Tento článek ve svém původním znění vyšel 26. 1. 2015, čili před čtyřmi lety. Koloběžky nejsou tak dynamickým oborem jako třeba IT nebo digitální fotografie, nicméně i tak se od té doby něco změnilo. Třeba i některé moje názory :-) Takže následuje aktualizace… nejčtenějšího článku všech dob na Přibližovadlech.Aktualizace – březen 2019
Původně jsem zamýšlel přepsané části v textu ponechat přeškrtnuté, nicméně došel jsem k názoru, že by to byl mírný chaos, a ocenili by to snad jen ti, kteří už tento článek v původním znění četli. Ne, že bych jich tedy bylo málo. Ke dni zveřejnění této aktualizace má článek více než 50 000 shlédnutí, což je – alespoň si tedy myslím – u takto minoritně zaměřeného webu psaného v taktéž minoritním jazyce, docela hodně. Já bych ale raději, aby si jej přečetli hlavně noví zájemci o koloběh, takže jsem od této myšlenky upustil. Části textu, které jsou aktualizované nebo nové jsou tudíž jednoduše označené jako aktualizace.
Na úplný závěr jsem pak ještě doplnil seznam souvisejících článků, čili materiálu, který by se vám mohl také hodit k samostudiu ještě před tím než stoupnete na své první stupátko. Ale myslím, že některé články si rádi přečtou i pokročilejší trhači nohou. Tak do toho!
Prolog
O tomto či podobném tématu jsem samozřejmě věděl už dávno. Podvědomě jsem se mu ale bránil – říkal jsem si:
„Vždyť tohle všechno naši čtenáři ví, to jsou zkušení matadoři koloběhu, to nemají zapotřebí, ještě by mi nadávali proč z nich dělám hlupáky…“
S neustále se zvyšující čteností Přibližovadel jsem si ale začal uvědomovat, že všichni jaksi nemohou být dostatečně ošlehaní tisícovkami kilometrů najetých na koloběžkách. V tom počtu čtenářů se chtě-nechtě začátečníci musí vyskytovat. Korunu tomuto uvažovaní nasadilo čtení diskuzí na Facebooku (všichni víme, v jaké skupině), kde se ty stejné začátečnické dotazy neustále opakují dokola.
Aktualizace březen 2019
Takže dobře, jde se dělat osvěta! Tento článek je takříkajíc obecný a já počítám s tím, že není ukončený. Budete-li mít smysluplné náměty na jeho doplnění, rád je uvítám – a rád je do článku doplním – samozřejmě i s uvedením autora námětu.
Opakuji – kdyby se vám náhodou nechtělo číst tenhle traktát celý – na jeho konci najdete seznam souvisejících článků, které se na rozdíl od tohoto víceméně obecného pojednání, věnují konkrétním tématům. Různým kategoriím koloběžek, tipům jak správně jezdit, a další problematice. Předpokládám, že další články budou přibývat, takže nám, prosím, zachovejte přízeň.
Nyní tedy začínáme oblíbenými mýty a fámami… A milé děti! Když nebudete dobře poslouchat, dopadnete jako před lety autor tohoto článku, který všechny následující rady poctivě vyzkoušel na vlastní kůži (i na příčně pruhované svalovině vlastního těla).

Po silnici i do terénu
Možná snad 70–80 % lidí, kteří si chtějí koupit novou – zpravidla první – koloběžku, má požadavek asi tohoto znění:
Na koloběžce nechci jezdit jen po silnici nebo prostě po asfaltu, ale také v terénu, na polních cestách, v lese. Asi by proto měla mít zvýšené stupátko, že?
A ti největší drsoňové ještě dodají:
Určitě by proto měla být koloběžka také odpružená (aspoň přední vidlice) a měla mít široké terénní pláště s hrubým vzorkem!
Dobře, domluvme se, že teď na všechno zapomenete a zkusíte si přečíst následující text:
Možná to pro vás bude překvapení, ale prozradím vám tajemství: vy do žádného terénu nakonec stejně jezdit nebudete. A když ano, tak se bude jednat jen o krátké „terénní vložky“ na výletě, jehož trasa se jinak bude pohybovat z 99 % po silnici. Drtivá většina koloběžců-noviců totiž velmi brzy zjistí, že jezdění terénem na koloběžce se výrazně liší od jezdění například na kole. Oproti asfaltu je to velmi namáhavé, mnohdy je lepší stroj tlačit nežli se snažit jet rychlostí pomalejší než chůze, zkrátka bolí to. Mrkněte se třeba na reportáž ze závodu Kokros (byť uznávám, že jde o menší extrém).
Ale pozor – řeč dosud byla o skutečném terénu. Pokud zrovna neprší týden v kuse a není všude bahna po kolena, nelze běžné zpevněné lesní a polní cesty považovat za terén. Nehledě k tomu, že novodobí lesáci a „jézéďáci“ už jsou tak rozmazlení, že svoje přístupové komunikace mnohdy vyasfaltují. Takové cesty (nejen ty vyasfaltované tedy) jsou sjízdné na de facto jakékoliv koloběžce bez toho, abyste museli mít odpružení a traktorové obutí. Pokud to moc „drncá“, stačí lehce upustit tlak v pláštích a jede se dál. Znovu opakuji – zapomeňte na úpravy pro terén – nebudete je velmi pravděpodobně potřebovat. Toto rozhodnutí pak tisíckrát doceníte při „normálním“ koloběhání na silnici nebo jiné kvalitní komunikaci.
