíbených človíčků:
A vážně z toho nebolí záda? Ste u toho nějakej ohnutej…
Ano, jsem ohnutej, protože ve vzpřímeném postoji se neumím dobře odrazit (netvrdím však, že to nejde). Ale pojďme k meritu věci – záda na koloběžce nebolí a neznám nikoho, kdo by si na bolesti zad stěžoval. Naopak. Dám příklad: Pravidelní čtenáři Přibližovadel ví, že jsem jezdil také na jednokolce. Po intenzivním tréninku na jednokolce záda bolí – jednokolka jim dá slušně zabrat. Ne, nechodil jsem na masáž ani nejedl Brufen po hrstech. Jel si dát pár desítek kilometrů na koloběžce, jelikož vím, že právě koloběžkováním si záda krásně protáhnu a napravím bolístku. Dvacet kilometrů a byl jsem zase jako junák.
Ale pozor! Jezdit se dá i vzpřímeně – viz následující část článku.
Jak vysoko vlastně mají být řídítka?
Aktualizace březen 2019
Jasně položená otázka, jasná odpověď. Ale… Než vyslovím svoje doporučení, musím podotknout, že výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží samozřejmě také na druhu jezdění a délce trasy. Těžko chtít po někom, kdo se rozhodl ujet 250 km na jeden zátah, aby tuto trasu jel sehnutý s řídítky nízko, to není úplně nejlepší nápad. Nicméně tento článek je pro začátečníky, základní radu tedy podám.
Podle většiny koloběžkové – dlužno dodat, že starší – „literatury“ by horní hrana řídítek čili gripy měly být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře stojícího na zemi s rukou podél těla. To ale platilo v dobách, kdy přední kolo mělo maximálně 16 palců. Dnes běžně – a více – jezdíme na strojích s předním kolem od 20 do 28 palců. A pro ně tato poučka neplatí. Ve výšce zaťaté pěsti je u velkých strojů mnohdy teprve horní miska hlavového složení, nad níž teprve následuje představec a řídítka. Tudíž řídítka jsou vždy výš.
Nicméně i kdybyste vlastnili malou koloběžku a měli výšku řídítek zarovnanou s onou zaťatou pěstí, pak se budete lehce hrbit. Jak jsem psal výše, není to nic, co by vám snad mohlo uškodit, přesto však začátečníkům doporučuji nejprve řídítka oproti uvedené poučce o 2–3 cm zvednout. Pokud postupně zjistíte, že by vám vyhovoval spíše nižší úchop, dát řízení dolů je otázkou pár minut. To ostatně platí obecně pro každou koloběžku.
Majitelům strojů s hlavovým složením typu a-head ještě doporučuji – neřežte hned „komín“. Dobrý výrobce ponechává hlavovou trubku vidlice delší, aby dal prostor uživateli k vlastnímu nastavení výšky. Pokud řídítka snížíte, trubka vysunutá nad představec se obvykle uřeže. Patříte-li mezi novice koloběhu, nechte toto rozhodnutí uzrát až po nějakých 300–500 kilometrech, až budete s jistotou vědět, jaká výška vám skutečně vyhovuje. Do té doby můžete klidně nechat vypodložkovaný „komín“ čouhat nahoru nad představec.
Už jsem zmínil informaci o tom, že výška řídítek je individuální záležitost. K této problematice mi dovolte napsat jeden mikropříběh z mého koloběžkového života.
Začínal jsem na K-biku K5, u nějž jsem byl se svou výškou 186 cm sehnutý docela dost. Zvykl jsem si a vyhovovalo mi to. Nízká řídítka jsem tedy preferoval i u dalších strojů – a to i u větších koloběžek. Ale jak šel čas… no dobře, nejsem už žádný junior, hrdě se hlásím k tomu, že už jsem praotcem čili dědou. Zkrátka a dobře, z nízkého úchopu mně začaly bolesti. Ne však zad, ale za krkem. Nikoliv tedy bederní, ale krční páteře. Takže řídítka šla výš a výš… až jsem najednou jezdil – a jezdím stále – ve skoro vzpřímeném postoji. Jde to. Musíte sice změnit způsob odrazu, jít do toho více stehny, ale není to žádný neřešitelný problém.