Poznámka: Na koloběžkách se samozřejmě jezdí i ve středním nebo i ve velmi těžkém terénu, který na běžném stroji nemáte šanci projet. V tom případě ale jde o koloběžky k tomuto účelu patřičně konstruované. Ani ty však nejsou univerzální – „nejterénnější“ speciály jsou určené v podstatě jen na sjezdy. Nezkoušejte se na nich odrážet na asfaltu…
Skládací zaříkávadlo
Aktualizace březen 2019
„Nejraději bych si pořídil(a) skládací koloběžku, abych ji mohl(a) snadno převážet v autě. Také s ní chci jezdit vlakem bez poplatku za spoluzavazadlo.“
Tato část článku je asi nejvíce aktualizovaná–změněná oproti první verzi z roku 2015. Ano, na skládací koloběžky jsem změnil názor. Můj původní vztah k nim, jenž jsem poněkud alibisticky nazýval slovem ambivalentní, se proměnil v jednoznačné přijetí skládacích koloběžek. Podrobněji o tom píšu v článku Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část.
Skládací koloběžky – a myslím tím „pořádné“ či chcete-li „dospělé“ skládačky, nikoliv hliníkové stroje s více či méně malými polyuretanovými kolečky – navíc za ty čtyři roky učinily výrazný pokrok. Nabídka na trhu se mnohonásobně rozšířila jak co do počtu značek a modelů, ale také co do velikostí. Zatímco dříve byla synonymem pro skládačku malá koloběžka, dnes si již můžete pořídit střední, ale i velké skládací koloběžky (s koly 26/20 palců). Nyní si můžete říci: „Cože? Velké skládací koloběžky? Co je to za nesmysl?“ Omyl! Právě velké modely dávají skládání koloběžek ten správný smysl :-) Ale vážně, čtěte ve stejném článku zde.

Protože jsem skládacím koloběžkám věnoval velký samostatný prostor ve dvojdílném článku, nyní tuto část zakončím jen prostým konstatováním: Skládací koloběžky, o nichž tento článek pojednává představují plnohodnotné stroje, které se od svých pevných bratří liší de facto jen možností složení. Mají stejné nebo minimálně skoro stejné jízdní vlastnosti nebo naopak třeba stejně dobře brzdí jako jejich pevné verze. Poskytují vše dobré z pevného světa, k tomu navíc oplývají lepší skladností. A to je super, ne?
A ve vlaku…
Byly časy – přesněji před rokem 2014 – kdy stačilo mít jakýkoliv stroj skládací a ve vlaku jste měli přepravu zdarma. To už, pokud mám tedy správné informace, neplatí. Nechcete-li, aby vaše složená koloběžka nebyla deklarována jako spoluzavazadlo (za které se připlácí), nesmí překročit ani jeden z rozměrů 90 × 60 × 40 cm. Výjimkou je – cituji z přepravního řádu ČD: „Malá skládací nebo dětská koloběžka s koly menšími, než jsou u jízdního kola, nejvýše 12 palců“.
Do zmíněných rozměrů byste se mohli s mírně odřenýma ušima vejít se dvěma koloběžkami od Kostky – Rebel Fold (G5) a Rubik 4. I tak ale doporučuji mít stroj v přepravním vaku, protože kromě toho, že ani sebe ani nikoho jiného neušpiníte, zároveň nebudete provokovat snaživého štiplístka. Kdo ví, co máte v tom futrálu? Kytaru? Kulomet?
Vrátím-li se k citaci přepravního řádu Českých drah, pak je samozřejmě otázkou, co přesně odpovídá popisu „malá skládací“, nicméně v praxi je ověřeno, že nejvíce záleží na tom kterém soudruhu průvodčím. My jezdíme často vlakem s Friendem nebo (dříve) s Kostkou Rebel (nebo obojím), a byť přední nebo obě 16palcová kola by měla znamenat platbu za spoluzavazadlo, neplatili jsme ani nepamatuji. Doufám, že jsem to právě nezakřikl…
Než abych pořád škrtal(a) o zem, raději si pořídím koloběžku s vyšším stupátkem
Hrubá chyba! Jízda na koloběžce má dva základní aspekty: odrážení a dřepování. Abyste se mohli jednou nohou odrazit, musíte nutně druhou nohou stojící na stupátku podřepnout. Není třeba mít diplom z Harvardu, abyste si spočítali, že čím vyšší je stupátko, tím větší dřepy musíte při odrazu udělat. A čím větší dřepy budete dělat, tím více vás bude stojná noha bolet. Můžete si být jisti, že i rozdíl pouhého jednoho centimetru poznáte. Samozřejmě ne po 500 metrech jízdy, ale po pěti, deseti a více kilometrech.
Jako bych teď slyšel vaše hlasy:
No jo, ale když budu mít koloběžku s malou světlostí, tak budu všude drhnout! A navíc budu mít zespoda odřené stupátko…
Nebudete všude drhnout, budete-li koukat, kudy jedete. A v případě nebezpečí kontaktu s vozovkou svůj stroj lehce přizvednete. Ano, jde to i za jízdy, nic na tom není. Majitelé menších koloběžek se pak určitě velmi brzy naučí malé nerovnosti rovnou přeskakovat. A seskakovat. Třeba obrubníky chodníků a podobně. Když už se vám stane, že zadrhnete – což se vám určitě stane – neshánějte hned pikslu s barvou, abyste odřeniny na spodku rámu zaretušovali. Odřený spodek stupátka, to je pravá a nefalšovaná koloběžková patina, která k tomu prostě patří. Potkáte-li někoho, kdo má spodek koloběžky panensky čistý a neposkvrněný, pak je to buď majitel úplně nového stroje, nebo prostě a jednoduše skoro nejezdí.

Pokud bych měl vyjádřit jakousi optimální světlost exaktně, pak optimální hodnota u koloběžky pro „normálního hobbíka“ je cca 5 cm. S takovým strojem můžete jezdit kromě hladkého asfaltu také po kočičích hlavách, ale i po zpevněných lesních a polních cestách. Zpevněním v tomto případě myslím i suchý tvrdý hliněný povrch. Budete-li skutečně jezdit převážně a často v horším terénu, stojí za to uvažovat o vyšším stroji – viz výše pojednání o silnici a terénu.
Na závěr této úvahy ještě drobné doplnění: Doposud byla řeč o světlosti, tedy volném prostoru pod stupátkem, který se mimochodem po zatížení jezdcem v závislosti na jeho hmotnosti a tlaku v pláštích ještě o několik milimetrů zmenší. Onen jezdec či jezdkyně však stojí na horní straně stupátka, které má „nějakou“ konstrukční výšku nebo chcete-li tloušťku. Obvykle to u kvalitních koloběžek bývá kolem 30–35 mm. Takže jen abyste věděli, že nebudete dřepovat z výšky 5 cm, ale většinou 8 cm minimálně. Vážně ještě pořád chcete dělat co největší dřepy?
Není to stupátko nějaké malé? Vejdou se mi tam obě nohy? A proč je to tak úzké?
Jak vidno, u stupátka ještě chvíli zůstaneme. Ostatně je to jedna z nejdůležitějších součástí koloběžky, tak se není čemu divit. Začneme délkou. Dost možná jste na koloběžce ještě nikdy nejezdili, nevadí, zkuste chvíli pozorovat koloběžkáře v jízdě. Co je charakteristické pro „dupajícího“ jezdce? Ano – na stupátku stojí vždy jen jednou nohou! Obě nohy na něj vměstnává jen ve sjezdech, čili v rychlostech řekněme nad cca 25 km/h, při kterých se už běžný kolobrndař nestíhá odrážet. Nedělal jsem žádný vědecký průzkum, ale troufám si odhadnout, že v našich krajích se průměrně cca 75–85 % trasy jízdy odrážíte – čili stojíte na stupátku jednou nohou – zbytek se pak vezete zadarmo s oběma nohama na „plošince“. Z toho důvodu je zbytečné, aby stupátko bylo dlouhé třeba 70 cm. Já tvrdím, že bohatě stačí délka asi 1,3 pětačtyřicítky. Pětačtyřicítkou pak nemyslím pistoli ráže .45, nýbrž prachobyčejnou tenisku velikosti 45. Ta měří kolem 30 cm, takže 1,3 pětačtyřicítky rovná se cca 40 cm. Bohatě to stačí, můžete mi věřit.
A proč vlastně prosazuji relativně krátké stupátko? Vy jste říkali, že nechcete drhnout, že ano? A čím delší „podvozek“, tím je nebezpečí drhnutí větší. Dlouhé stupátko také znamená větší průhyb rámu a tím i riziko nechtěné pružnosti. Podívejte se, jak úsporně mají stupátko řešené finské Kickbiky. A jsou to nejpevnější rámy na světě, de facto bez průhybu…

Ještě k šířce nášlapné plochy. Když onu pětačtyřicítku tenisku změřím pro změnu na šířku, dostanu se na nějakých 10–11 cm. Stupátko této šířky tedy musí úplně stačit. Ve hře je totiž opět také geometrie a jízdní vlastnosti. Koloběžka je jednostopé přibližovadlo a pokud se na něm stojí, je ideální být pokud možno co nejpřesněji uprostřed. Jakmile si stoupnete k okraji stupátka, aniž byste si to možná uvědomovali, „strháváte“ si řízení na stranu. A čím širší nášlapná plocha je, tím více vám umožní stát mimo osu jízdy. Kromě toho také dochází k malému zkrutu – lidově řečeno rám jde „do vrtule“. A to není dobře… Takže poslední argument: Když už i největší evropský výrobce Koloběžek Kostka opustil paradigma širokého stupátka, tak na tom něco být musí, co říkáte?
„A ty při tom ohneš svůj hřbet!“
Aktualizace březen 2019
Replika z Mrazíka se hodí k uvedení častého dotazu koloběžkou nepolíbených človíčků:
A vážně z toho nebolí záda? Ste u toho nějakej ohnutej…
Ano, jsem ohnutej, protože ve vzpřímeném postoji se neumím dobře odrazit (netvrdím však, že to nejde). Ale pojďme k meritu věci – záda na koloběžce nebolí a neznám nikoho, kdo by si na bolesti zad stěžoval. Naopak. Dám příklad: Pravidelní čtenáři Přibližovadel ví, že jsem jezdil také na jednokolce. Po intenzivním tréninku na jednokolce záda bolí – jednokolka jim dá slušně zabrat. Ne, nechodil jsem na masáž ani nejedl Brufen po hrstech. Jel si dát pár desítek kilometrů na koloběžce, jelikož vím, že právě koloběžkováním si záda krásně protáhnu a napravím bolístku. Dvacet kilometrů a byl jsem zase jako junák.