Ostatně povídat by mohli borci, kteří v roce 2013 na koloběžkách ujeli trasu Tour de France (viz naše články) a následně o čtyři roky později také Giro d’Italia. Obě tratě bratru po 3 500 km. Ve vzpřímeném postoji s řídítky à la paní radová…

Ale aby to nevypadalo, že vysokým řídítkům straním. Na loňském koloběžkovém Mistrovství světa v Nizozemsku našim borcům – kteří, pokud jste to nevěděli, patří do světové elity – nepříjemně zatápěli Holanďané se svými stroji s velmi nízko položeným řízením. Aby se mohli do odrazu co nejvíce položit.
Takže znovu a naposledy: výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. U kterého mimo jiné také záleží na tom, k čemu váš stroj využíváte, jak dlouhé trasy jezdíte, po jakém povrchu (například ryze terénní koloběžka bude mít také vyšší řídítka) a tak dále a tak dále.
Je lepší velké přední kolo nebo stačí malé?
Malým kolem se díře lépe vyhnete, velkým ji lépe přejedete…
Je lepší mít vzadu velké kolo, respektive stejně velké jako přední?
Je pravda, že dříve bylo standardem větší přední a menší zadní kolo. V současné době se ale mnohem více prosazují stroje se stejně velkými koly (mimo 12 + 12″ – ty zde byly odpradávna), ať už jsou to malé koloběžky s koly 16 + 16 palců, 20 + 20 palců nebo závodní stroje 28 + 28″.
Shodný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část koloběžky díky tomu lépe sedí na vozovce, a nejvíce to poznáte v zatáčkách, kdy malá zadní kolečka mají tendenci „ustřelovat“ a poslat vás do smyku. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. To vše platí hlavně pro rychlou sportovní jízdu. Stejně velká kola mají ale výhodu také pro ty, kteří se jen tak loudají a kochají se krásami kraje. Díky shodné velikosti totiž stačí vozit jen jednu náhradní duši pro případ defektu.
Oba dotazy a odpovědi ohledně velikosti kol nám zaslal Vašek Jun. Děkujeme!
Jsou obecně větší kola lepší než malá?
Aktualizace březen 2019
Pokud z jakéhokoliv důvodu neřešíte celkovou velikost koloběžky, lze říci, že větší kola jsou obecně lepší než malá. Proč? Díky jejich menšímu valivému odporu. Přímo vědecký výklad této problematiky najdete – kromě spousty dalších užitečných informací – v koloběžkové disertačce Honzy „Fido“ Horáka. Zde na Přibližovadlech.
Ubrzdím to?
Když zabrousím do oblasti bicyklů, pak tři čtvrtě lidí této republiky jezdí na bajcích neboli horských kolech. O tom, že půlka z nich nikdy v terénu nejela, se nyní bavit nechci, i když to tak je. Řeč bude o víceméně standardním komponentovém osazení bajků, kterému patří kotoučové brzdy. Není se tedy čemu divit, že si je žádáte i na svojí vysněné koloběžce…
Pravda je ale taková, že kolobrndu ubrzdíte s běžnými V-brzdami naprosto v pohodě, i když vážíte metrák (i něco přes). Tedy při takříkajíc běžném užívání. Pokud se chystáte pravidelně sjíždět alpské průsmyky, stojí za to o „kotoučích“ uvažovat – V-brzdy při dlouhodobém použití přehřívají ráfky a vzhledem k tomu může dojít k explozi duše (v praxi k tomu dochází jednou za uherský rok, a to zpravidla jen u strojů s malými koly /12″ či 16″/). Opodstatnění kotoučovek je také u terénních koloběžek, u nichž má tento druh brzd jednu zásadní výhodu oproti Véčkům – nezanášejí se bahnem. Běžný koloběžec se ale skutečně bez kotoučovek obejde. Jen perlička na závěr – závodní elita používá Véčka nebo silniční ráfkové brzdy, vlastně brzdu jednu jedinou – na předním kole. A můžete si být jisti, že tihle lidi pomalu nejezdí.