Ale pozor! Jezdit se dá i vzpřímeně – viz následující část článku.
Jak vysoko vlastně mají být řídítka?
Aktualizace březen 2019
Jasně položená otázka, jasná odpověď. Ale… Než vyslovím svoje doporučení, musím podotknout, že výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. Někomu vyhovuje vzpřímený postoj, jiný se do odrazu rád přikrčí. Záleží samozřejmě také na druhu jezdění a délce trasy. Těžko chtít po někom, kdo se rozhodl ujet 250 km na jeden zátah, aby tuto trasu jel sehnutý s řídítky nízko, to není úplně nejlepší nápad. Nicméně tento článek je pro začátečníky, základní radu tedy podám.
Podle většiny koloběžkové – dlužno dodat, že starší – „literatury“ by horní hrana řídítek čili gripy měly být ve výšce zaťaté pěsti koloběžkáře stojícího na zemi s rukou podél těla. To ale platilo v dobách, kdy přední kolo mělo maximálně 16 palců. Dnes běžně – a více – jezdíme na strojích s předním kolem od 20 do 28 palců. A pro ně tato poučka neplatí. Ve výšce zaťaté pěsti je u velkých strojů mnohdy teprve horní miska hlavového složení, nad níž teprve následuje představec a řídítka. Tudíž řídítka jsou vždy výš.
Nicméně i kdybyste vlastnili malou koloběžku a měli výšku řídítek zarovnanou s onou zaťatou pěstí, pak se budete lehce hrbit. Jak jsem psal výše, není to nic, co by vám snad mohlo uškodit, přesto však začátečníkům doporučuji nejprve řídítka oproti uvedené poučce o 2–3 cm zvednout. Pokud postupně zjistíte, že by vám vyhovoval spíše nižší úchop, dát řízení dolů je otázkou pár minut. To ostatně platí obecně pro každou koloběžku.
Majitelům strojů s hlavovým složením typu a-head ještě doporučuji – neřežte hned „komín“. Dobrý výrobce ponechává hlavovou trubku vidlice delší, aby dal prostor uživateli k vlastnímu nastavení výšky. Pokud řídítka snížíte, trubka vysunutá nad představec se obvykle uřeže. Patříte-li mezi novice koloběhu, nechte toto rozhodnutí uzrát až po nějakých 300–500 kilometrech, až budete s jistotou vědět, jaká výška vám skutečně vyhovuje. Do té doby můžete klidně nechat vypodložkovaný „komín“ čouhat nahoru nad představec.
Už jsem zmínil informaci o tom, že výška řídítek je individuální záležitost. K této problematice mi dovolte napsat jeden mikropříběh z mého koloběžkového života.
Začínal jsem na K-biku K5, u nějž jsem byl se svou výškou 186 cm sehnutý docela dost. Zvykl jsem si a vyhovovalo mi to. Nízká řídítka jsem tedy preferoval i u dalších strojů – a to i u větších koloběžek. Ale jak šel čas… no dobře, nejsem už žádný junior, hrdě se hlásím k tomu, že už jsem praotcem čili dědou. Zkrátka a dobře, z nízkého úchopu mně začaly bolesti. Ne však zad, ale za krkem. Nikoliv tedy bederní, ale krční páteře. Takže řídítka šla výš a výš… až jsem najednou jezdil – a jezdím stále – ve skoro vzpřímeném postoji. Jde to. Musíte sice změnit způsob odrazu, jít do toho více stehny, ale není to žádný neřešitelný problém.
Ostatně povídat by mohli borci, kteří v roce 2013 na koloběžkách ujeli trasu Tour de France (viz naše články) a následně o čtyři roky později také Giro d’Italia. Obě tratě bratru po 3 500 km. Ve vzpřímeném postoji s řídítky à la paní radová…

Ale aby to nevypadalo, že vysokým řídítkům straním. Na loňském koloběžkovém Mistrovství světa v Nizozemsku našim borcům – kteří, pokud jste to nevěděli, patří do světové elity – nepříjemně zatápěli Holanďané se svými stroji s velmi nízko položeným řízením. Aby se mohli do odrazu co nejvíce položit.
Takže znovu a naposledy: výška řídítek (stejně jako jejich šířka či tvar) je silně individuální parametr. U kterého mimo jiné také záleží na tom, k čemu váš stroj využíváte, jak dlouhé trasy jezdíte, po jakém povrchu (například ryze terénní koloběžka bude mít také vyšší řídítka) a tak dále a tak dále.
Je lepší velké přední kolo nebo stačí malé?
Malým kolem se díře lépe vyhnete, velkým ji lépe přejedete…
Je lepší mít vzadu velké kolo, respektive stejně velké jako přední?
Je pravda, že dříve bylo standardem větší přední a menší zadní kolo. V současné době se ale mnohem více prosazují stroje se stejně velkými koly (mimo 12 + 12″ – ty zde byly odpradávna), ať už jsou to malé koloběžky s koly 16 + 16 palců, 20 + 20 palců nebo závodní stroje 28 + 28″.
Shodný průměr kol má poměrně velký vliv na jízdní vlastnosti. Zadní část koloběžky díky tomu lépe sedí na vozovce, a nejvíce to poznáte v zatáčkách, kdy malá zadní kolečka mají tendenci „ustřelovat“ a poslat vás do smyku. Čím větší kolo, tím je i delší celková stavba koloběžky, což znamená lepší celkovou stabilitu. To vše platí hlavně pro rychlou sportovní jízdu. Stejně velká kola mají ale výhodu také pro ty, kteří se jen tak loudají a kochají se krásami kraje. Díky shodné velikosti totiž stačí vozit jen jednu náhradní duši pro případ defektu.
Oba dotazy a odpovědi ohledně velikosti kol nám zaslal Vašek Jun. Děkujeme!
Jsou obecně větší kola lepší než malá?
Aktualizace březen 2019
Pokud z jakéhokoliv důvodu neřešíte celkovou velikost koloběžky, lze říci, že větší kola jsou obecně lepší než malá. Proč? Díky jejich menšímu valivému odporu. Přímo vědecký výklad této problematiky najdete – kromě spousty dalších užitečných informací – v koloběžkové disertačce Honzy „Fido“ Horáka. Zde na Přibližovadlech.
Ubrzdím to?
Když zabrousím do oblasti bicyklů, pak tři čtvrtě lidí této republiky jezdí na bajcích neboli horských kolech. O tom, že půlka z nich nikdy v terénu nejela, se nyní bavit nechci, i když to tak je. Řeč bude o víceméně standardním komponentovém osazení bajků, kterému patří kotoučové brzdy. Není se tedy čemu divit, že si je žádáte i na svojí vysněné koloběžce…
Pravda je ale taková, že kolobrndu ubrzdíte s běžnými V-brzdami naprosto v pohodě, i když vážíte metrák (i něco přes). Tedy při takříkajíc běžném užívání. Pokud se chystáte pravidelně sjíždět alpské průsmyky, stojí za to o „kotoučích“ uvažovat – V-brzdy při dlouhodobém použití přehřívají ráfky a vzhledem k tomu může dojít k explozi duše (v praxi k tomu dochází jednou za uherský rok, a to zpravidla jen u strojů s malými koly /12″ či 16″/). Opodstatnění kotoučovek je také u terénních koloběžek, u nichž má tento druh brzd jednu zásadní výhodu oproti Véčkům – nezanášejí se bahnem. Běžný koloběžec se ale skutečně bez kotoučovek obejde. Jen perlička na závěr – závodní elita používá Véčka nebo silniční ráfkové brzdy, vlastně brzdu jednu jedinou – na předním kole. A můžete si být jisti, že tihle lidi pomalu nejezdí.

Cena až na prvním místě
Aktualizace březen 2019
Spousta lidí, kteří nikdy na koloběžce nejezdili, nebo si to už z dětství dostatečně nevybavují, uvažuje asi takto:
„Nejprve si koupím levnou koloběžku za 1 500 až 2 000 Kč, a když mě to „chytí“, pořídím si pořádnej stroj.“
Ano, tahle idea není nepochopitelná a do značné míry se s ní dá souhlasit. Nicméně skýtá v sobě jedno nebezpečí. Osobně jsem přesvědčen, že nákup levné koloběžky s prapodivnou geometrií, vysokým stupátkem a nevhodnými lacinými komponentami minimálně 50 % potenciálních vážných zájemců o koloběh od tohoto druhu přibližování spíše odradí, než aby je donutil pořídit si lepší stroj. A platí to hlavně u dětí, které prostě dlouho nebaví dělat dřepy do poloviny výšky lýtka. Že pak leží „koloběžka“ zaprášená v kočárkárně, jejich chyba není. Lidé mají bohužel tendenci zobecňovat, takže narazí-li na jednu blbou koloběžku, může se stát, že si takto zařadí i všechny ostatní…
Proto každému zájemci doporučuji jako nejmenší cenu hodnotu kolem 4 000 spíše 5 000 Kč. Zcela upřímně – ani tak nebudete mít mnoho modelů na výběr…
Dobrá rada na závěr této části: Jste-li koloběžkou nepolíbení, nekupujte naslepo na e-shopu či jinde, ale nejprve si váš vysněný nebo jemu podobný stroj vyzkoušejte. Kde? V půjčovně koloběžek, která se alespoň ve větších městech vždycky najde. Ostatně i v solidním krámě vás nechají svést. A když ne, jděte jinam – nechcete přece kupovat zajíce v pytli.