Cena až na prvním místě
Aktualizace březen 2019
Spousta lidí, kteří nikdy na koloběžce nejezdili, nebo si to už z dětství dostatečně nevybavují, uvažuje asi takto:
„Nejprve si koupím levnou koloběžku za 1 500 až 2 000 Kč, a když mě to „chytí“, pořídím si pořádnej stroj.“
Ano, tahle idea není nepochopitelná a do značné míry se s ní dá souhlasit. Nicméně skýtá v sobě jedno nebezpečí. Osobně jsem přesvědčen, že nákup levné koloběžky s prapodivnou geometrií, vysokým stupátkem a nevhodnými lacinými komponentami minimálně 50 % potenciálních vážných zájemců o koloběh od tohoto druhu přibližování spíše odradí, než aby je donutil pořídit si lepší stroj. A platí to hlavně u dětí, které prostě dlouho nebaví dělat dřepy do poloviny výšky lýtka. Že pak leží „koloběžka“ zaprášená v kočárkárně, jejich chyba není. Lidé mají bohužel tendenci zobecňovat, takže narazí-li na jednu blbou koloběžku, může se stát, že si takto zařadí i všechny ostatní…
Proto každému zájemci doporučuji jako nejmenší cenu hodnotu kolem 4 000 spíše 5 000 Kč. Zcela upřímně – ani tak nebudete mít mnoho modelů na výběr…
Dobrá rada na závěr této části: Jste-li koloběžkou nepolíbení, nekupujte naslepo na e-shopu či jinde, ale nejprve si váš vysněný nebo jemu podobný stroj vyzkoušejte. Kde? V půjčovně koloběžek, která se alespoň ve větších městech vždycky najde. Ostatně i v solidním krámě vás nechají svést. A když ne, jděte jinam – nechcete přece kupovat zajíce v pytli.
Masochismus koloběžný
Aktualizace březen 2019
Zůstaňme ještě u ceny. Na světě existuje nemálo jedinců, kteří se rozhodli, že v rámci šetření vlastní kasičky budou raději fyzicky trpět. Patrně jim to dělá dobře. Tvrdí zhruba toto:
„Mně nevadí, že levná koloběžka má nekvalitní komponenty, že špatně jede a už vůbec mi nevadí, že je těžká. Sám mám minimálně XY kg navíc a tak mě vůbec neštve, že se na ní nadřu jako mezek. Aspoň rychleji zhubnu!“
Přátelé, to není masochismus, to je doporučení do ordinace doktora Chocholouška. Zapomeňte na koloběžku, i ta nejlevnější je pro vás zbytečná investice. Kupte si tři metry pořádného lana, a v kovošrotu si sežeňte kus kolejnice (1 metr váží 50–60 kg). Za láhev poctivého Tuzemáku z Božkova vám ji dělníci uřežou na požadovanou délku a u posledního panáka na konci vypálí otvor. Do něj navažte jeden konec provazu, druhý si zasukujte kolem pasu a „běhejte“ kolem paneláku.
Kolik by měla taková „normální“ koloběžka vážit? Zde je malý tahák:
Malá koloběžka (kola od 12/12″ do 16/16″): max něco mezi 7–8 kg
Střední koloběžka (kola od 20/12″ do 20/20″): 8–10 kg
Velká koloběžka (kola od 26/16″ do 28/20″): max kolem 10 kg
Long vehicle (kola 26/26″ nebo 28/28″): víceméně stejně jako předchozí kategorie…
Nižší hmotnost nežli udaná, je samozřejmě vždy výhodou. Preferujete-li skládací koloběžky, přičtěte k uvedeným hmotnostem zhruba kilogram navíc – to kvůli skládacímu mechanismu, který je zde oproti pevným modelům navíc.
Levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá…
Klasiku všech klasik, dotaz, který jednu skupinu zkušených koloběžkářů rozpaluje do běla, aby u druhé části vyvolal shovívavý úsměv typu „to je zase debil“, jsem si nechal na konec. Původně jsem ho sem ani nechtěl zařazovat, ale seznam mýtů a fám by byl bez největší perly neúplný. Už asi tušíte, o co jde:
Musí se u toho koloběžkování střídat nohy?
Musí. Přijdete na to sami velmi rychle. A pokud jste přesvědčeni, že se dokážete odrážet jen jednou nohou, pak vám garantuji, že na té druhé nedokážete dlouho stát. A o tom to je. Nikoliv o odrazné noze, nýbrž o stojné noze. Viz část o výšce stupátka…

Související články aneb články, které je taktéž dobré si přečíst
Malé (městské) koloběžky. Víme o nich vše. Jakou si vyberete?
Dětské koloběžky aneb rodičovské dilema
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 2. část
Střídáte nohy na koloběžce? Jestli ne, naučíme vás to!
Malá úvaha o velké tuhosti koloběžek
Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka
Počteníčko, aneb koloběžková disertačka









237 komentáře
Navigace pro komentáře
Ale já mám kotníky netknutý :) Tluču se do vnitřní strany lýtek.