Masochismus koloběžný
Aktualizace březen 2019
Zůstaňme ještě u ceny. Na světě existuje nemálo jedinců, kteří se rozhodli, že v rámci šetření vlastní kasičky budou raději fyzicky trpět. Patrně jim to dělá dobře. Tvrdí zhruba toto:
„Mně nevadí, že levná koloběžka má nekvalitní komponenty, že špatně jede a už vůbec mi nevadí, že je těžká. Sám mám minimálně XY kg navíc a tak mě vůbec neštve, že se na ní nadřu jako mezek. Aspoň rychleji zhubnu!“
Přátelé, to není masochismus, to je doporučení do ordinace doktora Chocholouška. Zapomeňte na koloběžku, i ta nejlevnější je pro vás zbytečná investice. Kupte si tři metry pořádného lana, a v kovošrotu si sežeňte kus kolejnice (1 metr váží 50–60 kg). Za láhev poctivého Tuzemáku z Božkova vám ji dělníci uřežou na požadovanou délku a u posledního panáka na konci vypálí otvor. Do něj navažte jeden konec provazu, druhý si zasukujte kolem pasu a „běhejte“ kolem paneláku.
Kolik by měla taková „normální“ koloběžka vážit? Zde je malý tahák:
Malá koloběžka (kola od 12/12″ do 16/16″): max něco mezi 7–8 kg
Střední koloběžka (kola od 20/12″ do 20/20″): 8–10 kg
Velká koloběžka (kola od 26/16″ do 28/20″): max kolem 10 kg
Long vehicle (kola 26/26″ nebo 28/28″): víceméně stejně jako předchozí kategorie…
Nižší hmotnost nežli udaná, je samozřejmě vždy výhodou. Preferujete-li skládací koloběžky, přičtěte k uvedeným hmotnostem zhruba kilogram navíc – to kvůli skládacímu mechanismu, který je zde oproti pevným modelům navíc.
Levá, pravá, levá, pravá, levá, pravá…
Klasiku všech klasik, dotaz, který jednu skupinu zkušených koloběžkářů rozpaluje do běla, aby u druhé části vyvolal shovívavý úsměv typu „to je zase debil“, jsem si nechal na konec. Původně jsem ho sem ani nechtěl zařazovat, ale seznam mýtů a fám by byl bez největší perly neúplný. Už asi tušíte, o co jde:
Musí se u toho koloběžkování střídat nohy?
Musí. Přijdete na to sami velmi rychle. A pokud jste přesvědčeni, že se dokážete odrážet jen jednou nohou, pak vám garantuji, že na té druhé nedokážete dlouho stát. A o tom to je. Nikoliv o odrazné noze, nýbrž o stojné noze. Viz část o výšce stupátka…

Související články aneb články, které je taktéž dobré si přečíst
Malé (městské) koloběžky. Víme o nich vše. Jakou si vyberete?
Dětské koloběžky aneb rodičovské dilema
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 1. část
Skládací koloběžky – všechno, co jste o nich chtěli vědět – 2. část
Střídáte nohy na koloběžce? Jestli ne, naučíme vás to!
Malá úvaha o velké tuhosti koloběžek
Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka
Počteníčko, aneb koloběžková disertačka









237 komentáře
Navigace pro komentáře
Děkuji autorům za výborný článek. Sám jsem nyní vybíral koloběžku pro sebe a přítelkyni na sezonu a pro klid duše a schválení investice jsem si udělal přehled, který třeba bude užitečný i pro ostatní. V hledáčku byla koloběžka na kolech 20×16, případně v blízké kategorii, je tam zařazena i Kostka Tour Fun, kterou původně přítelkyně žádala a do které jsem neměl chuť jít :-) za případné nepřesnosti se omlouvám, není to profi srovnání, ale pro orientaci trochu poslouží
https://uloz.to/!CBMuZVPCz/kolobka-2016-xlsx
#121
U koloběžky Crussis Active 4.3 je pravděpodobně nášlapná výška 75 mm a světlá výška 45 mm.
Můžete mi prosím poradit jakou kolobrndu vybrat pro dámu ve středních letech, co má kila navíc a je rozhodnutá koloběhat?
Zdravím, tak po přečtení všech příspěvků, jsem se rozhodla si jako začátečník koupit (ježíšek ji přines- teda až se z toho finančního šoku probere) kolobežku Kostka Tour max. Nejdříve jsem chtěla Fun, ale měla jsem možnost si odzkoušet obě a musím říct, že je to opravdu rozdíl. Zatím si ji chodím půjčovat do půjčovny, když mám volný víkend. Doma na mě koukají divně, protože doposud byla pro mě cyklistika sprosté slovo :)
Pěkný den všem.
Obracím se na Vás s prosbou o radu. Po přečtení mnoha článků na tomto webu a jakémsi vlastním osobním rozhodnutí, seskakuji ze svého kola a rád bych se stal jedním z nadšených dupačů.
Co však již 3. týden řeším, je jako kolobku vybrat. Je to oříšek, neb jsem řádný kousek (191 cm a 120 kg). Existuje nějaké uživatelskými zkušenostmi podložené doporučení?
V minulém týdnu jsem fyzicky otestoval několik stroju specifikace 20/16, konkrétně Crusis, Morxes, Mibo a Kostka.
U žádné z jmenovaných jsem bohužel během ujetí cca 20 metrů nebyl schopen docenit jízdní vlastnosti, průhyb, tuhost, stabilitu atp. Proto se obracím na Vás, ostřílené a dlouho dupající.
Děkuji všem za konstruktivní rady.
Zdravím, pokud mohu doporučit , vyzkoušejte si je na delší trase.Nejlépe v páru. S manželem jsem takto zkoušela Kostka fun a Kostka max. Na 18km do kopce, z kopce, rovinka a rozdíly jsem poznala dost rychle. Bohužel v blízkosti není půjčovna s jinou značku, tak jsem měla vybráno rychle.
Z hlediska testování se mi před časem osvědčil Svět koloběžek (Praha), protože mají prodejnu v areálu, kde lze koloběžky venku projet a prodávají snad všechny značky, jela jsem tam testnout nová Yedoo a byla jsem velmi příjemně překvapená jak kvalitou koloběžek (viz nedávno uvedená recenze pana Lindnera o Friday), tak přístupem prodejce, trpělivě mi nastavovali výšku řidítek atd. a podávali opakovaně jeden stroj za druhým. Na místě pak na počkání byla vybraná koloběžka sestavena, nastavena a od té doby na ní drandím, super.
S každou novou koloběžkou se člověk ještě nějaký čas sžívá, takže definitivně se je jist třeba až po týdnu, kdy dopiluje styl atd.
S tělesnými parametry pana Františka bych asi na 1.místě zkusila Mibo :-).
Budu ráda, když sem občas někdo přihodí nové zkušenosti se svou 1. koloběžkou, protože koloběh šířím jako „slovo svaté“ a předpokládám, že sem i nadále chodí lidé pro informace. Mám z Vás všech radost.
Zdravím, mohla bych poprosit o nějaké bližší o tom Světu koloběžek? Jsem sice z jižních čech, ale do Prahy se chystám a třeba bych ještě změnila názor. Moc díky
Pro Lenku (abych tu nedělala reklamu):
dát do vyhledávače „název“+“prodejna“,vše je na netu :-).
Začali jste ideálně (v terénu), letos je ještě spousta různých akcí po republice, kdy lze koloběžky osobně vyzkoušet (např. tento víkend).
Držím palce ve výběru!
Děkuji za rady a doporučení. Ve středu tento týden jsem pořídil Mibo. Původně jsem si brousil zuby, tak jako mnoho z mých předchůdců na Mibo Malaga, ale při testování v prodejně mi byla nabídnuta možnost vyzkoušet si také GT a porovnat přímo s Malagou.
Výsledek můžete hádat sami……….
….a ano, již mi v pracovně 3. den stojí krásné GTčko.
Dnes se chystám na první „ostrý“ výjezd/výběh a nemonu se dočkat.
Všem, kteří se rozhodují nad tím, zda na koloběžku naskočit, nebo zůstat sedět na kolech, doporučuji zcela nezaujatě koloběh alespoň vyzkoušet.
Po prvních desítkách kilometrů zde mohu ponechat své postřehy a dojmy, pokud by o ně byl zájem.
Přeji všem mnoho příjemných kilometrů a jak se zde správně říká „trhněte si nohou“. :o)
Tak to mě těší, že máte vybráno :) Já okukovala tu Malagu taky, ale nemám ji kde zkusit a taky mě trochu děsí ta váha. GT vypadá super,jen je trochu mimo moji cenovou relaci. Jinak se těším na vaše postřehy
Ach jo, tak jsem měla vybranou levnou kolobrndu za dva tisíce a teď už teda vím, že tu kupovat nemám. No jo, ale jakou vybrat? :) Primárně na ní budu jezdit za dětmi na kole tady u nás po Brně, nejmladší tříleťák začíná na koloodrážedle nabírat rychlost, přestávám coby pěšák stačit. Takže budu jezdit převážně jízdy typu sjet z chodníku, přejet cestu, najet na chodník (ano, vím, že po chodníku bych neměla, ale nejmladšího na cestu fakt ještě nepustím), obvykle dlažba či asfalt. Plus teda o víkendu nějakou tu cyklostezku. Chtěla jsem nějakou lehkou, budu ji muset věšet v garáži na hák a vzhledem k tomu, že už mám problém zvednout i dětská kola, neumím si přestavit, že zvedám desetikilovou koloběžku. A kdyby se našel stroj, na který by šel dát nákupní košík, to bych byla nadšená, odvézt si nákup domů na koloběžce místo autem, to by bylo skvělé! :) Nejsem nijak vysoká, 158 cm, váhově cca 60 kilo, Zkušenější, poradíte prosím, jakou mám v obchodě omrknout? Respektive, asi zkusím napřed nějakou půjčit a vyzkoušet.
Katka: Zkuste pls nejdřív mrknout na tenhle článek: https://priblizovadla.cz/male-mestske-kolobezky/
Tip na bezpečností prvek (nedělám reklamu, nejsem na tom nijak zainteresovaná), ale vzhledem k provozu na silnicích považuji dobré osvětlení koloběžce za zásadní a tak zde doufejme tento příspěvek nezapadne:
https://www.infigito.cz/obchod/reflexni-led-opasek-infigito/
(za roky cestování v podobě „světlušky“ jsem vyzkoušela leccos, letos se mi auta vyhýbají větším obloukem, takže opasek mohu doporučit).
A všem přeji hodně radosti a bezpečí i při zimním dupání :-)
Co říkáte na MASTER 26-20 GLX pro jedenáctiletou holčinu?