Co víte o kompozitový koloběžce Delta Scooter kterou vyrábí Píbramská firma Mottl Sails .Je vystavená v Cyklo Pointu v Berouně
#86 Cvok
jak si spokojéná s tour fun? chtěl bych začít s koloběhem a zrovna tahle od kostky mi padla do oka
Petr Čtrnáctý. Nevím jestli zrovna Tebou dotazovaná Motlova koloběžka je vhodná jak „prvnička“, ale co chceš, či potřebuješ vědět?
Tak jsem se prorozhodoval až ke Kostce Twenty vyřazenou z půjčovny. Protože mám 20″ leháča a líp se mi na 20″ koloběžku , doufám, bude vázat bagáž. Navíc to má 100mm středy, takže mám kompatibilní kola i s kárečkou :-D Výhodná je i svým potlučením, kdy nebudu litovat nového odíraného laku za deset tisíc. Až zjistím co vlastně od koloběžky očekávám, tak přitlačím ve výběru další a už asi nové.
Velikost jsem zvolil i pro náhradu za krosové kolo, kdy to považuju za všestranější kolobrndu oproti 16″. Tak uvidím, kde sem udělal chybu ve výběru :-)
Ty verze FUN u Kostků jsem vyřadil z výběru ihned, bo vážím metrák a zavání to rychlým nákupem nových výpletů. A velká kolobrnda do začátku? Zatím jsem viděl spíš opačný postup
#95 Taky řešení. Teď to chce hodně jezdit a až budeš „vyježděnej“, tak se ti postupně začne jevit, jakou koloběžku si koupit.
(Kostka Fun má 36 drátů, takže žádná krize.)
#93 Funka je na zacatek vhodna,sam jsem tak zacal. Prizniva cena a moznost naslednych uprav je skvela kombinace. Prvni rok jsem jezdil bez uprav,jen jsem laboroval s vyskou ridicek. A pak uz urezani hlavove trubky, rovna riditka a nakonec sly zmeny kol… Super je,ze kdyby te to nechytlo,tak ta vstupni investice tak neboli…
No, nyní nejvíc laboruju s výběrem blatníků na mou twentynu, osvětlením a s předním nosičem, popřípadě „nosným“ systémem pro batoh vepředu.
Stejná kola jsem zvolil pro předpoklad jednoduššího učení, tomu ty funky stejně neodpovídaly.
Dobry vecer.
Jako naprosty zacatecnik procitam internet, sbiram informace. Uvazuji, ze bych zacal s kolobehem. Chtel bych se zeptat jaky steoj bude pro zacatek vhodnejsi – kostka tour fun nebo hill fun? Pripadne jina alternativa ve stejne cenove hladine? Obe kostky stoji zhruba stejne, spis me zajimalo jestli je jedna pred druhou v necem vyrazne lepsi/horsi.
Zadnou z nich jsem zatim nezkousel, mozna by bylo vhodne navstivit nejakou prodejnu a treba zjistim, ktera mi lepe padne do ruky.
Dekuji vsem za rady :-)
deywis: Předposlední větou jste si zcela správně odpověděl sám :-) Není nic lepšího než si to před nákupem vyzkoušet. Kostek je všude spousta, takže by to neměl být problém…
#99 – Správná volba není jen věcí koloběžky, ale také jezdce a ten (je-li začátečník) se může po najetých kilometrech dost měnit. Do první koloběžky necpat moc peněz. A hlavně jezdit, jezdit a jezdit. Po několika tisících km Vám začne svítat, jakou koloběžku vlastně chcete. Pak je dobrý „sáhnout do slamníku“ a koupit tu správnou koloběžku, protože v té době už žádnou radu potřebovat nebudete. ( Jen můj názor na věc.)
Petře, počet komentářů přesáhnul stovku. To se snad ještě nestalo. Palec nahoru.
Však ten 101 jsi napsal ty Pavle ;-)
Děkuji za článek, moc užitečný. Také uvažuji o koupi první koloběžky a nevím si rady s výběrem. Potřebuji skladnou do MHD i do bytu. Mám možnost denně najezdit 9,5 km po cyklostezce + zbytek tramvají. Líbí se mi Kostka Rebel, ale do narvané tramvaje to moc nevidím. Našla jsem Hudora big wheel air, nebo to same dual brake, bohužel ji mají jen v jednom e-shopu, tudíž nejde vyzkoušet. Uvítala by radu zkušených.. Děkuji
ďakujem za článok, môžem sa spýtať, do mesta bude lepšie Micro alebo Hudora Big Wheel Air 205?