Co říkám? – Nebrat! To by byly vyhozené peníze. Jezdit se dá na všem, ale proč se trápit a ještě za to dát tři a půl tisíce? Popořadě: 1/ příliš těžká (12 kg), 2/ příliš vysoká nášlapná plocha, 3/ mizerné brzdy a vůbec komponenty podřadné kvality. Před rokem jsem přestavoval MASTER 20 – 16, protože se mi zželelo majitelky. Zde je o tom zmínka: https://priblizovadla.cz/zlate-ceske-ruce-aneb-jak-se-stavi-a-upravuji-kolobezky-v-domaci-dilne/ – Podlaha byla vysoká asi 13 cm, brzdová ramínka vylisovaná z plechu a prohýbající se v neočekávaném rozsahu, neúčinné. Náboje neodpovídající anglickému standardu. Odstranil jsem pouze tu nejhrubší chybu a přestavěl podlahu s krkem. Ale z těch komponentů jsem měl fakt depku.
Pro administrátora: Petře, podpoř mně, protože tahle kolobka je fakt špatná. Koukni na to: http://www.tipnet.cz/sport-a-fitness/kolobezka-master-26-20-bila/
Pavle, souhlasím s tebou úplně ve všem – tahle koloběžka je nepoužitelná… Nebrat!
Dobrý den,
Chci koupit skládací kolobezku pro dite nad 1m, dost šikovná. Potřebuji něco na popojiždění do školky nebo na hřiště. Ráda bych ale něco spolehlivého.
Dekuji.
Volám S.O.S. nevíte náhodou o někom, kdo prodá starší kostka tour fun za dobrou cenu? Nebo aspoň kde hledat. Já si nadělila k vánocům tour 3,ale teď by chtěl ještě manžel a nechce jinou.
Dobrý den,
zajímalo by mě, jak byste se koukal na koloběh s dítětem navázaným na zádech v šátku?
…trochu čekám reakci typu: ona se zbláznila, jak jen může…?!
Ok, myslím že zodpovědnost za dítě má vždycky rodič, o tom už něco za ty 2 roky rodičovství vím. Nechci jezdit nejdrsnějším terénem a nechci trhat rychlostní rekordy. Sportovala jsem od malinka, ale s dítětem je to trochu těžší, takže hledám další možnosti jak si užít radost z pohybu, jak přeměnit nudnou cestu na tramvaj v super jízdu při které se budeme oba bavit.
Nosím v šátku od narození, cítím se v nošení jistá a jak jsem psala, nehodlám dělat nic riskatního, jen přidat trochu svěžesti a rychlosti do každodenních procesů. S koloběhem zatím nemám žádné zkušenosti, dokonce ani jako dítě jsem neměla tu čest potkat se s koloběžkou. Je něco, na co bych si měla při výběru koloběžky dát pozor? Nostnost by asi stačila 100 kg (já 57 kg + dítě 10 kg). Něco dalšího?
Co si o tom myslíte?
Díky za postřehy a názory!
To je opravdu váš problém, jak se chováte ke svému dítěti :-) Oba dva vás unese de facto jakákoliv koloběžka, jen bych si někde na krámě vyzkoušel výšku řídítek – aby vám to bejby nepřekáželo v řízení… Nebo ho budete mít na zádech?
Doplňuji svůj příspěvek z února 2015.
Po několika letech ježdění na G4, jsem přešel na Race Max 28/20.
Ze silničky jsem dodal lepší kolo, pár drobností vyměnil (představec, madla, páčky ) a stroj na jakýkoliv výlet už kroutí třetí tisícovku cestou i necestou
Musím potvrdit názor, že univerzální koloběžka neexistuje, ale hliníkový RM mi úsporou ve váze a vlastnostmi rámu dopřál nejlepší koloběh v životě..
Perfektní článek a velmi přínosná debata. Díky :-)
Zdravím! :)
Prosím, jakou koloběžku byste mi doporučili – 163cm, 50kg, jezdím do města na nákupy a na výlety po víceméně zpevněných lesních a pískových cestách…
zatím si půjčuji batrova Mezka (Yedoo Mezeq), ale je na mě příliš těžký… ráda bych si pořídila vlastní přibližovadlo přímo pro mě, protože už po první vyjížďce mě to dost chytlo a odmítám od té doby chodit pěšky :D :)
#145 – Yedoo Mezeq je hrozná věc. Velikostí mu odpovídá Kostka Hill Max. Do města a na kratší cesty dobrá.
Zaleží co člověk chce vražet do koloběžky atd, ale do města 2×12″ K6 IHMO ideal s padesati kilama mozna rebel.
jinak na město víc než 16″ mi příjde zbytečné.
#146 díky za radu :) nepotřebuji, aby se ta koloběžka dala srovnat s mezkem – ten je příliš velký, těžký, těžko se mi ovládá… ale i tak mě to baví, jezdím tak 10 – 15 km kolem jezera…
#147 díky :) ono to město není tak žhavé, kilometrově najezdím víc po okolí :)
#146 jen ještě doplním, že bráchovi s jeho téměř sty kily svalů mezek vyhovuje :)
#148 – Myslel jsem to tak, že odpovídá velikostí, tj kola 20/16″. Nemá však mezkovo hlavní vady: vysokou podlahu a velkou hmotnost.
#147 – 2×12″ možná pro děti, nebo pro toho, kdo chce brát koloběžku do tramvaje. 12″ si vychutná každou díru a každej hrbol na cestě.
Navigace pro komentáře