Děkuji moc za výborný článek. A zároveň tímto prosím místní zkušené o radu. Vybírám si koloběžku, na které budu doprovázet své děti jedoucí na kole (t.č. jen kole a odrážedle, věk 2,5 a 4,5, než zrychlí jízdu a vyjedou kopec tak to bude trvat…) a kterou budu používat jako přibližovadlo po maloměstě – Telči. Tedy nehrozí vyhýbání se davům lidí ani MHD, terén asfalt, chodník, cestičky v parku, jednoduché „dětské“ terénní cesty. Vytuněnej stroj je kontraproduktivní – musí se zamykat před obchodem. Doprovázet děti na mém kole mě nebaví, pořád jen brzdím, chci se trochu unavit :o) Měřím 175cm, vážím 64kg.
Předvýběr: K-bike K7 – ale není kde vyzkoušet, spíše Kostka Hill či Fun – oba typy budu mít možnost zkusit ve variantě 3, ale nestačil by nižší model FUN? Obávám se, že v cykloobchodě mě budou přemlouvat na vyšší řadu.. pokud je to skutečně rozumné, ráda peníze vydám.
Na kole ujedu nyní méně než dříve, cca 1500km za sezonu, kolik na koloběžce je ve hvězdách. Díky všem za pomoc.
omlouvám se, Kostka Hill či Tour, varianta Fun či 3. Nemám to názvosloví ještě pod kůží.
#106, #107 – Můj typ je TWENTY 3 ALIVIO. FUN bych vypustil kvůli rámu. Z menších 16″ koloběžek FRIEND nebo MIBO CRAZY. Kola 12″ bych nebral.
Občas si přečtu něco o koloběhu a koloběžkách, tento článek mně na první pohled zaujal názvem. Je moc zajímavý, stejně jako diskuze pod ním. Ta otázka zda se odrážím střídavě oběma nebo jen jednou nohou mně nijak nerozčiluje, beru to jako informaci, že tazatel na koloběžce nikdy nebo hodně dávno nejel. Možná jsem zralý na Chocholouška, sám si tak ale nepřipadám, jezdím totiž třetím rokem na Yedoo City a moc si to užívám. Jednak jsem si vyřešil vleklé potíže se zády a druhák jsem pro jistá zdravotní omezení našel v kolobce náhradu za běh i kolo současně. Ta koloběžka mi vyhovuje bez výhrad, jezdím vyjížďky tak 40 – 70 km, ale už jsem si dal i Prahu – Liberec a byl to super zážitek. Už jako cyklista jsem si vše opravoval sám včetně výpletů, takže vyladění vůle ložisek na nábojích není problém, na koloběžce mně vlastně dost fascinuje ta její jednoduchost. Pro mne je koloběh hlavně o radosti z pohybu, z větru ve vlasech, o relaxu. A konfigurace 16/12 mi příjde úplně nej. Všem přeju hlavně hodně radosti a spokojenosti se svými stroji ať už se jmenují jakkoliv.
Ahoj koloběžkáři. Jako žena středních let uvažující o koloběžce bych se vás ráda zeptala na názor na koloběžku Kostka Rebel Fold. Skládacím asi moc neholdujete, ale ta Fold mi přijde stejná jako Rebel neskládací. Komponenty a materiály má snad stejné, jen má navíc ten kloub, který umožní „zlomit“ řídítka do skladné pozice. Ještě bych potřebovala vědět, zda bude pro mě výška řídítek vhodná, když mají být podle popisu ve výšce 91 cm a já měřím 159 cm. Jinak článek perfektní, hodně jsem se poučila. Teď už jen zakoupit a vyjet. Jo, Kostku Rebel jsem vybrala kvůli hmotnosti necelých 6 kg. Díky za odpovědi.
Recenze Rebela je u nás na webu :-) Tady https://priblizovadla.cz/kolobezka-kostka-rebel-prvni-cast-testu/
Díky, Petře. Už jsem recenzi přečetla, líbí se mi. Jen bych chtěla vědět, jestli ta skládací verze Fold je stejná. Jestli ano, pak nemám asi co řešit. Nejsem veliká, a rychle asi jezdit nebudu, tak snad je tato volba pro mě. Malá a lehká kolobka. Chci jezdit město a cyklostezky. A nejsem žádný silák, lehčí koloběžku jsem nenašla. Na Kostku jsou docela slušné recenze.
Dani: Je stejná, jen o pár set gramů těžší vzhledem k tomu skládacímu představci.
Děkuju, Petře. Asi je rozhodnuto. :-)
Nechci Vam brat radost, ale mne nejvic sedla Mibo Express, posledni provedeni je oproti starsim modelum asi o dost lepsi, ale znam je jen z fotek. Projel jsem si v obchode kostku twenty i hill a rovnou rikam a mibo na moji postavu oduleho ramenace mi vic sedla…i to ze je trochu tezsi mi prislo spis jako plus, protoze je pevna a pevne sedi pod nohou…
Zdravím všechny koloběhny a koloběhy, jsem zde úplný nováček a chystám se rozšířit vaše řady. Po několikadenním studování a vyhledávání informací na netu, jsem dnes otestoval mého favorita – Morxes Vendetu a barevností lákající Crussis Urban. Zajímala mě především tuhost rámu, jeikož jsem silově zaměřený a vážím 108kg. Vendeta mě navzdory pochvalným recenzím moc nenadchla, čekal jsem pevnost o dost větší. Možná je to jen má naivita, čekat, že se pode mnou koloběžka neprohne, ale při jízdě mě to pohupování prostě vadí a cítím, že přenos síly není ideální. Co mě však vadilo ještě více, je škrtání o zem při zatočení nebo při odbočení na vedlejší svažující se silnici. Právě tak sem si první jízdu nepředstavoval.Navíc sem měl pocit, že mám nad stojem příliš velkou silovou převahu, jakoby pode mnou plaval… Pak jsem otestoval Crussis Urban a to mi stačilo se jen postavit abch věděl, že tohle už vůbec ne, nad zemí mi zbyl snad jen centimetr a houpačka neskutečná. V této souvislosti mě zaráží test se 130kg jedincem, který si jízdu pochvaloval. Ačkoli mám v plánu jezdit spíše po asfaltu a v lehčím terénu, zkusil jsem si alespon na pár metrech stoupnout na Morxes Adventure. Vyšší nášlap mi jednoznačně vyhoval a celkový pocit jsem měl lepší díky větší robustnosti stroje, především asi díky terénímu obutí. Zítra bych si měl vyzkoušet na delší trasu, tak uvidím. Co mi zatím nepřijde vůbec podstatné, je zde na fóru časté řešení šířky zadního náboje. Opravdu nevím, proč bych se měl kopat do kotníku? :) Na základě mého prvního polibku s koloběžkami bych se tedy rád zeptal, zda jsou moje prvotní pocity normální nebo nejsem normální já ? :) Mám totiž zase na druhou stranu pocit, že mi pohyb na koloběžce bude velmi vyhovovat v rámci zvyšování kondice, jen bych asi uvítal opravdu tvrdou a pevnou konstrukci a asi by mi ani nevadila vyšší váha, což vám bude znít asi dost šíleně :) Předem díky moc za případné reakce.
Dobrý den.
Ráda bych požádala radu.Chci koupit koloběžku sobě a svým dětem na rekreační vyjížďky. Syn má 160 cm (12 let) 45 kg, dcera (8 let) 130 cm 30 kg, já 170 cm 65 kg.
Chtěla bych doporučení značky popř. přímo typu, popř. na jaké parametry se mám zaměřit. (Při sjíždění z Pusteven měla dcera problém uržet brzdu, popř. vůbec dosáhnout na páčky, syn jezdil na dospělácké a byl spokojený, žádný problém)
Chtěla bych nějaké, které ji vydrží na více let, nějaká střed, za rozumnou cenu.
Předem děkuji za odověď.
Lada Marcolová
zdravím,
tak včera má první mini vyjížďka na koloběžce,cca 8km.Užívala jsem si to,ale to střídání nohou mi dává trochu zabrat,má pravá nožka jako stojná …paráda,ale levá ?Po vystřídání jsem se vždy pár metrů jako by motala a odrážení pravou taky nic moc.Jak jste to měli v začátcích vy?
Jarka Chlupová: Každý máme jednu nohu dominantní, tak to zpočátku nemusí jít úplně snadno. Ale po pár desítkách kilometrů už ani nebudete vědět, že jste takový problém někdy měla :-)
Opravdu perfektní článek pro začátečníky, moc za něj děkuju.
Navigace pro komentáře